Procházka pod vrchem Grybla + procházka v Ďáblickém háji

O dnešní neděli 27.9. se tentokrát naše výletové kroky vydaly na Velkopopovicko poblíž obce Těptín, kde jsme si udělali vlastní ťapkací kolečko v přízemí vrchu Grybla

Naším startem se stal okraj obce Těptín na místní cyklostezce, kde nás hned na parkovišti trošku nemile překvapilo množství zdejších dalších turistů – tito se však postupně rozutekli všude možně do okolí, takže na naše procházkování jsme měli naprostý klídek. 🙂

Naše trasa nejprve vedla kolem místního Dlouhého rybníku, do nějž nám, trikolorám páníčci vstup nedovolili, jelikož zde prý hrozila (zejména kvůli rákosovému zárůstu břehu) přítomnost vodních opeřenců, což páníčci nechtěli riskovat. 🙂

Kousek za rybníkem jsme se posléze odklonili na bezbarvou lesní cestu, jež nás svými zákrutami dovedla až ke studánce Trkač, v níž jsme se s Fanny mohly (KONEČNĚ) osvěžit. 🙂

Poté jsme doťapkali až k zelené barvičce, jíž jsme se chytli a drželi se jí přes rozcestí Pod Gryblou a Panská skála – rozcestí. Bohužel s kočárkem s naší mini-paničkou nebyla trasa na samotnou Panskou skálu průchozí, tudíž jsme se na tomto rozcestí pokochali alespoň několika v pozůstatcích stromů vyřezanými objekty, načež jsme poté pokračovali po modré barvičce vstříc hezkému klidnému lesnímu posezení, kde jsme si udělali příjemný pauzing a po bezbarvé cyklostezce, místně nazývané Těptínská cesta, jsme se (minouc mezitím i odpočinkové místo Nová Grybla, u nějž jsme ale neodpočívali) navrátili na náš start a příjemně vyvětraní jsme se naložili na naší čtyřkolovou výletovou palubu. 🙂
Kuk 🙂

Na fotogalerii z tohoto velkopopovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


o dnešním svátečním pondělku 28.9. bylo celorepublikově všude průběžně pořád nepříjemně deštivo, přesto se nám nechtělo jen tak zevlovat doma a celá naše smečka se vydala alespoň na automobilovou projížďku s podtextem, že třeba po cestě budeme mít štěstí a nějakou chvilku někde přestane pršet, abychom se mohli aspoň trošku vyvětrat (interneto-meteoradaru se moc totiž nedalo věřit, ten ukazoval mokro úplně všude, čemuž jsme na špek nechtěli skočit). 🙂

I když jsme v to v zásadě nedoufali (raději), po přiblížení se k “matičce” Praze jsme zaznamenali stopku pršení, čehož se prostě muselo využít, načež jsme zamířili na okraj pražské čtvrti Kobylisy, kde jsme si střihli ťapkací kolečko ve zdejším Ďáblickém háji.

Naším startem se stalo parkoviště u kobyliského Penny Marketu, odkud jsme se krátkým, ale nezvykle rušným civilizačním průchodem (prostě Praha) dostali právě do Ďáblického háje. Jelikož ustal ten zmíněný déšť, krom naší přítomnosti se tu postupně vyrojovalo čím dál víc dalšího osazenstva (rozuměj hlavně běžců, cyklistů či jiných pejskařů), takže si nás, trikolory páníčci raději šlajfkově opatřili, abychom zde nezpůsibily nějaké “veselo”. 😉

Naše trasa se v zásadě ubírala nejdřív po zelené barvičce přes rozcestí Ďáblický háj a Ládví – geodetická věž, kde jsme se (teda hlavně páníček) pokochali tamním příhradovým vysílačem, načež využitím jedné bezbarvé cesty jsme se napojili na barvičku žlutou, jež nás opětovně přes rozcestí Ďáblický háj dovedla takřka až na náš start k Penny Marketu a naší cestovatelské boudičce (ten rušnější civilizační průchod už jsme my, trikolory zvládly o dost lépe než prve). 🙂

Nutno ještě ovšem poznamenat, že toto naše prochajdování jsme zvládli tak akorát – jen co jsme se všichni naložili na naší čtyřkolovou palubu, začalo opět nepříjemně pršet, takže jsme měli velkou radost, že nám bylo dočasně počasově přáno. 🙂
Pražské „dámičky“ 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka pod vrchem Grybla + procházka v Ďáblickém háji
 
 

Procházka U Trojáku + Procházka okolo vrchu Mantlík

O dnešní sobotě 19.9., za hezky slunného počasí jsme neodolali a opětovně s páníčky vyrazili na nějaké to výletování. Tentokrát se naším cílem stalo Plzeňsko poblíž obce Horšice, kde jsme si udělali vlastní, příjemný, odpočinkový lesní okruh v lese U Trojáku.

Naše ťapkání jsme započali kousek za obcí Horšice u rozcestí Luh – hájovna, odkud jsme se vydali do lesa nejprve po trase po kousku cyklostezky, poté kousku nijak barevné lesní cesty, načež jsme to zfinalizovali po kousku zelené turistické barvičky. 🙂

Cestou jsme nic zajímavého nepotkali, minuli jsme se pouze jen s jednou běžkyní, jinak zde bylo zcela pusto a prázdno. Toto nám však ale vůbec nevadilo, jelikož jsme plně mohli vnímat klídek zdejšího lesa a my, trikolory si hezky přečíst místní lesní „noviny“. 🙂
Trikolory na vyhlídce směrem k Šumavě 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


V neděli 20.9. jsme se tentokrát vydali pro změnu na Nymbursko poblíž obce Viničná Lhota, kde se naším zájmem stal místní les okolo vrchu Mantlík.

Naším startem se stala polně-lesní cesta kousek od obce Viničná Lhota, odkud jsme se nejdřív po kamínkovém terénu a následně již po pořádnější lesní cestě ťapkavě vydali hezkým chládkem a klídkem místního lesa směrem k obci Břístev, přes její malý okraj jsme si následně střihli i civilizační průchod (rozuměj minuli jsme 2 oplocené domy), načež poté jsme „zahučeli“ opět hezky do lesa a zamířili směrem k místnímu Komárovskému rybníku. Do jeho vodní zásoby nám, trikolorám dokonce i páníčci dovolili se jít osvěžit, načež moje trikolorní maličkost se s tím úplně nepárala a ráčila se smočit celkem důkladněji (dokonce jsem si dala i nějaké to menší plavací tempo, ale opět v bezpečí dosahu zadních tlapiček na dno) a bylo mi zcela fuk, že za chvilku již budeme zpátky na našem startu a do naší čtyřkolové boudičky tak budu nastupovat dosti mokrá. 🙂

To však ale páníčci ještě netušili a nevšimli si, že v mezičase našeho trikolorního očmuchávání jakéhosi rybníkového rákosovitého roští na jeho břehu, jsme se obě trikolory zvládly lehce „navonět“ jistým rybím pozůstatkem do našich kožíšků, takže jsme následně po hromadném naložení se na palubu naší cestovatelské boudičky páníčky obdařily jak naším vodním „pachem“, tak i „zajímavým“ odérem z našeho přírodního „živočišného parfému“. Nutno poznamenat, že z tohoto příliš nadšeni nebyly, fakt nechápeme proč? 🙂
V řadě za sebou… 🙂

Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka U Trojáku + Procházka okolo vrchu Mantlík
 
 

Naučná stezka Býkov – Žichlice + Naučná stezka Vůně dýmu a jehličí

O dnešní nepřehnaně teplé sobotě 12.9. jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na severní Plzeňsko poblíž obce Hromnice, kde jsme se vydali po stopách zdejší Naučné stezky Býkov – Žichlice.

Naše ťapkání jsme započali nedaleko od rozcestí Dvůr Býkov, odkud jsme se vydali vstříc do lesa po zmíněné naučné stezce. Nejprve nás trasa vedla po pohodové, lesní, lehce prašné cestě, načež následně se trasa stezky pozměnila na dosti nerovný, místy hezky zarostlý a kořeny a klacky protkaný terén, což zejména pro naši minipaničku v kočárku bylo takové žůžo dobrodrůžo, ale jelikož je s námi již celkem zdatná výletnice, nějaké to drncání a nadskakování v kočárku jí nemohlo rozházet. 🙂

Ovšem nutno poznamenat, že tento velmi zajímavý terén nám, resp. páníčkům poskytl velmi úspěšné přicestní houbobraní, kdy my, trikolory čubrněly, jak velké hřiby se dokážou v lese vůbec vyskytovat. 🙂

Nutno ale taktéž zmínit, že o tato lesní bohatství měli zájem i místní lesní kopytnatci, kdy s jejich třemi „kousky“ (naštěstí zdálky) jsme měli tu čest, takže z preventivních důvodů jsme my, trikolory byly omezeny na šlajfková opatření.

Naučná stezka Býkov – Žichlice nás následně zavedla na křížení s Jarovskou naučnou stezkou, kde se panička rozvzpomněla, že jsme se zde s mou trikolorní maličkostí již kdysi vyskytovaly, kdy ale náš ťapkací okruh byl tehdy jinačí. Kus cesty jsme se tedy vyskytovaly po dvou naučných stezkách zároveň a to až k hájovně Třebekov, u níž jsme se odklonily na tu „naší“ naučnou stezku, jež nás přes rozcestí Kosina a následnou zelenou barvičku dovedla zpět na náš start.
Houbařská sebranka 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


Zato o dnešní neděli 13.9. jsme výletově vyrazili na Rakovnicko poblíž obce Nový Dům na prozkoumání části místní Naučné stezky vůně dýmu a jehličí a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započali u rozcestí U Nového Domu, odkud jsme se lesem vydali po stopách naučné stezky. Ta nás po chvilce dovedla ke krásné soše svatého Jana Nepomuckého, které jsme nemohli odolat, a prostě jsme se u ní museli zvěčnit. 🙂

Poté jsme se již jen jen tak procházkové „poflakovali“ jak po kousku naučné stezky, tak následně i kousku cyklostezky, bezbarvé lesní cesty až jsme natrefili na barvičku žlutou, již jsme se také nedrželi příliš dlouho, jelikož jsme si z ní udělali k závěru našeho ťapkání odklon k místnímu lesnímu bezejmennému rybníčku „brčálníku“, z nějž jsme měly radost hlavně my,trikolory. Moje maličkost se v něm jala smočit více, avšak samozřejmě v bezpečnostním dosahu tlapiček na dně. Zato poseroutka Fanny zůstala u smočení pouze po část pacek – holt neví, o co přišla a jaké je bájo moci se hezky osvěžit jak vnitřně, tak i téměř celkově vnějškově. 🙂

Příjemně osvěžené a s vyklepanou vodičkou z našich kožíšků i na páníčcích jsme se následně po průchodu trošku zarostlou lesní cestou navrátili na žlutou barvičku a po její trase opět kolem sochy svatého Jana Nepomuckého na naší startovní pozici k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

P.S. Nutno poznamenat že i dnes páníčci praktikovali přicestní houbobra ní, načež i dnes se jim trošku zadařilo, ale oproti včerejšku to bylo významně slabší. A víte proč? Protože si na ty houby připravili nožík, tašku a své nadšení, přičemž i v tomto případě se potvrdilo, co je v plánu, to nevyjde. 🙂
U sv. Jana Nepomuckého 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Býkov – Žichlice + Naučná stezka Vůně dýmu a jehličí
 
 

Lesní procházka u Březiny

O dnešní neděli 30.8. se nám i přes deštivé počasí nechtělo zůstávat doma, tudíž páníčci hledali místo, kam bychom mohli vyrazit na výlet, kde by to mohlo být dešťově nijaké. Jelikož páníčci, zejména tedy páníček, jsou šikovní, vyrazili jsme na Rokycansko k obci Březina na hezkou pohodovou lesní procházku.

Naše ťapkání jsme započali u silnice mezi obcí Březina a Volduchy, odkud jsme se po nebarevné lesní cestě vydali do krásného klidu podešťového lesa, kde jsme nepotkali ani živáčka, což nám naprosto vůbec nevadilo. Po cestě jsme se na chvilku i přebarvili na barvičku žlutou, s jejíž pomocí jsme dorazili k hezkému bezejmennému lesnímu kameni, který zejména nám, trikolorám posloužil jako podstavec pro naše trikolorní pózování. A že nám to šlo. 🙂

No a jelikož okolní možné cesty byly pro nás neschůdně, rozuměj zejména s ohledem na náš kočárek s mini paničkou, u tohoto kamenného podstavce jsme po fotonabažení se udělali čelem vzad a tou stejnou cestou jsme se vydali na náš start k naší věrné čtyřkolové boudičce.

Nutno poznamenat, že počasově nám to vyšlo na jedničku s hvězdičkou, v což jsme úplně nedoufali, jelikož u nás velice často platí: co se naplánuje, to nevyjde. 🙂
„Podstavcové“ pózování 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní procházka u Březiny
 
 

Rychloprocházka na rozhlednu Radejčín

O dnešní neděli 23.8. jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat tentokrát k severu Čech do Českého středohoří, kde se naším hlavním zájmem stala místní rozhledna Radejčín.

Naše ťapkání jsme odstartovali kousek od silnice mezi obcemi Kletečná a Dubice, odkud jsme se nejprve po mezipolní zpevněné cestě a pak i trochu lučním pochodem vydali směrem k samotné rozhledně Radejčín, u níž jsme to nejprve prozkoumali jen tak v přízemí, jelikož jsme brali v potaz to, že se sem postupně blíží pořádná dešťová průtrž mračen, ale panička se aspoň v rychlosti chtěla podívat do kraje přímo ze samotné rozhledny, tak jsme ji to všichni dopřáli a počkali, než se pokochá. 🙂

Od rozhledny jsme to pak opět lučně vzali po kousku žluté barvičky, jež nás dovedla na pěknou Vyhlídku Josefa Srby, přičemž zde jsme již začali pociťovat počínající kapky deště, takže další vyhlídku (Doerellovu) jsme raději vzdali a ze žluté barvičky se po chvilce odklonili na bezbarvou cestu, vedoucí na náš start k naší čtyřkolové boudičce. Nutno poznamenat, že s tím odklonem jsme velmi dobře udělali – ač jsme několikero dešťových kapek schytali, nebylo to naštěstí nic proti tomu, jak se „vodičkově“ protrhla nebesa poté, co jsme se všichni úspěšně naložili do suchých útrob naší cestovatelské boudičky. 🙂
Pod rozhlednou Radejčín 🙂

Na fotogalerii z tohoto severočeského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rychloprocházka na rozhlednu Radejčín
 
 

Mini procházka u Lhotek + Procházka k soutoku Labe a Jizery + Březinova cesta

O dnešní sobotě 15.8. jsme konečně mohli díky útlumu hodně tropických teplot vyrazit zase na nějaké to výletování. Tentokrát se naše výletové kroky vydaly na Mladoboleslavko, kde jsme si udělali prochajdování na 2 pokusy. 🙂

Prvním pokusem byla snaha o pohodovou lesní procházku u obce Lhotky, kde jsme se vydali na ťapkání od rozcestí Lhotky – hájovna po nebarevné lesní cestě směrem ke zdejším rybníkům v lokalitě Močidla, kdy hned u jednoho z přícestních rybníků bohužel naše ťapkání bylo ukončeno, jelikož z dosti blízka bylo slyšitelné nepříjemné hromování a i páníčků meteoradar na „utržených sluchátkách“ ukazoval, že se sem žene pěkná bouřková pohroma. My, trikolory jsme se zde u rybníku ještě stihly alespoň vnitřně osvěžit a má maličkost si dala i pár plavacích temp, přičemž posléze jsme zamířili zpět na náš start do bezpečných útrob naší čtyřkolové boudičky a trošku smutní z procházkové „nepořízené“ jsme se vydali na cestu zpět domů. 🙂

Ale jelikož máme šikovného páníčka, který to nechtěl jen tak procházkově vzdát, místo přímé cesty domů jsme si ještě udělali procházkový odklon na Staroboleslavsko do obce Lázně Toušeň, kde jsme si od rozcestí Lázně Toušeň poťapkali podél Labe ke zdejší originální, „děravé“ lávce Káraný, z níž jsme my, trikolory byly nejdřív dost vyjukané (nutno poznamenat, že o dost víc Fanny než já), ale i přes přítomnost průběžně protisměrně i stejnosměrně projíždějících cyklistů, kteří nás tak „obdařili“ i lehkým klepáním samotné lávky, jsme to moc pěkně zvládly. Po tomto lávkovém výkonu jsme se popošli podívat na soutok řeky Labe a řeky Jizery (no prostě souběh 2 vod dohromady, no), načež poté jsme si střihli přechod lávky Káraný znovu a pro změnu za tento zpětný výkon jsme si potrénovaly i malou gastroturistiku ve zdejší venkovní přílabní občerstvovně Oddechoff a po této vsuvce jsme se již navrátili k naší čtyřkolové boudičce a již o poznání lépe naladěni jsme se již fakt vydali k domovu. 🙂
Smočené trikolory 🙂
Babinec na lávce Káraný 🙂

Na fotogalerii z tohoto mlado- i staroboleslavského výletování  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


Pro změnu v neděli 16.8. jsme se výletově vydali na Třebíčsko poblíž obce Horky, kde se naším zájmem stala místní Březinova cesta a její okolí.

Naše ťapkání jsme započali na okraji lesa kousek od hlavní, velmi frekventované motosilnice, odkud jsme vyrazili do klidných lesních útrob právě Březinovy cesty, kdy jsme na její trase měli tu čest s krásnou Čertovou studánkou, jíž jsme s Fanny důkladně prozkoumaly, a následně jsme minuli i místní lesní rybník Žabinec, jehož vodičkou jsme také neopovrhli a přišla nám na osvěžení velice vhod. 🙂

Z Březinovy cesty jsme se pak kousek před obcí Horky odklonili na nebarevnou lesní cestu, která nás dovedla k další dnešní „vodičce“ a to ke studánce U Huberta, kde bylo také moc hezky, navíc to tu bylo zpestřeno i menším jezírkem s lekníny a rákosím, kdy páníčci trošku trnuli, jestli se zrovna v tom rákosí nebude nacházet nějaký ten vodní opeřenec, že by bylo „veselo“, ale naštěstí nic takového se neudálo. 🙂

Od Hubertovy studánky jsme pak již jen ťapkali po nebarevné cestě v zásadě v chládku zdejších (ještě zachovaných) stromečků a minouc z dálky viditelný příhradový vysílač jsme se navrátili na náš start, k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂
Kuk 🙂

Na fotogalerii z tohoto třebíčského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Mini procházka u Lhotek + Procházka k soutoku Labe a Jizery + Březinova cesta
 
 

Lesní procházka v „nelese“ u Zahradiště

O dnešní neděli 2.8. jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Žďársko poblíž obce Zahradiště, kde jsme si naplánovali takový vlastní hezký lesní okruh.

Naše ťapkání jsme započali kousek za obcí, odkud jsme se lesem vydali po zpevněných cestách kolem místních rybníků Alice a František, kdy z Františka jsme od páníčků dostali povolení se i osvěžit, načež posléze jsme již ťapkali jen tak v lese, jehož jsme ale na místě museli přejmenovat na neles, jelikož i zde (bohužel) panují potíže s kůrovcem, takže jsme zde mohli „obdivovat“ v zásadě jen lesní mýtiny bez chládku. 🙁

Na cestě jsme pak již jen minuli Starohradišťský rybník, který mne i Fanny významně „bodl“ v možnosti osvěžení se a průchodem v místním bezejmenném kempu (kde zrovna asi skončila nějaká sešlost dog, jelikož jsme jich zde ještě několik potkali) a pak kouskem „zážitkové“ lesní cesty protkané pořádnými stromovými kořeny (takže naše minipanička v kočárku měla celkem pěkné drncando) jsme se navrátili na náš start k naší čtyřkolové boudičce. 🙂
Trikolorní modelíny 🙂
P.S. Pokud byste se ve fotogalerii divili, co to mám na sobě za podivné, bílo-proužkové označení od hlavy až na ocásek, vysvětlení je následující: Páníček před naším odjezdem sledoval dokument o roce 1968 a přitom maloval zeď. A jelikož se má maličkost vyskytuje spíše uvnitř domečku než venku a hlídám každé dveře, říkal, že mne trošku vylepší… No a posléze mne začal nazývat i jako okupační pes. Chápete to? 😀
Okupační pes 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní procházka v „nelese“ u Zahradiště
 
 

Procházka u Jabkenic + procházka z Lhotky u Berouna

V sobotu 25.7. jsme si s páníčky zavýletovali na Mladoboleslavsko k obci Jabkenice, kde se naším zájmem stal místní Přírodní park Jabkenicko.

Náš start jsme zde zvolili na úplném okraji obce Jabkenice poblíž rozcestí Jabkenice, u nějž jsme se vydali lesně podél zdejší Jabkenické obory, která byla řádně dvouplotově zabezpečena, takže páníčci byli rádi, že zde moc nehrozí, že bychom se s Fanny mohly nějak do té obory vydat na průzkum, zdejších případných obyvatel, pokud bychom je zavětřily. 🙂

Podél této obory jsme si doťapkali až k rozcestí Svatojiřský les, kde jsme si v dnešním, dosti teplém počasí udělali osvěžovací a odfuňovací pauzičku, načež posléze jsme se zde napojili na barvičku červenou, jež nás po své rovince protkané chládkem zdejších stromů dovedla zpátky na náš start k naší věrné cestovatelské boudičce. 🙂
Kuk 🙂

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


Naproti tomu o dosti teplé neděli 26.7. jsme se vyrazili vyvětrat na Berounsko k obci Lhotka u Berouna, kde se naším zájmem stal zdejší les u rozhledny Lhotka u Berouna.

Na naše ťapkání jsme vyrazili kousek za obcí Lhotka u Berouna, kdy jsme se „chytili“ modré barvičky a v rámci části její trasy jsme se vydali lesně nabažovat, přičemž na cca polovině její trasy směrem k obci Chrustenice jsme hlavně z preventivních důvodů udělali čelem vzad, jelikož z dálky již bylo slyšitelné počasové hromování a dle počasového meteoradaru na „utržených sluchátkách“ páníčků se sem blížila průtrž mračen právě i s bouřkou, přičemž ani o jeden z těchto jevů jsme pochopitelně neměli zájem v přímém přenosu za naší osobní venkovní přítomnosti. Ale i tak se nám společné prochajdování líbilo – proč by také ne, hlavně že jsme byli hezky všichni pospolu. 🙂
🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Jabkenic + procházka z Lhotky u Berouna
 
 

Procházka u Přerubenic

V sobotu 18.7. se naše výletové kroky s páníčky vydaly na Rakovnicko poblíž obce Přerubenice, kde jsme si střihli jen tak vlastní příjemné lesní procházkování v místním Přírodním parku Džbán.

Naším startem byl kraj lesa kousek od silnice, jehož cestami a cestičkami jsme se příjemně „ťapkavě“ propletli po vlastní ose, nic a nikoho zajímavého jsme nepotkali, ale krom klidu a chládku lesa jsme zde byli obdařeni i lesním bohatstvím ve formě výborných borůvek, takže jsme si zde i moc hezky zamlsali. 🙂
Trikolory v lesním „bazénku“ 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Přerubenic
 
 

Lesní procházka u Květnova + Lesní (zdrhací) procházka Štičí alejí

O dnešní sobotě 11.7. jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Chomutovsko poblíž obce Květnov, kde jsme si „střihli“ vlastní lesní „kolečkovou prochajdu.

Naše ťapkání jsme započali kousek za obcí Květnov, přičemž ťapajíce si chvíli hezky v chládku a stínu místního lesa a chvíli zase na snesitelných slunečních paprscích jsme vstřebávali krásu a klid zdejšího lesa. Ač jsme zde nic a nikoho za zmínku stojícího nepotkali, naše společno-smečkové procházkování se nám velmi líbilo. 🙂
„Klimatizující“ trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto chomutovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


Pro změnu v neděli 12.7. se naše výletové kroky vydaly na Táborsko poblíž obce Sudoměřice u Bechyně, kde jsme se rozhodli prozkoumat v místním Přírodním parku Černická obora zejména zdejší Štičí alej. 🙂

Vypadalo to zde z počátku na moc pěkný, klidný les, přičemž krása samotného lesa při našem ťapkání stále zůstávala, ale očekávaný klídek byl čím dál více narušován narůstajícím množstvím otravných komárů, kteří se zde snad doslova museli líhnout těsně před námi, kolik se jich tu vyskytovalo. Ač jsme si všichni mysleli, že to překonáme, rozuměj, že přece ti komáři zde nemůžou být všude a najdeme už i nějaké fakt klidné, bezkomáří místo, opak byl pravdou, takže jsme pak chtě nechtě udělali čelem vzad a nezastavujíce se (jelikož to se ani nedalo, jinak byl člověk i pes obdařen množstvím nenažraných komárů ještě více) jsme se navrátili na náš start do anti-komářího úkryt v naší čtyřkolové boudičce. 🙂

P.S. Nutno ovšem zmínit, že po prozkoumání mapy našeho výskytu podrobněji jsme pravděpodobně „kápli“ na to, proč se zde takové množství komárů vyskytovalo. A to proto, že trasa kudy jsme šli, se pozvolna přibližovala k obci zvané Komárov, takže s tím tu mají asi zdárné zkušenosti. Ještě že jsme nešli do té obce přímo, kdoví jak tam bychom dopadli. 🙂
Startujeme… 🙂

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní procházka u Květnova + Lesní (zdrhací) procházka Štičí alejí
 
 

Lesní procházka u Svatého Huberta + Včelí stezka Smrčná a její okolí

V sobotu 4.7. jsme si s páníčky zavýletovali na Rakovnicko poblíž obce Drahouš, kde jsme si podnikli takovou vlastní lesní procházku poblíž zámečku Svatý Hubert.

Naše ťapkání jsme započali na okraji lesa kousek pod zámečkem, odkud jsme se vrhli do jeho stinných útrob po modré barvičce, na níž jsme minuli pořádný památný buk, památný dub a též i moc hezkou přícestní, bezejmennou kapličku.

Z modré barvičky jsme se pak kousek před obcí Smrk odklonili na zpevněné nebarevné lesní cesty, kde jsme již „potkali“ jen krásný klid a chládek lesa, zpívající ptáčky či i trošku toho lesního bohatství ve formě jahůdek či borůvek, načež takto příjemně vyvětraní jsme se navrátili na náš start k naší cestovatelské boudičce. 🙂
Trikolory u kapličky 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


Pro změnu v neděli 5.7. se naše výletové kroky vydaly na Jihlavsko kousek od obce Smrčná, kde se naším zájmem stala tamější část Včelí stezky Smrčná a její okolí.

Jako náš start jsme zvolili lesní stanoviště kousek od hlavní silnice, odkud jsme se hezkým lesním chládkem (což bylo za dnešního slunečného počasí fakt potřeba) vydali po stezce až k Černému rybníku, který mne s Fanny velice zaujal. Nejen z možného kachního důvodu, ale též s ohledem na to, že se tu v něm zrovna koupali i nějací dvounožci, páníčci si nás ponechali pod šlajfkovým dohledem, ale i tak nám umožnili okoštovat zdejší osvěžující vodičku a též si tu zkusit i pár plavacích temp, abychom se řádně osvěžily i vnějškově. 🙂

Od Černého rybníka jsme posléze ťapkali po nebarevné lesní cestě pod vrchem Roháč, kde nutno poznamenat, že oproti plánu, jaký zde bude pokračující lesní chládek, tak zde byl pořádný hic jak hrom kvůli značnému vymýcení zdejšího lesa, ale jelikož nejsme z cukru, tak i tak jsme to všichni zvládli. Takto jsme si doťapkali až do menší civilizační lokality Vilémovské Chaloupky, přes níž jsme si dali drobný civilizační průchod a následným lučním pochodem jsme se dostali zpátky do lesa (už aspoň více stinného než předtím) a po jeho nebarevných kamínkových či prašných cestách jsme se hezky vyhřátí a vyprocházkování navrátili na náš start, kde jsme se těšili do chládku naší cestovatelské boudičky. 🙂
Trikolory u Černého rybníka 🙂

Na fotogalerii z tohoto jihlavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní procházka u Svatého Huberta + Včelí stezka Smrčná a její okolí
 
 

Naučná stezka Modřanská rokle

I o dnešní velmi teplé sobotěnce 27.6. jsme se rozhodli pro lehké výletování, kdy se naším cílem stala přímo Praha a její čtvrť Modřany se zdejší Naučnou stezkou Modřanská rokle.

Naším startem se stal stromový chládek na okraji Modřan, odkud jsme se vydali na poklidné ťapkání. Nutno poznamenat, že daná trasa byla zároveň i cyklostezkou, tudíž se zde krom nespočtu jiných turistů či vycházkovníků vyskytovalo i nemálo právě cyklistů, takže jsme od páníčků byly raději šlajfkovitě zabezpečeny a to jak z důvodu, abychom v dnešním hicu zbytečně nelítaly jak uragáni (zejména tedy torpédo Fanny), ale také i právě kvůli těm cyklistům, jelikož někteří se zde proháněli dost bezohledně, jak na závodní dráze. 🙂

Cestou jsme také několikrát míjeli i Libušský potok, což zejména pro nás, trikolory bylo bájo, když nás tam páníčci pustili a mohly jsme si ochladit pacičky a i vnitřně se příjemně vodičkově osvěžit. 🙂

Na stezce jsme minuli několik naučných zastavení, přičemž jsme takto dorazili až k rozcestí Modřanská rokle, u nějž jsme se pokochali i retenční nádrží Libušská, do níž mne s Fanny páníčci vstoupit nedovolili kvůli velké pravděpodobnosti, že se zde někde schovávají kachny, načež jsme zde posléze udělali čelem vzad a tou samou cestou jsme se v poklidu, opět za průběžného osvěžování se v Libušském potoku, navrátili na náš start k naší věrné, čtyřkolové boudičce. 🙂
Trikolory v Modřanech 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Modřanská rokle
 
 

Naučná stezka Geologické zajímavosti a okolí + procházka ke studánce sv. Marie

O dnešní slunečné sobotě 20.6. jsme se s páníčky rozhodli, že si uděláme repete z našeho nepovedeného rakovnického výletování z minulého víkendu, takže jsme opětovně vyrazili na Rakovnicko k obci Kounov a prozkoumání zdejší Naučné stezky Geologické zajímavosti a zdejšího lesa pod vrchem Špičák.

Naším startem se opět stalo parkoviště u hlavní silnice, odkud jsme se kolem hraničního kamene pod Špičákem vydali do lesního chládku, kde jsme se nechali vést modrou barvičkou po kousku i naučné stezky, která nám „ukázala“ několik různých kamenných útvarů pojmenovaných podle toho, co měly znázorňovat (např. Chodník, Orel, Ufo, Slůně), načež po zmíněné modré barvičce jsme se dostali až k rozcestí U Dubu, kde se skutečně nacházel parádní dub, který toho už i dost pamatoval dle svého vzrůstu. Zde jsme trochu porozjímali a odfuněli se a následně pokračujíc po nebarevné cestě jsme se dostali do chatové civilizace zvané Osada U Dubu, jíž jsme si pocvičili civilizační průchod, a poté po dalších zpevněných nebarevných cestách jsme zamířili zpět k silnici, poblíž ní na nás věrně čekala naše čtyřkolová boudička, přičemž nutno poznamenat, že hlavně i v této části cesty jsme byli obšťastněni lesním bohatstvím ve formě jahůdek či několika borůvek a dokonce páníčci zvládli hned u cesty najít i 3 hezké jedlé houbičky, z čehož měla zejména panička nepřehlédnutelnou radost. 🙂
Trikolorní funěnky 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


I v neděli 21.6. nám počasíčko výletově přálo, takže jsme se s našimi výletovými kroky tentokrát vydali na Semilsko k obci Všeň, kde se naším hlavním zájmem stala studánka sv. Marie.

Naše ťapkání jsme započali u motosilnice kousek za obcí Všeň, odkud jsme se po nebarevné, ale celkem zpevněné cestě vydali vstříc do lesa, kdy po chvíli jsme se napojili i na žlutou barvičku, jež nás dovedla k samotné studánce sv. Marie, kde se moje maličkost i Fanny mohla hezky osvěžit, načež poté jsme si zaťapkali ještě i kousek dále do Přírodní památky Vústra, kde na nás „čekal“ i krásný, ve skále vytesaný výklenek s obrázkem Panny Marie. Následně jsme si troufli jít ještě i kousek dále, ačkoliv terén ve vztahu k našemu kočárku s minipaničkou začal být trochu horší, načež jsme takto zvládli dorazit až do lokality Podpohoří k místní sošce sv. Jana Nepomuckého, u níž jsme to již vážně otočili čelem vzad, jelikož terén zde již začal být i hodně kamenitý a do kopce, což by se minipaničce, ani kočárku úplně nelíbilo. 🙂

Takže jsme to stejnou cestou vzali zpět, „pozdravili“ ještě jednou obrázek Panny Marie a i studánku a příjemně vyvětraní jsme se navrátili k naší cestovatelské boudičce. 🙂
Kuk 🙂

Na fotogalerii z tohoto semilského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Geologické zajímavosti a okolí + procházka ke studánce sv. Marie
 
 

Procházka u Hostivařské nádrže + procházka u přehrady Švihov (Želivka)

Ani o upršené sobotě 13.6. se nám navzdory nepřízni počasí nechtělo zůstávat jen tak doma, takže jsme se rozhodli, že i přes deštivý stav takřka všude po republice se zkusíme vydat na výletování, kdy se naším (prvotním) cílem stalo Rakovnicko u obce Kounov a zdejší kousek Naučné stezky Geologické zajímavosti a k tomu i lesní ťapkání pod vrchem Špičák. Ač to celou cestu, co jsme sem frčeli naší čtyřkolovou boudičkou, vypadalo, že to zde bude na dobu naší přítomnosti počasově dobré, po přijetí na místo a vystoupení ven jsme byli obdařeni několika nepříjemnými hromozvuky a do cca 5 minut i pořádnou průtrží mračen, která by přešla až tak nejdřív za hodinu, takže jsem si zde s Fanny zvládla udělat jen výstupní čůrací zastávku, načež nepříliš nadšeni jsme to zde prostě vzdali. 🙁

Ale jelikož jsme se dnes nechtěli jen tak celkově procházkově vzdát, nakonec jsme si i nějaké to nedeštivé ťapkání udělali a to nakonec v samotné „matičce“ Praze v lokalitě Hostivaře, kde jsme si udělali příjemné vyvětrání v místním hostivařském lesoparku poblíž Hostivařské přehrady. Zde jsme nic extra zajímavého krom několika mininádrží s kachnami, ke kterým nám od páníčků nebyl přístup (prý preventivně) dovolen, nepotkali, ale byli jsme všichni rádi, že jsme si aspoň zde mohli hezky poťapat. 🙂
Slečny mašinfírové 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


A ani o neděli 14.6. jsme si nechtěli jen tak válet šunky doma, takže i dnes navzdory pokračujícímu deštivému počasí se nám podařilo nalézt místo, kde zrovna (dočasně) nepršelo. Tím místem bylo Pelhřimovsko u obce Otavožaty a místní les nad vodní nádrží Švihov (Želivka). Jednalo se o takové příjemné podešťové ťapkání, kdy je nutno zmínit, že ač se mělo jednat o les, v reálu šlo hlavně o hodně vymýcené plochy kvůli kůrovci, takže pohled na to nebyl zrovna nejveselejší. Tuto chmurnější náladu nám ale spravila zdejší krásná Jelení studánka, které jsme my, trikolory, ani ti naši dospělí dvounožci neodolali a s chutí všichni postupně okusili její tekoucí vodičku – byla opravdu mňamózní. 🙂

Následně jsme pak již doťapkali jen zpátky k naší čtyřkolové boudičce, naložili se všichni na palubu a vyrazili k domovu, kdy nás po chvilce stihlo zase nějaké to pršení, takže o to více jsme byli rádi, že jsme tu naší prochajdu vychytali tak akorát. 🙂

P.S. A dokonce zde měla naše minipanička i jednu premiéru – podařilo se nám s ní hned u cesty najít „její“ první jedlou houbičku. 🙂
Trikolory u Jelení studánky 🙂
🙂

Na fotogalerii z tohoto pelhřimovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Hostivařské nádrže + procházka u přehrady Švihov (Želivka)
 
 

Procházka k Spešovské rozhledně + Naučná stezka Ranské polesí a okolí

Ani o dnešní první červnové sobotě 6.6. jsme nechtěli s páníčky zůstávat jen tak doma, takže jsme zamířili zase na nějaké to výletování. Tentokrát se naše výletové kroky vydaly na jižní Moravu na Blanensko k obci Černá Hora, kde se naším hlavním zájmem stala Spešovská rozhledna.

Naše ťapkání jsme započali v lese kousek za obcí, resp. nad obcí Černá Hora, odkud jsme se po zpevněných lesních cestách střídavě přes barvičku zelenou, nebarevnou a žlutou dostali až k rozcestí Spešovská rozhledna – odbočka, kde jsme také odbočili vstříc samotné rozhledně. Toto naše odbočení jsme však na půli cesty vzdali, jelikož cesta k rozhledně vedla nezvykle dost z kopce (na většinu rozhleden se totiž stoupá do výšin), což by samo o sobě tolik nevadilo jako skutečnost, že tato cesta byla silně nerovná a kamenitá, takže nepříliš vhodná trasa pro kočárek s naší minipaničkou.

Na rozhlednu jsme se tedy mrkli jen tak lehce z dálky, udělali čelem vzad, vystoupali po kamenité cestě zpět k rozcestí a lesní procházkou po nebarevné cestě, kousku zelené barvičky a následně i cyklostezce jsme „zakruhovali“ naše dnešní ťapkací „kolečko a vrátili se hezky vyvětraní zpět na náš start k naší čtyřkolové boudičce. 🙂
Trikolory nad Spešovskou rozhlednou 🙂

Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


Pro změnu v neděli 7.6. jsme se vydali výletově vyvětrat na Havlíčkobrodsko k obci Krucemburk, kde se naším zájmem stala místní Naučná stezka Ranské polesí.

Naším startovním bodem se stalo rozcestí Ranský rybník, od nějž jsme po červené barvičce vyrazili do krásného lesního klídku, v němž jsme my, trikolory měly největší radost z přítomných přícestních potůčků, takže častokrát naše ťapkání vypadalo ve stylu: páníčci na cestě, trikolory pod cestou v potůčcích. 🙂

Na trase jsme zvládli minout lokalitu U Obrázku se skutečně přítomným, hezkým obrázkem, načež poté jsme si udělali i odbočku k místnímu bývalému Dolu Staré Ransko, kde jsme lehce porozjímali, načež následným vlastním lesním průchodem (pro minipaničku v kočárku trošku drncavějším kvůli stromokořenům a loužovitým „prosakem“ ranským jezírek, načež chvilku i pro jistotu pro ni i nosícím průchodem) jsme se napojili na modrou barvičku, jež nás dovedla k rozcestí Podhorská louka, odkud jsme se pak již jen po červené barvičce vydali zpět na náš start, načež nutno poznamenat, že jsme ke konci i řádně přidali do kroku, jelikož se z okolí začalo ozývat i lehké bouřkové burácení, ale naštěstí toto přešlo pryč od nás, takže jsme byli rádi, že završením našeho výletu nebyla i naše přímá účast v bouřce. 🙂
Trikolory u bývalého dolu Staré Ransko 🙂

Na fotogalerii z tohoto havlíčkobrodského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka k Spešovské rozhledně + Naučná stezka Ranské polesí a okolí
 
 

Procházka v merklovickém lese + procházka u Jindřichova Dolu

V sobotu 30.5. jsme se s páníčky tentokrát výletově vydali na Královéhradecko poblíž obce Vamberk, kde se naším zájmem stal místní merklovický les.

Naším startem se stalo rozcestí Na vyhlídce – turistická chata, odkud jsme se po zelené barvičce přes kus louky a podél Obory Merklovice vydali vstříc do lesa, kde z počátku byl zdejší přírodní terén až moc přírodní a to zejména ve vztahu k našemu kočárku s minipaničkou (rozuměj hodně ze země vyčnívajících stromokořenů a spousta na cestě zanechaných větví a větviček), takže zdejší ťapkání bylo trošku složitější a minipanička se nám v kočárku i trošku naklepala jak řízek, ale jelikož není z cukru, v pohodě to zvládla. 🙂

Tento problematický terén naštěstí trval jen chvilku a to takřka jen k rozcestí Merklovská alej. Odtud jsme posléze již pohodlněji pokračovali dále hezky lesem po zelené barvičce a to k rozcestí Smírčí kříž – odbočka. No a nebyly bychom to my, abychom si nedaleký křížek nechali v celé jeho kráse ujít, takže jsme se ze zelené barvičky na chvilku odklonili a zašli jsme se pokochat a lehce porozjímat osobně právě ke Smírčímu kříži. 🙂

Poté jsme se navrátili na zelenou barvičku a s její pomocí dorazili k rozcestí Nad Rybnou nad Zdobnicí, kde jsme se „přebarvili“ na barvičku žlutou,a po její trase úspěšně dorazili až k místnímu televiznímu vysílači Rychnov nad Kněžnou – Litický Chlum. Zde se hlavně páníček významně pokochal tamějšími anténami a anténkami, načež následně se naše ťapkací kroky vydaly po nebarevné Štorcově aleji, kudy jsme dorazili až na barvičku červenou, jíž jsme se již drželi celou dobu, přičemž na její trase jsme měli tu čest s rozcestím Nad Merklovicemi, parádní studánkou U Prokopa a následně i samotnou sochou sv. Prokopa. 🙂

Pak nás již jen čekal krátký „červený“ silniční pochod opět podél Obory Merklovice, z níž nás z dostatečné vzdálenosti sledovali tamější kopytnatí a parohatí obyvatelé, načež následně jsme se již opětovně setkali s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou u turistické chaty Na Vyhlídce.
Zde páníčky ještě napadla možnost krátké (třeba kafíčkové) gastroturistiky, ale chyba lávky – bohužel i dnes, prý stále z důvodu koronavirového zde měli stále zavřeno. 🙂
Trikolory u Smírčího kříže 🙂

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


V neděli 31.5. jsme se i navzdory počasovým předpovědím, že všude bude nekompromisně pršet, vydali i tak na výletování, kdy jsme tentokrát zamířili na Kladensko k obci Jedomělice, kde se naším zájmem stal lesík v místní lokalitě Jindřichův Důl.

Jednalo se o takovou prostou, ale příjemnou lesní procházku, kdy jsme nepotkali nic a nikoho zvláštního, ale moc hezky jsme se všichni vyvětrali, proťapkali a měli i štěstí, že jsme zde žádnou tu předpovídanou dešťovou kapku nepotkali. 🙂

P.S. Za zmínku ovšem stojí, že po nastoupení do naší čtyřkolové boudičky se po chvilce na naší palubě objevil i nezvaný pasažér ve formě jakéhosi „okřídleného broučka“ (viz dokumentace ve fotogalerii), který byl však neškodný a zásadně jej zajímalo koukání z okna, přičemž po několika ujetých kilometrech dal pak sám vědět náhlým poletováním, kde chce vystupovat. Takže jsme mu zdarma posloužili jako taxi a přepravili jej bez jakékoliv jeho námahy do nového působiště – kdoví, jestli by tam sám zvládl někdy doletět. 🙂
Trikolory hlídačky 🙂

Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka v merklovickém lese + procházka u Jindřichova Dolu
 
 

Naučná stezka Březina (Kostomlaty) + Naučná stezka Okolím Bobrové a okolí

Ani o dnešní upršené sobotě 23.5. se nám s páníčky nechtělo zůstávat jen tak doma, tak se páníčci ve spolupráci s počasovým radarem snažili najít nějakou oblast, kde by to s tím deštěním nemuselo byt tak hrozné, načež zaveleli k výletování na Teplicko poblíž obce Kostomlaty pod Milešovkou na část místní Naučné stezky Březina (Kostomlaty).

Naším startem se stalo rozcestí Pod Březinou, vyskytující se hned u autosilnice, odkud jsme se po modré barvičce (a tím i části naučné stezky) vrhli do krásného zazelenalého listnatého lesa, načež zejména z kočárkových důvodů jsme se drželi i u odbočky naučné stezky i nadále modré barvičky a postupně stoupajíc po zpevněné cestě hezky do kopečka jsme se kousek od rozcestí U Velké jedle napojili opět na stezku naučnou. 🙂

V těchto místech nás však začalo dostihovat i pršavé počasí, které dle páníčkova meteoradaru na jeho „utrženém sluchátku“ mělo ještě zesilovat, takže jsme byli nuceni naše ťapkání trochu zkrátit a to tak, že od rozcestí U Velké jedle jsme dále pokračovali již jen po cyklostezce, v rámci níž jsme ještě chvilku měli tu čest i se stezkou naučnou, následně jsme minuli Vojenský rybník či zaniklou samotu Březina a průchodem přes nemalou kaštanovou alej jsme se přiblížili k našemu startu, kde jsme se rádi setkali s naší čtyřkolovou boudičkou, v níž jsme si mohli jako lehce zmoklé “slepice” dopřát jejího sucha, načež nutno poznamenat, ze chvilku poté, co jsme se všichni naložili na naši čtyřkolovou palubu, začalo opravdu pršet ještě pořádněji, takže jsme byli rádi, že jsme to zvládli jen tak tak jen za menšího májového deštění. 🙂
Trikolorní zmoklé prdelky 🙂

Na fotogalerii z tohoto teplického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


V neděli 24.5. jsme se tentokrát vydali s páníčky výletově na Žďársko k obci Sklené nad Oslavou, kde se naším zájmem stala část místní Naučné stezky Okolím Bobrové.

Naše ťapkání jsme započali kousek za obcí na červené barvičce u Vosického rybníku, který mne s Fanny po vystoupeni z naší čtyřkolové boudičky velice zajímal, ale od páníčků jsme nedostaly (prý preventivně) povolení se do něj zajít podívat blíže. 🙂

Odtud jsme následně dále pokračovali k rozcestí Sklenský rybník, který se zde u rozcestí hned nevyskytoval, prý až trošku dále, což potěšilo hlavně páníčky, že nemuseli nás, trikolory odhánět od našich čmuchacích tužeb po vodních opeřencích. 🙂

Pote jsme se po kousku ťapkání napojili na samotnou naučnou stezku, jíž jsme se chvilku nechali vést, načež posléze jsme se odklonili na nebarevnou lesní cestu v Pivovarském lese, jež nás dovedla až k místní okresní autosilnici. Zde jsme si šlajfkově zabezpečeny s páníčky střihli silniční pochod směrem k obci Bobrůvka a následně i civilizační průchod samotnou Bobrůvkou, kde jsme v jejím “centru” měli tu čest i s roztomilou a zvědavou stromomyší (rozuměj veverkou), ale ta nás, trikolory dnes nechala chladnými, jelikož v rámci dnešního dosti slunečného počasí nám bylo dost teplo, takže jsme se zabývaly vlastními potřebami, než nějakým stromolezcem. 🙂

Z obce Bobrůvka jsme se opět chytili stezky naučné a myslíc si, že na její trase dnes nepotkáme žádné naučné zastavení jsme byli vyvedeni z omylu a jednoho zastavení jsme se dočkali, a to u místní unikátní oblasti s nespočtem velkých či malých mravenišť, u nichž jsme objevili i krásnou malovanou “boudičku”, jíž jsme my, trikolory nemohly odolat ve formě prozkoumání a vyzkoušení si posezení v ní. 🙂

No a pak jsme již jen následným průchodem mezi mraveništi dostali zpět k nám již dnes známému rozcestí Sklenský rybník a od něj již znale zpět k naší čtyřkolové boudičce. 🙂
Kuk 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Březina (Kostomlaty) + Naučná stezka Okolím Bobrové a okolí
 
 

Procházka pod vrchem Boušov + procházka okolo vrchu Nad Maráskem

V sobotu 16.5. jsme se za doprovodu hezkého slunečného počasícka vydali s paníčky na přírodní vyvětrání se na Domažlicko k obci Všekary, kde se naším zájmem stalo lesní “přízemí” u vrchu Boušov.

Naše ťapkání jsme započali kus za obcí Všekary, odkud jsme se po nebarevných lesních či přílesních cestách přiblížili i k místnímu bývalému vojenskému areálu, jehož částí jsme si udělali i průchod, přičemž jsme zde minuli i kousíček Naučné stezky Holýšov II, což se páníčci dozvěděli hlavně z map na těch jejich “utržených sluchátkach”, v reálu se zde (snad tedy jenom zrovna zde) nic naučně informujícího nenacházelo. 😉

Za touto mini “civilizací” jsme se posléze “vrhli” opět do lesa, kudy jsme se (minouc i 2 hezky maskované řopíky) navrátili na náš start a úspěšně tak uzavřeli dnešní procházkové “kolečko”. 🙂
Řopíkové trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto domažlického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


V neděli 17.5. se naše výletové kroky s páníčky tentokrát vydaly na Plzeňsko do našich oblíbených Brd a to tentokrát k obci Planiny z prozkoumání místních lesů pod vrchem Nad Maráskem.

Naše ťapkání jsme jsme započali v tamní lokalitě Dvůr, odkud jsme se vydali po zelené barvičce do krásně klidného brdského lesa až k rozcestí Křtí, u nějž jsme se přebarvili turisticky na žluto a pokračujíc tudy tady jsme dorazili k rozcestí U Dívčí studánky, kdy i kousek od něj jsme i samotnou Dívčí studánku objevili, z čehož jsme v dnešním teplém počasí měly radost zejména my, trikolory, jelikož jsme se zde mohli velice příjemně osvěžit tamní lesní vodičkou, která tu naštěstí i byla přítomna a byla i dobře dostupná pro naše čumáčky. 🙂

Od Dívčí studánky jsme se následně vydali po cestě bezbarvé, kdy jsme kousek od ní  narazili pro změnu na Dřevorubeckou studánku, která sice v sobě vodičku měla, ale pro nás, trikolory dost v hloubce, takže zde se žádné občerstvování nekonalo. 🙁
Dále jsme doťapkali přes rozcestí Pod Maráskem a rozcestí Pod Bůrkem na místní cyklostezku, na níž jsme se chvilku ťapkavě zdrželi, načež posléze jsme se odklonili opět na jednu bezbarvou cestu, jež nás dovedla k anténovému vysílači v lokalitě Na Burku, který zajímal zejména páníčka (my, trikolory upřednostily chvilkový pauzing ve stínu, než se páníček těmi anténami dostatečně pokochá). 🙂

Pokračujíc od vysílače dále jsme narazili na krásný kamenný lesní křížek, u nějž jsme lehce porozjímali, a odtud se dále vydali opět po trase cyklostezkové. Zde jsme narazili ještě i na studánku Pod Bůrkem, která byla pro změnu oproti oběma studánkám předchozím téměř vyschnutá, takže pro nás trikolory nepříliš zajímavá, tudíž na vodičkové osvěžení jsme si musely počkat až k naší čtyřkolové boudičce, k níž jsme odtud po chvíli dorazili. 🙂

Ještě si zde dovolím „důležitou“ zmínku a to, že při celém tom ťapkání jsme s Fanny dokázaly našimi čuchometry objevit několik lesních „voňavých“ pokladů, které jsme neváhaly nadšeně okusit, z čehož páníčci neměli vůbec radost a sdělovaly nám posléze, že to z nás táhne hůř, jak ze žumpy. Ale my, trikolory byly s těmito tlamičkovými parfémy velmi spokojeny. 🙂
Dokonce při návratu k naší čtyřkolové boudičce byl kousek od ní čerstvě zaparkovaný fekální vůz (prostě hovnocuc), tak jsme to chtěly s Fanny jít prozkoumat, načež od páníčků jsme se dočkaly razantního NE. Fakt nechápeme proč, klidně bychom se parfémově s páníčky podělily, nebudeme přece lakomé, ne? 🙂
Trikolory u lesního křížku 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka pod vrchem Boušov + procházka okolo vrchu Nad Maráskem
 
 

Procházka na Velký kopec + Naučná stezka Hlinná – Kamýk

V sobotu 9.5. se tentokrát za hezky slunečného počasí naše výletové kroky vydaly na Jindřichohradecko k obci Kunžak na vlastní lesní procházkové kolečko poblíž vrchu Velký kopec.

Naše ťapkání jsme započali na rozcestí Na Jitrách, odkud jsme se po zdejší cyklostezce vydali vstříc červené turistické barvičce. Při jejím dosažení jsme zde my, trikolory měly velkou radost z přítomnosti potůčku Struha, jehož vodičkou jsme naprosto bez váhání neopovrhly a při dnešním velmi teplém počasí jsme se tu tak krásně osvěžily. 🙂

Červená barvička nás posléze dovedla až k místní autosilnici, jíž jsme se úspěšně vyhnuli odbočením dále do lesa. Nutno ovšem poznamenat, že zdejší les nebyl lesem obvyklým, nýbrž lesem řádně vykáceným, tudíž pohled na něj byl spíše žalostným a bohužel nám všem neposkytl očekávaný příjemný lesní stín při dnešní sluníčkové aktivitě. 🙁

Posléze jsme již jen minuli a i vyzkoušeli hezké lesní posezení, nevědomky prošli i kolem samotného vrchu Velký kopec (v tom vykáceném prostranství nebylo ani poznat, že se zde nachází nějaký vrch) a minouc rozcestí Pod Velkým kopcem a Mostecké polesí s osvěžovací vsuvkou opět ve formě potůčku Struha jsme se navrátili na naši startovní pozici u rozcestí Na Jitrách, kde na nás již čekala naše věrná čtyřkolová boudička. 🙂
Trikolorní modelíny 🙂
Trikolorní tažná síla 🙂

Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.



V neděli 10.5. jsme se tentokrát vydali výletově vyvětrat na Litoměřicko k obci Kamýk, kde se naším cílem stala část Naučné stezky Hlinná – Kamýk a její okolí.

Naším výchozím bodem se stal třešňový sad kousek za obcí Kamýk, kde jsme však po našem příjezdu museli nějakou dobu posečkat schovaní v naší čtyřkolové boudičce, než se ráčila přehnat místní májová dešťová přeháňka. 🙂

Poté jsme se již vydali na ťapkání, kdy jsme se cestou mezi sady dostali až k historickému pomníčku jistého lesníka a jeho pejska, kde jsme ohleduplně porozjímali, načež pokračujíc dále po nebarevné lesní cestě jsme se napojili na samotnou naučnou stezku, jejíž příjemné stinné lesní trasy jsme se úspěšně drželi, přičemž posléze jsme se ze stezky odklonili na místní cyklostezku. Možná vás zarazí, proč jsme nepokračovali dále právě po té naučné stezce až na nedaleký vrch Plešivec, přičemž důvod je zcela jednoduchý a to: s kočárkem s minipaničkou bychom se tam těžko vyškrábali, tudíž jsme milému vrchu Plešivec zlehka zamávali aspoň z jeho přízemí. 🙂

V rámci cyklostezky, na níž jsme dnes naštěstí pro nás žádného cyklistu nepotkali, jsme měli tu čest i s moc hezkým vyhlídkovým místem do kraje, kde si naše “šikovná” panička potrénovala také své fotografické panoramatické “umění”, což se jí ve vztahu k mé maličkosti fakt teda nepovedlo – rozuměj, že při pořizování panoramasnímku jsem se do záběru paničce přišla také ukázat já osobně, přičemž výsledné foto radši komentovat nebudu, jelikož bych se musela velmi rozlobit, jak na té fotce vypadám. Podívejte se sami níže, prostě bléé…

Po několika nutných pamlskových odpustcích za toto paniččino “veledílo” jsme následně pokračovali dále, kdy nás uvítala po cestě svou přítomností krásná kaple Narození svatého Jana Křtitele, kde jsme příjemně porozjímali za přítomnosti neodbytných lesních mravenečků, kteří nám, trikolorám, tak i páníčkům lezli všude možně, jako by nám naznačovali: šup šup odtud pryč. 🙂

Následně jsme si už jen poťapkali po kousku naučné stezky a odkloníce se na nám dnes již známou nebarevnou mezisadovou cestu jsme se navrátili na náš start k naší cestovatelské boudičce, přičemž nutno zmínit, že milí mravenečci pravděpodobně věděli, co dělají, že nás od kapličky “vyhánějí”, jelikož jen co jsme se naskládali na palubu, začalo opět hezky májově pršet, takže jsme to měli skutečně jen tak tak, aby z nás nebyly zmoklé slepice. 🙂

Paničky fotografické panoramatické “umění” 🙂
Trikolory u
kaple Narození svatého Jana Křtitele

Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka na Velký kopec + Naučná stezka Hlinná – Kamýk
 
 

Naučná stezka včelařská – cesta medu

O dnešním státně-sváteční pátku jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Brněnsko k obci Nuzířov k prozkoumání místní nedaleké Naučné stezky včelařské – cesta medu.
 
Naše putování jsme započali na polní cestě nad obcí Nuzířov, kde hned na začátku nás stylově uvítala malá včelička, která se přiletěla podívat přímo na naší malou paničku (nebojte, nijak jí neublížila), aby jí seznámila s tím, čeho (nebo spíš koho) se bude týkat její první naučná stezka, které se bude účastnit. 🙂

Z polního startu jsme se vydali po místní cyklostezce dolů přímo do obce Nuzířov, přes níž jsme si hlavně my, trikolory pocvičily civilizační průchod (jelikož jsme byli nevyťapkané, bylo to s námi hned takto na začátku složitější), načež poté následoval mimoobecní pochod podél autosilnice, odkud jsme po chvilce odbočili právě na samotnou Naučnou stezku včelařskou – cestu medu. Zde si páníčci mysleli, jak nás, trikolory budou moci nechat na volno hezky proběhnout, ale chyba lávky – jelikož se jednalo o cyklostezku a dnes bylo i velmi slunečné počasí, cyklistů se zde vyrojil bezpočet, tudíž kvůli bezpečnosti naší i jejich jsme si raději ťapkali šlajfkově omezeny. 🙂

Na stezce jsme minuli hlavně příjemný potůček Lubě, do nějž mne a Fanny páníčci dovolili se jít smočit, jak vnějškově tak i vnitřně (v dnešním teplém počasí se to teda fakt hodilo), a také jsme měli tu čest s krásnou kapličkou s dřevěnou sochou svatého Ambrože – patrona včelařů.

Následně nás stezka dovedla až do civilizace zvané Skalička, přes níž jsme si dali dnešní druhý civilizační průchod a od rozcestí Skalička – chaloupky jsme se dostali až k odpočinkovému zastavení opět u potůčku Lubě, jehož vodičkou jsme ani zde s Fanny neopovrhly a mohly jsme se zde pozdravit i se zdejším, originálním, potůček hlídajícím vodníčkem. 🙂

Odtud jsme se pak stejnou cestou vrátili k rozcestí Skalička – chaloupky, načež po cyklostezce jsme se navraceli k našemu polnímu startu. Nutno poznamenat, že na této trase to i nadále vypadalo, jako když se cyklisté líhnou někde za rohem, takže páníčci museli mít stále oči na šťopkách, jestli nějaký rychlejší či pomalejší cyklista nás nebude zrovna odněkud míjet, aby se mu někdo z naší sestavy nepřimotal pod kola, jelikož někteří se zde chovali vskutku neohleduplně, jako když na stezce můžou být jen oni sami s tím svým jednostopým vozidlem a nikdo jiný nemá nárok. Ale což, každý je holt nějaký a my si tím určitě s páníčky nechtěli kazit den, takže jsme se snažili (teda hlavně páníčci) nějakým nepohodlnostem předejít a prostě cyklistický stav před námi i za námi stále po očku hlídat. 🙂
Trikolory u svatého Ambrože 🙂

Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka včelařská – cesta medu
 
 

Procházka okolo vrchu Žebrák + ťapkání okolo vrchu Lovíč

Ani o sobotě 2.5. se nám s páníčky nechtělo zůstávat jen tak doma a ačkoliv páníčci měli během podvečera ještě nějaké další soukromé plány, i tak jsme stihli úspěšně zvládnout i hezké vyvětrání se během odpoledne. 🙂

Tentokrát jsme tedy zůstali u nás na Benešovsku, kdy jsme se vydali na Postupicko k obci Vrbětín na prozkoumání zdejšího lesíka kolem vrchu Žebrák. Naším startem se stala hájovna Vrbětín, kdy nás hned po příjezdu všechny zaujal slyšitelný křik pana páva, což nás, trikolory nenechalo zcela chladnými a svými nastraženými slechy a čuchometry jsme se snažily zaměřit, kde se ta řvoucí „slepice“ může vyskytovat, abychom si to s ní mohli „vyříkat“. Jelikož jsme věděly, že tam někde areálu hájovny prostě je, paníčci si nás nedovolili dát na volno, jelikož hrozilo, že po volnovypuštění já i Fanny zcela „ohluchneme“ a budeme chtít tu barevnou „slepici“ chtě nechtě najít, což by prý bylo zcela nežádoucí. 🙂

Průchodem kolem zdejší hájovny jsme se posléze dostali do lesíka, kde už bylo klidněji, a mohli jsme zde hezky jarně rozjímat. Nutno poznamenat, že zdejší cesty nebyly chvilkami úplně ideální, nýbrž dosti sportovně konstituované díky proběhlé těžbě dřeva a vyježděným hlubokým kolejím lesní techniky. Ne že by to nějak vadilo nám, trikolorám, ale pro kočárek s naší minipaničkou to chvilkami byla dosti zážitková trasa. Ale jelikož je to holka šikovná, nějak jí to nerozházelo a tuto sportovní jízdu v pohodě a bez úhony přečkala. 🙂

Posléze jsme si dále udělali takové hezké procházkové kolečko pod samotným vrchem Žebrák, načež příjemně vy procházkovaní jsme se následně zdárně navrátili na náš start k naší čtyřkolové boudičce, kde jsme s Fannybyly opět rozdmýchány křikem páva u hájovny, takže páníčci nelenili a pro jistotu nás co nejdříve naložili na palubu, aby nás nenapadlo vymýšlet nějaké hledací či lovecké záležitosti. 🙂
Studánkové dámičky 🙂

Na fotogalerii z tohoto postupického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


V neděli 3.5. se tentokrát naše výletové kroky vydali na Rakovnicko k obci Bedlno, kde se naším zájmem stál místní les pod vrchem Lovíč.

Naše prochajdování jsme zahájili kousek za obcí Bedlno u  krásné kapličky U Jeptišky, načež poté jsme si po zpevněných lesních cestách udělali vlastně navržené lesní “kolečko” v přízemí vrchu Lovíč. Nutno poznamenat, že hned kousek po začátku nás zde zastihla pěkná dešťová přeháňka, tudíž všichni jsme poté vypadali jak zmoklé slepice, přičemž nejlépe se měla naše minipanička v kočárku, hezky anti-deštivě zakrytém. 🙂

Ale jelikož nejsme z cukru, nevzdali jsme to tu při té přeháňce ve stylu čelem vzad a pokračovali dále i přes to deštění, které po chvilce samozřejmě přestalo, a mohli jsme se nabažovat krásně vzdušně vyčištěným a od pylu umytým lesíkem. 🙂

Během naší cesty jsme potkali ještě dvě další kapličky, přičemž po znovupřiblížení se do civilizace zvané Bedlno jsme zde ještě zhlédli hodně historická boží muka a meziluční cestou jsme se navrátili ke kapličce U Jeptišky, kde jsme se opětovně setkali s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂
Trikolory u kapličky U Jeptišky 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo vrchu Žebrák + ťapkání okolo vrchu Lovíč
 
 

Lesní procházka kolem Pstruhového rybníku + historická hranice Čech a Moravy

O dnešním prvomájovém pátku jsme si s páníčky zavýletovali na Žďársko k obci Hamry nad Sázavou, kde jsme se jali procházkově vyvětrat v místním hezkém jarním lese. 🙂

Naše ťapkání jsme započali kousek od rozcestí Samotín, odkud jsme se po okraji Přírodní památky Peperek vydali více do lesa a improvizovanou volbou lesních cest a cestiček jsme si trošku ze široka obešli místní Pstruhový rybník a též jsme zde měli štěstí na tekoucí průzračné přítokové potůčky, z čehož jsme měly radost hlavně my, trikolory, jelikož koštování čisté tekoucí vodičky je mnohem lepší než kdejaké louže a loužicky (nutno ale poznamenat, ze těch jsme si během našeho ťapkání také dost vyzkoušely, jelikož jsme nemohly čuchat, jestli nějaký ten potůček se bude nebo nebude konat). 🙂

Na závěr našeho prochajdování jsme posléze minuli i hraniční kámen Čech a Moravy a též i hranici Na konci světa neboli historickou česko-moravskou hranici dozorovanou figurínou pana celníka, který byl též řádně nezbytně rouškově vybaven v současné koronavirové době. Prý jsme od něj měli udržovat patřičný rozestup, takže páníčci to respektovali, přičemž nám, trikolorám nikdo nic takového z našeho psího velitelství nenakázal, tudíž jsme se s ním ráčily “seznámit” podle našeho vzdálenostního gusta. 🙂
Trikolory na česko-moravské hranici 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní procházka kolem Pstruhového rybníku + historická hranice Čech a Moravy
 
 

Čarodějnice 2020

Tak i letos jsme si s páníčky udělali rodinný čarodějnický večer, na nějž panička zajistila opět výrobu vlastních, originálních čarodějnic, tentokrát v počtu 2 kusů (aby té jedné nebylo asi smutno). 🙂

Dle nás, trikolor byly obě čarodějky dost povedené, přičemž tentokrát krom nezbytného šátku na hlavě obě „holky“ měly i fešné červené zástěrové šatičky, takže jim to pořádně slušelo. Při výrobě jsme samozřejmě také trošku s Fanny asistovaly, ale jelikož panička si z bezpečnostní důvodů pořádně chránila všechny výrobní komponenty a nebylo u toho ani nikde nic k snědku, úplně nás ta výroba neoslovila a stačilo nám si dozorovat po očku trošku z dálky. 🙂

S čarodějnicemi jsme se posléze také museli (a to dobrovolně) fotograficky zvěčnit, než se šly „ohřívat“ do ohýnku a nutno říct, že jejich „hoření“ bylo vskutku úspěšné. 🙂
Trikolory s minipaničkou a čarodějnicemi 🙂

Na fotogalerii z našich letošních čarodějnic můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čarodějnice 2020
 
 

Lesní procházkování u Jindic + rybníkové ťapkání u Sedlice

V sobotu 25.4. jsme si s páníčky udělali takovou obyčejnou, ale hezkou a příjemnou lesní procházku na Kutnohorsku poblíž obce Jindice, kde nás hned na začátku u místního polorozbořeného stavení uvítali za plotem zvědaví koníci, kdy i my, trikolory jsme byly zvědavy na ně, načež posléze jsme si již jen hezky poťapkali v místním Hradeckém a Bečvárském lese a nepotkajíc nikoho a nic, co by stalo za zmínku jsme se hezky vyvětraně navrátili na náš start u koníku, kdy tito již byli někde zalezlí, takže žádné vzájemné přesplotové zkoumání se se již nekonalo. 😉

Trikolorní hlídačky 🙂

Na fotogalerii z tohoto kutnohorského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.


Pro změnu v neděli 26.4. naše výletové kroky zamířily na Strakonicko nedaleko obce Sedlice, kde jsme si podnikli vlastní ťapkací kolečko kolem a podél zdejších rybníků.

Naším startem se stalo parkoviště u momentálně (z koronavirového nařízení) uzavřeného Motorestu Starý Bor, odkud jsme se ťapkavě vydali nejdřív podél rybníku Březinka, který nás, trikolory řádně fascinoval, jelikož zde bylo vidět a cítit hlavně kachnové obyvatele, takže páníčci nás museli mít řádně pod dozorem, abychom si náhodou nešly za nějakým tím opeřencem dat sprint či plavací vsuvku, tudíž jsme prý pro jistotu byly uvedeny na šlajfkové omezeni. 🙂

Dále na naší vlastní trase jsme minuly okraj kempu U Hasičů či rybník Milavý, načež minouc rozcestí Na Pastvisku jsme posléze dorazili k nemalému Staroborskému rybníku, který jsme si z velké části obešli skoro dokola. Posléze jsme si dali hrázový průchod mezi Staroborským a Novosedlickým rybníkem, kdy jsme se pak již po chvilce ocitli na nám již dnes známé cestě, jež nás opakovaně kolem rybníku Březinka, který jsme s Fanny opětovně kachnově zkontrolovaly, dovedla zpět na náš start k naší čtyřkolové boudičce. 🙂
Trikolorní modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto strakonického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní procházkování u Jindic + rybníkové ťapkání u Sedlice
 
 

Procházka u Jeznice

O dnešní neděličce jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Českobudějovicko poblíž obce Jeznice, kde se naším zájmem stal místní les, kde jsme si podnikli takové vlastní procházkové kolečko.

Nejprve to vypadalo, že my, trikolory se budeme moci pohybovat hezky na volno, ale jelikož po chvíli našeho ťapkání jsme měly tu čest s vyplašenou srnkou, jež nás velmi zaujala a kolegyni Fanny přiměla až k megasprintu za ní, byly jsme posléze po této vsuvce od páníčků raději šlajfkově usměrněny (prý nám to beztak vůbec neublíží a mohly bychom se vyhnout nachytání klíšťat, když půjdeme s páníčky hezky při cestě a ne bůhví kde jinde). 🙂

Ač jsme zde (krom té srnky) nic jiného zajímavého nepotkali, prochajda se nám moc líbila a díky ní jsme mohli všichni načerpat příjemné a potřebné jarní pozitivno. 🙂
Tři kukačky 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Jeznice
 
 

Procházka okolo Strážiště

I když se počasí o dnešním nekoledujícím Velikonočním pondělí oproti včerejšku výrazně pokazilo (rozuměj dost se ochladilo a sluničko si vzalo světelnou dovolenou), i tak jsme se (stále hygienicky bezpečně vůči koronavirusu) vyrazili aspoň na chvilku vyvětrat do přírody.

Tentokrát jsme se vypravili jen kousek od naší domoviny a to na Pacovsko poblíž vrchu Strážistě, kde jsme si po hezky zpevněných cestách udělali hezké lesní procházkové kolečko, kdy jsme zde nepotkali ani živáčka – určitě by se zde našel nějaký lesní kopytnatec či jiný obyvatel, přičemž několik jsme jich s Fanny i cestou zavětřily, ale náš výlet za nimi by se určitě páníčkům nezamlouval. Jim totiž bohatě stačí sprintové předbíhání Fanny nejlépe kilometr dopředu před nimi a mé rozvážné ťapkání a nechvátající čmuchání zase kousek za nimi. 😉

Ač jsme i významně závodili s počasím (krom stávajícího neslunečna se na nás hnalo postupně i pršení), prochajda se nám vyvedla a kapky deště nás zastihly až po chvilce našeho návratového nastoupení na palubu naší čtyřkolové boudičky. 😉
🙂

Na stručnou fotogalerii z tohoto pacovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo Strážiště
 
 

Fanny 2. narozeniny

Kromě dnešního výletování nás o dnešní neděli čekala ještě jedna událost (velmi příjemná) a to hezká oslavička, jelikož moje „skoroségra“ Fanny dnešního dne slavila své 2. narozeniny

Oslava se opět konala v „boudičce“ u páníčků, kdy panička opět připravila dortíky a to jeden pro oslavenkyni Fanny a jeden i pro mne jako gratulantku (nebylo by přece fér, abych jen smutně koukala na to, jak se milá Fanny krmí, a mne kručí hlady v bříšku). 

Panička opět otravovala s nezbytnými oslavovými čepičkami na naše kebulky, ale to nás s Fanny nemohlo rozházet, byly jsme celé nažhavené na ty krásně vonící dortíky, takže trpělivě jsme nějaké ty čepice přečkaly (a ty to dokonce i docela přežily). 

Dortíky byly fakt vynikající, byly v nich samé moc dobré věci, které máme s Fanny moc rády (paničko, moc moc děkujeme!), přičemž jsme se psově s Fanny fakt shodly na jedné významné závadě těch dortíků – byly zase nějaké moc malé, že nám na úplně příliš dlouho nevydržely, takže jsme mističky, v nichž byly připravené, musely řádně vylízat, aby tam nezbyla žádná jídlová „šmouha“ a nedošlo tak k významné národohospodářské škodě. 😉

A mám tady ještě i vzkaz od Fanny:

Všem svým F-kovým sourozencům přeji s páníčky a s Celestou vše nejlepší a hlavně hodně zdravíčka (to je nejdůležitější!).

Gratulantka Celesta a oslavenkyně Fanny

P.S. Jestli chcete vidět chutnost dortíků od paničky naživo, tady máte k tomu i  -> LIVE VIDEO <-.

Na celkovou  fotogalerii z proběhlé oslavičky  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Fanny 2. narozeniny
 
 

Procházka u Kublova

O dnešní velikonoční neděli jsme za respektování všech nynějších hygienických nařízení potřebovali s páníčky vypadnout z domácího karanténního stereotypu, takže jsme se vydali na Křivoklátsko k obci Kublov.

Zde jsme si udělali krásnou lesní procházku, potkali jen malou hrstku jiných turistů, načerpali jsme teplo a paprsky z dnešního pořádně jarního sluníčka, nadýchali se čerstvého vzdoušku a pozitivněji se naladili i díky krásnému švitoření lesních ptáčků.

Ač jsme na cestě nic extra zajímavého nepotkali, byli jsme moc rádi, že jsme se mohli takto jarně v přírodě odreagovat a přijít na lepší myšlenky v současné nelehké společenské době…
Kuk 🙂

Na fotogalerii z tohoto křivoklátského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Kublova
 
 

Celesta 8. narozeniny

Dnes pro mne nastal opětovně významný den, jelikož krom toho, že dnes byl první jarní den, právě na dnešek připadá právě i den mých narozenin. Je to hrůza, jak ten čas letí a nechce se tomu ani věřit, ale jsou to již moje 8. narozeniny, takže se tímto stávám hrdou veteránkou. 😉

Všem svým C-čkovým sourozencům přejeme s páníčky vše nejlepší a hlavně hodně zdravíčka (to je nejdůležitější!). Bráškovi Cortíkovi a sestřičce Casiopee posíláme přání i vzpomínku za Duhový most…

Svůj výroční den jsem s páníčky oslavila zase v jejich „boudičce“ v kuchyni, kde nemohla chybět i gratulantka Fanny. Zde na mne čekal od páníčků vlastnoručně vyrobený krásný dortík ze samých dobrůtek, přičemž Fanny měla na mou počest dortík pro sebe také, aby jí to nebylo nějak líto. 🙂

Pro oslavu jsem na hlavu zase „vyfasovala“ i rádoby „ozdobnou“ čepičku, která však hlavně od všeho zase jen zdržovala a zejména od toho krásně voňavého dortíku. Ale já jako řádná znalkyně jsem toto v pohodě přečkala a tentokrát to s čepičkou poměrně dobře zvládla i Fanny, jelikož dle velení paničky nepřicházelo v úvahu, aby i ona byla bez této nepostradatelné oslavové “ozdoby”. 😉

Dortíky vypadaly fakt parádně, ještě lépe voněly a já s Fanny jsme se po nezbytných paniččiných fotodokumentačních povinnostech do nich poté mohly už řádně uslintané konečně „zcela kulturně“ pustit a bylo nám úplně jedno, jestli máme či nemáme nějakou prdlou čepičku. Jídlo je prostě jídlo. 

Dortíky byly i chuťově velice mňamózní (páníčci, moc děkujeme!), ale byly (snad jako vždy) dost podezřele dost „malé“ – strašně rychle se po nich totiž zaprášilo. 🙂
Oslavenkyně Celesta a gratulantka Fanny 🙂

P.S. Jestli chcete vidět chutnost dortíků od paničky naživo, tady máte k tomu i  -> LIVE VIDEO <-.


Na celkovou  fotogalerii z proběhlé oslavičky  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Celesta 8. narozeniny
 
 

Procházka okolo Lišova

O dnešní sobotě jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat tentokrát na Českobudějovicko k obci Lišov, kde jsme měli v plánu si udělat dle zákresu v mapách hezkou lesní procházku po zpevněných lesních cestách s ohledem na náš kočárek s minipaničkou. 🙂

Naše ťapkání jsme započali na lesní cestě u zdejšího vysílacího stožáru, odkud jsme se vydali vzhůru do lesa. Dle map to zde vypadalo na hezky zpevněné lesní cesty (prostě plná čára), načež po chvilce ťapkání jsme byli nemile překvapeni, že tato „plná čára“ byly zde v reálu traktorem vyježděné koleje zarostlé pořádným roštím, že se dalo komplikovaně projít klasicky dvounožně či čtyřnožně, natož ještě s kočárkem. 🙂

Ale když už jsme zde byli, nechtěli jsme to tu jen tak vzdát, takže páníček vymyslel jinou ťapkací alternativu, takže jsme si nakonec fakt udělali takové hezké kolečko a byli spokojeni z hezké společné procházky. 🙂
Trikolorní modelky

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo Lišova
 
 

Mšecký vycházkový okruh

O dnešní neděličce jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat na Rakovnicko k obci Mšec k prozkoumání místní Mšeckého vycházkového okruhu a jeho okolí. 🙂

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Mšec u místního hřbitova, odkud jsme vydali vstříc bahnitou a loužovatou polní cestou do místního Pozdeňského lesa, kde jsme si po lesních cestách hezky poťapkali, načež z lesa jsme se poté vrhli na mezichmelnicový pochod zpět k obci Mšec, přes níž jsme si střihli i krátký civilizační průchod. 🙂

Sice jsme na naší vycházce nic zásadního nepotkali, ale to nám nevadilo, všichni jsme se zvládli hezky vyvětrat a i pro náš kočárek s malou paničkou to zde bylo poměrně dobře schůdné, takže i z toho jsme měli radost. 🙂
Zodpovědné trikolorní hlídačky 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Mšecký vycházkový okruh
 
 

Naučná stezka Krušná hora – Hudlický vrch + procházka ve Stromovce

O sobotě 29.2. se náš dvounohý i čtyřnohý spolek vyrazil vyvětrat tentokrát na Berounsko k obci Hudlice na místní Naučnou stezku Krušná hora – Hudlický vrch.

A nutno poznamenat, že jsme tentokrát neťapkali sami, ale měli jsme velmi příjemnou společnost naší chovatelky Zdeňky a jejích trikolorních holek Desree a Elly.
(Předpokládám, že se asi budete ptát, jak jsme je tam mohli jen tak potkat. Jelikož nic se neděje jen tak, „příčinou“ našeho setkání byla páníčkova komunikační aktivita se Zdeňkou před naším odjezdem na místo a Zdeňky časová volnost. 🙂

Naším startem se stalo parkoviště u rozcestí Na Vartě, odkud jsme si udělali po stezce příjemné prochajdové kolečko minouc postupně rozcestí Pod Gabrielou, studánku Dobrá voda II, studánku Dobrá voda I, dále rozcestí Pod Hudlickým vrchem, rozcestí Na Církvi, rozcestí Na Kolejkách a finálně i rozcestí Bývalý důl a tímto jsme naše ťapkání ukončili. My čtyřnožci i ti naši dvounožci jsme si zvládli hezky pokecat a probrat, co je nového, zkrátka bylo to moc hezké společné setkání (a že jsme se už nějaký ten pátek fakt neviděli).

Moc děkujeme Zdeňce a jejím holkám za milé setkání a snad se nám povede zase někdy znova. 🙂

Trikolorní ochranka 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


V neděli 1.3. se naše výletové kroky vydaly tentokrát do hlavního města Prahy, kde jsme se vydali prozkoumat Královskou oboru Stromovka.

Náš začátek jsme zde zvolili na parkovišti kousek od Přístaviště Císařský ostrov, odkud jsme se vydali rovnou do Stromovky. Bylo to zde moc pěkné a taktéž tu bylo při dnešním, takřka jarním počasí i pěkně lidí i se svými čtyřnohými mazlíčky, takže jsme si s Fanny mohly i hezky „pokecat“. 🙂

Minuli jsme zde mimo jiné několik vodních ploch s vodním ptactvem, k němuž náš páníčci z pochopitelných důvodu nenechali preventivně radši přiblížit, abychom zde nezpůsobili zbytečné haló. Jako další zajímavosti jsme tu zaregistrovali třeba Studniční domek, zajímavou sochu Sedící ženy, dále sousoší Milenci, opravovanou Šlechtovu restauraci či restauraci Vozovna, v níž jsme tentokrát gastroturistiku neabsolvovali, jelikož zde bylo celkem mega moc lidí a než bychom se dostali na řadu, trvalo by to snad sto let. 🙂

Dále jsme se zvnějšku zastavili také i u budovy Planetária Praha, u nějž jsme též měli tu čest s kopií modelu Apollo, jehož originál kdysi letěl i na Měsíc, načež posléze průchodem kolem okraje Matějské pouti (kam to jak nás, trikolory, tak i páníčky vůbec nelákalo) jsem se navrátili na náš start a příjemně naprocházkovaní jsme se opět setkali s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Před odletem na Měsíc 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Krušná hora – Hudlický vrch + procházka ve Stromovce
 
 

Moje skoro osudová chyba aneb Celesta byla operována

Začátek letošního února nebyl pro mne a mé páníčky zrovna nejpříjemnější. Paničce jsem se v úterý 4.2. večer nezdála úplně ve své kůži (nejevila jsem obvyklý zájem o jídlo a to ani o normálně neodolatelné pamlsky), usoudila tedy, že mi asi nějak něco nesedlo a uvidí se následující den. To se ovšem vidělo, že jsem zájem o jídlo přestala mít úplně, jen jsem pořád pila a do toho jsem svým zadním výchozím otvorem začala prdět malé kamínky a černou vodu. 🙁

Panička tedy nelenila, jelikož jí logicky přišlo, že to není úplně normální, a že zajedeme raději na veterinu, aby mne tam zkontrolovali, jak to tam uvnitř mne vypadá a zda bude stačit jen nějaká podpora na kamínkové vyprdění a bude vyřešeno. Ovšem po provedení kontrolního rentgenu to málem s paničkou seklo z toho, co se jí naskytlo za pohled a to, že jsem měla žaludek a celá střeva až do konce plná štěrkových kamínků (odborně se tomu říká kačírek). No a teď nastalo důležité rozhodnutí, co s tím, jelikož tento stav nebyl sranda a byl i dost vážný. 🙁

Na doporučení paní veterinářky mne zde panička zanechala (ač s velmi těžkým srdcem) na pozorování a podání kapačky do druhého dne, kdy se udělala opět snímková kontrola, zda se kamínky nějak samy pohnuly. Bohužel pokrok nebyl vůbec žádný, takže již jen jedinou možností řešení byla operace, přičemž páníčci neváhali a souhlasili s ní, ač byla nejistá svým výsledkem a taktéž i finančně nezanedbatelná. ;-(

Takže ve čtvrtek 6.2.2020 kolem poledne začal můj operativní boj, kdy o mne a vyčištění mého žaludku i střívek bojovali 3 veterináři cca 3-4 hodiny a při tomto ze mne vyndali neuvěřitelných 1,5 kg toho štěrku.

Posléze si mne na veterině ještě ponechali hlavně kvůli pozorování a kapačkovému zavodnění, přičemž se do mne snažili vpravit i něco k jídlu, čemuž jsem ale zcela odolávala, což nebylo vůbec dobré. V sobotu 8.2. si pro mne po dohodě páníčci přijeli, jelikož krom jídla vše vypadalo dobře a vše svědčilo na to, že s tím jídlem stávkuju kvůli cizímu prostředí mezi cizími lidmi (bez páníčků jsem takto osamoceně a v „cizině“ nikdy nebyla).

Vybavená nepohodlným plastovým krunýřem kolem krku jsem byla kvůli stehům na bříšku páníčky ručně vysazena do naší čtyřkolové boudičky a vyrazili jsme směr domů. Páníčci očividně poznali, že jsem posléze velice ráda mezi svými, vytvořili mi i vnitřní domácí prostor pro mé pooperativní pohodlí, ale i tak jsem ani doma jíst nechtěla (a to ani jindy oblíbené mňamky). Jelikož bez příjmu jídla to nešlo a musela jsem prostě do sebe něco dostávat, abych nabrala sílu a energii, panička mne nedobrovolně (ale za to v této situaci záslužně) při mém odmítání stravy musela krmit jako husu, tzn. na lžíci nandala trochu kašovitého jídla, otevřela mi tlamku, vhodila to ze lžíce do ní a sklapla mi tlamku a držela do té doby, než jsem dané sousto spolkla. V prvním dnech to byl se mnou celkem mazec, jelikož víc jídla spadávalo na zem než do mne, ale pak mi nějak začalo v hlavě spínat, že to beztak do mne panička nějak vpraví, takže nemělo moc smyslu protestovat.

Na základě pozorování a následné kontroly na veterině jsem poté krom již užívaných antibiotik obdržela ještě i nějaké pilule na bolest, jelikož páníčci usoudili, že dobrovolnému jídlu mi brání nějaká bolest v podrážděných trávicích cestách. A usoudili správně, hned druhý den po nasazení těchto pilulí jsem začala sama po troškách jíst a dokonce i dělat průběžně bobky, z čehož páníčci měli převelikou radost (holt jak málo stačí ke štěstí a člověk a ani pes si to normálně neuvědomuje).

Takže se mne povedlo páníčkům hezky rozkrmit, po 14 dnech od operace mi byly vyndány i stehy a konečně jsem mohla jít také na nějakou lehkou prochajdu tady poblíž nás a to bez krunýře a ne jen ve stylu vyčůrat a zpátky domů. 🙂

Vůbec nevím, co mne to s těmi kamínky napadlo a páníčkům to vrtá hlavou též a doufají (a já také), že to byl jen nějaký momentální zkrat a nehodlám ho již opakovat, jelikož to bych už asi hrobníkovi z lopaty bohužel neutekla…

Zde jen pro náhled vkládám snímek z rentgenu, jak to u mne vevnitř vypadalo…

RTG Celesta 🙁
Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Moje skoro osudová chyba aneb Celesta byla operována
 
 

Procházka mezi Černocemi + procházka na Blaníku

I tomto víkendu se naše rodinka vydala vyvětrat opět někam na čerstvý vzduch do přírody a zde přináším info, co a jak se dělo. 🙂

V sobotu 1.2. jsme se vydali výletově na Lounsko mezi obce Velká Černoc a Malá Černoc, kde jsme si udělali vlastní lesní procházku v přízemí vrchu Dubina. Už při našem příjezdu to zde počasově vypadlo dosti na vážkách, zda bude pršet či nikoliv, ale když už jsme zde byli, na ťapkání jsme vyrazili, přičemž páníčci průběžně na těch svých utržených sluchátkách sledovali meteoradar, aby se dozvěděli, jak se k nám to pršení přibližuje, abychom včas udělali čelem vzad a zvládli jsme se zejména s ohledem na naši slečnu kočárkovou vrátit nezmokle včas k naší čtyřkolové boudičce.

Nutno poznamenat, že páníčkům to zodpovědně vyšlo tak akorát – jen co jsme se po prochajdě všichni posléze naskladnili na palubu naší čtyřkolové boudičky a zavřeli za sebou všechny dveře, začalo už hezky poprchávat a než jsme se stačili pořádně rozjet zpět k domovu, stěrače naší cestovatelské boudičky měly díky dešti celkem dost práce. 🙂

Radši prý bez komentáře 🙂

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


I v neděli 2.2. jsme si udělali drobný výlet, ale s přihlédnutím k tomu, že počasově to venku nevypadlo moc vyzpytatelně a taktéž, že se nám nedařilo se vypravit úplně zavčasu, vydali jsme se na výletování za naše „humna“ a to na okružní procházku v „přízemí“ velkého Blaníku.

Nic zajímavého jsme na našem putování krom počínajícího deštění tak nějak nepotkali, i když za zmínku lze vzít, že na jednom místě, které bylo asi lákadlem na lesní zvířátka bylo „rozeseto“ několikero „opuštěných“ zvlhlých bochníků chleba, což pro mne s Fanny bylo neodolatelné lákadlo, kdy nás najednou postihla naprostá hluchota na odvolání od nich, abychom na nich nehodovaly a ráčily se vrátit na cestu, tudíž jsme si od páníčků obě vykoledovaly celkem sekec mazec a měly jsme útrum od možnosti volného pobíhání a čmuchání, jelikož nám páníčci „za odměnu“ nastolili šlajfkové omezení. 🙂
Blaníkové trikolory 🙂
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka mezi Černocemi + procházka na Blaníku
 
 

Procházka u Kytína + procházka u Drahelčic

I v letošním roce 2020 jsme nezanevřeli na nějaké to výletování, i když s ohledem na naší mini-paničku Žanetku a její potřeby je třeba se kvůli ní dosti přizpůsobovat. Ale všichni se snažíme vše dohromady skloubit a věříme, že se nám to bude dařit i nadále. 🙂

Na naše první společné výletování jsme vyrazili v sobotu 26.1., kdy se naše výletové kroky vydaly na Prahu – Západ k obci Kytín, kde jsme si udělali premiérovou lesní procházku i s kočárkem. Naší startem se stalo parkoviště u hájovny Kytín, odkud jsme se po zpevněných cestách (hlavně s ohledem na kočárek) vydali vzhůru do lesa a to až k rozcestí Na Soudném, kde jsme posléze udělali čelem vzad a stejnou trasou jsme se navrátili i zpět k naší čtyřkolové boudičce. Ač jsme zde nic extra zajímavého, co by stálo za zmínku, nepotkali, prochajda se nám všem moc líbila, hezky jsme se vyvětrali a jako kočárkově-výletovou premiéru ji můžeme zhodnotit velmi dobře. 🙂

Trikolory hlídačky 🙂

Na fotogalerii z tohoto „prahozápadního“ výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


I v neděli 27.1. jsme se vydali na „prahozápad“ a to tentokrát poblíž obce Drahelčice a to opět do lesního prostředí do kousku zdejšího Přírodního parku Povodí Kačáku. Naše ťapkání jsme započali kousek za Drahelčicemi v lokalitě Blýskavka, odkud jsme se po přírodně pevné lesní cestě vydali vstříc do lesa. Bohužel tato lesní cesta se poblíž Loučné rokle změnila v dosti kamenitou, což nebylo příliš ohleduplné k naší mini-paničce v kočárku, takže jsme to zde pro jistotu otočili a v poklidu se navrátili zase zpět z naší čtyřkolové boudičce.

P.S. Ono by to možná po těch kamenech z kopce dolů tak nějak i šlo (nám trikolorám by to nevadilo), ale beztak bychom se posléze navraceli zpět stejnou cestou a do kopce by to zde již bylo kočárkově o dost horší, ne-li nemožné, takže jak já, tak i Fanny hodnotíme rozhodnutí páníčků jako správné.

Trikolorní „kukačky“ 🙂

Na fotogalerii z tohoto „prahozápadního“ výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Kytína + procházka u Drahelčic
 
 

Veselé Vánoce 2019 a PF 2020

Veselé Vánoce prožité v klidu, ve zdraví a s úsměvem všem psím i člověčím kamarádům a známým přejí Celesta, Fanny a páníčci.

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Veselé Vánoce 2019 a PF 2020
 
 

Lesní okruh u Mokrouše + Vánoční trhy Plzeň

O dnešní 1. adventní neděli jsme tentokrát s páníčky vyrazili na takové lehké vyvětrání se na Plzeňsko k obci Mokrouše, kde jsme si udělali jen takový vlastní hezký lesní okruh u obce Mokrouše. Naše „kolečko“ jsme započali kousek za obcí u křížku a vedlo nejprve po nebarevné lesní cestě, načež jsme zde zvládli minout i hezké lesní jezírko, které jsme s Fanny prostě musely aspoň trošku prubnout, přičemž po chvilce ťapkání jsme se napojili na zelenou barvičku, jež nás dovedla k rozcestí U Němčiček. No a odtud jsme se již přímo rovně za nosem vydali opět po jiné nebarevné, ale dobře schůdné lesní cestě směrem k našemu startu, čímž jsme naše dnešní kolečko uzavřeli. 🙂

Možná vás napadne otázka, proč jsme kvůli „jen“ lesnímu kolečku vyrazili až k Plzni. Důvody jsou v zásadě 2 a jsou zcela prosté: 1) páníček velice rád řídí a projíždí se autem, 2) z důvodu dnešní první adventní neděli se páníčci chtěli vydat i na nějaké ty adventní trhy a zrovna Plzeň byla zcela na snadě. 🙂

Zmíněných adventních trhů se páníčci zúčastnili samostatně, jelikož pro nás, trikolory by to nebylo nic až tak úžasného, muset se tísnit v záplavě lidí, nemoci se pořádně nikam hnout ani rozhlédnout a být na krátko na šlajfkách a nemoci zkontrolovat ani žádný stánek (hlavně s občerstvením). My jsme na páníčky v poklidu počkaly v naší cestovatelské boudičce, kde nám bylo příjemně a útulně, zvláště poté, co jsme byly předtím takticky „odbaveny“ výše zmíněnou lesní procházkou. 🙂
Lesní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní okruh u Mokrouše + Vánoční trhy Plzeň
 
 

Naučná stezka Novostrašecko (část)

Ani o letošním posledním listopadovém dni se nám s páníčky nechtělo jen tak lelkovat doma, takže i dnes jsme se vydali na nějaké to výletování, přičemž naším cílem se dnes stalo Rakovnicko u obce Nové Strašecí a místní Naučná stezka Novostrašecko (část).

Startovní pozici jsme si zvolili poblíž motosilnice u rozcestí Lipina – hájovna, kde si na nás hned po vystoupení u dané hájovny nepříliš přátelsky otevřeli za plotem tlamy 2 domácí hafani, což mne s Fanny celkem rozčertilo, takže jsme se to s nimi šly přesplotově „vyříkat“. Z tohoto však neměli fakt radost páníčci, takže jsme si s Fanny hned na začátku vysloužily sekec mazec. Po našem uklidnění jsme se následně konečně mohli vydat na ťapkání, kdy jsme od hájovny vyrazili po stezce hezky lesem k rybníku Punčocha, který se nám s Fanny velice zamlouval a to až tak, že jsme se od něj nechtěli v zásadě ani moc vzdalovat, takže to vypadalo ve smyslu, páníčci pochodují po cestě, trikolory pochodují na okraji rybníka. 🙂

Právě u rybníka Punčocha jsme se napojili trasově na barvičku modrou, které jsme se drželi po celou dobu přírybničního pochodu, načež kousek za rybníkem Malá Punčocha jsme to střihli lesem po nebarevným cestách, cestičkách a jednom řádném kopcovitém výstupu, u jehož vršku jsme my trikolory vyplašili asi 2 srnčí potvory, přičemž já se nechala celkem lehce odchytit (přece se někam nepoženu přes různé klacky a pařezy), zatímco Fanny se s tím nemazala a pelášila za srnkami. Naštěstí se po chvilce nechala zpětně přivolat a mohli jsme úspěšně doťapkat dnešní prochajdové kolečko zpět k naší, věrně čekající čtyřkolové boudičce. 🙂
Trikolorní úsměv, prosím 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Úvod | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Novostrašecko (část)
 
 

Naučná stezka Mažice + Včelí stezka Úvaly

I 3. listopadový víkend se u nás neudál bez výletování, takže tady opět podávám „report“, co, kde a jak jsme podnikali. 🙂

V sobotu 23.11. jsme se výletově vydali na Táborsko k obci Mažice, kde se naším cílem k prozkoumání stala místní Naučná stezka Mažice.
Naše zdejší výletování jsme započali na okraji obce, kde nás hned svou přítomností přivítala krásná Mažická studánka, kterou jsme s Fanny samozřejmě řádně prozkoumaly, načež poté jsme se ťapkavě mezilučně vydali po samotné stezce, díky níž jsme se dostali i k jednomu rašelinovému jezírku, které jsme společně s Fanny chtěly také důkladněji prozkoumat, ale toto nám bylo od páníčků zamítnuto v obavě z toho, aby jsme v tom jezírku nějak nedobře nešláply a nestala se pak z nás také rašelina (což by páníčci fakt nechtěli). 🙂

Následně jsme pokračovali dále po stezce a poté i bezbarvé „nestezce“, přičemž jsme si takto doťapkali k bezejmennému blatskému rybníku a kolem něj pokračujíc vesměs mezi bažinnými blaty stezkově i nestezkově dále jsme uzavřeli dnešní procházkové kolečko a vrátili se zpět na náš start k Mažické studánce a tím i k naší cestovatelské boudičce. Ač dnes na procházce nebyly žádné významné středobody zájmu, vůbec nám to nevadilo – hlavně že jsme mohli být pospolu a všichni spokojení. 🙂

Studánkové dámičky 🙂

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


Naproti tomu v neděli 24.11. jsme turisticky zůstali ve středních Čechách, kdy se naším cílem stal okraj Prahy u obce Květnice a zdejší Včelí stezka Úvaly.

Naše tamější výletování jsme odstartovali na okraji Květnice u Přírodního parku Škvorecká obora – Králičina, odkud jsme se vydali do pěkného podzimního lesa. Po chvilce ťapkání jsme narazili i na Květnickou studánku, která však měla jednu zásadní vadu na kráse a to, že byla zcela vyschnutá. To mne s Fanny fakt úplně nenadchlo a nějak jsme tomu nemohly uvěřit, že budeme bez vodičkového koštu, takže jsme se studánku jaly důkladně prozkoumat do jejích útrob i osobně, přičemž jsme vážně přišly na to, že tady prostě voda momentálně neteče (hlavně že hned u studánky byly provokativně asi 3 hrníčky pro „vyschlé“ ušlé pocestné). 🙂

Posléze jsme si střídavě po stezce, nestezce a opět stezce udělali takové hezké procházkové lesní kolečko, kdy jsme již jen minuli pár naučných zastavení, jinak jsme nic zvláštního nepotkali a příjemně vyvenčení jsme se navrátili na náš start a hups do naší cestovatelské boudičky. 🙂

Trikolorní průzkumnice 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥


Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Mažice + Včelí stezka Úvaly
 
 

Zlatá stezka Zemí hradů (část)

O dnešní sobotěnce se naše výletové kroky tentokrát vydaly na Litoměřicko k obci Kostelec nad Ohří, kde jsme se rozhodli odpočinkově prozkoumat část zdejší Zlaté stezky Zemí hradů.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce, odkud jsme se vydali „po stopách“ červené barvičky. Naše trasa nejprve vedla po hezky bahnité cestě podél pole, z čehož páníčci nebyli moc nadšeni (museli dost koukat pod nohy, aby si do bot nebrali zbytečně moc toho bahýnka), zato my, trikolory jsme nějaké to bahno vůbec neřešily, naopak se nám v něm docela i líbilo. 🙂

Následně jsme se po stezce dostali do lesního porostu, přičemž zde to úplně tak typický les nebyl, spíše to zde vypadalo na takový neudržovaný prales, který mne s Fanny stále lákal k významným odklonům z cesty, což se páníčkům vůbec nelíbilo, jelikož zde nebylo vůbec přehledno, byly zde i různé bažiny a též zde hrozilo, že tu může každou chvíli z nenadání odněkud vyběhnout nějaký ten lesní kopytnatec, takže z preventivních a uklidňujících důvodů jsme si prochajdu s páníčky daly šlajfkově, což nám ale příliš nevadilo (když jsou páníčci v klidu, je to vždy lepší). Takto jsme se dostali až k přechodu říčky Malá Ohře, kde jsme od páníčků dostali dočasné „volno“, takže jsme si společně s Fanny mohly příjemné užít říčkový vnitřní i vnějškový průzkum, načež po této příjemné vsuvce jsme se ve stylu „čelem vzad“ vydali zpátky na náš start, kdy jsme se ke konci z červené barvičky odklonili na bezbarvou pralesní cestu, abychom se zkusili vyhnout těm „bahenním lázním“, které jsme již absolvovali. Upřímně řečeno, těžko říct, co bylo pro páníčky lepší – zda prvotní průchod tím bahýnkem, či nynější průchod dosti neudržovaným „pralesem“ (my, trikolory si samozřejmě poradily v pohodě s obojím). 🙂
Vodní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zlatá stezka Zemí hradů (část)
 
 

(ne)Naučná stezka svatého Blažeje + Naučná stezka Nový Knín a okolí

I o 2. listopadovém víkendu jsme s páníčky vyrazili zase na nějakou tu turistiku. Pokud se tedy chcete, níže se s Vámi opět podělím o to, kde a jak jsme se vyskytovali a jaké to bylo. 🙂

V sobotu 9.11. se naše výletové kroky vydaly na Toužimsko k obci Branišov, kde se naším cílem stala zdejší Naučná stezka sv. Blažeje. Naše ťapkání jsme započali u Blažejského rybníka, jehož přítomnost mou maličkost i Fanny velmi potěšila a hned po vystoupení z našeho čtyřkolového oře jsme se jaly tento rybník řádně zkontrolovat, jak co se týče vodní kvality, tak též i všeobecně, jestli se ve vodě nevyskytuje nějaký provokující „vetřelec“. Takřka hned vedle toho rybníka jsme následně mohli zkouknout velmi zajímavé pozůstatky kostela sv. Blažeje,taktéž i Křížovou cestu Branišov a k tomu na jednom místě i památnou blažejskou lípu, jíž byl vskutku pořádný kus. 🙂
Od kostela jsme se chtěli vydat na zamýšlenou naučnou stezku, která však na místě nebyla vůbec nijak značena, takže se páníčci snažili její trasu průběžně „zaměřit“ s pomocí map na mobilním „utrženém sluchátku“, přičemž dle map trasa stezky byla v reálu situována do silně neudržovaných míst, tudíž jsme po chvíli snahy usoudili, že tato naučná stezka asi nebude vůbec udržována, takže je již spíše nenaučná. Udělali jsme tedy vlastní lučně-pastvinové kolečko, které jsme si my, trikolory proložily několikerým myšilovem a příjemně, i když nenaučně vyvětráni (a to doslova) jsme se navrátili zpět k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme velmi ocenili její závětří. 🙂

U Blažejského rybníka 🙂

Na fotogalerii z tohoto toužimského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Pro změnu v neděli 10.11. jsem za výletem vyrazili na Příbramsko k obci Nový Knín, kde jsme se rozhodli prozkoumat část zdejší Naučné stezky Nový Knín a okolí. Naším výchozím bodem se stal místní hřbitov, od nějž jsme se po stezce vydali vstříc do krásného, typicky mlhavě podzimního lesa, kdy kousek před obcí Krámy jsme se ze stezky odklonili na bezbarvou lesní cestu a vrhli se na celkem příkrý kopcový výstup, což bylo nepříliš plánované, ale všichni jsme to v pohodě a poklidu zvládli, přičemž kousek před překonáním tohoto kopce se nám, trikolorám povedlo naše páníčky celkem rozzlobit, jelikož jsme zde vyplašili asi 3 srnky, přičemž v mžikovém zápalu jsme se obě za nimi chvatně vydaly. Z tohoto páníčci nebyli vůbec nadšeni, po chvilce se jim povedlo nás odvolat, přičemž za tento výstup jsme si vysloužily (a uznáváme, že po právu) šlajfkové omezení. Pak už jsme jen lesním a polním pochodem dorazili ke krásné kapličce sv. Floriána, kde jsme chvilku porozjímali a posléze se se již jen mezipolně navrátili ke hřbitovu, kde na nás věrně čekala naše cestovatelská boudička. 🙂

Kapličkové trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem (ne)Naučná stezka svatého Blažeje + Naučná stezka Nový Knín a okolí
 
 

Procházka u Kokořína + Naučná stezka Pňovský luh

Ani o 1. listopadovém víkendu se nám s páníčky nechtělo jen tak lelkovat doma, tudíž jsme vyrazili zase za nějakým tím výletování. Níže se s Vámi opět podělím o to, kde a jak jsme se vyskytovali a jaké to bylo. 🙂

V sobotu 2.11. jsme výletově tentokrát zamířili na Mělnicko k obci Kokořín na takové vlastní procházkové kolečko. Kokořínsko jsme zvolili hlavně z důvodu, že zde vždy bylo hlavně lesně a celkově přírodně moc pěkně. Naším startem se stalo parkoviště pod Restaurací Kokořín, odkud jsme se po zelené barvičce vydali na kamenitý výšlap vzhůru směrem k rozcestí Podhradská cesta a po zelené stále dále hezkým podzimním lesem a mezi zajímavými megakameny až k rozcestí Na Panském. Odtud jsme se přebarvili na barvičku červenou, načež po chvíli ťapkání nás na trase čekala nečekaná překážka a to více než dvoumetrový železný žebřík směrem dolů. Bohužel jiná obchůzková cesta zde díky megakamenům a skaliskám nebyla možná, takže jsme žebříkový sestup museli s páníčky nějak vymyslet. A jelikož všichni nejsme žádná másla, samozřejmě jsme to dali. Jen doufáme, že nás nikdo odněkud nepozoroval, jelikož by to celkově bylo asi dost úsměvné. Řešení jsme vymysleli ve smyslu, že páníček slezl dolů po žebříku a my, trikolory zeshora vodítkově bržděny paničkou byly po boku megakamene se žebříkem paničkou „vrženy“ dolů do „jámy lvové“, kde nás svými rukami či celým tělem zachytával páníček, aby se nám nic nestalo a neměly jsme zejména hodně tvrdý dopad na pacičky. Vzájemná spolupráce nám šla velmi dobře, načež po absolvovaném žebříku nás čekal ještě mezibalvanový sestup po dřevěných vlhkých schodech, takže páníčci s námi měli opět plné ruce práce, abych někde neřízeně nesklouzly (dle páníčků bychom to celé řešily nejdřív činem a pak až o tom přemýšlely, což by nemuselo být zrovna zdravotně ideální). 🙂
Pak nás již na sestupu po červené barvičce čekalo jen občasné poklouzání se na bahýnku hezky pokrytém mokrým listím či přelézání nějakého toho pořádného spadnutého stromu přes cestu (u jednoho z nich se dokonce i páníčkům povedlo se hezky bahýnkově vyválet po zemi, ale naštěstí bez žádné úhony). Na závěr už nás čekal je průchod místním autokempem (kdy i dnes tu dokonce nějací autokempisti ještě byli) a posléze po autosilnici, kudy jsme se navrátili na náš start a mohli pak v naší cestovatelské boudičce rozjímat o všech dnešních zážitcích.

Kokořínské modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto kokořínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Naproti tomu v neděli 3.11. se naše výletové kroky vydaly na Kolínsko k obci Pňov – Předhradí na poklidnější ťapkání než včera a to na Naučnou stezku Pňovský luh. Zde jsme naše prochajdování započali na okraji obce u zdejšího rybníka, po jehož běhu jsme se levotočivě vydali po naučné stezce, jež nás po chvilce dovedla až ohradě s 2 koníky, kteří nás velmi zajímali (ale nějaký bližší kontakt s nimi nám k bezpečnostních důvodu nebyl raději od páníčků dovolen) a my všichni očividně zajímali i je (zkrátka byli zvědaví až na půdu). Následně jsme se ťapkavě ocitli na cestě podél řeky Labe, což se nám, trikolorám velmi líbilo – mohly jsme si zajít okusit labskou vodičku a porozhlédnout se, zda v řece neopruzují nějací opeřenci či jiní tvorové. Volnost podél břehu Labe nám však byla za chvilku ze strany páníčků zamezena a to na základě toho, že se nám s Fanny v jednom břehovém křoví povedlo vyplašit jednu srnku, za kterou jsme se následně i vydaly (já tedy trošku méně, ale milá Fanny s řádným nasazením), ale k potěše páníčků se nás povedlo +/- úspěšně odvolat a odchytit, přičemž z preventivních důvodů jsme pak již procházkovali jen šlajfkově omezeny. 🙂
Podél řeky Labe jsme následně natrefili pořádné vodní zdymadlo Velký Osek a též i stejnojmennou malou vodní elektrárnu, načež následným lesním průchodem po stezce jsme se přiblížili k obci Pňov, přes níž jsme si udělali drobný civilizační průchod, který jsme měli zpestřený možností pokochat se místní památným Oldříškým dubem (bohužel již padlým, ale i tak ceněným, jelikož měl přes sebe vybudovanou i „boudičku“ se střechou). No a naše dnešní ťapkání jsme následně zakončili pochodem po nebarevné cestě přes zdejší archeologické naleziště, kde my, trikolory se snažily hrabavě než něco archeologického nalézt něco myšího, a dostali se tak zpátky na náš start u rybníku.

Trikolory u vodního zdymadla 🙂

Na fotogalerii z tohoto kolínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka u Kokořína + Naučná stezka Pňovský luh
 
 

Houbaření okolo Lipí + Letecká naučná stezka 1939 – 1945 + Husinecká naučná stezka

Ani 4. říjnový (tentokrát prodloužený) víkend se u nás neobešel bez nějakého toho výletu, tak si dovolím opět podat hlášení co, kde a jak jsme podnikali. 🙂

V sobotu 26.10. jsme se výletově vydali na Českobudějovicko k obci Lipí, kde jsme si udělali takové hezké vlastní lesní procházkové kolečko, kdy jsme z okraje obce vyrazili lesně po červené barvičce, minouc rozcestí V Dubech (kde jsme s Fanny mohly koštnout vodičku ze zdejší studánky U Pramene) a rozcestí Na Kamenici jsme se napojili na barvičku zelenou, jež nás kolem Horního rybníku, Dolního rybníku a hájovny Lipí dovedla zpátky na náš start. Jednalo se celkově o takový hezký lesní odpočinkový okruh, na němž v zásadě nebylo nic extra zajímavého či zvláštního, ale jedno „kouzlo“ každopádně mělo a to možnost příjemného a úspěšného houbaření páníčků, z čehož ti naši dvounožci měli fakt radost. 🙂

Studánkové trikolory 🙂

 Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Naproti tomu v neděli 27.10. jsme na vandrování vyrazili na Znojemsko k obci Němčičky k prozkoumání Letecké naučné stezky 1939 – 1945 a jejího okolí. Naším výchozím bodem se stal okraj obce Němčičky, kdy jsme se nechali mezipolně vést trasou samotné naučné stezky, jež nás dovedla až k Památníku letecké havárie z roku 1944. No a jelikož se nám nechtělo jít hned zpět, zvolili jsme si na další ťapkání vlastní cestu a to kratší polní pochůzku směrem k místním sadům, kde jsme po nebarevným zpevněných cestách natrefili na vypuštěné Mikulovické jezero a u něj se vyskytující vyhlídkovou věž. Z ní se tedy páníčci zkusili někam rozhlédnout, ale krom toho vypuštěného jezera toho fakt moc neviděli. 🙂
Následně jsme se poté právě od rozcestí Mikulovické jezero napojili na červenou barvičku a průchody kolem místních sadů jsme se navrátili na naše výchoziště a příjemně vyvětraní se znovushledali s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Trikolory u památníku 🙂

 Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

A jelikož v pondělí 28.10. byl sváteční den, tak i o něm jsme se vyrazili výletově vyvětrat. Dnes se naše výletové kroky vydaly na Prachaticko k obci Husinec, kde se naším cílem stala Husinecká naučná stezka a její okolí. Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Husinec, odkud jsme se po naučné stezce a následně kousku „modré“ cesty dostali do civilizace zvané obec Těšovice, jíž jsme si udělali drobný civilizační průchod, načež po lesní bezbarvé cestě jsme následně pokračovali procházkově do další civilizace zvané Budkov (takže pro dnešek pro nás, trikolory druhý civilizační zácvik), načež dnešní prochajdové kolečko jsme z Budkova zakončili pochodem pro změnu po červené barvičce zpátky až k naší cestovatelské boudičce. Ač jsme se na celé trase naučné stezky, nic naučného nedozvěděli, úplně mega moc nám to nevadilo, hlavně že jsme byli spolu a udělali si hezkou prochajdu. 🙂

Lesní modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto prachatického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Houbaření okolo Lipí + Letecká naučná stezka 1939 – 1945 + Husinecká naučná stezka
 
 

Výlet na rozhlednu Krkavec a okolí

O dnešní neděličce se naše výletové kroky tentokrát vydaly na Plzeňsko k obci Chotíkov, kde se naším zájmem dnes stala hlavně rozhledna Krkavec.

Naše místní výletování jsme započali na okraji obce Chotíkov, odkud jsme se po žluté barvičce vydali vstříc rozcestí U Chotíkova, odkud jsme se následným příjemným lesním ťapkáním po stopách modré barvičky, cyklostezky a pak i barvičky červené dostali až k samotné rozhledně Krkavec. Prozkoumání rozhledny páníčkům postačovalo jen ze země (ani nějak nezjišťovali, zda-li by se na ní dalo vystoupat či nikoliv), načež jelikož pod rozhlednou byla otevřena rozhlednová venkovní občerstvovna, neodolali jsme a střihli jsme si tu příjemnou kafíčko-čajíčkovou gastroturistiku a my, trikolory jsme si zase pocvičily, jak se máme správně na takovýchto místech chovat (a prý nám to docela i šlo). 🙂

Z rozhledny jsme to pak již jen vzali dolů po červené turistické barvičce kolem rozcestí Pod Krkavcem a následně se znovu střetli s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Trikolory pod Krkavcem 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výlet na rozhlednu Krkavec a okolí
 
 

Hravá naučná stezka Sojčí + Z Babovřesk okolo Vysoké Běty

Ani 2. říjnový víkend se u nás neudál bez výletování, takže tady podávám opět, co, kde a jak jsme podnikali. 🙂

V sobotu 12.10. jsme s páníčky vyrazili na výlet na Semilsko k obci Benecko, kde jsme se vydali prozkoumat místní Naučnou stezku Sojčí.
Naším výchozím bodem se stala Restaurace Bára, odkud jsme se po žluté barvičce vydali k rozcestí Pod Zadním Žalým, načež po červené Bucharově cestě jsme se hezky lesem dostali až na velmi zajímavé místo a to do lokality Rovinka ke zdejší občerstvovně Rovinka, kde bylo v dnešním hezkém počasí venku pěkně návštěvnicky rušno, až jsme měli trochu problém, najít zde nějaké vhodné místečko pro naší sebranku, jak tu bylo zaplněno. Ale úspěšně jsme našli a mohli si zde dopřát příjemnou venkovní gastroturistiku a my, trikolory se nechat drbavě obšťastnit od několik zdejších turistů, které jsme zaujaly a nemohli nám odolat. 🙂
No a abychom se ještě trošku prošli a nemuseli jít na náš start tou samou cestou, od této občerstvovny jsme posléze opět lesem zamířili ťapkavě pro změnu po cyklostezce, cestě Velbloudka a následné žluté barvičce k dnes již známému rozcestí Pod Zadním Žalým, odkud jsme se napojením na červenou barvičku a následně opět kousek stezky naučné proťapkali kolem Hotelu Žalý zpět na náš start a hezky uťapkaní jsme mohli v naší čtyřkolové boudičce následně rozjímat o všech dnešních zážitcích. 🙂

Lesní modelíny 🙂

 Na fotogalerii z tohoto semilského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Naproti tomu jsme se v neděli 13.10. pro změnu výletově nasměrovali do jižních Čech na Českobudějovicko a to k obci Dobčice. Tento výlet byl takovým překvapením od páníčka hlavně pro paničku, jelikož nejdřív jí to neříkalo vůbec nic, ale jakmile jsme dorazili na dobčickou náves, bylo jí zcela jasno – nacházíme se v obci, kde se natáčela česká filmová komedie Babovřesky. Jak už to tak bývá, tak hlavně panička měla v plánu si nás, trikolory tady v Babovřeskách na té známé návsi také fotozvěčnit, ale aby to mohlo proběhnout nějak v klidu, bylo nejprve zapotřebí nás trošku vyběhat a unavit, abychom lépe spolupracovaly. 🙂
Vydali jsme se tedy z okraje obce Dobčice na lesní ťapkání nejprve po místní bezbarvé cestě nazývané Do Hor, jež nás nasměrovala na modrou barvičku, která nás dovedla až k rozcestí Pod Vysokou Bětou, od nějž jsme se následně hezkými bezbarvými cestami Kořenovou a Chrášťanskou nasměrovali zpět do samotné obce Dobčice. Lesní poťapkání bylo moc pěkné, tudíž my, trikolory, jsme posléze paničku odměnily pózovacími kreacemi na té dobčické návsi (avšak panička se s námi nesměla moc přibližovat ke zdejšímu rybníčku, místní čumící kachny zejména mou trikolorní maličkost dosti znervózňovaly až rozčilovaly). 🙂

Trikolory v Babovřeskách 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hravá naučná stezka Sojčí + Z Babovřesk okolo Vysoké Běty
 
 

Naučná stezka Za poznáním místních zajímavostí Kdyňska (část)

O dnešní sobotěnce jsme si s páníčky vyrazili vyvětrat ťapičky na Domažlicko k obci Kdyně, kde jsme se vyrazili prozkoumat část zdejší Naučné stezky Za poznáním místních zajímavostí Kdyňska.

Naší startem se stalo od motosilnice nedaleké rozcestí U Sloupku, od nějž jsme po stezce narazili na rozcestí Pod Korábem, kde jsme to následně prochajdově vzali po žlutonaučné cestě a pak i cyklostezce, abychom se hlavně my, trikolory mohly hezky lesně vyběhat, načež takto jsme se přiblížili na dohled k obci Branišov, do níž jsme ale nešli, za to jsme se po modré barvičce dostali ke krásné kapličce uprostřed louko-lesa, kde jsme příjemně porozjímali, načež po nebarevných lesních cestách jsme si doťapkali až do hlavního bodu dnešního výletování a to k rozhledně Koráb. Tu jsme si prohlédli jen tak ze země (pro možný výstup již měli zavřeno), načež jsme si ve zdejší Horské chatě Koráb se mnou, Fanny a páníčky střihli i moc příjemnou gastroturistiku (bylo super, že zde neměli s naší psí přítomností vevnitř problém, čehož jsme si my, trikolory velmi vážily a dle toho se snažily i chovat). 🙂

Následně jsme již od horské chaty Koráb sešli zase dolů po naučné stezce a kolem nám již dnes známému rozcestí Pod Korábem jsme se navrátili na naší startovní pozici a příjemně vyvětraní se mohli přivítat s naší cestovatelskou boudičkou. 🙂

Trikolory pod Korábem 🙂

Na fotogalerii z tohoto domažlického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Za poznáním místních zajímavostí Kdyňska (část)
 
 

Naučná stezka Kožlany a okolí + Okruh V. Levého

Ani 4. zářijový víkend se u nás neudál bez výletování, takže tady se s Vámi podělím o info, kde a jak jsme se vyskytovali a co prozkoumali. 🙂

O sváteční sobotě 28.9. jsme tentokrát s páníčky vyrazili na Plzeňsko k obci Kožlany, kde se naším zájmem stala místní Naučná stezka Kožlany a její okolí. Naší startovní pozicí se stalo lučně lesní místo u rozcestí Hradecký potok, který jsem hned po vystoupení z naší čtyřkolové boudičky společně s Fanny musela jít zkontrolovat, načež poté jsme již vyrazili na ťapkání a to hezky lesem po modré barvičce kolem rozcestí Strachovice – u žst., odkud jsme to střihli dále po modré až na samotnou železniční stanici Strachovice, kde však nebylo krom zastávkové budky vůbec nic zajímavého (páníček měl ambice na možnost kafíčkového automatu, ale to byla velká chyba lávky), takže jsme si zde udělali takové vlastní okolozastávkové lesní kolečko po modré, bezbarvé a červené barvičce, až jsme se dostali zpět na nám již dnes známé rozcestí Strachovice – u žst., odkud jsme se dále drželi hezky lesem po červené barvičce, načež kousek před obcí Kožlany jsme se odklonili opět na samotnou naučnou stezku, na níž jsme krom značení na stromech nic jiného naučného nenalezli, a takto jsme se úspěšně dostali zpátky k naší startovní pozici u Hradeckého potoka, jehož vodičkou jsem já s Fanny před naším odjezdem samozřejmě nemohly ještě opovrhnout. 🙂

Úsměv prosím 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

No a o neděličce 29.9. jsme se výletově nasměrovali na Mělnicko k obci Želízy, kde jsme se vydali prozkoumat Okruh V. Levého a jeho okolí. Toto výletování jsme ťapkavě započali na okraji obce Želízy, odkud jsme se po modrozelené barvičce vydali do námi oblíbeného lesa, načež posléze jsme se po chvilce odklonili na žlutou barvičku, jež nás dovedla k barvičce modré, díky níž jsme se dostali ke krásné kapli sv. Máří Magdalény, kde jsme se mohli moc hezky porozjímat. Následně jsme se dále drželi modré barvičky (ale čelem vzad od kapličky), kde jsme mohli průběžně obdivovat různé parádní skalní reliéfy, jeskyni Harfenici, skalní reliéf Sfinga či skalní reliéf Had, od nějž se naše kroky poté ubíraly po neznačené lesní cestě až k jeskyni Mordloch a originálnímu skalnímu útvaru Sedm chlebů, kde jsme si s páníčky zapauzičkovali i s naším svačinkovým „chlebem“. 🙂
Odtud jsme se následně „chytli“ barvičky žluté, s jejíž pomocí jsme se navrátili ke skalnímu útvaru Had a odtud po kousku modré a po větším lesním kousku bezbarvé cesty jsme se dostali k potoku Liběchovka a tudy již po modrozelené barvičce jsme se hezky uťapkaní těšili k naší nedaleké, věrně čekající čtyřkolové boudičce. 🙂

Kuk 🙂

Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Kožlany a okolí + Okruh V. Levého
 
 

Naučná stezka Mydlovarský vrch + rozhledna Máminka a okolí

O 3. zářijovém víkendu jsme ani tentokrát s páníčky pelešivě nezaláheli doma a po oba víkendové dny vyrazili na samostatné příjemné výletování. 🙂

V sobotu 21.9. jsme se vydali na Nymbursko k obci Ostrá, kde se naším zájmem stala nedaleká Naučná stezka Mydlovarský luh. Naše ťapkání jsme započali na okraji místní chatové oblasti Buda, odkud jsme se po poklidné cyklostezce vydali podél řeky Labe, což se v dnešním dost teplém počasí líbilo hlavně mne s Fanny, takže naše procházkování vypadalo vesměs ve smyslu páníčci ťapkají po cestě a hafiny jsou na břehu řeky, brouzdají se v řece či se snaží celý vodní obsah řeky vypít. 🙂
Stezka nás zavedla drobným odbočením do lesíka i ke zdejší zřícenině hradu Mydlovar, kterou lze charakterizovat jako řádnou zříceninu – našli jsme zde vlastně jen takovou jednu kamennou zídku, načež po stezce jsme poté podél vody pokračovali dále až k rozcestí Ústí Vlkavy do Labe, kde jsme udělali čelem vzad a stejnou trasou podél vody jsme se navrátili zpět na náš start, kde jsme my, trikolory mohly v naší cestovatelské boudičce hezky ufuněně rozjímat o dnešním vodním pošušňání. 🙂

Trikolory na Mydlovaru 🙂

Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

 

V neděli 22.9. jsme pro změnu výletově zamířili na Berounsko k obci Hudlice, kde jsme se vydali prozkoumat zdejší Naučnou stezku Krušná hora – Hudlický vrch. Naše ťapkání jsme zahájili na parkovišti u rozcestí Na Vartě, odkud jsme se vydali směrem k rozcestí Bývalý důl a odtud dále hezky lesem po stezce kolem velmi zajímavé Myšlenkové zahrádky až k dnešnímu hlavnímu bodu výletu a to k rozhledně Máminka. Zde jsme se hezky pokochali, panička se zašla „vyšplhat“ i do rozhlednových výšin, zatímco já s Fanny posečkala i s páníčkem v přízemí rozhledny (nutno poznamenat, že nás zde zajímaly i okolní turisté, jelikož hlavně zdejší dětičky měly ve svých ručkách něco k snědku či velmi zajímavě šustili různými pytlíčky, takže jsme byly v pozoru, zda náhodou někde něco neupadne). Takto hezky narozhlednovaní jsme se posléze i tentokrát vydali stejnou cestou zpět na náš start.

Pod Máminkou 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Mydlovarský vrch + rozhledna Máminka a okolí
 
 

Naučná stezka Okolím Smolotel + poutní místo Maková hora

O dnešní krásně slunečné podzimní neděli jsme si s páníčky tentokrát vyrazili zavýletovat na Příbramsko k obci Smolotely k prozkoumání části místní Naučné stezky Okolím Smolotel a jejího okolí.

Naším startem se stal od obce nedaleký hřbitov, odkud jsme se po naučné stezce vydali směrem k červené barvičce, kde jsme se pokochali kamenným útvarem Ďáblovo lože, na němž jsem si s Fanny zkusila také i trošku pohovět (upřímně řečeno, nic moc), načež posléze jsme si zdejším lesem proťapkali takovou vlastní „osmičku“ v zásadě po barevně neznačených lesních cestách, kdy jsme procházeli v přízemí vrchu Tisová a následně dorazili na hlavní dnešní bod našeho zájmu a to poutní místo Maková hora s parádním kostelem sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské, u nějž jsme prostě paničce nemohly s Fanny nezapózovat. 🙂

Po kostelíčkovém pokochání a porozjímaní se jsme pak již jen sešli po naučné stezce dolů na náš start, kde na nás čekala naše věrná čtyřkolová boudička. 🙂

Trikolorní modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Okolím Smolotel + poutní místo Maková hora
 
 

(ne)Naučná stezka Krajinou bitvy u Třebele

Tuto sobotu jsme se tentokrát vydali s páníčky se výletově vyvětrat na Plzeňsko k obci Třebel, kde jsme měli v plánu prozkoumat zdejší Naučnou stezku Krajinou bitvy u Třebele.

Ale jelikož plány jsou od toho, aby nevycházely, pochopitelně to nebylo přáno i nám, jelikož samotná stezka byla před námi dokonale maskovaná (stručně řečeno, nebyly zde po ní ani památky), tudíž naše dnešní výletování by se dalo shrnout jako hezká lesní procházka, zpestřená několika velmi chutnými a osvěžujícími loužemi po cestě, dvěma běžeckými výlety Fanny za srnkami a na závěr příjemným osvěžením se v Kosím potoku. 🙂

Ta louže je prostě naše! 🙂

Na stručnou fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem (ne)Naučná stezka Krajinou bitvy u Třebele
 
 

Naučná stezka Andělská Hora – Kyselka + rozhledna Bučina

O dnešní neděli se naše výletové kroky s páníčky vydaly na Karlovarsko k obci Kyselka k prozkoumání části Naučné stezky Andělská Hora – Kyselka a zdejší rozhledny Bučina.

Naším startem se stalo zdejší dost rozlehlé parkoviště, kde se však nacházela jen naše čtyřkolová boudička a nějaké 2 kamiony, odkud jsme se vydali hned po stezce do lesa, kde na nás po chvilce jako jeden ze zastávkových bodů čekala krásná Lesní kaple. Samozřejmě jsme to zde patřičně prohlédli a prozkoumali, načež poté jsme pokračovali ťapkavě dále a to k rozcestí Pod skalkami skřítků. Odtud jsme se „chytli“ kousku barvičky žluté, přičemž následnými bezbarvými cestami jsme si to chtěli na 2 místech trošku zkrátit, což nám z terénních důvodů nebylo dopřáno (ty bezbarvé lesní cesty jsme prostě v tom lese, ani s pomocí GPS nenašli), takže jsme se po chvíli ocitli opět na barvičce žluté, díky níž jsme se již úspěšně dostali k samotné rozhledně Bučina. Nutno poznamenat, že rozhledna to byla fakt moc pěkná a i výhledově (dle sdělení páníčků) to zde nebylo úplně od věci. 🙂

Trikolory u rozhledny Bučina 🙂

Od rozhledny Bučina jsme následně sešli dále po žluté barvičce dolů k rozcestí Pod Bučinou, načež odtud po cca 500 m jsme si udělali vlastní lesně-stráňový sestup směrem k barvičce modré (opět i zde platilo, že v mapách značené bezbarvé cesty byly zde na místě „neviditelné“), kde nás po chvilce čekala lázeňská civilizační vsuvka, kdy jsme minuli třeba Franieckův pomník, zajímavý turistický přístřešek Jindřichovo sedátko, dále Vilemínino odpočívadlo,řádně rekonstruovaný Ottův pavilon, lehce jsme okoštovali i Ottův pramen, omrkli i Mattoniho vodopád, zvěčnily se i u sochy pana Mattoniho, načež průchodem kolem taktéž řádně rekonstruované Mattoniho vily jsme se navrátili na náš start, kde jsme se moc rádi setkali opět s naší cestovatelskou boudičkou, v níž jsme následně mohli důkladně přejímat o dnešním zážitcích. 🙂

U pana Mattoniho 🙂

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Andělská Hora – Kyselka + rozhledna Bučina
 
 

Naučná stezka Pernštejnskými rybníky

O dnešní, konečně teplotněji přijatelnější sobotě jsme se s páníčky tentokrát vyrazili vyvětrat na Pardubicko k obci Bukovka k prozkoumání zdejší Naučné stezky Pernštejnskými rybníky.

Naše ťapkání jsme započali v lese kousek od hlavní autosilnice, odkud jsme se vydali kolem rybníku Dolní Jílovky směrem k Tichému rybníku a posléze až k rozcestí U Zlatého potoka. Nutno poznamenat, že při průchodu právě kolem daných rybníků hlavně panička trnula, jestli se odněkud neozve nějaké kachní kejhání a podobné dráždivě provokativní zvuky, ale naštěstí nic takového nebylo zaznamenáno, takže jsme jako vzorné trikolory dostaly i pochvalu, že se i u rybníků dokážeme chovat kulturně a ne jak utržené ze řetězu. 🙂

Od rozcestí U Zlatého potoka jsme následně dále hezky lesem ťapkali vstříc rozcestí Bukovka – hřbitov, od nějž jsme si udělali z poloviny po cyklostezce a z poloviny po neznačených lesních cestách vlastní ťapkací „kolečko“, kdy tu na nás čekal i rybník Trhoňka, který jsme zvládly taktéž v poklidu, ačkoliv milé Fanny se v něm povedlo i nechtěně se vykoupat (prostě nepřemýšlela pořádně a při testování hloubky vody při okraji rybníku svou přední packou se úspěšně gravitačně převážila dopředu, no a byla tam jak široká, tak dlouhá). 🙂

Po absolvování tohoto vlastního „kolečka“ jsme se poté kousek od hřbitova napojili na druhou část naučné stezky, kudy jsme se úspěšně a již bez nějakých vsuvek vrátili zpět k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

„Rybníkové“ trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto pardubického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Pernštejnskými rybníky
 
 

Lesnická naučná stezka Klobouček

Ani o dnešní neděli se nám nechtělo jen tak lenošit doma, takže jsme se s páníčky vydali opět na nějaké to výletování. Tentokráte naše kroky zamířily na Příbramsko k obci Obecnice na zdejší Lesnickou naučnou stezku Klobouček.

Naší startovní pozicí se stalo parkoviště u místního koupaliště, odkud jsme hned po stezce vyrazili na krátký civilizační průchod okrajem obce Obecnice, podél Obecnického potoka, načež po chvilce jsme se již ocitli v našem oblíbeném lese, kde nám, trikolorám, bylo od páníčků poskytnuto „volné pole působnosti“, takže jsme se zde konečně mohly osvěžit v potůčkové vodičce, což bylo bájo (cestou až sem sice potůček také tekl, ale přístup k němu byl celkem příkrý nebo zarostlý, tudíž jsme na osvěžovací chvilku museli holt trošku vydržet). 🙂

V příjemném klídku a chládku lesa jsme se takto dostali až k rozcestí U Bukové studánky, kde jsme i stejnojmennou studánku objevili, což byla pro nás, trikolory, opět paráda (dokonce jsme ji zvládly okoštovat tak, že tam i nějaká ta vodička zůstala), načež po kousku dalšího lesního ťapkání jsme narazili pro změnu na studánku U Kloboučku, která byla ještě více super, jelikož hned u sebe měla i malé lesní jezírko, v němž se dalo parádně po bříško pobrouzdat, čehož jsme s Fanny pochopitelně nemohly nevyužít (kdo ví, kdy by se toto zase naskytlo). 🙂

Následně nás trasa stezky dovedla k rozcestí Schůdecká linie, kde jsme s Fanny měli tu čest, že si tu na nás na jedné přírodní lavičce vzpomněli i „lesní skřítci“ s mlskovými dárečky, přičemž já sama jsem se samozřejmě nenechala vůbec pobízet a svým čuchometrem jsem zvládla zaznamenat a pojmout za své všechny mlsíky, co zde byly zanechány. Následně „skřítkové“ přichystali lavičkové mlsíky i pro milou Fanny, ale ta se s tím teda dost těžce crcala, dokonce jí to pak i přestalo bavit, takže jsem šla situaci „zachránit“ já, aby náhodou nedošlo k nějaké národohospodářské škodě (rozuměj: aby tam náhodou nezůstal i třeba jen jeden mlsík zapomenutý). 🙂

Po této velmi praktické vsuvce jsme posléze pokračovali ťapkavě dále, kdy jsme vystoupali až na samotný vrch Klobouček a mohli se tak pokochat hezkým krajinným výhledem. No a jelikož jsme takto vyšli nahoru, logicky jsme poté dále pokračovali směrem zase dolů, kdy se trasa stezky změnila v kamenný sestupový povrch, tudíž jsme do sestupu museli všichni zapojit hezky ty naše hlavinky, abychom nedopatřením nešlápli někam nevhodně a při nejlepším si nerozbili ty naše čumáčky. 🙂

Na tomto sestupu jsme minuli pěkně zachovalý milíř a tak i louku pod Kloboučkem, načež poté jsme narazili i na další 2 osvěžovny, které se mne s Fanny velice šikly, a to Jedlovou studánku a studánku Smrkovou.
Poté jsme již doťapkali k rozcestí Zelená linie, kolem nějž jsme se dostali zpátky do obce Obecnice a závěrečným krátkým civilizačním průchodem směrem k naší čtyřkolové boudičce jsme dnešní ťapkací kolečko úspěšně zakončili.

P.S. Nutno poznamenat, že i dnes se páníčci během ťapkání věnovali svému oblíbenému houbobraní, přičemž dnes měli skutečně štěstí – ač vyrazili připraveni s košíčkem i nožíkem, houbičky na ně tentokrát nezanevřely a povedlo se jim nasbírat skutečně celý plný košík. 🙂

Trikolory na vrchu Klobouček 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesnická naučná stezka Klobouček
 
 

Naučná stezka Mordová rokle a okolí

O dnešní dosti teplé srpnové neděličce jsme se s páníčky vydali vzhledem k počasí na takové odpočinkovější výletování, kdy se tentokrát naším cílem stalo Nymbursko u obce Milovice a zdejší Naučná stezka Mordová rokle a okolí.

Naším startem se stala Lesní cesta Mordová rokle, odkud jsme se po takové rozbité asfaltce vydali po stezce do samotného jejího okružního jádra. Stezka sama o sobě měla jen cca 1 km, ale vyskytovaly se na ní prý velmi zajímavé bojové objekty a zajímavé naučné cedule. Mne osobně a taktéž i Fanny bylo toto v zásadě jedno, jelikož hlavní „epicentrum“ stezky bylo pod přímým, nestinným svitem sluníčka, takže jsme se místo nějakého kochání zabývaly hlavně tím, kde je nejlepší chládek. 🙂

No a vzhledem k tomu, že samotná stezka byla tak dlouhá, jak byla, samozřejmě jsme si to tu ještě trošku prodloužili a to již na hezké, stinné lesní ťapkání, kdy jsme se od stezky vydali po červené barvičce směrem k obci Vanovice, před níž jsme to levotočivě odklonili na bezbarvé lesní cesty a takovýmto okruhem jsme se navrátili na náš výchozí bod k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Páníčci nažhaveni včerejším houbařským úlovkem si dnes dokonce s sebou vzali i košík na houby v dojmu, že i dnes bude houbobraní pokračovat, ale jak už to tak bývá, když je všechno připraveno (rozuměj košík a nožík), houby se v zásadě neobjevují. 🙂

„Klimatizující“ trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Mordová rokle a okolí
 
 

Naučná stezka Kaznějov

O dnešní sobotě jsme se s páníčky tentokrát vydali výletově na Plzeňsko k obci Kaznějov k prozkoumání zdejší Naučné stezky Kaznějov a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započali hned u autosilnice, odkud jsme se vrhli hned do lesa, což bylo super a společně s Fanny jsme si zde mohly započít „číst“ zdejší „noviny“, abychom byly v obraze, jak to tady mají. 🙂

Po chvilce ťapkání jsme se dostali až k samotnému kaolinovému dolu Kaznějov, na nějž byly celkově velmi zajímavé pohledy, kterými jsme byly několikrát během našeho procházkování obdařeni.
Celou dobu jsme se vesměs +/- drželi samotné stezky, přičemž mezilesní ťapkání si páníčci zpestřili i celkem povedeným houbobraním, z čehož měli velkou radost (nám s Fanny nějaké houby říkaly doslova houby, takže jsme se nerušeně věnovaly svým čuchometrovým záležitostem). 🙂

Cestou jsme se také přiblížili o samotné kaolince, kterou jsme jen tak minuli, načež posléze nás čekalo za plotem u hájovny setkání i s místní, dost zvědavou kozou. Dá se říct, že mne s Fanny celkem dost voněla a v rámci předejití nějakým provokacím z naší trikolorní strany, jsme kolem ní byly nuceny projít v zásadě nevšímavě. Páníčci se totiž obávali tohoto, abych nezatoužily si s danou kozou jít nějak hrát (to by bylo asi dost veselé). 🙂

Příjemně lesně naťapkaní jsme se takto navrátili zpátky k naší čtyřkolové boudičce, přičemž páníčci se zde ještě před odjezdem nějakou tu chvilku kochali svým hezkým houbovým úlovkem. 🙂

Kaolinkové dámičky 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Kaznějov
 
 

Výlet k partyzánskému bunkru

O dnešní neděli naše výletové kroky s páníčky zamířily tentokráte na Rokycansko poblíž obce Kařez, kde se naším cílem stal místní partyzánský bunkr a okolí.

Naší startovní pozicí se stalo rozcestí Tři sudy poblíž silnice, která vede do obce Kařez, kde jsme se „chytli“ zelené barvičky a vyrazili do námi oblíbeného klídku lesa. Hned na začátku jsem tu s Fanny objevila parádní, ještě nevyschlou louži, takže jsem do s radostí zahučela a jala se občerstvovat sama sebe, co to šlo – co kdyby náhodou už dále po cestě žádné podobné osvěžení nebylo. 🙂

Po zelené jsme se dostali poblíž hájovně Doubravka, před níž jsme odbočili na nebarevnou lesní cestu, která nám pomohla přiblížit se k barvičce modré, jež nás následně dovedla až k samotnému partyzánskému bunkru. Ten jsme společně i s Pomníkem partyzánům a Partyzánskou studánkou prozkoumali (mne s Fanny samozřejmě nejvíce zajímala právě ta studánka), načež jsme se lesem dále dostali až k rozcestí Dubový vršek. Zde jsme se přebarvili na barvičku červenou a za průběžného přícestního houbařského hledání páníčků jsme doťapkali k rozcestí U Kařízku. Odtud jsme se nechali vést pro změnu po barvičce žluté kolem Kařízské hory, načež kousek před obcí Kařez jsme se odklonili na bezbarvou lesní cestu, která nám pomohla k barvičce modré, po níž jsme se dostali zpět na náš start a tím i k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Ač dnes nebyly nějaké extra zážitky ke zmínění, procházka se nám moc líbila a i páníčci si udělali drobnou radost tím, že se jim povedlo najít zase pár houbiček. 🙂

Trikolorní „partyzánky“ 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výlet k partyzánskému bunkru
 
 

Naučná stezka Cesta z města a její okolí

Tuto sobotu jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na Chomutovsko k obci Útočiště, kde se naším cílem stala část Naučné stezky Cesta z města a její okolí.

Naším startem se stal okraj obce Útočiště, odkud jsme po zelené barvičce ještě po kousku zdejší okrajové civilizace dostali až do lesa k rozcestí Průsek, u nějž jsme si my, trikolory, pocvičily, jaké to je „věšet trikolorní prádlo“ (pokud nechápete, tak vzhůru do fotogalerie na konci příspěvku, pak vám to určitě dojde 🙂 ).

Odtud jsme posléze pokračovali dále po stezce hezky lesem, kdy jsme narazili na příjemný Široký potok, který dle svého názvu úplně moc široký nebyl, ale na příjemné osvěžení mne s Fanny zcela postačoval. 🙂

U tohoto potůčku na jednom místě panička dokonce narazila na několik malých jedlých houbiček, z čehož měla převelikou radost. Já s Fanny jsme to trochu nechápaly – prostě houby no. Kdyby tam byl takový buřtík, to by bylo něco jiného. Ale co, každému dle jeho gusta. 🙂

Od potůčku jsme se následně po chvíli odklonili na bezbarvou kamenitou lesní krpálovou cestu, která nás vyvedla na krásnou louku s výhledem na „větrníky“ v dáli, načež ťapkajíce dále jsme se na skok ocitli v civilizaci zvané Petlery, jíž jsme zlehka prošli (v Petlerech jsme totiž na fakt nic zajímavého krom jedné ohrádky s husami nenarazili – bylo to tu jak po vymření). 🙂

Poté nás čekal opět příjemný luční pochod s následným zahučením zpátky do stínu lesa, načež takto jsme docupitali zpátky až do obce Útočiště, jíž jsme si střihli také krátký civilizační průchod směrem k našemu startu, kde jsme se již těšili do klimatizovaného chládku naší cestovatelské boudičky. 🙂

Luční trikolorní póza 🙂

Na fotogalerii z tohoto chomutovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Cesta z města a její okolí
 
 

Naučná stezka Bořeň

Ani dnešní dost teplá letní neděle nás neodradila od nějakého toho výletování (co taky pořád doma, že?), tudíž jsme se tentokrát vyrazili turisticky vyvětrat na Teplicko k obci Bílina k prozkoumání zdejší Naučné stezky Bořeň.

Naším startem se stalo rozcestí Chata pod Bořní, kde se nacházela skutečně i chata s občerstvením, přičemž na realizaci gastroturistiky jsme se společně všichni dohodli až na závěr před naším odjezdem.
Od chaty jsme se po stezce vydali vzhůru po vyšlapané, místy hezky kamenité lesní cestě, takže jsme všichni museli průběžně přemýšlet, kudy bude nejlepší vést naše kroky, aby se nám ťapkalo dobře a nezapadli jsme do nějakého toho mezikamení. 🙂
Takto jsme se hezky lesem vesměs pod „slunečníkovým“ stínem zdejších stromů dostali až k rozcestí Pod Bořeňem, kdy jsme odtud zamířili vstříc samotnému vrchu Bořeň. Nutno poznamenat, že lesní cesta zde začala být ještě kamenitější než předtím, stíny stromů byly jen nárazové, náklon našeho stoupání se taktéž znatelně zvýšil a navíc přibyly ještě „překážky“ ve formě různě vysokých hlíno-dřevěných schodů. Ale jelikož nejsme žádní hej nebo počkej, i přes nemalou sluníčkovou činnost jsme to v pohodě zvládli a dokonce i cestou na vrchol nám byly jako odměna nabídnuty i hezké krajinné výhledy. 🙂

Na samotném vrcholu Bořeň to bylo samozřejmě výhledově nejlepší, tudíž jsme se zde všichni zdárně narozhlíželi zdejších viditelných obcí, luhů a hájů, načež následně jsme se vrhli zase na sestup dolů zpátky k rozcestí Pod Bořeňem. Odtud jsme pravotočivě ťapkavě pokračovali po stezce kolem dokola a nutno poznamenat, že v této části byl ťapkací terén z dneška asi nejlepší, jelikož byl ve formě hliněné uťapané cesty okolo ozdobené spadaným suchým listím. 🙂

Stezka nás následně na svém konci „vyplivla“ u již zmíněné občerstvovací chaty, kde jsme se na skok stavili potrénovat si hlavně osvěžovací gastroturistiku. Dokonce i nám, trikolorám, zdejší obsluha přinesla asi 3x mističku s vodou, abychom se mohly dostatečně napít. Jako ne že by páníčci vodu pro nás neměli, ale košt nedomácké vody je vždycky lepší. A pokud vás zarazí, proč nám tu mističku nosili asi 3x, tak nebojte, nebyli jsme od páníčků při dnešním ťapkání týrané žízní, ale zdejší mistička na vodu pro pejsky byla tak leda pro nějakého minipuňtu, takže strašně rychle poté, co jsme postupně zabořily do mističky naše žíznivé jazýčky my, trikolory, byla mistička velikým fofrem prázdná. 🙂

Trikolory na vrchu Bořeň 🙂

Na fotogalerii z tohoto teplického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Bořeň
 
 

Naučná stezka Jany a Josefa V. Scheybalových + rozhledna Kopanina

O dnešní sobotěnce jsme se s páníčky výletově tentokrát vydali na Jablonecko k obci Bobov k prozkoumání nedaleké rozhledny Kopanina (Pacltova rozhledna) a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Bobov – její název se nám zvláště po celé cestě autem sem společně s Fanny dost zamlouval a po vystoupení z naší cestovatelské boudičky jsme se nenechaly moc dlouho pobízet a milé obci Bobov, jsme tady každá zanechala taktéž svoji „bobo památku“. 🙂

Po této nezbytné vsuvce se posléze naše ťapkací kroky ubíraly po zpevněné lesní cestě až k památníku na bývalý zdejší největší skokanský můstek v Čechách a na Moravě, z kterého bohužel v současnosti nic extra patrného nezbylo, tak jsme alespoň s Fanny zvládly hezky zapózovat my dvě v těchto místech. 🙂

Trikolory na skokanském můstku 🙂

Poté jsme dále po lesní cestě a pak i kousíček vlastní šplhací cestou v lesní stráni (z důvodu křoviskové a plevelové neprostupnosti původní cesty) došli až na autosilnici a s její pomocí i k občerstvovně Na Vejpřeži, kde byla v plánu lehká gastrozastávka, ale jelikož plány jsou od toho, aby nevycházely, samozřejmě nám to nevyšlo, jelikož měli již dlouhodoběji zavřeno. Nu což, chtě nechtě jsme se s tím museli smířit a vyrazili jsme tedy ťapkavě dále a to po kousku Naučné stezky Jany a Josefa V. Scheybalových, kudy jsme se dostali až k rozhledně Kopanina. Ta byla bohužel z důvodu špatného technického stavu také zavřená, ale což, aspoň jsme si zde v jejím chládku hezky porozjímali. 🙂

Od rozhledny jsme se poté vydali po zelené barvičce k jinému gastropodniku a to Chatě Kopanina, kde již měli hezky otevřeno i s venkovní zahrádkou, takže zde jsme se již gastrozastávky úspěšně dočkali, z čehož jsme měli všichni velkou radost. 🙂

Příjemně občerstveni jsme pak malým průchodem přes obec Kopanina pokračovali dále po zelené barvičce vesměs lesní cestou zpátky k obci Bobov. Na této části cesty se ovšem milé Fanny nevyplatilo její neustále spěchání přede všemi dopředu, aby byla všude první, a zkoumání všeho možného co je mimo cesty. Na jednom místě totiž odbočila z lesní cesty směrem na přilehlé pole, že jí tam něco zajímalo, ale v cuku letu se vyřítila na cestu zpět a nezvykle se začala ošívat a zbrkle zdrhat tam a zase zpátky. No nebudu to nijak extra rozvádět, prostě se jí povedlo si pročuchat pozemní vosí nebo včelí hnízdo, kdy se toto daným hmyzákům nelíbilo a dali to Fanny hezky „sežrat“ a několik z nich si ze svého mimocestního výletu přinesla i na cestu v kožichu. Naštěstí se nechala od páníčka odchytit (zatímco já byla byla preventivně odchycena paničkou, abych se do toho nějak nemotala) a s jeho významnou pomocí se nazlobené hmyzáky povedlo úspěšně odehnat, ale beztak si myslím, že 2-3 pigára milá Fanny ráčila obdržet. Když strká čumák tam, kam nemá, tak se nemůže divit. 🙂
Panička posléze zbytek cesty průběžně kontrolovala, zda Fanny nemá na ty ďobance nějakou negativní reakci, ale vše vypadalo v pořádku.

P.S. Když už jsme pak byly nastoupené v kufrovém prostoru naší cestovatelské boudičce, Fanny se mne ráčila optat, jakto že ji, chudinku malou, nikdo nelituje, když prošla takovým „utrpením“? Nevím, co čekala, ale odpověď byla na snadě: „Když seš takové éro, že pořád lítáš někam kdovíkam a nenecháš se usměrnit v tom, že je nejlepší jít po cestě a ne někde v luftu, dobře ti tak. Třeba ti to pro příště již docvakne.“ No jak se dalo čekat, urazila se a většinu cesty domů na mne nehodila ani pohledem. 🙂

Trikolory pod rozhlednou Kopanina 🙂

Na fotogalerii z tohoto jabloneckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Jany a Josefa V. Scheybalových + rozhledna Kopanina
 
 

Naučná stezka Petrovicko

Tuto neděli jsme s páníčky podnikli opět s ohledem na dost teplé letní počasí (abychom se hlavně my, trikolory neuvařily či negrilovaly zbytečně na sluníčku) jen takovou odpočinkovější procházku, kdy jsme zamířili na Sedlčansko k obci Týnčany k prozkoumání části zdejší Naučné stezky Petrovicko.

Náš start jsme zvolili na naučné stezce kousek od silnice vedoucí do obce Týnčany, odkud jsme průchodem mezi poli zamířili hned do lesního chládku, což bylo moc příjemné a po chvilce ťapkání jsme zde s Fanny zvládly objevit i 2 „zapomenuté“ louže na cestě, takže jsme je hned obsadily a nutno poznamenat, že vodičky jsme v nich po naší přítomnosti úplně moc nezanechali. 🙂

Bohužel ač se jednalo o naučnou stezku, párkrát jsme si pro ťapkání museli zvolit i nějakou nebarevnou lesní cestu či rovnou udělat jakoby cestu vlastní a to hlavně z důvodu, že v těchto místech asi není stezka již nějak udržovaná či její trasa není respektována majiteli pozemků, jelikož třeba na jednom místě, kudy měla stezka vést byla hustě osázena vzrostlá kukuřice či naučné zastavení stezky se nacházelo uprostřed pastevní ohrady obehnané elektrickým ohradníkem. 🙂

Ale i tímto jsme se nenechali odradit a brali to jako takové zajímavé zpestření, načež +/- kolem vrchu Křemenice jsme si udělali takové hezké ťapkací kolečko, abychom se hezky vyvětraní navrátili na náš start a těšili se na klimatizované zchlazení se v naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory polní 🙂

Na fotogalerii z tohoto sedlčanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Petrovicko
 
 

Naučná stezka Lesů ČR

O dnešní sobotě jsme si s páníčky zavýletovali tentokrát na Lounsko k obci Vroutek v prozkoumání zdejší Naučné stezky Lesů ČR.

Naše ťapnožkování jsme zahájili na okraji obce Vroutek, odkud jsme se po stezce a tím i zasluněné asfaltce vydali směrem k Mlýneckému lesu, kde jsme očekávali trochu víc stinného a „životaschopného“ prostředí. Bohužel v dnešním dost teplém a slunném počasí nám toto ani právě les neposkytl, takže jsme po stezce doťapkali aspoň do drobného chládku u jednoho lesního posezení, kde jsme se hlavně my, trikolory pokusily trochu funěním zklimatizovat (ale šlo to dost blbě), načež poté jsme se vydali po stopách modré barvičky cestou mezi loukou a lesíkem směrem zpátky k obci Vroutek, jelikož beztak na samotné naučné stezce jsme nic naučného fakt nezaznamenali. Cestou jsme ještě zvládli i několikeré zastavení se u pořádných porostů s parádně dozrálými a tím i velmi mňamózními malinami. Ty jsme (ani jeden z nás) tam nemohli jen tak nechat, tak jsme hezky samosbírali do svých tlamiček a výtečně si zamlsali. 🙂

Pokud chcete vidět, jak já nejraději maliny sbírám ( a třeba se přiučit), můžete mrknout na toto VIDEO (najdete samozřejmě i v celé fotogalerii). 🙂

Trikolory prostě vyhlašují pauzing 🙂

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Lesů ČR
 
 

Naučná stezka Boreč

Jelikož nejsme z cukru, i o dnešní celkem teplé neděli jsme se s páníčky vydali na nějaké to vyvětrání se. Tentokrát se naším cílem stalo Litoměřicko u obce Boreč a zdejší Naučná stezka Boreč.

Náš start jsme zvolili u zvířátkových pastvin kousek od silnice, odkud jsme se vydali po zelené barvičce k rozcestí Boreč – pod vrcholem. Odtud jsme se napojili již na samotnou naučnou stezkou a pravotočivě kolem dokola jsme hezkým stinným lesíkem vystoupali až na samotný vrch Boreč. Nutno poznamenat, že cestou vzhůru jsme taktéž narazili i na pár malinových ostrůvků, takže zejména já si zde mohla pocvičit, jak se dělá samosběr malin. 🙂

Tak nějak jsme čekali, že když už budeme nahoře na vrchu, budeme se moci za odměnu za ten výstup pokochat i nějakými krajinnými výhledy, ale ono prdlajs. Výhledy zde byly maximálně do nějakým křovisek či stromů. 🙂

Ovšem výhledově jsme se mohli trochu nabažit při sestupu po stezce z vrchu dolů, kdy jsme narazili na jedno pěkné vyhlídkové místo, z nějž dokonce i panička poznala horu Milešovku. 🙂

Pak jsme se již po stezce dostali zpátky k naší startovní pozici, načež cestou jsme si zde s Fanny zvládly pocvičit synchronizovaný přeskok přes strom, na což se můžete mrknout TADY, jak nám to šlo (najdete to samozřejmě i ve fotogalerii).

Trikolory stoupají na vrch Boreč 🙂

Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Boreč
 
 

Procházka okolo Čižic

Ani o dnešní sobotě se nám s páníčky nechtělo jen tak posedávat či polehávat doma, takže i navzdory dnešnímu hezky teplému počasí jsme si vyjeli na nějaké to ťapkání. Naším dnešním výletovým směrem se stalo Plzeňsko u obce Čižice s vlastním lesním barvičkovým „kolečkem“. 🙂

Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Štěnovice – u jezu, odkud jsme se po zelené barvičce vydali do chládku místního lesa Malinec, načež posléze jsme se od zelené barvičky odklonili na nebarevné lesní cesty směrem k barvičce žluté. No a jelikož se nám nechtělo jít až do samotné nestinné obce Čižice, udělali jsme si vlastní lesní trasu po nebarevných cestách/necestách protkaných hromadami a hromádkami smrkových větví a větviček, takže jsme do ťapkání museli zapojit i naše hlavičky, abychom šlapali dobře a těmi větvemi se nenechali zbytečně poškrábat. Takto jsme se přiblížili až k červené turistické barvičce, no a tady se nám s Fanny líbilo ze všeho nejvíc. A víte proč? Ocitli jsme se zde hned na břehu řeky Úhlavy, takže jsme nijak neváhaly a šly se osvěžit jak vnitřně, tak si i v té vodičce hezky poťapat. Bylo to fakt bájo. 🙂

Následně jsme pak již jen minuli jednu bezejmennou studánku, z níž vodička sotva kapala, takže zdejší moje kontrolní činnost kvality vody byla hodně velkou fofr-akcí, no a takto jsme se hezky vyprocházkovaní vrátili k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Lesní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo Čižic
 
 

Lesní procházka v Zátiší

O dnešní neděli jsme si s páníčky dali takovou lesní odpočinkovou procházku, kdy se k tomuto naším cílem stalo Třebíčsko u obce Svatoslav a okolí zdejší lokality Zátiší.

Naším startem se stala vila Waldštejnovo Zátiší, odkud jsme se vrhli vzhůru do lesa, udělali si takové vlastní okružní „kolečko“ po barvičce modré, bezbarvé a následně i žluté. Dnes se sice na procházce nevyskytovala žádná zajímavost ve smyslu nějakého zajímavého bodu, šutru či podobných věcí, což nám ale nevadilo, mohli jsme tak hezky vnímat samotný les, i když…
I zde vlastně bylo něco ke zmínění, ale ne až tak pozitivního a to, že jsme po cestě míjeli průběžně hromady a hromady vykácených stromů napadených kůrovcem a taktéž i ještě nepokácené, ale též napadené smrky, na něž byl dost žalostný pohled, kdy bylo patrno, jak už odspodu jsou celé suché, jen špičky se ještě drobet zelenaly, ale bohužel ani to nebude mít dlouhého trvání. Je smutné, že takový pidibrouček dokáže nadělat takovou paseku, přitom my lesy hrozně rádi…;-(

Najdete nás obě? 🙂

Na fotogalerii z tohoto třebíčského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní procházka v Zátiší
 
 

Mlýnská stezka Nečtiny

Ani o dnešní sváteční sobotě se nám s páníčky nechtělo jen tak lelkovat doma, takže jsme zamířili zase na nějaké to výletování. Dnes se naším cílem stalo Plzeňsko u obce Nečtiny a zdejší Mlýnská stezka Nečtiny a okolí.

Náš start jsme zvolili na okraji obce Nečtiny, odkud jsme po modré barvičce vyrazili hezky do lesa. Dá se říct, že doslova po pár desítkách krocích jsme míjeli pěknou lesní zónu borůvčí, které tu pro nás mělo připravené parádní lesní borůvkové bohatství, takže jsme my, trikolory, ani páníčci nelenili a začali ty modré bobulky uzobávat – byly skutečně výtečné. 🙂

Ale pravděpodobně aby toto lesní bohatství zbylo i na jiné turisty, hlavně paničku po chvíli „koštování“ začali od nohou okusovat místní lesní mravenci, takže s borůvkováním byl konec a vyrazili jsme ťapkavě dále po modré, kdy jsme minuli rozcestí Špičák – odbočka, kam jsme ale neodbočovali, jelikož dle zjištění páníčků by na daném místě byly z bývalého hradu Nečtinský Špičák zachovány jen malé „kamínky“ a nějaký dolík jako příkop. Místo toho jsme pokračovali rovně za nosem až jsme doťapkali do civilizace zvané obec Lešovice, kde jsme si po jejím okraji udělali drobný civilizační průchod a též se příjemně osvěžili ve zdejší Lešovické studánce. Já, jako vodní znalkyně, jsem se důkladně osvěžila vodičkou přímo z vytékající roury, zatímco třeštiprdlo Fanny se šla nalokat do odtokové louže pod touto rourou a byla celá udivená, že jí voda teče na hlavu (viz TOTO VIDEO). No proč asi? 🙂

Od studánky jsme se posléze napojili již na samotnou naučnou stezku, která nás provedla kolem jakési oplocené zvířátkové obory (kde však byla tamní lesní zvířátka v dnešním dost slunečném počasí hezky ukryta, že jsme žádné neobjevili), načež poté jsme lučním pochodem míjeli Hamerský mlýn, který mne s Fanny fakt nijak nebral, za to za chvilku jsme narazili na při cestě se linoucí Starý potok, kterému jsme nemohly odolat, tudíž naše další ťapkání bylo ve stylu páníčkové po louce, trikolory v potoce. 🙂

No a pak jsme se již přiblížili zpět k obci Nečtiny, jíž jsme to lehounce prošli a navrátili se zpět k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme mohly hezky ufuněně rozjímat o dnešním výletování. 🙂

„Klimatizující“ trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Mlýnská stezka Nečtiny
 
 

Rozhledna Drahoušek a okolí

O dnešní sobotě naše výletové kroky s páníčky tentokrát zamířili na Příbramsko k obci Osečany, kde se naším cílem stala rozhledna Drahoušek a její okolí.

Naše ťapkání jsme započali na lesním parkovišti u silnice, odkud jsme se nechali vést lesem po červené barvičce až k rozcestí Rozhledna Drahoušek. Jelikož jsme toho ale tady zatím moc nenaťapkaly a i my, trikolory jsme byly ještě dost rozlítané, páníčkové zaveleli, že k rozhledně se blíž podíváme až na zpáteční cestě, takže jsme hezky ťapkali dále lesem po červené, já s Fanny si očmuchávala všechno možné i nemožné, zatímco páníčci se bláhově rozhlíželi kolem cesty do lesa, jestli náhodou nezahlédnou nějaký ten hřib. A světe div se, u cesty fakt nějaká jedna dvojhouba byla, načež páníčci usoudili, že jí tam raději nechají, jelikož než by ji přinesli domů, již by pravděpodobně nebylo moc poznat, zda to byla nějaká houba nebo jen nějaký slizký bordel. 🙂

Takto lesně jsme se dostali až do chatové oblasti u rozcestí Pod Osečany, kde se nacházela zajímavá studánka na ruční pumpování a byla dokonce fakt i funkční, takže páníček nelenil a šupital pumpovat, abychom se my, trikolory mohly řádně občerstvit a příjemně ochladit. Nutno poznamenat, že toto naše vodní občerstvování jsme stihli jen tak tak, jelikož po chvilce naší přítomnosti zde se tu najednou vyrojila pořádná banda dětských skautů se svými vedoucími a nahrnuli se ke studánce na náš vkus celkem hulvátsky, jako bychom tam nebyli první my s páníčky a zcela nehledě na nás trikolory, se hýkajíc tlačili ke studánkové vodičce, že se tam nedalo ani hnout, tudíž jsme se sic trochu rozmrzele, ale takticky oddálily, abychom přestaly být utiskované…

Následně jsme se uvelebili ve zdejším stinném přístřešku, kde jsme si trošku zapauzingovali a posléze se po té stejné červené barvičce vydali zpět do lesa a již zamířili k samotné rozhledně Drahoušek. Tady jsme to zlehka obhlédli, v tom dnešním horku se ani páníčkům nechtělo jít vzhůru na rozhlednu (dokonale totiž na ní pražilo sluníčko a páníčci neměli zájem se grilovat), dali si zde zmrzkovou minigastroturistiku a hezky provětraní a poťapkaní jsme se navrátili k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolorní drahoušci u Drahouška 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhledna Drahoušek a okolí
 
 

Rozhledna Lhotka u Berouna a okolí

Tuto neděli jsme se s páníčky vydali lehce provětrat tentokrát na Berounsko k obci Lhotka u Berouna k prozkoumání zdejší rozhledny Lhotka u Berouna a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započli na okraji obce Lhotka, odkud jsme se po modré barvičce skýtající takovou trochu rozsypanou asfaltku vydali k rozcestí Lhotka – rozhledna, odbočka, kde se povrch na ťapkání změnil v příjemnější lesní cestu, jež nás dovedla až k samotné rozhledně Lhotka u Berouna. Nutno ovšem poznamenat, že od toho lesního povrchu jsme dle zdejšího sdělení musely být my, trikolory omezeny na naše vycházkové šlajfky, abychom náhodou v lese nedělaly nějakou neplechu. Nu což, patrně to má své opodstatnění, tudíž páníčci i my jsme to plně respektovali – vždyť se beztak nic až tak závažného na vycházkových šlajfkách nemění, ne? 🙂

Samotnou rozhlednu jsme si všichni lehce zkoukli jen tak ze země (mne samotnou spíš než rozhledna zajímalo, jestli v tamních dveřích, kde pán prodával vstupenky, nemají i něco dobrého k snědku), načež jsme si posléze ještě jen tak poťapkali po neznačených lesních cestách v klídku zdejšího lesa a po nějaké době napojíce se zase na modrou barvičku jsme se opět kolem rozcestí Lhotka – rozhledna, odbočka navrátili na náš start, kde jsme si ještě udělali drobnou vsuvku v natrhání si trošky hráškových lusků s sebou na chuť ze zdejšího pole. Ale pšššt, jako byste to nevěděli. 🙂

Trikolory v přírodní osvěžovně 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhledna Lhotka u Berouna a okolí
 
 

Naučná stezka Chuchelský háj

Ani dnešní hodně teplá letní sobota nás neodradila od nějakého toho výletování, tudíž jsme si „střihli“ takovou odpočinkovější prochajdu v pražské čtvrti Malá Chuchle na zdejší Naučné stezce Barrandovské skály – Chuchelský háj.

Naší startovní pozicí se stal konec Zbraslavské ulice u mašinkových kolejí, odkud jsme se nijak se zbytečně zdržujíce vydali po zcela nestinném kousku stezky vedoucím kolem kostela Narození Panny Marie do stinných útrob chuchelského lesíku, kde jsme po chvilce narazili na parádní Mariánský pramen, který byl v tom dnešním hicu zejména pro nás, trikolory zcela neodolatelný a očividně blaženě jsme si s Fanny užívaly jeho osvěžovací schopnosti. 🙂

Příjemně osvěženy jsme následně s páníčky pokračovaly ťapkavě dále a to k rozcestí Studánka – odbočka, u nějž jsme sice odbočili, ale směrem ke zdejší, moc hezké kapli Panny Marie, kde jsme to lehce všichni okoukli a poté se vrátili zpět na trasu stezky a cupitali dále až k rozcestí Malá zoologická. Zde mne s Fanny museli mít páníčci celkem dost na očích, jelikož tu ve voliérách byla skutečně živá zvířátka a to jak čtyřnohá, tak i dvounohá, chlupatá i opeřená. Fanny to spíš táhlo za těmi chlupatými čtyřnožci (hlavně srnkami), za to já měla samozřejmě v merku hlavně různé opeřence. Ale bylo to tentokrát dost v poklidu, jelikož všem zdejším bylo dost horko, takže buď chrněli nebo jen nezúčastněně čučeli, načež my s Fanny také dost „klimatizovaly“, takže jsme se staraly hlavně o sebe samé. 🙂

V tomto zookoutku jsme s páníčky zvládli i malou zmrzlinovou gastrozastávku v místním miniobčerstvení a hodně lehce zchlazeni jsme se vydali dále lesem po stezce až k rozcestí Sv. Jan Nepomucký. Poblíž něj jsme se mohli pokochat zdejším stejnojmenným kostelem a též si vyhlídkově odtud prohlédnout část matičky Prahy. Mne s Fanny tedy toto vyhlížení zcela vůbec nezaujalo, jelikož zde pražilo sluníčko tak, že jsme si připadaly jak na grilu, takže i s naší významnou pomocí jsme se odtud s páníčky celkem rychle oddálili a po barevně neznačených lesních cestách jsme se vrátili poblíž Mariánskému prameni a posléze již i k naší čekající čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolorní „sochy“ u Mariánského pramene 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Chuchelský háj
 
 

Talichova naučná stezka a rozhledna Děd

Dnešní sobotní „Den dětí“ jsme s páníčky navzdory celkem teplému počasí oslavili opět výletově (nejsme přece s Fanny žádné máslo, abychom se při troše tepla rozpustily), přičemž naším cílem se tentokrát stal okraj Berouna a místní Talichova naučná stezka a s ní spojená rozhledna Děd.

Naším startem se stalo rozcestí Brdatky (které nám již bylo z nedávné minulosti známé, jelikož jsme tudy procházeli při tomto výletě), načež odtud jsme se ťapkajíce vydali po žluté barvičce vstříc rozcestí U Studánky – kaple, u nějž jsme se mohli pokochat krásným výhledem na samotný Beroun, kaplí Panny Marie Bolestné (ta byla sice hezká, ale nás, trikolory, úplně nebrala, jelikož u ní bylo moc hicno) a také i studánkou Boží voda, která nám byla od páníčků přislíbena jak přírodní občerstvovna, abychom se příjemně zchladily. Ale chyba lávky – studánka to sice byla, ale v cihlovém a zamřížovaném „domečku“ – tím si tedy páníčci u nás moc nešplhli. 🙂

Od kaple a studánky/nestudánky jsme posléze pokračovali hezky stinným lesem po modré barvičce kolem telekomunikačního stožáru a jedné osiřelé louže po cestě, jež jsme s Fanny prostě nemohly neochutnat a vyprázdnit, až k samotné rozhledně Děd. My, trikolory, jsme to tu lehce omrkly (prolustrování batůžků a tašek zde přítomných jiných turistů nám bylo od páníčků zakázáno) a páníčci se zašli pokochat tentokrát fakt i osobní účastí až nahoru na rozhlednu, aby se podívali do kraje. 🙂

Od rozhledny jsme to pak „střihli“ dále po kousku naučné stezky až k rozcestí Děd, kde jsme se pro změnu napojili na červenou barvičku, na jejíž trase jsme úspěšně narazili na Markovu studánku, jejíž vodičku jsme s Fanny jako vrchní kontrolorky musely také prubnout. Poté jsme již doťapkali na naši startovní pozici na rozcestí Brdatky, kde jsme si ještě před naším odjezdem daly s Fanny pár plavacích temp ve zdejší bezejmenné nádrži a ejhle, hned nám bylo o dost příjemněji, jak jsme se hezky i vnějškově ochladily. 🙂

Trikolory pod rozhlednou Děd 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Talichova naučná stezka a rozhledna Děd
 
 

Naučná stezka Vinařická hora

Ani o dnešní neděli se nám nechtělo zůstávat jsem tak doma, takže jsme se vyrazili s páníčky zase někam vyvětrat. Tentokrát jsme zamířili na Kladensko k obci Vinařice, kde se naším zájmem stala místní Naučná stezka Vinařická hora.

Naším startem se stal okraj obce Vinařice, z nějž jsme se po stezce a zároveň žluté barvičce vydali podél místních sadů spojených s ohradníkovými pastvinami pro ovečky směrem k rozcestí Vinařická hora. U něj se však daný vrch ještě zcela nenacházel, tudíž jsme po stezce stoupali ještě dále vzhůru asi ještě 300 m, než jsme si mohli říct, že jsme už nahoře a mohli se tak kochat vrcholovými výhledy. 🙂

Následně jsme si zde po stezce ještě poťapkali samotnou přírodní památkou Vinařická hora a to chvíli nad zdejšími lomy a pak jsme se zašli do útrob jednoho nejstaršího lomu podívat i osobně, načež kolem rozcestí Vinařická hora jsme se díky pořádně slunečnému počasí vrátili hezky ufunění zpátky k naší čtyřkolové boudičce a my, trikolory, jsme v ní následně významně mohly klimatizačně „vypomáhat“. 🙂

Trikolory na Vinařické hoře 🙂

Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Vinařická hora
 
 

Naučná stezka Po stopách posledního vlka

O dnešní sobotě se naše výletové kroky s páníčky vydaly tentokrát na Žďársko k obci Koníkov, kde se naším ťapkacím cílem stala Naučná stezka Po stopách posledního vlka.

Naší startem se stal okraj obce Koníkov u silnice, odkud jsme se vrhli po stezce vstříc do lesíka a hezky ťapkajíc jsme se dostali k rozcestí Kamenice – odbočka k vyhlídce. Zde jsme tedy zdárně odbočili a lučně vystoupali až na samotný vrch Kamenice, odkud byl parádní a v dnešním slunečném počasí i hezky jasný výhled do kraje. 🙂

Na samotném vrchu Kamenice jsme posléze také narazili i na nečekanou zajímavost a to Památník Broučků, který by měl údajně stát na místě, kde se měly odehrávat příhody broučků popsané v knize Jana Karafiáta. S úctou k nim jsme zde hezky porozjímali a „pozdravili je“, načež poté jsme sešli zase z vrchu dolů a po stezce jsme se dopátrali až i samotného Památníku zastřelení vlka na Vysočině.

No a pak už jsme to lesem jen střihli po dalším kousku naučné stezky a následně neznačenými lesními cestami směrem na naši startovní pozici, kdy jsme si já s Fanny toto průběžně zpestřily i několikerým pocachtáním se v lesním potůčku Bystřice, což bylo velké bájo. 🙂

Trikolory „u vlka“ 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Po stopách posledního vlka
 
 

Naučná stezka Černická obora

Tuto neděli se naše výletové kroky s páníčky vydaly tentokrát na jih Čech na Táborsko k obci Sudoměřice u Bechyně, kde se naším cílem stala Naučná stezka Černická obora.

Naše ťapkání jsme odstartovali u penzionu Černická obora, odkud jsme se po stezce vydali vzhůru do zdejšího lesa. Informačně to tu pro mne s Fanny bylo velmi zajímavé (postupně jsme si všude „četly“ lesní „noviny“), ale pro páníčky to chvilkami až tak zajímavé nebylo, jelikož stezka byla vesměs neznačená (dost pravděpodobně již i nepříliš udržovaná), takže museli hodně často sledovat na těch jejich „utržených sluchátkách“, kde se vůbec vyskytujeme a kudy máme vlastně jít, abychom nedošli do nějakých horoucích pekel. 🙂

Na stezce samotné se nic extra zajímavého ke zmínění nevyskytovalo, jen leda že nás po cestě čekalo 2x přejití silnice, takže dočasné omezení „čtení novin“, a pak také zarostlý průchod podél vypuštěného Černického rybníka, do nějž mne s Fanny páníčci odmítali pustit, že bychom se odtamtud prý vrátily ne jako hafani, ale dokonalé „voňavé“ bahnice. 🙂

Následně nás stezka provedla kolem zámku Černice, přes jehož hezky udržovanou zahradu jsme si udělali příjemný průchod a takto jsme se navrátili na náš start k penzionu Černická obora a i zdejším golfovým hřištím. Na tyto nás páníčci odmítli též vpustit, že prý by hrozilo riziko, že bychom s Fanny mohly tamní krásné, měkké, golfové trávníčky pěkně zrekultivovat či na nich zanechat naše „razítka“, takže jsme se dočkaly alespoň příjemné venkovní gastroturistiky právě u zmíněného penzionu a bylo nám ctí ochutnat i v menu nabízenou výbornou bábovku. 🙂

Zámecké trikolorní dámy u zámku Černice 🙂

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Černická obora
 
 

Park u zámku Krásný Dvůr

Tuto neděli jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na Lounsko k obci Krásný Dvůr ke stejnojmennému zámku k prozkoumání zdejšího nepříliš malého zámeckého parku.

Ač to celou cestu počasově vypadalo, že by na daném místě mohlo v době našeho příjezdu a pobytu být ne tak aprílově, bohužel pravý opak se stal pravdou – jen co jsme dorazili na místo, začalo mrholit až jemně pršet, ale jelikož jsme sem již dorazili a nejsme z cukru, tento stav nás zcela nerozházel a i tak jsme se i mezi kapkami deště vydali na ťapkání. 🙂

Nutno tedy poznamenat, že já s Fanny jsme ťapkání dle místního zámeckého nařízení musely absolvovat omezeně na našich vycházkových šlajfkách, ale což, hlavně že jsme s páníčky a můžeme se vyvětrávat. 🙂

V zámeckém parku jsme postupně minuli několik zdejších památek a zajímavostí jako Goethův pavilon, Poustevníkovu rokli, Čínský pavilon, rozhlednu Krásný Dvůr (Gotický templ), pořádně vysoký Obelisk, kruhový Gloriet, který úplně vyzýval k našemu trikolornímu pózování, nebo Panův templ, který mne s Fanny absolutně vůbec nezajímal. 🙂

Takto parkem hezky „kolečkově“ projiti jsme se navrátili i k samotnému zámku Krásný Dvůr, kde jsme svou trikolorní přítomností zvládli dočasně zhezčit zdejší nádvoří, a jelikož jsme sem po našem ťapkání dorazili krátce po zavíračce, takže to zde bylo vše, tudíž ani páníčků kafíčko v zámecké kavárně se již nekonalo (z čehož byly stručně řečeno nepříliš nadšení). 🙂

Trikolory na zámku Krásný Dvůr 🙂

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Park u zámku Krásný Dvůr
 
 

Naučná stezka Mohelenská hadcová step

O dnešní neděli se naše výletové kroky s páníčky tentokrát vydali na Třebíčsko k obci Mohelno k prozkoumání místní Naučné stezky Mohelenská hadcová step.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Mohelno, kde jsme se dočetli, že my, čtyřnožníci zde máme zakázán volný rozběh. Nu což, nepříliš nadšení jsme to respektovali a ťapkání tedy absolvovali nezvykle šlajfkově (beztak prý dle páníčků nám to zas tak úplně neuškodilo). 🙂

Hned na začátku stezky jsme mohli zhlédnout Boží muka sv. Antoníčka či zajímavou svítící kravku, načež jsme takto doťapkali k rozcestí Nad Mohelnskou stepí. Zde jsme se lehce porozhlédli, „dopřáli“ si hezky vichrové provětrání se a obrátili se čelem vzad, abychom se vrátili zpět na naučnou stezku, po níž jsme sešli po kamenných schodech za kontroly pasoucích se oveček dolů k rozcestí Papírna, odkud nás pak čekal průchod podél řeky Jihlavy, kde jsme my, trikolory měly oči i uši řádně na šťopkách v tom smyslu, jestli se někde v řece neschovává nějaká ta kachna (žádná ale odhalena nebyla). 🙂
Takto jsme pak doťapkali až k Mohelnskému mlýnu, načež po překonání autosilnice jsme mohli zlehka prozkoumat i zdejší zajímavou jeskyni. 🙂

No pak už jsme se jen drželi samotné naučné stezky, kde jsme se na 2 vyhlídkových místech mohli kochat výhledem na nedalekou Jadernou elektrárnu Dukovany, načež ke konci ťapkání jsme museli dost přidat do kroku, abychom se stihli úspěšně schovat před blížící se průtrží mračen do naší čtyřkolové boudičky, což se nám naštěstí jen tak tak včasně povedlo. 🙂

Trikolory s Jadernou elektrárnou Dukovany 🙂

Na fotogalerii z tohoto třebíčského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Mohelenská hadcová step
 
 

Naučná stezka Plakánek + hrad Kost

O dnešní sobotě jsme s páníčky vydali výletově na Jičínsko k obci Vesec u Sobotky k prozkoumání nedaleké Naučné stezky Plakánek a též i zdejšího hradu Kost.

Naším startem se stal okraj obce Vesec u Sobotky (přímo u lavičky Járy Cimrmana), odkud jsme se po modré barvičce vydali na lesně-potoční ťapkání Přírodní rezervací Plakánek. Jednalo se o takovou celkem úzkou vyšlapanou cestu, tudíž pokud se v protisměru potkali i jiní turisté, museli jsme se vzájemně dohodnout, kdo si dá přednost, aby se mohlo pokračovat.
Já jsem to na několika místech vyřešila efektivně po svém a to, že místo po cestě jsem to prostě vzala příjemným Veseckým potůčkem a bylo to. 🙂

Takto jsme doťapkali až k rozcestí Plakánek – údolí, kde na nás začalo i hezky plakavě pršet z nebe, což nás však nemohlo rozházet a i přes to jsme ťapkavě pokračovali dále a to již po naučné stezce podél Oborského rybníka, lávkami přes bažiny, podskalní cestou kolem studánky pod hradem a to až k samotnému hradu Kost.
Ač nejsme úplní hradomilci, když už jsme zde byli, trochu jsme to zde obhlídli a my trikolory, jako hradní paní jsme zde zvládly úspěšně absolvovat i malou gastroturistiku v místní hradní hospůdce, resp. v jejím zahradním posezení. 🙂

Příjemně gastroturisticky obšťastněni jsme se posléze z hradu sešli k rozcestí Kost – pod hradem, od nějž jsme se silničním pochodem vydali po žluté barvičce směrem k obci Podkost, v níž jsme dále po žluté odbočili k místním sadům, kde to již bylo ťapkavě příjemnější než silniční asfalt, načež poté jsme se po chvíli napojili na místní cyklostezku, jež nás dovedla až k rozcestí U bývalé semtínské lípy. No a odtud jsme to již kvůli náhle kazícímu se počasí (rozuměj vichru a opět začínajícímu deštění) střihli zase po silnici do obce Vesec u Sobotky, přes níž jsme podnikli civilizační průchod, a velmi rádi se setkali opět s naší čtyřkolovou boudičkou a zvláště s jejím vnitřním závětřím a teplíčkem. 🙂

Trikolory u hradu Kost 🙂

Na fotogalerii z tohoto jičínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Plakánek + hrad Kost
 
 

Čarodějnice 2019

Tak i letos jsme si s páníčky udělali čarodějnický večer, na nějž panička opět vyrobila vlastní, originální a dle mne dost povedené čarodějnické baby a to v „tričkové“ módě a bambulemi na hlavě – fakt jim to celkem slušelo. Při výrobě jsem samozřejmě s Fanny také trochu asistovaly (nejvíc se nám líbila ta trička a bambule), takže panička musela celkem hlídat, co která s nás dělá, aby čarodějnice nebyly upraveny do rozkouskované podoby. 🙂

S čarodějnicemi jsem se posléze museli (i když s nepříliš velkým nadšením) fotograficky zvěčnit, než se šly „ohřívat“ do ohýnku a nutno říct, že jejich „hoření“ jim šlo jak po másle. 🙂

Čarodějnické trikolory 🙂

Na stručnou fotogalerii z našich letošních čarodějnic můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čarodějnice 2019
 
 

Naučná stezka Za Vrážským pramenem

Tuto neděli se tentokrát naše výletové kroky vydaly na Písecko k obci Vráž k prozkoumání zdejší Naučné stezky Za Vrážským pramenem.

Naším startem se stal meziluční okraj za obcí Vráž, kdy jsme se poté po překonání mašinkových kolejí dostali i do krásného stinného lesíka, kde jsme s Fanny zkoumaly různé informace, co se tu kde šustlo, načež minouc rozcestí Novovrážský rybník jsme po stezce pokračovali dále a to až k hezké studánce Houžvička, kde jsme se mohly příjemně osvěžit a nutno konstatovat, že zdejší vodička byla mňamózní. 🙂

Další naše kroky se poté ubíraly po místní cyklostezce (naštěstí pro nás tu zrovna žádný cyklista neopruzoval, že bychom se mu s Fanny musely nějak vyhýbat) a přes Přírodní rezervaci Žlíbky jsme doťapkali až k rozcestí Pod Starou Vráží. Zde jsme se opět napojili na kousek stezky naučné, kde jsme však na nic naučného nenarazili, zato jsme měli tu čest s krásnou kapličkou U panenky Marie. 🙂

Odtud jsme to pak střihli po nebarevné cestě kolem zámeckého parku až do obce Vráž, kde jsme si ještě prubli i drobnou zahrádkovou gastroturistiku ve zdejší hospůdce, načež poté jsme již krátkým civilizačním průchodem přes obec Vráž doťapkali až na náš start k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory u studánky Houžvička 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckému výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Za Vrážským pramenem
 
 

Naučná stezka Zlatý kůň

O dnešní hezky slunečné sobotě se naším výletovým cílem s páníčky tentokrát stalo Berounsko u obce Koněprusy a zdejší Naučná stezka Zlatý kůň.

Naše ťapkání jsme započali na horním parkovišti u Koněpruských jeskyní, odkud jsme luční neznačenou cestou sešli dolů až k samotné naučné stezce. Po ní jsme se na tomto místě vydali doleva k silnici, kde po jejím přeťapkání jsme se pak s Fanny mohly hezky lesně lučně proběhnout v Přírodní rezervaci Kobyla, přičemž při tomto jsme zde měli i tu čest s možností zhlédnout zdejší lom Na Kobyle a prošli jsme zde i zajímavým skalním „tunelem“. 🙂

Po tomto „kolečku“ jsme se opět přiblížili k dané silnici, úspěšně jsme ji zase překonali, načež jsme se vydali na druhé ťapkací kolečko po její druhé straně. Zde nás stezka dovedla třeba k lokalitě Houbův lom, kde jsme mohli obdivovat nespočet různých kamenů a kamínků a to bud jen tak „poházených“ či vyskládaných do různých tvarů či obrazců, načež odtud jsme pak po stezce vystoupali hezky do kopce vzhůru k vyhlídce na krásný lom Čertovy schody a pak i na samotný vrch Zlatý kůň se zajímavým kruhovým výhledem do kraje. 🙂

I díky tomuto výhledu jsme nedaleko spatřili, že se směrem k nám žene nějaká dešťová průtrž mračen, takže jsme se zde nějak moc nezdržovali a po stezce sešli až k rozcestí Koněpruské jeskyně. Ty samotné nás až tak nezajímaly (my, trikolory bychom tam stejně nemohly a přece by nás páníčci nenechali jen tak bezprizorně někde uvázané), tudíž jsme zde jen pohledově prošli a doťapkali dolů na parkoviště k naší čtyřkolové boudičce – nutno poznamenat, že to bylo skoro tak akorát, jelikož po chvilce, co jsme se naložili na palubu a vyrazili k domovu skutečně přišlo nějaké to předtím zahlídnuté, blížící se deštění. 🙂

Trikolory u lomu Čertovy schody 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Zlatý kůň
 
 

Veselé Velikonoce 2019

Všem přátelům, známým a hodným, dobrým bytostem přejeme s páníčky krásné Velikonoce ve zdraví a pohodě s těmi, které máte rádi.

Pokud byste na letošek neznali nějakou tu koledu, můžete se inspirovat tou mojí:

Hody, hody, doprovody,
hodně jídla do papuly,
k tomu spoustu drbání,
od rána až do stmívání. 🙂

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Veselé Velikonoce 2019
 
 

Výstup (nejen) berňáků na Mokrsko 2019

O dnešní Velikonoční neděli jsme se již tradičně zúčastnili Velikonočního výstupu (nejen) berňáků na Veselý vrch u Mokrska. Tentokrát se bohužel neúčastnil nikdo z našich známých, ale i tak jsme si to užili a lehce tak poznali i jiné (nejen) berňákomily. 🙂

Pro Fanny byl tento výstup premiérový, takže ze začátku byla dost vyjukaná, kde se najednou vzalo takových hafanů a měla chvilku i respekt z 5-měsíčního berňáckého medvídka, ale za chvilku se z toho oklepala a začala i jiné hafany provokovat k nějakým lumpárnám nebo člověky k tomu, že jí, chudinku malou, nikdy nikdo nepohladí, takže aby to učinili zrovna oni. 🙂

Já jako zdárně znalá, jsem to zvládla v pohodě, na začátku jsem se skoro s každým hafanem musela dojít očmuchat, přičemž toto mi bohatě stačilo a pak jsem si již při výstupu hleděla svého. 🙂

Nahoře pod rozhlednou jsme posléze s Fanny důkladně prozkoumaly, co vše se prodává v podrozhlednové občerstvovně, a chtěly jsme si i něco objednat, což nám ale páníčci nedovolili (prý by tam pro jiné nic poživatelného po naší objednávce nezbylo). S ostatními psími účastníky jsme se zde také nechaly započítat a páníčci korunkami též tradičně přispěli na Berňáčky v nouzi. Suma sumárum se dnes ve výsledku velikonočně sešlo celkově 28 hafanů (člověci se pochopitelně opět nepočítali) a příspěvkově se podařilo vybrat parádních 8 410,- Kč. 🙂

No a jelikož nám dnes přálo i hezké slunečné počasí, nechtělo se nám po výstupu jet jen tak hned domů, takže jsme si samostatně udělali ještě i hezké pohodové ťapkání po cestách kolem rozhledny. 🙂

Mokrskové modelíny 🙂

Na fotogalerii z letošního „mokrskování“ můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výstup (nejen) berňáků na Mokrsko 2019
 
 

Výrovský okruh

O dnešní neděli jsme se s páníčky vydali výletově tentokrát na Pardubicko k obci Břehy nedaleko Lázní Bohdaneč k ťapkacímu prozkoumání místního Výrovského okruhu.

Náš start byl zahájen u rozcestí Opatovický kanál, u nějž jsme se hned ze samotného mohly s Fanny i příjemně osvěžit, načež poté jsme vyrazili po žluté barvičce směrem k rozcestí U Soprečského kanálu. Odtud jsme žlutě pokračovali podél toho Soprečského kanálu, jehož vodička nás s Fanny dost zajímala a to až tak, že jsme zvládly vyplašit a prohnat ukrývající se kachny a Fanny to korunovala ještě i přímo koupačkou, jelikož je trdlo a ze břehu jí to sklouzlo do vody o dost víc než čekala. 🙂

Takto „kulturně“ jsme pak došli k vypuštěnému rybníku Nadýmač, který díky svému vypuštění nebyl pro nás trikolory úplně moc zajímavý, takže jsme kolem něj jen tak prošli a stále se držíc žluté barvičky jsme si v poklidu a za příjemného sluníčka doťapkali zdejší okruh kolem rozcestí V Hořičkách až na náš start, kde jsme se s Výrovským okruhem rozloučily opět osvěžením se v Opatovickém kanálu. 🙂

Trikolorní lavičkování 🙂

Na fotogalerii z tohoto pardubického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výrovský okruh
 
 

Fanny 1. narozeniny

Dnešní pátek se u nás nesl opět v duchu oslavového dne a to z toho důvodu, že moje „skoroségra“ Fanny dnešního dne slavila své 1. narozeniny. 🙂

Ač již jednu oslavu narozenin díky mne již měla v březnu tu čest zažít, toto byla jen přímo její premiéra, tak jsem se snažila jí v tom „nechat“, aby si to řádně užila. 🙂

Oslava se opět konala v „boudičce“ u páníčků, kdy panička opět připravila dortíky a to jeden pro oslavenkyni Fanny a jeden i pro mne jako gratulantku (nebylo by přece fér, abych jen smutně koukala na to, jak se milá Fanny krmí, a mne kručí hlady v bříšku). 🙂

Panička opět otravovala s nezbytnými oslavovými čepičkami na naše kebulky, ale to nás s Fanny nemohlo rozházet, byly jsme celé nažhavené na ty krásně vonící dortíky, takže trpělivě jsme nějaké ty čepice přečkaly (a ty to dokonce i přežily). 🙂

Dortíky byly fakt vynikající, byly v nich samé moc dobré věci, které máme s Fanny moc rády (paničko, moc moc děkujeme!), přičemž jsme se psově s Fanny fakt shodly na jedné významné závadě těch dortíků – byly zase nějaké moc malé, že nám na úplně příliš dlouho nevydržely. 🙂

A mám tady ještě i vzkaz od Fanny:

Všem svým F-kovým sourozencům přeji s páníčky a s Celestou vše nejlepší a hlavně hodně zdravíčka (to je nejdůležitější!).

Oslavenkyně Fanny a gratulantka Celesta 🙂

Mňamózní dortíčky 🙂

P.S. Jestli chcete vidět chutnost dortíků od paničky naživo, tady máte k tomu i  -> LIVE VIDEO <-. 🙂

 

Na celkovou  fotogalerii z proběhlé oslavičky  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Fanny 1. narozeniny
 
 

Naučná stezka U Drtiče – Bílá skála a okolí

O dnešní neděli jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Příbramsko k obci Rožmitál pod Třemšínem k okouknutí části zdejší Naučné stezky U Drtiče – Bílá skála a okolí.

Naším startem se stal okraj obce Voltuš, odkud jsme se po žluté barvičce vydali vstříc krásné mohyle Jana Jakuba Ryby, kde jsme trochu porozjímali, načež vystřídáním lesní cesty nebarevné s následným kouskem žluté a opět bezbarvé, zpestřené průchodem kolem anténového vysílače,jsme si takto vlastní trasou docupitali na barvičku modrou, s jejíž pomocí jsme se přiblížili až k samotné naučné stezce, kde jsme si našli hezké vyhlídkové místo do kraje a dále po stezce jsme se nechali dovést až na její druhý konec u bývalého vojenského areálu. No a odtud jsme to vzali nebarevnou, ale dobře pochozí cestou směrem zpět k obci Voltuš, přes níž jsme si udělali na její velikost významný civilizační průchod, „probudili“ svým pochodem několik „psích zvonků“ za ploty zahrad a příjemně vyvětraní jsme se navrátili na náš výchozí bod s naší cestovatelskou boudičkou. 🙂

Trikolory u mohyly Jakuba Jana Ryby 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka U Drtiče – Bílá skála a okolí
 
 

Naučná stezka Příroda a lesy Pošumaví a okolí

Ani o dnešní neděli jsme jen tak nezaháleli doma a vydali se s páníčky na nějaký ten vandr. Dnes naše výletové kroky zamířily na Klatovsko k prozkoumání zdejší Naučné stezky Příroda a lesy Pošumaví a jejího okolí.

Naším startem se stala louka u silnice mezi obcemi Chanovice a Nová Ves, odkud jsme se luční průchodem přes žlutou barvičku a následným lesním průchodem po nebarevné cestě jsme se dostali až ke krásné kapli sv. Vojtěcha i s tekoucí studánkou, jejíž vodičce jsem já s Fanny prostě nemohla odolat. 🙂

Takto příjemně osvěženi jsme se přiblížili do civilizace zvané Újezd u Chanovic, přes nějž jsme si udělali civilizační průchod a napojícně se na modrou a posléze nebarevnou cestu, jsme se ťapkavě docupitali až na samotnou naučnou stezku. V rámci její trasy jsme zvládli minout zajímavý Žižkův kámen, zámecký rybníček (bez kachen, za to s naházenými, lákavými rohlíky), po očku jsme zkoukli i zámek Chanovice a v areálu Informačního centra Chanovice jsme si vyzkoušely, jaké to je být strojvedoucím a mašinkovým „zákazníkem“ ve vagonu. 🙂

Následně jsme prošli kolem skanzenu Chanovice, kde už ale měli zavřeno, ale tam by pro nás, trikolory, stejně asi nic extra zajímavého nebylo, načež poté jsme narazili ještě i na rozhlednu Chanovice. Tam měli sice také zavřeno, ale zas až tak nám to nevadilo, bohatě jsme si vystačili s jejím zhlédnutím nohama na zemi. 🙂

No pak už jsme se jen s postupným vystřídání zbytku stezky naučné, kousku nebarvené, kousku modré a ještě kousku nebarevné cesty dostali zpět na louku k nám dnes již známé žluté barvičce a nabyti zážitky jsme s uťapkanými nožkami i packami zahučeli odpočinkově do naší čtyřkolové boudičky a vydali se spokojeně k domovu. 🙂

„Mašinfíra“ a „zákazník“ 🙂

Trikolory pod rozhlednou Chanovice 🙂

Na fotogalerii z tohoto klatovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Příroda a lesy Pošumaví a okolí
 
 

Naučná stezka Údolím Nezdického a Úterského potoka (část)

O dnešní sobotě jsme s páníčky podnikli takové poklidné lesní sobotní ťapkání, kdy se naším cílem tentokrát stalo Plzeňsko u obce Úterý a zejména část zdejší Naučné stezky Údolím Nezdického a Úterského potoka.

Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Dolský potok – hájovna, odkud jsme se po modré barvičce vydali do lesně lučních končin, které se nám s Fanny moc líbily, zvláště i z důvodu že podél nás byl k dispozici i Dolský potok, takže jsme měli průběžnou možnost se zajít i osvěžit, když se nám zachtělo (a tedy když páníčci ráčili dovolit) a i luční prostranství, kde jsme mohly zkoumat, zda se někde nenachází nějaká ta myška v díře. 🙂

Takto jsme se úspěšně dostali až k rozcestí Dolský potok, od nějž jsme se chvíli drželi po naučné stezce, úspěšně zde zvládly lávkový přechod pro změnu Úterského potoka a zhlédli i pozůstatky bývalého mlýna Barvírna, načež posléze jsme to již přes cyklostezku a dále nijak nebarevnou lesní cestu střihli zpátky na náš start k hájovně, kde jsme naše zakončení výletu měli zpestřeno přítomností kvokajících slepic ve škarpě u hájovny a též i zčista jasna se vyřítivších a štěkajících minipsů také od hájovny, takže páníčci s námi, trikolorami, měli plné ruce práce – ale my se chtěly se všemi jen kamarádit, fakt (i když s každou tou sortou jinak). 🙂

Luční pózování 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Údolím Nezdického a Úterského potoka (část)
 
 

Naučná stezka Ptenín – Újezdec

Tuto neděli jsme si s páníčky podnikly takové menší procházkové výletování a to tentokrát na Plzeňsko k obci Ptenín k prozkoumání zdejší Naučné stezky Ptenín – Újezdec.

Naším startem se stala lesní cesta vedoucí od autosilnice mezi obcemi Ptenín a Háje, odkud jsme se vydali na takové poklidné lesní ťapkání. Na stezce samotné i mimo tuto stezku nic zásadního ke zmínění nebylo, krom minutí jedné 150leté památné douglasky (kdo by nevěděl, jedná se takový dost veliký „smrk“).

Z lesa jsem se posléze po nebarevné cestě ocitli mezi poli, načež dle zavelení páníčku jsme si udělali přespolní pochod směrem k našemu startu. No a ještě že páníčci mají dost bystré zraky – po chvilce našeho pochodu se nám podařilo (nechtěně) vyplašit v mladém obilí polehávající, nemálo početné stádo srnek, tudíž z čista jasna se zvedlo a začalo v kvaltu pelášit pryč. V tu dobu jsem však společně s Fanny byla již úspěšně zachycena páníčky a šlajfkově omezena, takže jsme mohly trikolorně již jen pozorovat, kam že se ti kopytnatci ženou, a mumlat si „pod fousy“, že se nám to nelíbí a že bychom jim dali jinak co proto. 🙂

Lesní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Ptenín – Újezdec
 
 

Stezka manželů + Naučná stezka Obůrka Klopotov

O dnešní sobotě jsme si s páníčky tentokrát vyrazili zavýletovat na Královéhradecko, kde jsme dnes zvládli 2 naučné stezky najednou, což byl po nějaké době celkem unikát. 🙂

Jelikož dnes páníčci slavili přesně týden od jejich společného velkého dne D (a my samozřejmě s nimi), naše první posvatební výletové kroky se vydaly na Rychnovsko k obci Bohdašín a to na zdejší, sic krátkou, ale velmi zajímavou Stezku manželů.
Naše ťapkání jsme zde započali u silnice v lokalitě Rokole, kde jsme si nejdříve obešli místní okružní Křížovou cestu Rokole, načež posléze jsme se vydali kolem místních rybníčků (kdy v jednom byla detekována přítomnost pana kačera, ale páníčci byli silně proti tomu, abychom se s ním my, trikolory zašly nějak „kamarádit“) a lesíkově-lučními průchody i na samotnou Cestu manželů. Na ní jsme minuli 15 zajímavých, přemýšlivých zastavení, kostel Panny Marie Rokolské a krásnou schönstattskou kapličku a též i kapličku Panny Marie.
No a nebyla bych to já s Fanny, abychom také nezvládly někde vyčmuchat nějakou tu vodičku (když dneska bylo skutečně dost jarně otepleně), tudíž jsme zdárně zavedly páníčky (dle páníčků prý oni nás, ale víte jak to je…) k místní mariánské studánce, kde jsme se mohly hezky osvěžit a byla to fakt mňamka. O chutnosti zdejší vodičky svědčilo i to, že se zde postupně střídalo nemálo člověků s různými lahvemi či kanystry a čepovali si vodičku do zásoby domů. 🙂

Takto hezky „manželsky“ porozjímaní jsme poté popojeli na druhou štaci dnešního dne (a to zejména z důvodu, abychom se s Fanny mohly také nějak na volno proběhnout). Naším druhým cílem se tedy stal okraj nedalekého Nového Města nad Metují a zejména zdejší Klopotovské údolí a malá stezka Obůrka Klopotov.
Toto ťapkání jsme započali zase u autosilnice, ale to nám až tak nevadilo, jelikož jsme se hned ocitli v krásném klidu lesa, který nás po zelené barvičce dovedl na k rozcestí Klopotovské údolí, odkud jsme se na chvilku odklonili na barvičku žlutou, na níž jsme si prozkoumali místní Lesníkovu studánku a následně se mohli pokochat i Mertovou dírou (rozuměj bývalá vstupní díra do stříbrného dolu), kterou za mříží řádně hlídal pan trpajzlík. 🙂
Poté jsme zde udělali čelem vzad a kolem již minutého rozcestí Klopotovské údolí jsme šli po žluté barvičce dále podél Bohdašínského potoka a to až k rozcestí Klopotovské údolí – obůrka. Zde si mne i Fanny páníčci vzali pod šlajfkovou kontrolu, abychom náhodou nechtěly některé ze zdejších zvířátek nějak plašiti – narazili jsme zde hlavně na nevrlého pana divočáka a několik opeřenců ve voliérách, takže páníčci měli pravdu v tom, že bylo lepší si nás trochu „omezeně“ pojistit. 🙂

Posléze nás čekal drobný civilizační průchod na okraji obce, který jsme zvládly celkem dobře, načež u Sepského mostu jsme se chytli červené barvičky, která nás dovedla až na Juránkovu vyhlídku, kde jsme měli Nové Město na Moravě jak na dlani (resp. na pacce) a poblíž jsme mohli zhlédnout i pozůstatky zříceniny hradu Výrov. 🙂

No a pak už nás čekal již jen okolopolní pochod po nebarevných cestách, kdy jsme posléze opět narazili na barvičku zelenou a s její pomocí jsme se hezky uťapkaní ocitli zpátky na našem startu u naší čtyřkolové boudičky. 🙂

Trikolory na Stezce manželů 🙂

Trikolory na Juránkově vyhlídce 🙂

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletování 2 v 1  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Stezka manželů + Naučná stezka Obůrka Klopotov
 
 

Celesta 7. narozeniny

Dnes pro mne nastal opět významný den, jelikož krom toho, že dnes byl první jarní den, právě na dnešek připadá i den mých narozenin. Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí a nechce se tomu ani věřit, ale jsou to již moje 7. narozeniny.

Všem svým C-čkovým sourozencům přejeme s páníčky vše nejlepší a hlavně hodně zdravíčka (to je nejdůležitější!). Bráškovi Cortíkovi a sestřičce Casiopee posíláme přání i vzpomínku za Duhový most…

Svůj výroční den jsem s páníčky oslavila v jejich „boudičce“ v kuchyni, kde byla samozřejmě i gratulantka Fanny. Zde na mne čekalo několik dárečků k postupnému papání (rozuměj mlsíky) a také i krásný dortík ze samých dobrůtek. No a aby to Fanny nebylo nějak líto, panička vytvořila malý dortík i pro ní.  Pro oslavu jsem na hlavu zase „vyfasovala“ i rádoby „ozdobnou“ čepičku, která však hlavně od všeho zdržovala a zejména od toho krásně voňavého dortíku. Ale já jako řádná znalkyně jsem toto v pohodě přečkala, zato gratulantka Fanny, u které dle paničky přítomnost bez „ozdobné“ čepičky nepřicházela v úvahu, to byla na hlavě první čepička, takže s tím nejdřív dělala trochu cavyky, že to prostě na hlavě mít nebude, ale jakmile došlo na domlouvání ve stylu buď čepička a k tomu dort, nebo bez čepičky bude znamenat bez dortu, nechala se udyndat. 🙂

Dortíky vypadaly fakt parádně, ještě lépe voněly a já s Fanny jsme se po nezbytných paniččiných fotodokumentačních povinnostech do nich poté mohly už řádně uslintané konečně „zcela kulturně“ pustit a bylo nám úplně jedno, jestli máme či nemáme nějakou prdlou čepičku. Jídlo je prostě jídlo. 🙂

Dortíky byly i chuťově velice mňamózní (páníčci, moc děkujeme!), ale byly  dost podezřele dost „malé“ – strašně rychle se po nich totiž zaprášilo a s Fanny jsme zvládly i lehce zkontrolovat, jestli některá z nás v tom svém nemá náhodou něco lepšího než druhá. 🙂

Oslavenkyně Celesta a gratulantka Fanny 🙂

 

Naše dortíky 🙂

P.S. Jestli chcete vidět naše efektivní „zpracování“ dortíků na živo, tady máte k tomu i  -> LIVE VIDEO <-. 🙂

 

Na celkovou  fotogalerii z mé oslavičky  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Celesta 7. narozeniny
 
 

Trikolorní svatební „družičky“ :-)

*********************************************************************************************************************************

Na vědomost se dává výjimečná aktualita a to, že jsme se úspěšně účastnily a zajistily důsledný dozor na svatbě páníčků. 💏

Tam jsme prostě přece nemohly chybět! 😍

*******************************************************************************************************************************

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Trikolorní svatební „družičky“ :-)
 
 

Naučná stezka Borovice lánská

O dnešní sobotě se naše výletové kroky tentokrát vydaly na Žďársko k obci Svratka k prozkoumání zdejší Naučné stezky Borovice lánská a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započali u silnice mezi obcemi Svratka a Kameničky, odkud jsme se po stezce vydali vzhůru do lesa, dosud stále ještě trochu zimně naladěného. Takto jsme se asi kolem 4 naučných zastavení a hlavně podél několika průběžných lesních potůčků dostali na křižovatku „naší“ stezky (tedy jejího konce) s jednou se zdejších cyklostezek, na níž jsme se následně napojili (žádného odvážného cyklistu jsme zde naštěstí nepotkali) a s její pomocí jsme docupitali až k modré barvičce, která se pro nás stala další lesní průvodkyní. Tato nás dovedla k moc pěknému rybníčku Kuchyně, kde jsme to s Fanny řádně zkontrolovaly (žádní vodní opeřenci zde zaznamenáni nebyli), načež následně jsme procházeli i kolem nějakého ubytovacího zařízení zvaného též Kuchyně, ale s žádnou faktickou kuchyní (rozuměj něčím k jídlu) nás nijak nevítali, tak jsem to tu jen tak prošli a přes následný polní průchod jsme se dostali zpět na samotnou naučnou stezku, jejíž trasa (na níž jsme již dnes byli) nás úspěšně dovedla zpátky na náš start. 🙂

Trikolory u rybníčku Kuchyně 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Borovice lánská
 
 

Hibschova naučná stezka

O dnešní první březnové sobotě jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Litoměřicko k obci Žitenice k prozkoumání hlavně zdejší Hibschovy naučné stezky.

Naším startem se stal silniční okraj u obce Skalice, z nějž jsme se hned vydali na samotnou trasu kýžené naučné stezky. Hned na počátku nás zde ovšem nejdřív sluchově a pak i na vlastní oči překvapila přítomnost několika za sebou se prohánějících, bezohledově hlučících motorkářů, ale naštěstí jak rychle se objevili, tak zase zmizeli, tudíž jsme se mohli vydat na poklidné lesní cupitání. 🙂

Hezky písečným lesem jsme se dostali až k místní střelnici v lese, kde byl naštěstí v době našeho průchodu střelecký klid, ale beztak si mne s Fanny vzali páníčci pod šlajfkovou kontrolu – co kdyby se někde ozvalo nějaké to bum bác. 🙂

Po stezce jsme posléze pokračovali dále až k jednomu z jejích záhybů, kde jsme ji dočasně opustili a vydali se na řádný vzestup směrem na Panenský vrch. Nutno poznamenat, že tento výstup nebyl úplně až tak snadný, jelikož zde byla dosti načechraná lesní hlína od nějakého traktoru, do toho to tu bylo chvílemi i hezky podmáčené, takže jsme se i poklouzali a do toho zde ještě byly zanechány ošmikané větve ze stromků asi po nějaké údržbě. Ale jelikož nejsme másla, hezky jsme to zvládli až nahoru, přičemž právě nahoře jsme byli dost fascinováni tím, že ač jsme vystoupali údajně na nějaký ten vrch, nic tady zvláštního nebylo krom turistického posezení. 🙂

Abychom si tedy užili nějaký ten vrch, následně jsme se napojili na modrou barvičku, která nás dovedla pro změnu na vrch Křížová hora. Tady toho taky tedy úplně moc k vidění nebylo, ale byl tu aspoň jeden kámen označující samotný vrchol a bylo odtud aspoň trošku i někam rozhledově vidět. 🙂

Ze samotné Křížové hory jsme poté dále po modré kolem rozcestí Pod Křížovou horou a kolem několika pořádných kamenů, které byly pojmenovány po různých cizích pánech, sešli hezky dolů a lučním průchodem jsme se přiblížili zpět ke stezce naučné, po jejíž části, na níž jsme dnes ještě nebyli, jsme to dovandrovali k nám již dnes známé střelnici (v tuhle dobu už tu pro jistotu nebyla ani noha) a s pomocí modré barvičky jsme se hezky uťapkaní vrátili zpět k naší čtyřkolové boudičce, kde jsme posléze mohli hezky rozjímat o dnešních zážitcích. 🙂

Trikolory na Křížové hoře 🙂

Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hibschova naučná stezka
 
 

Naučná stezka Tisá skála a okolí

O našem dnešním nedělním výletování jsme s páníčky tentokrát vyrazili na Havlíčkobrodsko k obci Bratčice, kde se naším cílem stala Naučná stezka Tisá skála a okolí.

Naším startem se zde stal okraj obce Bratčice, kde na nás hned štěkotem upozorňoval místní berňula (panička nám ale s Fanny nedovolila si s ním zajít pokecat – škoda, mohly jsme si pokecat více), načež jsme se po naučné stezce vydali hezky do lesíka až k rozcestí Tisá skála, odkud jsme se vrhli na žlutou barvičku, po níž jsme si mezipolně ťapkovně došli až ke kostelu sv. Bartoloměje u obce Podmokly. Zde jsme se trochu rozkoukali a posléze po nebarevných lučně-lesních cestičkách jsme se navrátili zpět ke žluté barvičce a tím i k samotné naučné stezce, která nás dovedla až na samotný vrch Tisá skála. Já s Fanny jsme z bezpečnostních důvodů pro jistotu zůstaly čekat na páníčky pod samotným vrcholem, jelikož to zde bylo hodně kamenité až klouzavé, takže hrozilo, že bychom mohly někam zapadnout až spadnout, takže proč toto zbytečně riskovat. 🙂

Vrcholově porozjímáni jsme posléze naše kroky vedli zase z vrchu dolů a to k rozcestí Pod Tisou skálou, kde jsme se „chytli“ zelené barvičky a po kousku silnice a následné nebarevné lesní cesty jsme si doťapkali ještě do lokality Zálesí, u níž jsme zkoukli místní památnou douglasku (prostě a jednoduše takový hodně velký „smrk“) a malým civilizačním průchodem přes Zálesí a kus louky jsme se navrátili zpět na náš start s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

U kostela sv. Bartoloměje 🙂

Na fotogalerii z tohoto havlíčkobrodského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Tisá skála a okolí
 
 

Naučná stezka Červené blato a okolí

Tuto sobotu jsme s páníčky vyrazili na výletování tentokrát na jih Čech na Novohradsko poblíž obce Petříkov k prozkoumání zejména zdejší Naučné stezky Červené blato a okolí.

Naše ťapkání jsme započali u silnice u Jiříkova údolí, u níž samotná naučná stezka začínala, přičemž nás její trasa provedla nejprve provedla lučně-lesní, chvílemi i pěkně kluzkou cestou (pomalu by se zde hodily brusle), načež takto jsme se dostali až k rozcestí Červené blato, z nějž jsme po chvilce ťapkání vkročili až do samotné Národní přírodní rezervace Červené blato.

Tady jsme si s páníčky střihli okružní trasu po dřevěných lávkách podél, přes a kolem zdejším bažin. Nutno poznamenat, že toto ťapkání bylo celkem neobvyklé – na nějaké delší lávky nejsme s Fanny úplně zvyklé, tudíž jsme velmi často chtěli ťapkat mimo tuto „dřevěnou parádu“. Toto se však vůbec nelíbilo páníčkům a to z důvodu, že hrozilo, že bychom se mohly do těch bažin někde neřízeně probořit a stát se tak z nás rašelina (což by skutečně nebylo vůbec žádoucí), takže jsme si v rámci naší bezpečnosti vysloužili šlajfková omezení. 🙂

Krom tohoto jsme na těch lávkách musely být i dost opatrné, aby se nám pacičky nedostaly mezi ta jednotlivá prkýnka a místy tu byly i pěkné nánosy hezky klouzavého ledu, takže muselo být vskutku veselé nás všechny pozorovat, jak se v těchto místech pohybujeme značně připosraženě (my, trikolory, bychom to za normálních, neomezených okolností daly o dost rychleji a levou zadní, ale s ohledem na páníčky jsme to courání musely „strpět“). 🙂

Po absolvovaném bažinovém kolečku jsme se posléze stejnou cestou přiblížili k naší startovní pozici, ale jelikož se nám zde ještě nechtělo úplně „balit kufry“, vydali jsme se ještě na kousek dalšího ťapkání a to po zelené barvičce kousek po silnici až k rozcestí Jiříkovo údolí a odtud dále po zelené do lesa, kde jsme si s Fanny mohly konečně užít nějaké té volnosti. Takto jsme se dostali až k rozcestí U Obelisku, které jsme si poté s pomocí kousku modré a bezbarvé cesty obešli, a držíc se opět zelené jsme zamířili již finálně na náš start se čtyřkolovou boudičkou. Po cestě jsme ještě stihli minout i Penzion Červené blato, v jehož souvislosti páníčkům přišla na mysl možnost nějaké gastroturistiky. Bohužel tato myšlenka byla hodně rychle (k nevoli páníčků) zažehnána, jelikož hned na vstupních dveřích byla vyvěšena cedule, že je tento gastropodnik otevřen jen pro ubytované člověky. Jejich smůla, nevědí o co bez naší přítomnosti přišli. 🙂

„Bažinové“ trikolory 🙂

Trikolorní pózování 🙂

Na fotogalerii z tohoto novohradského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Červené blato a okolí
 
 

Výlet okolo Rohule

Tuto sobotu jsme si s páníčky zavýletovali na Ledečsko k obci Kouty, kde si páníčci zároveň potřebovali i něco zařídit, tudíž jsme spojili potřebné s užitečným a spojili tak 2 věci v 1, kdy mne s Fanny zajímalo samozřejmě hlavně to výletování. 🙂

Naše ťapnožkování jsme započali v lese kousek za obcí Kouty, kdy se naše kroky ubíraly po nebarevné lesní cestě, kudy jsme se po nějaké chvilce dostali na barvičku zelenou a s její pomocí až na samotný vrchol vrchu Melechov. Zde jsme se pokochali a s Fanny i prozkoumaly zdejší „kamennou pyramidku“, zvláště z důvodu, zda se mezi kameny nenachází nějaká myška (nebo i něco „dobrého“ na zub). 🙂

Posléze nás zelená barvička dovedla až k rozcestí Rohule, kde jsme se pro změnu napojili na barvičku červenou a průchodem přes stejnojmennou lokalitu Rohule a dále jsme se přiblížili na dohled obci Rejčkov. Do něj samotného jsme však nešli. Místo toho jsme to střihli lučně k autosilnici, po níž jsme si udělali krátký cvičný krajnicový pochod, načež poté jsme se z této hlavnější silnice odklonili na takovou minisilničku, s jejíž pomocí jsme minuli zdejší Hotel Kouty. Bohužel však měli zavřeno, tudíž se žádná gastroturistika nekonala, takže jsme pak již posléze jen docupitali příjemně vyvětraní k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory na Melechově 🙂

Na fotogalerii z tohoto ledečského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výlet okolo Rohule
 
 

Naučná stezka Zelendárky

O dnešní neděličce se páníčků výletovací nožky a naše výletovací packy vyrazily tentokrát vyvětrat na Protivínsko k obci Nová Ves u Protivína, kde se naším cílem stala zdejší Naučná stezka Zelendárky.

Naším startem se stal okraj obce Nová Ves u Protivína, odkud jsme se po stezce vydali kolem zvířátkových ohrad směrem k rozcestí V Pařezí, resp. místně zvaného Údolí klidu Písecké hory, načež posléze jsme průchodech přes zasněženou a zledovatělou louku doťapkali kolem kamenného hraničního mezníku až ke krásnému kamennému památníku s křížkem, kde jsme paničce s Fanny poslušně zapózovaly, ač nám zde nemálo foukalo do oušek, takže jsme skoro chvilkami měli skoro stojací ušiska (ale co bychom pro paničku neudělaly). 🙂

Poté jsme si střihli civilizační průchod obcí Krč, který jsme zvládly moc pěkně a v poklidu a silničně ťapkajíc po stezce dále jsme se dostali k rozcestí Bečelov, od nějž jsme si udělali chvilkový odklon na žlutou barvičku, kdy jsme prošli po břehu Švarcenberského rybníka (kde bylo kachnově klidno, tak jsem byla v poklidu i já sama), načež zde jsme se napojili opět na stezku naučnou, která nás kolem ohrad s kravkami, rozcestí Jalovčí a rozcestí Zelendárky dovedla hezky zase na náš start, kde jsme se hezky uťapkaní s radostí shledali s naší cestovatelskou boudičkou.

Trikolorní modelíny 🙂

Na fotogalerii z tohoto protivínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Zelendárky
 
 

Naučná stezka Údolím Labe a okolí

Ani o této sobotě jsme jen tak nelenošili doma a vyrazili si s páníčky za aktivním odpočinkem. Tentokrát se naše výletové kroky vydaly na Staroboleslavsko k obci Káraný k prozkoumání části zdejší Naučné stezky Údolím Labe a jejího okolí.

Naše ťapkání jsme odstartovali na okraji obce Káraný, odkud jsme se po červené barvičce vydali lesíko-loukami kolem rozcestí V Doubí až k zajímavému rozcestí Svatý Václav, kde jsme se mohli pokochat parádní kaplí sv. Václava a taktéž i nedalekým prosvištěním několika mašinek. 🙂

Od Svatého Václava jsme posléze za bedlivého bezpečnostního dozoru páníčků přešli mašinkové koleje a po mezipolní trase naučné stezky jsme se přiblížili k obci Byšičky. Tuto jsme si po jejím okraji za dozoru místních krásných koníků za plotem, které jsme celkem zajímali, a i jednoho vysokotónově uštěkaného, silně neurotického německého ovčáka, kterého zajímalo spíš to, jak by náš zpoza plotu sežral, prošli, načež poté nás s Fanny čekal pro změnu krajnicový pochodový trénink po autosilnici, kdy jsme tuto část ťapkání měli zpestřenu přítomností dalších koníků a to v lokalitě Karlov, kdy v ohradě hned u silnice, byl i jeden zvědavý poník, jemuž se moc líbila právě Fanny, přičemž ani ona neskrývala vzájemné sympatie. Ale jejich sympatiím, zvláště takto hned u silnice, kde zákonem schválnosti zrovna muselo pořád něco projíždět, nebyla vůbec nakloněna hlavně panička, tudíž si Fanny s poníkem museli dát fofrem „pac a pusu“ a ťapkalo se dál. 🙂

Po silnici jsme se pak dostali k dalšímu mašinkovému přejezdu, kde se na nás zrovna „usmála“ projíždějící nákladní mašinka, načež po jejím přejezdu jsme mašinkotrať obezřetně překročili a pěškobusem se napojili na červenou barvičku a přes rozcestí Karlov jsme se podél mašinkových kolejí (kde jsme z bezpečnostních důvodů měly útrum s tím pohybovat se na volno) dostali zpět k nám již dnes známému Svatému Václavovi. Zde jsme si to tedy ještě jednou hezky prohlédli a s pomocí místní cyklostezky a části bezbarvé cestičky jsme se vrátili na naši startovní pozici, kde jsme se velmi rádi opět setkali s naší cestovatelskou boudičkou. 🙂

Trikolory u Svatého Václava 🙂

Na fotogalerii z tohoto staroboleslavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Údolím Labe a okolí
 
 

Procházka okolím Zbirohu

Dnešní neděle se celá nesla v duchu hezky čerstvě napadaného snížku a ne zrovna úplně malého množství na to, že včera nikde nic v zásadě nebylo a přes noc se jen tak někde vzalo cca 15 cm. Z daného sněhového nadělení jsme samozřejmě s Fanny byly velmi nadšené, načež páníčci nás chtěli také nechat v tom snížku i někde prochajdově vyblbnout. 🙂

Výletovací volba padla na Rokycansko, přičemž ale zároveň to sněhonadělení bylo celkově i pěknou komplikací. K původnímu prvotnímu cíli se bohužel díky neprohrnutí nedalo nějak moc dobře vůbec přiblížit, alternativní 2. cíl zase skýtal problém v možnosti zaparkování naší čtyřkolové boudičky, pro změnu 3. alternativní cíl nás k sobě zase nepustil díky kopci a klouzavému ledu na něm a ani 4. vymyšlený cíl nás k sobě nepustil a to díky spadlému stromu přes silnici, kudy jsme měli jet. 🙁

Ze zoufalství a i z důvodu toho, že přece když už jsme sem přijeli, tak se aspoň někde všichni musíme trošku projít a vyvětrat jsme jako 5. výchozí bod zvolili okraj obce Zbiroh u místní Expozice požární ochrany, odkud jsme si udělali krátký civilizační průchod obcí a následně se ťapkavě vydali po krásně zasněžené červené a bezbarvé cestě směrem k obci Chotětín. Cestou jsme taktéž minuli i nějakou zdejší chatovou oblast, tudíž my, trikolory jsme řádně ověřovaly, zda-li od nějaké té chatičky se nevznáší pach nějakých laskomin (měli jsme ale smůlu, jelikož v tomto počasí tu buď nikdo vůbec nebyl nebo chataři byli zalezlí vevnitř). No a před obcí Chotětín jsme udělali zase čelem vzad a tou samou cestou jsme se vydali zase zpět, jelikož jiné cesty, které tu měly lesem vést, byly pod tím sněhem zcela neviditelné a páníčci fakt neměli chuť se tak nějak v podvečer tím sněhem brodit a ještě kdoví kam. Ač se jednalo o takovou kratší a nepříliš zážitkovou procházku, nám s Fanny se moc líbila a to hlavně díky tomu parádnímu snížku. 🙂

Sněžné trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 
Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolím Zbirohu
 
 

Naučná stezka Klokočná a její okolí

O dnešní sobotě jsme se s páníčky vydali na ťapkací výletování tentokrát na Říčansko k obci Tehov k prozkoumání zdejší Naučné stezky Klokočná a jejího okolí.

Naším startem se stala lokalita Hajdaláci kousek za obcí Tehov, odkud jsme se po zelené barvičce vydali k rozcestí Jedlice a odtud jsme si stále hezky lesem ťapkali již po stezce naučné. Ta nás následně provedla i po kousku autosilnice, tudíž jsme zde musely s Fanny být bezpečnostně dočasně omezeny pomocí našich procházkových šlajfek, takže jsme si mohly hezky pocvičit chůzi po krajnici (a že nám to oběma šlo moc pěkně), načež pak už jsme si zase mohly „za dobrou práci“ na volno cupitat zase v lese. K tomu nám posloužil zase kousek naučné stezky, kterou jsme poté na chvíli opustili a vydali se po neznačených lesních cestách jen tak v rámci lesíka Jedlice, kdy jsme se pak napojili zase naučně a to i zároveň cyklostezkově, a po této cestě lemované nepříliš příjemným rozbředlým sněhem a loužemi jsme se navrátili na náš start a poměrně rádi se shledali se suchým vnitřkem naší čtyřkolové boudičky. 🙂

🙂

Na fotogalerii z tohoto říčanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Klokočná a její okolí
 
 

Naučná stezka Podtrosecká údolí a okolí

Tuto neděli jsme se tentokrát s páníčky vyrazili vyvětrat na Turnovsko k obci Hrubá skála a to na Naučnou stezku Podtrosecká údolí a její okolí.

Naším startem se stalo rozcestí Vidlák – rybník, kde se skutečně stejnojmenný rybník nacházel, avšak páníčci byli zásadně proti tomu, abychom se na něj šly s Fanny zblízka či rovnou přímo osobně svým vstupem „podívat“ – no tak jsme jim tedy v tom k naší nelibosti vyhověly, ale víte co jsme si tak o tom asi mohly myslet. 🙂

Naše další kroky se posléze od „zakázaného“ rybníka Vidlák ubíraly po červené barvičce přes lokalitu Kouty, kde jsme pro jistotu musely být pod šlajfkovým dozorem, jelikož se zde všude v okolních (a to poměrně nízce zabezpečených) ohradách vyskytovalo nemálo oveček, tak prý aby nás s Fanny náhodou nenapadlo si jít s nimi nějak „hrát“, načež poté jsme si střihli i civilizační průchod obcí Tachov (kde nic až tak zajímavého nebylo, prostě malá víska) a to k rozcestí Tachov – bus. Zde jsme se po přejití autosilnice a kousku ťapkání vyskytli hned pod zříceninou hradu Trosky. V podhradí této zříceniny jsme narazili i na otevřený gastropodnik Restaurace Trosky, takže jsme se rozhodli pro absolvování zdejší gastroturistiky. Jako slušně vychovaní se nejprve páníčci optali, zda naše trikolorní „maličkosti“ mohou také dovnitř, s čímž zde nebyl vůbec žádný problém, což bylo super, a dokonce jsme zde místní obsluze vytvořily milý úsměv na tváři z toho, jak jsme krásné a též i prý vychované, že dokážeme v klidu počkat u stolu a nedělat zásadní bordel (kontrola roznášených jídel však z dálky pochopitelně probíhala jak z mé strany, tak i ze strany Fanny). 🙂

Gastroturisticky nabaženi (ačkoliv nám, trikolorám, nebylo od páníčků dovoleno si také něco objednat a že bychom si vybraly) jsme posléze pokračovali v dalším ťapkání a to po modré barvičce kolem zdejšího vodojemu a lokality Kopanina, načež posléze nás čekal civilizační průchod obcí Hrubá Skála a pak ještě kousek dál i nezáživný silniční pochod a to až k odbočce k Rokytnickému rybníku, na jehož břehu jsme navštívili i místní pozorovatelnu ptáků. Žádné opeřenstvo tu však přítomno nebylo, což jsem svým nezájmem o rybník potvrdila hlavně já (dle páníčků prý naštěstí) a pokračujíc dále po břehu jsme dorazili až k rozcestí Rokytnický rybník. Odtud jsme se po kousku silnice a pak lesíkem vydali po naučné stezce. Na této trase jsme minuli rybník Hrudka, který nás s Fanny zdálky celkem zajímal, jelikož se odtamtud ozývaly zvláštní zvuky, přičemž po přiblížení k němu bylo zjištěno, že se jednalo jen o spolek bruslících člověků odhrnujících sníh, aby měly hezkou plochu na to jejich bruslaření (takže mne osobně to hned přestalo zajímat, zato Fanny ti pohybující se člověci celkem zajímali dále a pomalu to vypadalo, že by si s nimi šla snad zabruslit taky). 🙂

Na stezce jsme posléze měli ještě tu čest s moc hezkou studánkou Čtyřlístek a výhledem na rašeliništní mokřad Vidlák, načež pak už jsme docupitali zpátky na náš start a hezky uťapkaní jsme se znovushledali s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Podtrosecké trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto turnovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Podtrosecká údolí a okolí
 
 

Naučná stezka Roštejnská obora a okolí

O dnešní sobotě jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat tentokrát na Jihlavsko k obci Doupě k prozkoumání zdejší Naučné stezky Roštejnská obora a jejího okolí.

Naší startem se stalo rozcestí Malý pařezitý rybník, od nějž jsme vyrazili po modré barvičce do krásně zasněženého lesa, což bylo super, takže jsme se v něm s Fanny mohly i hezky pobrodit či zkoumat zanechané stopy od různých zvířátek či kdovíjakých stvoření. 🙂

Modrá barvička nás posléze přiblížila právě k samotné naučné stezce, kdy jsme její začátek (a pak i konec) museli absolvovat formou vyššího schodového výstupu a sestupu, kdy tyto schody zabudované do dřevěného oplocení bránily tomu, aby se osazenstvo Roštejnské obory mohlo nějak samo přemísťovat, kam by chtělo. Já sama pochopitelně se schody, skrz něž bylo vidět i trochu dolů na zem, neměla problém, vyběhla a seběhla jsem je jako laňka, zato Fanny s tím dělala nejdřív celkem caviky, že jí hlavně nahoru museli páníčky táhnout pomalu jak řepu, ale pak se nechala přemluvit a již to bylo v zásadě v pohodě, ale nutno poznamenat, že velké nadšení to v ní nezanechalo. 🙂

V rámci bezpečnosti naší i obyvatel samotné obory jsme zdejší oborovou část stezky absolvovali ve šlajfkové formě, načež od rozcestí Roštejnská obora a následné žluté barvičce jsme se dočkaly i opět volnosti a dorazili až k hradu Roštejn. Zde na nás v mimosezónní době samozřejmě nikdo nečekal, takže jsme si to tu v zasněžené formě sami lehce obhlédli, načež se odsud naše další kroky ubíraly po barvičce zelené, která nás kolem rozcestí Pod Roštejnem dovedla až do části, kde se této cestě zde říká Růženská (jednalo o nějakou normální lesní rovinatou cestu, kde jsme mohly zkoušet zase sněhové hrátky a zkoumání). Ze zelené barvičky jsme se poté odklonili na bezbarvou lesní cestu (ale jmenovitě pořád Růženskou), kde nás jako jakýsi dnešní „dáreček“ čekala ještě moc pěkná Mirošovská studánka a už jen kousek od ní jsme se posléze setkali opět s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou, do jejíž suchých útrob jsme se všichni moc těšili. 🙂

Trikolory na Roštejně vpravo hleď 🙂

Na fotogalerii z tohoto jihlavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Roštejnská obora a okolí
 
 

(ne)Naučná stezka Okolím Bobrové (část) a okolí

Tuto neděli jsme se s páníčky tentokrát výletově vydali na Žďársko k obci Radešín, kde se naším cílem stala část Naučné stezky Okolím Bobrové.

Naše ťapkání jsme započali u Balónového pivovaru Radešín, odkud jsme to vzali průchodem kolem Pivovarského rybníka a následně po červené barvičce hezky lesem, kde jsme měli tu čest i s moc hezkou studánkou U Radešína. „Červeně“ jsme pokračovali dále, přičemž to zde ale parádně klouzalo, takže opatrnost byla na místě (pomalu byly potřeba i brusle), a hlavně Fanny také ráčila po chvíli přijít na to, co je to led, a že ten také klouže a to zejména po několika skluzech ve stylu jejího rozběhu a následném rozhodnutí, že bude náhle odbočovat, načež jako první šly neříditelně nejdřív její zadní nohy a pak až zbytek, takže se vyškolila, že ne na vše se splašenost vyplácí. 🙂

Takto jsme za menších či větších skluzů dorazili až k rozcestí Sklenský rybník, který nás s Fanny moc zajímal, ale páníčci nám nedovolili jeho otestování v obavě, abychom se do něj náhodou nějak neprobořily, takže jsme jej prozkoumaly jen tak z cesty. 🙂

Poté se naše kroky ubíraly ještě kousek po červené, poté po nebarevné lesní cestě, která nás dovedla až ke žluté barvičce, odkud jsme si chtěli udělat lesní průchod vstříc zpátky na naučnou stezku, přičemž se nám nechtělo klouzat po ledu, takže jsme to „vylepšili“ lesním průchodem, kde jsme díky sněhu a neviditelným cestám hezky zakufrovali, tudíž jsme si mezi stromy udělali cestu vlastní, kdy naši samocestu jsme měli zpestřenu i přeběhnutím srnky kousek od nás (naštěstí panička ji stihla vidět dříve než my dvě, trikolory, tudíž páníčci mohli učinit bezpečnostní šlajfková opatření, aby zamezili nějakému našemu možnému honu (a prý že dobře udělali). 🙂

Vyhrabajíc se z lesa jsme se konečně ocitli zpátky na ledocestě s naučnou stezkou a napojením se kousek dál zpátky na červenou barvičku jsme se vrátili zpět na náš start (ač to u nás nebývá zvykem vracet se stejnou cestou zpátky, to naše lesní kufrování nám postačovalo, že jsme fakt netoužili po tom, kufrovat dnes ještě vícekrát).

I tak to byla moc hezká procházka a nutno poznamenat, že z naučné stezky byli páníčci „značně poučení“ – za celou dobu jsme totiž nenarazili ani na jedno naučné zastavení, že bychom se bývali mohli i něco dozvědět. 🙂

Sněžné trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem (ne)Naučná stezka Okolím Bobrové (část) a okolí
 
 

Naučná stezka Vůně dýmu a jehličí

Tuto sobotu jsme s páníčky vyrazili na výlet na Rakovnicko k obci Řevničov k prozkoumání Naučné stezky Vůně dýmu a jehličí a jejího okolí.

Naším startem se se stala řevničovská lokalita U Nádraží, odkud jsme se vydali lesíkem po žluté barvičce až k rozcestí Pod Malým Louštínem. Zde jsme se napojili na zdejší cyklostezku, která nás v zásadě dovedla k rozcestí Kluk, od nějž jsme poté ťapnožkovali po červené barvičce a měli tu čest 3x nadcházet nad mašinkovými kolejemi a dokonce na jednom místě měli i štěstí na samotný průjezd mašinky. Páníčci z toho měli celkem radost, ale nám, trikolorám, byla nějaká mašinka vesměs fuk (co z toho – když z ní nekápne nic do papulky, je to stavěno na druhou kolej). 🙂

Červená barvička nás zavedla mimo jiné i k tunelovému podchodu mašinek, kde jsme si s Fanny mohly hezky pocvičit sprinty od paničky na jedné straně „tunelu“ až k páníčkovi na druhé straně „tunelu“ a naopak (a že nám to prý šlo moc pěkně), načež jsme dále po červené doťapkali až k rozcestí Merklův pramen, kde jsme s Fanny mohly detailněji prozkoumat kvalitativní charakteristiky zdejšího stejnojmenného pramene, který jsme tu v reálné podobě i objevili. 🙂

No a odtud jsme se vydali už jen na modrou barvičku, která nás lesem i kousek po silnici dovedla až k mašinkové zastávce Řevničov, kterou jsme si zašli lehce okouknout, ale nic zásadního či zajímavé jsme zde neobjevili (dokonce ani žádnou mašinku), tudíž jsme popošli kousek dál až na náš start k naší cestovatelské boudičce, do jejíž útrob jsme se všichni poměrně dost těšili. 🙂

Trikolory čekají na mašinku 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Vůně dýmu a jehličí
 
 

Výlet na Hrad Choustník a okolí

O dnešní neděli jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Táborsko k obci Choustník, kde se naším cílem stal samotný hrad Choustník a jeho okolí.

Naším startem se stalo parkoviště u silnice v podhradí hradu Choustník, přičemž po zelené barvičce jsme se vydali vzhůru ke hradu Choustník. Nutno poznamenat, že zde bylo celkem pořádně nasněženo, takže výstup k hradu byl dost sněhobrodivý, ale pro nás, trikolory, to byla ve sněhu velká bžunda. 🙂

Trikolory pod hradem Choustník 🙂

Na hradě na nás v tomto počasí samozřejmě nikdo nečekal (prostě bylo pochopitelně zavřeno), načež poté naše ťapkání pokračovalo až na okraj obce Choustník, kde jsme se napojili na nebarevnou cestu, která nás zavedla zpátky do lesa a s její pomocí a i s následnou pomocí i barvičky zelené, jsme si udělali ťapkací půlkolečko kolem vrchu Choustník.

Během našeho výletování jsme průběžně potkali i 2 kolemstojící sněhové „turisty“ (rozuměj sněhuláčky), přičemž na konci našeho výletování páníčci neodolali tomu, aby si nevystavěli také našeho vlastního sněhuláčka. Nutno poznamenat, že se jim moc povedl (dokonce jsme na něj s Fanny poskytly i „materiál“, aby mohl mít háro), ale nejzajímavější na něm byl jeho ksichtík vytvořený z poživatin, takže když se páníčci sněhuláčkem konečně pořádně nabažili, chopila jsem se akce já a sněhuláčka důkladně ožrala, aby nedošlo náhodou k nějaké poživatinové zkáze. 🙂

Náš sněhuláček 🙂

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výlet na Hrad Choustník a okolí
 
 

Procházka okolo Rožnova lomu

O dnešní sobotě se naše výletové kroky s páníčky vydali tentokráte na Rokycansko k obci Osek na prozkoumání zdejší lesní lokality U Rožnova lomu.

Původně jsme zde měli v plánu jít po červené barvičce směrem k místnímu hradišti Březina, přičemž již asi po 500 metrech jsme se díky ceduli na stromě dozvěděli, že v této části tu dnes probíhá hon na lesní zvířátka, tudíž v zájmu naší bezpečnosti páníčci museli operativně vymyslet nějakou ťapkací alternativu – když už jsme sem přece dorazili, nepojedeme hned po půl kilometru domů, ne?

Jako alternativní plán páníčci nakonec zvolili ťapkání nikoliv po červené, ale nakonec po žluté barvičce a to hezky zasněženým lesem až na okraj obce Březina. Zde jsme za plotem jednoho domu měli tu čest s berňáckým kolegou, který byl teda celkem dost při těle a díky své konstituci nebyl ochoten se s námi jít blíž seznámit až k plotu, ač my, trikolory, bychom s ním velmi rády z blízka „pokecaly“. Po krátkém civilizačním průchodu jsme se poté napojili na červenou a bezbarvou barvičku a to opět do lesních prostor vstříc našemu startu, kdy hlavně závěr našeho ťapkání byl pořádně sněhobahno-brodivý a navíc ještě zpestřen přeběhnutím srnky pár metrů před námi, takže panička nás, trikolory, musela řádně držet a chvílemi to vypadalo, že budeme v naší holčičí sestavě nacvičovat i disciplínu berňáko-jöring a to klíďo bez lyží a jiných pomůcek. 🙂

Lesní trikolory 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo Rožnova lomu
 
 

Stezka Žďárské studánky

O dnešní neděli jsme si s páníčky zavýletovali na Rokycansko k obci Hůrky, kde se naším cílem stala stezka Žďárské studánky.

Jednalo se o takové hezké celolesní procházkové kolečko, na jehož trase jsme měli původně potkat několik studánek, jak by se podle názvu stezky čekalo, ale na celé trase jsme zvládli objevit až skoro na konci našeho ťapkání studánku V Zádolí, tudíž alespoň z ní jsme mohli mít radost a my, trikolory, a i okusit kvalitu její vodičky. 🙂

Jinak na stezce nic zásadního nebylo, prostě moc hezká, odpočinková prochajda v klídečku lesa. 🙂

Trikolory u studánky V Zádolí 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Stezka Žďárské studánky
 
 

Naučná stezka Obora Rosice a okolí

Rok 2019 jsme započali dnešním sobotním výletováním na Brněnsko k obci Rosice k prozkoumání zdejší Naučné stezky Obora Rosice a jejího okolí.

Naším startem se stal okraj obce Rosice, odkud jsme vyrazili hezky do lesa, což bylo moc fajn a zvláště, že zde bylo napadáno i trochu sněhu, takže to bylo samozřejmě ještě lepší. 🙂

V lese jsme si společně s Fanny očmuchávaly vše možné i nemožné a zvládly jsme si i na jednom místě hezky zahopsandovat přes stromovou překážku tam a zpět (viz naše fotogalerie nebo přímo ZDE), což nás moc bavilo a páníčky jsme tím pěkně pobavily také. 🙂

Stezka nás posléze z lesa dovedla až na remízek mezi poli, kde jsme se mohli pokochat památnou planou hrušní, jejíž stáří je odhadováno na 160 let, přičemž odtud jsme se podél kolejí poté vydali zkouknout i místní mašinkovou stanici Rosice u Brna. Páníčkové měli ve skrytu duše v plánu zde absolvovat alespoň automatovou kafíčko-zastávku, ale velká chyba lávky, zdejší mašinková stanice vypadala dosti neuspokojivě a jako by se zde úplně zastavil čas minimálně v minulém století. 🙂

Z nádraží jsme se nebarevným lesní průchodem dostali opět na stezkou naučnou, kde jsme minuli lokalitu U Obrázku s výhledem na lipovou alej směrem k obci Babice, načež nás stezka po kraji lesa, lemovaného několikerými odvzdušňovacími šachtami rosického vodovodu z 18. století dovedla zpět na náš start na okraji Rosic, kde jsme se velmi rádi setkali opět s naší čtyřkolovou boudičkou, v níž jsme mohli hezky rozjímat o celém našem dnešním ťapkání. 🙂

Trikolory nad Rosicemi 🙂

Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY 

 

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Obora Rosice a okolí
 
 

PF 2019

Všem kamarádům, známým i neznámým, psím i člověčím do nového roku s páníčky přejeme hlavně hodně zdraví, k tomu i trochu štěstí a též i spoustu správných rozhodnutí a mnoho úspěchů ve všech oblastech.

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem PF 2019
 
 

Naučná stezka Čeňka Kraupnera a okolí

O dnešní sobotě jsme si s páníčky udělali poslední cestovatelské výletování v roce 2018, kdy jsme zůstali přítomni na našem domovském benešovském okrese, přičemž jsme vyrazili k obci Miličín k prozkoumání zdejší Naučné stezky Čeňka Kraupnera a jejího okolí.

Naše výletování jsme započali na okraji obce u hřbitova, odkud jsme se po stezce vydali přes Křížovou cestu až na vrch Kalvárie, kde jsme ve vší počestnosti prozkoumali místní Kapli Utrpení Páně, načež hezky porozjímaní z tohoto místa jsme po stezce doťapkali až ke skalnímu útvaru Miličínský lev, na nějž jsme si s Fanny s nadšením a bez povzbuzování od páníčků samostatně vystoupaly (páníčci nám sice ve výstupu „nefandili“, zato zase žbrblali, že máme koukat pod packy, kam šlapeme, a dříve myslet, než někam vyrazíme jak tryskomyši, teda tryskohafani). 🙂

Od skalního útvaru Miličínský les jsme si posléze udělali vlastní relaxové „nenaučné“ kolečko do lesního okolí, což znamenalo, že jsme se s pomocí červené barvičky dostali k rozcestí Pod Kalvárií a následně k rozcestí Nad Nuzovem, kde jsme se odklonili pro změnu na modrou barvičku, která však po chvilce pro nás, trikolory, znamenala preventivní šlajfkové omezení, jelikož cesta vedla po jakési asfaltové lesní silnici, na níž bylo patrno, že i po jejím silně kluzkém až místy ledavém povrchu již nějaká vozidla či vozítka jela, tudíž páníčci nechtěli nějak riskovat to, že bychom se z nenadání ocitli tváří tvář nečekaně nějakému pojízdnému odvážlivci, tudíž jednali, jak jednali – prý nám, trikolorám, zpestření ve formě šlajfkového pochodu určitě nijak neuškodí. 🙂

Modrá barvička nás poté dovedla až k rozcestí Třetužel, odkud jsme to „střihli“ pro změnu zase po zelené, přičemž minouc hezké vyhlídkové místo směrem na lyžařský areál Monínec jsme doťapkali zpátky k rozcestí Pod Kalvárií, kde jsme už dnes byli. 🙂

Naše další kroky posléze vedly již opět po stezce naučné, kdy jsme minuli hezkou vyhlídku nad zdejším lomem, načež podél samotného lomu, který k nelibosti páníčků velmi zajímal hlavně Fanny (rozuměj pořád odbíhala se na něj zblízka koukat a páníčci trnuli, že se na něj zkutálí podívat až dolů do jeho kamenných útrob, tudíž vyfasovala zase šlajfku), jsme doťapkali až k začátku již absolvované Křížové cesty a pak tedy i na náš start k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory na vrchu Kalvárie 🙂

Fotogalerie z tohoto miličínského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Čeňka Kraupnera a okolí
 
 

Vánoční výstup (nejen) berňáků na Blaník 2018

Dnes jsme se tradičně (tentokrát již posedmé) zúčastnili super akce a to Vánočního výstupu (nejen) berňáků na horu Blaník. Setkali jsme se zde zejména s naší super „rodinkou“ kolem chovatelské stanice Trikolore Fortuna a že se nás sešel hezký počet – za psí rodinné reprezentanty jsem tu byla já s Fanny (pro ní to byla tedy premiéra, ale zvládla to velmi dobře, chvilkami až moc) bráška Cargo, skorobráška Draco, moje skoroségra a Fanny mamina Desree, skoroségra Ella a taktéž i můj „milovníK“ Maxík, načež jsme se zde střetli i s „rodinnými“ holkami stafordkami (ty byly v počtu 4 psích kousků), celé setkání bylo velice příjemné, všechny jsme zase po nějaké době moc rádi viděli a vzájemně jsme si udělali hezký výstup i sestup a probrali vše možné a nemožné, co se změnilo, událo či vyskytlo od našeho posledního setkání.:-)
Na výstupu se sešlo celkově cca 52 pejsků (nejvíce berňáčků) a jako každoročně se zde vybírali korunky na Berňáčky v nouzi, kdy se podařilo vybrat krásných 4 700 Kč. 🙂

Moc všem přátelům děkujeme za hezky strávenou část „Štěpána“, všem přejeme vše dobré v novém roce (a hlavně všem dvounohým i čtyřnohým zdraví, zdraví, zdraví) a těšíme se v něm zase na nějaké to společné setkání.

„Rodinka“ Trikolore Fortuna 🙂

Fotogalerie z tohoto blaníkového výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vánoční výstup (nejen) berňáků na Blaník 2018
 
 

Výšlap na vrch Třemošná

Dnešní 1. svátek vánoční jsme s páníčky oslavili jak jinak než zase nějakým tím výletem. Tentokrát se naším cílem staly Brdy na Příbramsku a zdejší vrch Třemošná a jeho okolí.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Orlov, odkud jsme se po zelené barvičce vydali do krásně zasněženého lesa, což se nám, trikolorám, dost líbilo. Cestou jsme zvládli minout rozcestí pod Třemošnou a Nad Slaninou, načež jsme se takto i s pomocí krátké vsuvky ve formě cyklostezky dostali až k vodní nádrži Pilská. K ní samotné byl ale nějaký bližší vstup zakázán, takže jsme se její velikostí pokochali jen tak zlehka a po očku (tss, ani vodní kontrolní činnost jsme zde s Fanny nemohly provést). 🙂

Od vodní nádrže Pilská jsme se posléze nechali vést modrou barvičkou, která nás zavedla k jinému vodnímu zdroji, v němž jsme se s Fanny mohli konečně hezky kontrolně angažovat, přičemž tímto byla studánka nazývaná Pod Ohrádkou. 🙂

Příjemně osvěženy jsme poté s páníčky pokračovali dále, minouc nám již dnes známé rozcestí Nad Slaninou (ač to zní tak pěkně, tak ať jsme s Fanny čmuchaly, co se dalo, na žádnou reálnou slaninu jsme nenarazily), načež jsme po chvilce dorazili až na samotný vrchol vrchu Třemošná. Ač to byl tedy vrchol, z něj samotného nebylo díky okolnímu stromoví nikam pořádně vidět, přičemž vyhlídkování jsme si užili o kousek dále na nedaleké vyhlídce na skalním útvaru Kazatelna. Museli jsme zde ale všichni být dost opatrní, jelikož to zde klouzalo typicky jak na ledu (aby ne, když tu ten led skutečně i byl), tak abychom nechtěně nesklouzli někam pod skalnatou Kazatelnu nebo kdoví kam. 🙂

No a pak už jsme za hezkého šera po modré barvičce vyrazili kolem rozcestí Pod Malou Třemošnou k rozcestí Orlov a odtud již po kousku žluté barvičky na naší startovní pozici, kde jsme se velice rádi shledali s naší čtyřkolovou boudičkou.

Trikolory na vyhlídce u Kazatelny 🙂

Fotogalerie z tohoto brdského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výšlap na vrch Třemošná
 
 

Veselé Vánoce 2018

Veselé Vánoce prožité v klidu, ve zdraví a s úsměvem všem psím i člověčím kamarádům a známým přejí Celesta, Fanny a páníčci.

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Veselé Vánoce 2018
 
 

Výlet okolo Lipového vrchu + Vánoční trhy Brno („na dálku“)

O dnešní poslední adventní neděli jsme s páníčky tentokrát zamířili se vyvětrat na Brněnsko nedaleko obce Ostrovačice na hezké předvánoční poťapkání kolem Lipového vrchu.

Naším startem se stalo rozcestí Podkomorská myslivna, kde nás uvítala i zdejší socha Helenky, načež posléze jsme již zamířili po žluté barvičce do klidu a míru zdejšího lesa, v němž se nám moc líbilo. Takto jsme se dostali až k rozcestí Stinská, od nějž jsme se pro změnu nechali vést zelenou barvičkou a to až ke krásné Helenčině studánce, jejíž vodičkou jsme s Fanny neopovrhly a provedly zde kvalitativní šetření, které dopadlo více než uspokojivě. 🙂

Od Helenčiny studánky jsme se poté i nadále drželi zelené barvičky a minutím rozcestí Pod Lípovým vrchem jsme se po chvilce dostali ke druhé studánce dnešního dne a to konkrétně Ríšově studánce. Zde jsme s Fanny jako správné kontrolorky také provedly kvalitativní šetření vodního zdroje (opět dopadlo více než uspokojivě) a taktéž i okoukly místní vánoční stromeček pro zvířátka s několika jablíčky, mrkvičkami apod. Vše tak moc pěkně vonělo, načež páníčci ale nebyli nakloněni tomu, že bychom si mohly ze stromku něco nabídnout dle svého výběru, dané dárečky jsou prý pro lesní zvířátka. Divný, vždyť i my jsme přece také zvířátka a jsme v lese, takže proč bychom si jako „lesní zvířátka“ nemohly něco nabídnout? Fakt logika. 🙂

Následně nás čekalo již jen ťapkání směrem k našemu startu, kdy jsme cestu zvolili dále po modré až k rozcestí u Huberta a od něj pro změnu po žluté barvičce na nám již dnes známé rozcestí Pod Lipovým vrchem a poté již jednoduše šupky dupky přes bezbarvou lesní cestu a červenou barvičku a hle, byli jsme zpět u naší čtyřkolové boudičky. 🙂

A jak jsem již nastínila, jelikož dnešek byl čtvrtou adventní nedělí, páníčci neodolali a vyrazili i tentokrát na nějaké ty vánoční trhy. Tentokrát se naším cílem staly Vánoční trhy v Brně. Jak se dalo čekat (a následně to pak i páníčci potvrdili), byly všude mraky lidí, takže páníčci prozíravě usoudili, že bude lepší, když my, trikolory, zůstaneme hezky v klídku čekajíce uvnitř naší čtyřkolové boudičky, přičemž páníčci si šli ven to vánoční trhování obhlédnout sami. Co nám po návratu vyprávěli, byli se podívat na Moravském náměstí a na náměstí Svobody, celkově tam bylo moc pěkně, stánků také dost a to s opravdu velmi zajímavým a rozmanitým zbožím, ale pro nás, trikolory, by to skutečně nebylo. S Fanny jsme si vystačily s účastí na brněnských trzích takto „na dálku“ a v zásadě nám nic nechybělo. 🙂

Trikolory u Helenčiny studánky 🙂

Fotogalerie z tohoto brněnského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výlet okolo Lipového vrchu + Vánoční trhy Brno („na dálku“)
 
 

Naučná stezka Lesní panorama – Velíz

Dnešní třetí adventní neděli jsme tenktokrát strávili „jen“ lesním ťapkáním na Berounsku u obce Kublov a to prozkoumáním místní Naučné stezky Lesní panorama – Velíz.

No a jelikož tento výlet byl hodně nedaleko od naší rodné hroudy v Chodouni, paničce se povedlo přes to její „utržené sluchátko“ (rozuměj mobilní telefon) dohodnout dalšího účastníka našeho ťapkání a to přímo naši chovatelku Zdeňku, která se k nám připojila jak sama o sobě, tak i trikolorními holkami Desree a Ellou (naše panička již prý nechtěla poslouchat, že když jsme prý často takto nedaleko od rodné hroudy, nedáme ani vědět, takže tentokrát jsme vědět dali a povedlo se). 🙂

Ťapkání naší 3-člověčí a 4-psí sestavy jsme započali asi 1 km před obcí Kublov, odkud jsme se vrhli do lesa a následně do mezilučních a mezipolních cest a cestiček, kdy jsme si všechny trikolory mohli hezky v klidu a pohodičce pobíhat a páníčci si mohli mezi sebou slovně vyměňovat různé své dojmy a pojmy, co je nového a nenového apod., načež takto jsme se dostali až do samotné obce Kublov, jíž jsme si udělali krátký civilizační průchod a následně jsme se výšlapem s pomocí žluté barvičky ocitli u rozcestí Velíz, kde jsme mohli zlehka zkouknout kostel sv. Jana Křtitele.
No a z tohoto vršku jsme pak zase (jak jinak) začali scházet dolů a to dále po žluté barvičce až k rozcestí Uhlířka, odkud jsme to střihli již jen jednoduše po červené barvičce, cyklostezce a kousku silnice, kde zákonem schválnosti musel v době naší přítomnosti projíždět svými auty pořád někdo (takže to bylo nepříliš pohodlné), zpátky na náš dnešní start, kde jsme si vzájemně dali „pac a pusu“ a naše výletové „kolečko“ takto zakončili. 🙂

Moc Zdeňce i holkám Desree a Elle děkujeme za velmi milou společnost, bylo to super a snad to zase někdy zopakujeme. 🙂

P.S. A abych nezapomněla a neznalé trošku přiblížila do naší „rodinky“, v rámci naší čtyřnohé sestavy se dnes sešly zástupkyně vrhů C, D, E a F z chovatelské stanice Trikolore Fortuna. Schválně by mne zajímalo, jestli byste nás bez paniččiných popisků zvládli poznat. 🙂

Rodinka Trikolore Fortuna – Celesta, Desree, Ella a Fanny 🙂

Fotogalerie z tohoto berounského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Lesní panorama – Velíz
 
 

Výšlap na Melechov

O dnešní sobotě se naše výletové kroky vydaly nepříliš daleko od naší domoviny a to konkrétně k obci Kouty u Ledče nad Sázavou, kde se naším procházkovým cílem stal vrch Melechov a jeho okolí.

Naším startem se stalo výchoziště lyžařských stop nedaleko za obcí a nutno poznamenat, že zde skutečně několik lyžařů s těmi jejich prkýnky startovalo a víte proč? Bylo to tu zde totiž jak na horách, odhadem asi 20 cm snížku, což bylo super. 🙂

My nelyžaři jsme tedy odtud odstartovali také a zamířili zasněženými lesními cestami – necestami směrem ke zdejšímu lyžařskému vleku, kdy cestou toho snížku možná bylo ještě více. Fanny na to bílé nadělení zpočátku lehce čubrněla, co že to je za divnou studící „hmotu“, ale po chvilce se s tím dost zkamarádila a se sněhem začala být celkem sranda – chvílemi nevypadala snad jako berňák, ale dočasný albín. 🙂

Po průchodu kolem vleku, místní sjezdovky a lesní cesty, kde to celkově vypadalo typicky jak na horách a ne na Vysočině, jsme se sněhově dobrouzdali k zelené turistické barvičce, kterou jsme nejdříve chvilkově jen minuli, abychom prozkoumali místní Melechovskou studánku (vodičku v sobě skutečně i měla a byla mňam mňam), načež jsme se poté s pomocí kousku žluté barvičky dostali k Zeměměřičské věži (která kdysi byla i rozhlednou, ale to už není), kde jsme to hezky prozkoumali, a začali scházet zase dolů a to opět po zelené barvičce (teda +/- v její blízkosti, jelikož její pravá trasa nebyla v tom zasněženu úplně patrná), kdy jsme cestou minuli Památník II. světové války a dostali se až k rozcestí Melechovská tvrz – odbočka. Odtud jsme pokračovali dále jakoby směrem k samotné tvrzi, načež tu jsme dnes osobně nenavštívili (ale už jsem tam u ní jednou při nezasněženu byli, takže víme, o co se jedná) a pokračujíce dále po zelené a pak i po nebarevné cestě jsme se vrátili na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme si konečně s Fanny mohly hezky očistit naše ťapičky od nalepeného snížku (průběžně na procházce jsme to zkoušeli také, ale bylo to dá se říct k ničemu – co jsme pracně očistily, bylo po chvilce ťapkání nabaleno zase zpátky). 🙂

Trikolory na zimním Melechově 🙂

Fotogalerie z tohoto ledečského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výšlap na Melechov
 
 

Procházka v okolí Chvalšin + Vánoční trhy Český Krumlov 2018

Tuto neděli jsme se tentokrát v páníčky vydali na jih Čech na Českokrumlovsko k obci Chvalšiny, kde původním naším cílem zde byla v lokalitě Červený dvůr Naučná stezka Zámeckým parkem. Bohužel až na místě jsme se díky cedulím dozvěděli, že místní zámek Červený Dvůr v současnosti funguje jako psychiatrická léčebna, přičemž naše cílená naučná stezka se nachází v rámci jeho areálu, do nějž mají ale hafani vstup zakázán. Takže nemile překvapeni se páníčci chopili hledání nějaké alternativy, když už jsme do těchto končin dorazili. 🙂

No a jelikož jsou páníčkové šikovní (v hledání tedy zejména páníček) přesunuli jsme se naší cestovatelskou boudičkou o kousek dál a to na okraj obce Chvalšiny, odkud jsme se po modré barvičce vydali na ťapkání. Po lučním podmáčeném průchodu jsme se u lesa nenadšeně zarazili, jelikož zde byly cedule se zákazem vstupu a se sdělením, že za nimi se nachází vojenský prostor Boletice a jsou zde různá nebezpečí úhony – tudíž došlo na dilema, co teď. Divné ovšem bylo, že i dále v lese za těmi cedulemi byla stále značena modrá turistická barvička, což nám nedávalo moc smyslu, tudíž jsme se rozhodli, že budeme pokračovat dále. Ale jelikož hlavně páníčci měli respekt, že se má jednat o vojenský prostor, já s Fanny jsme byly pro jistotu omezeny na vycházkovou šlajfku (co kdyby náhodou někde bylo něco podivného). Přes parádně rozbahněnou cestu s četnými loužemi a vyježděnými kolejemi jsme se dostali k rozcestí Volský vrch (opět divné, že ve vojenském prostoru je i klasický turistický rozcestník), od nějž jsme dále po modré, mokré lesní asfaltce zamířili k rozcestí Podvořský rybník, kde jsme se teprve dozvěděli zásadní informaci dnešního dne a to, že o víkendech a svátcích je to tu turisticky přístupné v časech 7:00 – 21:00h. Takže kdyby to bylo zveřejněno i jinde, mohly jsme si s Fanny celou tu dosavadní cestu hezky pobíhat po našem, vrrr… 🙂

U Podvořských rybníků jsme si posléze přeběhli přes silnici a zamířili pro změnu na zelenou barvičku. Zde u závory to opět vypadalo, jako kdybychom měli vstupovat snad do minového pole (zase nějaké zákazy, výstrahy, nebezpečí apod.), přičemž opět tu nebylo nic o výjimce o víkendech a svátcích. Jelikož si páníčci nebyli jisti, zda-li za přejitou silnicí nemůže být zdejší režim jinak, zůstaly jsme pro jistotu s Fanny na šlajfkách i nadále (dle páníčků nám to prý stejně nijak neuškodí). 🙂

Zelená barvička nás následně dovedla k našemu dnešnímu původnímu cíli a to léčebně v zámku Červený Dvůr, kolem nějž jsme pokračovali dále až k samotnému rozcestí Červený dvůr, kde jsme se odklonili na červenou barvičku, jejíž cesta byla taková mezipolní (zrovna i povrchově upravovaná), tudíž jsme se zde již s Fanny dočkaly možnosti volného proběhnutí se a očmuchání si všeho dle našeho uvážení. Dokonce i páníčkům se zde šlo dobře, jelikož se zde jednalo o štěrkovou úpravu, což ocenili, zatímco já s Fanny jsme preferovaly hliněný či bahnitý povrch. 🙂

No a takto jsme se přiblížili opět k obci Chvalšiny, přes níž jsme si dali i kousek civilizačního průchodu, abychom se úspěšně dostali zpět k naší cestovatelské boudičce.

Trikolory u zámku Červený dvůr 🙂

A jelikož dnešní neděle byla 2. adventní nedělí v tomto roce, ani tentokrát nás páníčci neochudili o účast na nějakém tom vánočním trhu. Tentokrát jsme si byli omrknout Adventní trh v Českém Krumlově na náměstí Svornosti. Zlehka jsme si to zde s páníčky prošly, ale jelikož zde bylo celkem více lidu, než by pro nás bylo přínosné, a panička se s námi musela pořád někomu vyhýbat nebo s námi pořád někam drcat, pobyly jsme si zde jen chvilku (ale i to nám stačilo na načerpání vánoční atmosféry), načež páníček nás pak odvedl do klidu a pohodlí naší čtyřkolové boudičky, kde jsme mohly vstřebávat všechny dnešní zážitky, zatímco panička si na trhu ještě chvíli rozjímala. 🙂

Adventní trikolory v Českém Krumlově 🙂

Fotogalerie z tohoto krumlovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka v okolí Chvalšin + Vánoční trhy Český Krumlov 2018
 
 

Procházka kolem Liberecké výšiny + Adventní trhy Liberec 2018

O dnešní neděli jsme si s páníčky vyrazili zavýletovat na sever Čech a to konkrétně na okraj Liberce k prozkoumání zdejšího vrchu Liberecká výšina a okolí.

Naším startem se stalo parkoviště u ZOO u zdejší tramvajové točny, kde i nějaké tramvajky zrovna „odpočívaly“, přičemž odtud jsme zamířili po zelené barvičce hezky do lesa, kde bylo sice pěkně typicky podzimně (mokré listí, pošmourno), ale to nás přece nemohlo odradit. Cestou jsme společně s Fanny zvládly vylekat jedny jiné páníčky se svým zrzavým výmarským ohařem, který si po lesíku kousek níže než my také pobíhal, načež já společně s Fanny jsme jej původně vyhodnotily jako srnku, tudíž hádejte, co následovalo – no jasně, hrr na ní (resp. na něj). Jeho páníčci, chudáci, měli nejdřív hrůzu v očích, že se k nim začaly hnát naše trikolorní „maličkosti“, povzbuzované hulákáním našich páníčků s povelem „Ke mně“, ale jakmile jsme zjistily, že se jedná „jen“ o psa, náš zájem v zásadě opadl a vrhly jsme se na plnění povelu „Ke mně“. 🙂

No a na té stejné zelené cestě se milé Fanny povedlo také i jen její fau pax a to tehdy, kdy nás míjela nějaká turistická paní s velkým deštníkem nad hlavou (pod nějž by se schovali snad ještě další 4 člověci), tudíž milá Fanny musela začít hned svým štěkotem sdělovat, co si o tom „nebezpečí“ myslí, a že ta paní se k ní nemá nijak s tou „obludou“ přibližovat. Takže dnešní ostuda č. 2. 🙂

Následně nás zelená barvička dovedla k rozcestí Mlynářův kříž, kde se stejnojmenný kříž nacházel i ve skutečnosti, takže jsme se jím mohli hezky pokochat a my s Fanny čuchově omrknout i zdejší přístřeškové okolí, jestli tu náhodou nějací jiní turisté nezanechali něco dobrého. No a jelikož začínalo být dost šedivěji než dosud šedavě bylo, panička rozhodla, že nám, trikolorám, nasadí reflexní vesty, abychom byly hlavně lépe vidět. Mne osobně to nijak nevadilo, zatímco Fanny nejdřív čučela na to, co to ta panička na ní upevňuje, ale pak se zdálo, že vše se povedlo, vestičky nám hezky držely a tudíž jsme se vydali na další lesní ťapkání tentokrát po barvičce žluté. Osobně jsem si já, trikolorní moudronoska, troufla tvrdit, že milé Fanny ta vesta moc dlouho nevydrží, ale jelikož jsem paničce nechtěla kazit její nadšení, nechala jsem si to pro sebe. A hle, po cca 5 minutách, co měla Fanny vestu na sobě, se vyřítila zpoza stromu a již ji měla spíše pod sebou v pozici bryndáku na břicho. Nemusím vám asi podrobněji rozebírat, jaké bylo z tohoto stavu zejména paniččino „nadšení“, načež milá Fanny byla posléze počastována označením Trhana (a bylo jí to úplně jedno). 🙂

Žlutá barvička nás následně kolem Skautské studánky dovedla k rozcestí Strážný buk, jehož přítomností jsme se mohli už ve skoro tmě také pokochat, načež pokračujíce dále jsme dorazili až k rozhledně Liberecká výšina. Z důvodu nastalé tmy páníčky ani nenapadlo, že by se chtěli nějak výhledově kochat (stejně by viděli velký prd), ale díky přítomnosti zdejšího gastropodniku je zaujala možnost gastroturistiky. Ta se ale odvíjela od toho, jesli my, trikolory, budeme moci dovnitř také (přece nás páníčci nenechají uvázané někde venku samotné a ve tmě). Vstup i nás, čtyřnožek, nám byl povolen, takže jsme se s Fanny mohly jít zase gastroturistikově vzdělávat. Po našem příchodu to zde tedy nejdříve vypadalo na to, že jsme sem přišli vytřít podlahu, jak jsme mokré vše zkoumaly a nemohly si na první dobrou najít to správné místečko na posed nebo poleh, ale jak jsme se uvelebily, již byl klídeček pohodička. 🙂

Obdařeni troškou gastroturistického tepla a páníčci navíc i něčím dobrým do tlamiček, jsme pak sesklouzali lesem po mokrém listí a kamení vstříc červené barvičce, která nás následně dovedla až k naší čtyřkolové boudičce, do níž jsme se těšily tak, že jsme málem proskočili neotevřeným kufrovým prostorem. 🙂

Reflexní trikolory v lese 🙂

No a jelikož dnešní neděle byla první adventní nedělí v tomto roce, páníčkové nás nemohli neošidit a připravili si pro nás ještě jednu zajímavost a to naši návštěvu na Vánočních trzích v Liberci na náměstí Dr. E. Beneše. Na těchto trzích se mne celkem líbilo, jelikož zde nebylo přespříliš lidí, tudíž jsme se v rámci vodítkových mezí mohly celkem pohybovat a ne se pořád někomu jen vyhýbat či stát, zatímco pro Fanny byly vánoční trhy premiérou, takže byla trochu vyjukaná z toho, co to jsou stánky, procházející lidé, různé vůně ze stánků s jídlem a taktéž i hudební vystoupení na pódiu. Ale jelikož viděla, že se mnou to nic zásadního nedělá, snažila se to brát také tak. 🙂
Dokonce jsme se zde na trzích dočkaly i dárečku od našeho páníčka a to v možnosti trošku okoštovat zdejší punč a také i ochutnat klobásku na studeno právě z jednoho stánku, od nějž nám to s Fanny tuuuze vonělo – nutno konstatovat, že punč i klobáska byly vynikající, ale jako vždy, obojího bylo teda dost málo). 🙂

Adventní trhy Liberec 2018 🙂

Fotogalerie z tohoto libereckého výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka kolem Liberecké výšiny + Adventní trhy Liberec 2018
 
 

Naučná stezka Poznáváme Bory

O dnešním prvním prosincovém dni se nám nechtělo zůstat jen tak zevlovat doma, tudíž jsme vyrazili se zase někam vyvětrat. Tentokrát jsme zamířili na Žďársko k obci Dolní Bory k prozkoumání zdejší Naučné stezky Poznáváme Bory a okolí.

Naším startem se stal okraj obce Dolní Bory a to hned u rybníčků s kachnami, tudíž hned na začátku bylo „veselo“ a zejména já jsem musela být pod dozorem, aby se mi nějak nepovedlo jít ke kachnám „na pokec“. 🙂

Trasa stezky nás provedla kolem místní kompostárny, která nás příliš nezaujala (nic „voňavého“ z ní nevycházelo) a následně nás dovedla směrem k místnímu geoparku. Ten jsme zejména z důvodu poprašku sněhu oželeli – díky té sněhové mininadílce tam stejně nebylo co vidět. 🙂

Prošli jsme následně kolem rybníků Horní a Dolní Borek, kde jsem se zejména já chopila kontroly přítomnosti kachen, přičemž toto mi bylo umožněno pouze v omezené podobě zdálky a na šlajfce a to z důvodu, že kdyby tam náhodou něco bylo, tak abychom do těch rybníků společně s Fanny nezahučely proboříce se nepříliš silným ledem. 🙂

Na stezce jsme poté narazili na místní sluneční hodiny, na nichž jsme moc čas nezjistili a to díky dnešnímu zimnímu, mlhavému počasí s přítomností trošky napadaného snížku. Ale to až tak moc nevadilo, hodiny jsme stejně rozzářily hlavně my, trikolory. 🙂

No a pak jsme se drželi už jen kousku stezky, načež následně jsme si udělali vlastní ťapkací půlkolečko po bezbarvé a žluté cestě, které nás přes lesíky a louky dovedly zpět k našemu startu u rybníčků s kachnami, načež ty opeřenci tam pořád opruzovali, takže panička si nás, trikolory, vzala zase hezky na paškál, abychom si s těmi kachnami nešly nějak „pohrát“ (kdybychom šly, bylo by to asi hezké tóčo). 🙂

Trikolory uprostřed slunečních hodin 🙂

Fotogalerie z tohoto žďárského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Poznáváme Bory
 
 

Naučná stezka Melice

O dnešní neděli jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali trošku dále od naší domoviny a to hlavně z důvodu, že páníček si chtěl zarelaxovat delším řízením naší cestovatelské boudičky. Nám s Fanny to v zásadě nijak extra nevadilo, důležité bylo, že jsme prostě mohly být s páníčky v dosahu. 🙂

Naším cílem se dnes stalo Vyškovsko a to konkrétněji obec Pustiměř a zdejší Naučná stezka Melice.

Startovní pozici jsme zvolili na okraji obce Pustiměř, odkud jsme se po stezce vydali kolem bezejmenné studánky, která pochopitelně nemohla zůstat našimi trikolorními maličkostmi neprozkoumána a neochutnána, načež posléze jsme se lesním průchodem dostali až ke zřícenině hradu Melice. Tady jsme to taktéž důkladně zkontrolovali, ale pro nás, čtyřnožky, to nebylo nic až tak záživného, tudíž jsme si zde našli zábavu svojí (než se páníčci ráčili tím „ničím“ pokochat) a to ve smyslu stráňové hry na honěnou nahoru a dolů. Byla to docela švanda, ale rozjely jsme se až do takové úrovně, že jsme nevěděly, kdy přestat a hrozilo, že v zápalu hry se přerazíme o spadané větve stromů či naletíme přímo do nějakého stojacího stromku, tudíž musela přijít „omezovací korekce“ od páníčků. 🙂

Lesem, loukami a mezipolní cestou jsme dále doťapkali do civilizace zvané obec Zelená Hora, přes níž jsme si s Fanny potrénovaly civilizační průchod (a dle paničky nám to šlo docela dobře), načež následným přírodním průchodem kolem ohrady s daňky, kteří nás velmi za tím plotem zajímali, jsme se dostali do obce Pustiměř. jíž jsme dnes absolvovali civilizační průchod č. 2 a takto jsme se proťapkali až k naší, věrně čekající cestovatelské boudičce a dnešní „kolečko“ jsme tak úspěšně ukončili. 🙂

Trikolory u zříceniny hradu Melice 🙂

Fotogalerie z tohoto vyškovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Melice
 
 

Naučná stezka Umíř

O dnešní typicky podzimní, neslunečné sobotě jsme se nenechali nepříliš pozitivním počasím rozházet a i tak jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat tentokrát na Plzeňsko k obci Vojtěšín k prozkoumání odtud nedaleké Naučné stezky Umíř.

Naším startem se stal okraj obce Vojtěšín, odkud jsme vyrazili po modré barvičce, která nás prováděla podél zvířecí ohrady s aktivním elektrickým ohradníkem, díky čemuž jsme od páníčků byly omezeny pomocí našich procházkových šlajfek a to v rámci naší bezpečnosti – prý bychom byly schopny neřízeně zamířit nejen do samotné ohrady a „hledat“ tamní „poklady“, ale hlavně bychom mohly být ublíženy nějakou tou elektrickou peckou z ohradníku, kterého bychom si nevšimly, což by nebylo vůbec žádoucí.

Po ohradním průchodu jsme se konečně s Fanny dočkaly i volnosti a vyrazili následně po bezbarvé lesní cestě a pak i cyklostezce vstříc samotné Naučné stezce Umíř. Nutno poznamenat, že tato stezka byla snad zatím nejkratší, na které jsme dosud byli, jelikož sama o sobě měla snad asi jen 100 m – zajímavé… 🙂

Naučnou stezku jsme si tedy mohli v rámci její „velikosti“ důkladně prohlédnout, kdy jejími hlavními body byla zdejší kaplička, asi 2 zamřížované studny a jeden řopík. 🙂

No a takto hezky pokocháni jsme se následně lesně napojili na žlutou barvičku, z níž jsme se u rozcestí Karlův dvůr odklonili na cyklostezku (v dnešním pošmournu naštěstí bez cyklistů, takže jsme s Fanny měly volné pole působnosti) a tudy jsme se navrátili zpět na naši startovní pozici.

Trikolory řopíkují 🙂

Fotogalerie z tohoto plzeňského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Umíř
 
 

Naučná stezka Prokopské údolí – Butovice + Naučná stezka Údolím Dalejského potoka (část)

O dnešní neděli jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na okraj hlavního města Prahy k místní čtvrti Butovice, kde se naším zájmem stala Naučná stezka Prokopské údolí – Butovice a její okolí.

Naším startem se stal okraj Butovic, odkud jsme se leso-lučně vydali na ťapkání, kdy jsme postupně potkali nespočet člověků i jiných čtyřnožců, což bylo pro nás (tedy zejména pro Fanny) moc zajímavé a zvláště i v tom smyslu, že zde vesměs nebylo moc páníčků, kteří by se před námi o své hafany nějak báli, tudíž jsme si mohli hezky čuchově „popovídat“ a dokonce s některými i běhavě zablbnout (což opět bylo hlavně zábavou pro třeštiprdlo Fanny, já Celesta se přece nebudu honit za nějakým psem). 🙂

Krom čtyřnožců jsme po cestě minuli i rozcestí Butovické hradiště a několik zajímavých vyhlídkových míst směrem na Prahu. Posléze nás stezka dovedla i ke studánce Stydlá voda, kterou jsme s Fanny s radostí uvítaly a mohly jsme si zde procvičit synchronizované ověření kvality zdejší vodičky. Nutno poznamenat, že byla fakt mňamózní. 🙂

Dále se naše kroky ubíraly přes mašinkové koleje (samozřejmě za důkladného bezpečnostního dozoru páníčků), načež jsme se takto dostali k rozcestí Prokopské údolí. Zde jsme s pomocí žluté barvičky minuli skalní Pamětní desku Jaroslava Foglara, načež ťapkajíc dále po nebarevné cestě jsme se vyskytli v místní části Klukovice, kde jsme měli v plánu absolvovat gastroturistiku v místním gastropodniku Černý kohout. Původně páníčci zamýšleli, že by se mělo i s námi jednat o interiérovou gastroturistiku – s naší čtyřnohou přítomností (i v počtu 2 kusů) v tamním interiéru by nebyl problém, potíž však byla v tom, že vevnitř bylo totálně plno a hlavně i dost teplo. Ale jelikož jsme se našeho gastroplánu nechtěli jen tak vzdát, páníčci se rozhodli, že to zvládnou i exteriérově na venkovním posezení, za což měli od nás, trikolor, velkou pochvalu – v nějakém utiskujícím hicu by se nám fakt nelíbilo. 🙂

No a pochvalu od nás, čtyřnožek, sklidili i za to, že jsme si zde mohly hezky očuchat i malé králíčky v králíkárně, kdy mne samotnou hodně moc zajímali a zvláště když v té králíkárně začali poskakovat ze strany na stranu, zatímco Fanny na ně nejdřív čučela jak puk (co že se to tam hýbe) a pak se začala opičit v zájmových reakcích po mne. Od těch králíčků se nám skutečně nechtělo moc odcházet, takže páníčci s námi měli trošku práce s tím, aby jsme posléze mohli všichni zase pokračovat v našem výletování. 🙂

Gastroturistikově spokojení jsme se poté vydali po žluté barvičce vstříc rozcestí Klukovice – viadukt, kde jsme se napojili na kousek Naučné stezky Údolím Dalejského potoka a podél mašinkových kolejí se dostali až poblíž Dalejského mlýna, od nějž jsme to „střihli“ po nebarevných klikatých cestičkách směrem ke kapličce na okraji Butovic a dalšími neznačenými klikatkami jsme se navrátili na náš dnešní start a příjemně uťapkaní jsme uvítali přítomnost naší cestovatelské „boudičky“. 🙂

Trikolory v Prokopském údolí 🙂

Trikolorní gastroturistky 🙂

Fotogalerie z tohoto pražského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Prokopské údolí – Butovice + Naučná stezka Údolím Dalejského potoka (část)
 
 

Naučná stezka Kalivodské bučiny a okolí

O dnešní neděli se naše výletové kroky s páníčky vydali opět po nějaké chvilce na Rakovnicko a to tentokrát k obci Kalivody k prozkoumání zdejší Naučné stezky Kalivodské bučiny a jejího okolí.

Naším startem se stalo lesní parkoviště poblíž automobilové silnice, od nějž jsme se vydali po nebarevné lesní cestě směrem k samotné naučné stezce, kdy jsme příchod k ní měli zpestřen i nutností sestupu pořádným lesním srázem, což nám, trikolorám, nedělalo problém (sešly a vyběhly jsme si jej snad 2 x dolů i nahoru), zato páníčci trošku žbrblali, jelikož sráz byl pokryt pořádnou vrstvou spadaného podzimního listí, takže nebylo vůbec vidno, co se pod tím listím skrývá, takže se snažili co nejopatrněji sejít dolů. Jak se dalo čekat, panička „chtěla“ na jednom místě objevit, co se pod tím listím skrývá, což se jí i splnilo a to ve formě hezkého mokrého a klouzavého stromokořenu, po němž se jak „baletka“ sklouzla a během vteřiny se zvládla nedobrovolně „zasadit“ svou sedací částí těla do listnaté stráně – její nadšení bylo veliké. No a to jsme, my trikolory, nemohly nechat bez povšimnutí, takže jsme jí hned zamířily „na pomoc“ – tudíž její nadšení bylo ještě větší. 🙂

Posléze jsme se již konečně „dohrabali“ na samotnou stezku, která vedla klidným podzimním lesem, což bylo moc fajn. Cestou jsme zvládli minout i štolu Jindřich, v níž se kdysi prý těžilo černé uhlí – tomu jsme s Fanny nerozuměly, k jídlu to prý není, takže jsme to omrkly a vydaly se ťapkat dále. Takto jsme se dostali zpět k automobilové silnici, po níž jsme si udělali krátký pochod, načež jsme se po chvilce napojili na kousek Naučné stezky Uhelná stezka, která byla opět v lesním duchu, což bylo prima. Pak jsme se již napojili jen na modrou turistickou barvičku a již za šera dorazili zpět na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme posléze mohly rozjímat o všech dnes „přečtených“ informacích. 🙂

Trikolory u štoly Jindřich 🙂

Fotogalerie z tohoto rakovnického výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Kalivodské bučiny a okolí
 
 

Pohádková naučná stezka Panenská

O dnešní sobotě jsme s páníčky vyrazili na vandr tentokrát na Třebíčsko k obci Panenská, kde se naším cílem stala zdejší Pohádková naučná stezka Panenská.

Naším výchozím bodem se stal okraj obce Panenská, kdy po kousku ťapkání jsme u jednoho odlehlejšího domu měli tu čest se 2 malými zvědavými zrzavými hafíky, kterým jsme se s Fanny celkem zamlouvaly, ale po chvíli dalšího našeho ťapkání se vrátili ke svému obydlí – páníčci se obávali, aby nám nechtěli dělat společnost po celou naší procházku, což se naštěstí nevyplnilo (proti pejskům samozřejmě nic nemají, ale neznámí hafani bez viditelných páníčků na obzoru nejsou zrovna důvěryhodní).

Po této úvodní vsuvce jsme se posléze již mohli věnovat v poklidu našemu ťapkání, kdy nás stezka prováděla hezky lesem a měli jsme průběžnou čest s různými dřevěnými postavičkami či zvířátky jako čertem, divokým pašíkem, veverkou, žabkou, drakem. Potkali jsme dokonce i ježibabu, která nás naštěstí nechala na pokoji, načež poté jsme narazili i na postavičku pavouka v silně nadživotní velikosti, jehož se panička nejdřív pěkně lekla, což byla celkem sranda – panička má totiž z pavouků celkem respekt, takže tento obrpavouk byl něco pro ní. Ačkoliv byl jasně dřevěný, zvládla se k němu přiblížit maximálně na 2 metry. 🙂

Dále nás na stezce přivítala i trojice dřevěných muchomůrek, které byly skutečně povedené a i naše trikolorní maličkosti se mezi nimi hezky vyjímaly. 🙂

Následně jsme s páníčky vystoupali na zdejší vrch Sedlo, na němž na nás čekal výhled do krásné podzimní mlhy proložené nastalým drobným mrholením, ale to nás přece nemohlo rozházet. Nutno však konstatovat, že na nás zde čekala i jistá „odměna“ ve formě krásné moudronosné dřevěné sovičky. 🙂

No a jelikož jsme vystoupali vzhůru, logicky jsme zase museli sejít dolů, což bylo dále po stezce kolem dřevěné paní vrány a jejího hnízda a následně kolem parádní dřevěné obří boty, kde jsme naše dnešní ťapkání zakončili a od ní zamířili zpět na náš začátek. 🙂

P.S. Páníčci se pak sami ještě vydali přímo do obce, jelikož tušili, že zde musí někde ještě být úvodní zastavení naučné stezky, které jsme prvotně minuli. A měli pravdu, kousek od ohrady s lamami, pštrosy a husami (prý ještě že nás páníčci ponechali „na palubě“, tato živá stvoření by nás určitě velmi zajímala) byl skutečně start u zdejšího bezejmenného rybníčka, jehož tu hlídali dokonce 2 vodníčci, takže aspoň na konci se mohli páníčci pokochat skutečným začátkem stezky (holt lepší někdy, než nikdy). 🙂

Trikolory v muchomůrkách 🙂

Fotogalerie z tohoto třebíčského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pohádková naučná stezka Panenská
 
 

Naučná stezka Skryjský luh a okolí

Naše listopadové výletování jsme započali tuto neděli a to konkrétně výletem na Rakovnicko k obci Skryje k prozkoumání Naučné stezky Skryjský luh a jejího okolí.

Naším startem se stal úplný okraj obce Skryje u řeky Berounky, jejíž vodní kvalitu jsme si společně s Fanny musely hned po příjezdu dojít vyzkoušet, přičemž má maličkost zvládla i zkouknout, jestli tu náhodou poblíž někde neoxiduje nějaký ten vodní opeřenec – panička si celkem oddychla, že jsem na žádného nenarazila, prý by se fakt v listopadu nechtěla jít do Berounky koupat (rozuměj, že by mne šla lovit z vody). 🙂

Od Berounky jsme se poté vydali na samotnou stezku, která nás provedla typicky podzimním, pošmourným a lehce mlhavým lesem, což nám trikolorám až tak nevadilo, hlavně že jsme se mohli s páníčky „větrat“. 🙂

Na stezce bylo hlavním „objevem“ torzo starého buku, v jehož útrobách jsme s Fanny paničce s radostí zapózovaly, přičemž jsme samozřejmě zvládly důkladně očmuchat a prověřit i jeho okolí, jestli se v něm náhodou nenachází něco „zajímavého“. 🙂

Na konci stezky jsme se odklonili na nebarevnou lesní silnici, která nás dovedla až do lokality Písky, kde jsme měli tu čest s dorostovým zlatým retrívrem, který se na nás nejprve hlídačsky a pak již kamarádsky zaběhl podívat od zdejší chalupy, kdy z jeho „úprku“ byl jeho páníček velmi nadšen, ale vzal to sportovně a byl rád, že jsme ohleduplně počkali, než si toho „provinilce“ dojde k nám vyzvednout, než aby za námi musel letět až někam do lesa (dorostenec by totiž na 99,9% šel určitě s námi). 🙂

No a od Písků jsme to poté vzali ťapkavě po neznačené klasické lesní cestě, z níž jsme se po chvíli přiblížili zpátky na kousek již absolvované naučné stezky a tudy jsme se vrátili na naši startovní pozici u Berounky a naší čtyřkolové boudičky. 🙂

Pózující trikolory 🙂

Fotogalerie z tohoto rakovnického výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Skryjský luh a okolí
 
 

Procházka okolo rybníků Okrouhlíků

Tuto neděli se naše výletové kroky s páníčky tentokrát vydaly na Jihlavsko k obci Vysoká na takové kratší vyvětrání se okolo zdejších rybníků Okrouhlíků.

Naše ťapkání jsme započali na kraji lesa na žluté turistické barvičce nedaleko rozcestí Vysoká, odkud jsme po neznačené lesní cestě a následné zelené barvičce zamířili k rybníku Střední Okrouhlík, kde začalo být celkem „veselo“, jelikož zde bylo nemalé množství kachen (a jak těch jen čumících, nebo jen plavajících, či přímo kejhajících), což mne nemohlo nechat chladnou, tudíž jsem musela být pod zdárnou kontrolou páníčků (jinak bych si to s těmi opeřenci šla řádné vysvětlit), přičemž milá Fanny mi chtěla být samozřejmě nápomocna, takže páníčci museli potřebné omezující kroky nasadit i u ní (takže takové „veselé“ 2 v 1). 🙂

Na břehu rybníka Střední Okrouhlík jsme si posléze s páníčky „střihli“ i lehkou gastroturistiku v místní hospůdce, resp. na její venkovní zahrádce, jelikož prý dovnitř mají vstup povolen jen malí čtyřnožci jako čivavy, jorkšíři a podobní pidipsi. Tímto nás tedy trošku rozladili – chápali bychom to v případě, že by byli nějací hosté vevnitř, ale prý tam dle páníčka nebyl nikdo, tudíž gastroturistika byla zúžena na minimum (= 1 malý „Ježkový“ žejdlíček). 🙂

Následně jsme proťapkali chatkovou oblastí na břehu Středního Okrouhlíka, načež poté jsme se již po hrázi Horního Okrouhlíka a po kousku žluté barvičky vrátili na náš start k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolorní prdelky u Horního Okrouhlíka 🙂

Fotogalerie z tohoto jihlavského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo rybníků Okrouhlíků
 
 

Naučná stezka Poklady Harasova a okolí

O dnešní hezky slunné neděli jsme si s páníčky vyrazili na hezký podzimní výlet na Kokořínsko poblíž obce Kokořínský Důl a to do místní lokality Harasov k prozkoumání zdejší Naučné stezky Poklady Harasova a jejího okolí.

Naším startem se stal břeh rybníka Harasov, do nějž jsme však z naší příjezdní strany měly, my čtyřnožky, vstup zakázán (ne tedy ze strany páníčků, ale místními nařízeními), takže naše původní trikolorní radost z přítomnosti této plochy musela být páníčky ukočírována (fakt jsme s Fanny nechápaly, proč do té vody nemůžeme), ale páníčkové nám za to slíbili, že se nemáme bát, že se té vody dočkáme (to jsme tedy byly zvědavé, jestli to nebudou sliby chyby). 🙂

Omezeným způsobem jsme tedy prošli kolem rybníka, načež posléze jsme se ponořili na samotnou naučnou stezku, která vedla krásným podzimním lesem, kdy jsme mohly hezky šustit ve spadaném listí, takže byla i celkem švanda. 🙂

Na stezce jsme také narazili na místo, kde bylo na cestě i kolem ní krom listí spadáno i nemalé množství vlašských ořechů, tudíž jsme s Fanny neváhaly a pustily se do louskání, zatímco páníčci si začali užívat jejich sběr do tašky, naivně si myslíc, že si rozlouskáme jen pár oříšků a dáme pokoj, ale to my ne. Louskaly jsme, louskaly až tak aktivně, že po chvíli přišel od páníčků nekompromisní zákaz, že už prý stačilo (prý by nám mohlo být špatně či po projití naším trávicím traktem by to mohlo mít nestandardní následky), takže jsme musely potichu jako myšky ležmo čekat, než se páníčci nabaží svého ořechového sběru. Krkouni. 🙂

Následně nás stezka dovedla až do obce Bosyně, kde sama o sobě stezka končila, tudíž jsme si touto obcí udělali civilizační průchod, při němž jsme si vysloužili velké obdivování a i drbání od zdejších dětiček (líbilo se jim, že jsme prý v zásadě stejné, jen jedna malá a druhá velká), načež poté jsme se po žluté barvičce opět lesem vydali zpátky k rybníku Harasov.
No a jelikož páníčci drží své slovo, u rybníka jsme se poté napojili na červenou barvičku, kdy jsme si rybník Harasov obešli na protilehlý břeh, kde se již pejskové mohou koupat, takže jsme se konečně mohli smočit a vyzkoušet kvalitu zdejší vody. 🙂

Následně nás červená barvička dovedla až k automobilové silnici, po níž jsme si dali pochod až na náš start, přičemž jsme se po cestě dočkali ještě jednoho zpestření a to, že zde zrovna byl natáčen nějaký reklamní spot na nějaký sportovní automobil, takže jsme si mysleli, že bychom s Fanny mohli být také mediální hvězdy (že bychom se v tom spotu u silniční krajnice aspoň nějak mihnuly), ale byli to nějací divnočlověci, společně s páníčky nás totiž ve slušnosti „zahnali“ asi 3 metry za krajnici, abychom jim prý nelezli do záběru. Tss, taková neuctivost k trikolorám… Osobně si s Fanny myslíme (a páníčci s námi pochopitelně souhlasí), že v daném reklamním spotu bychom byly nejhezčí pasáž než „nějaké“ auto. 🙂

Trikolory u rybníka Harasov 🙂

Fotogalerie z tohoto kokořínského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Poklady Harasova a okolí
 
 

Procházka okolo Skalice

Tuto sobotu jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat na jih Čech na Strakonicko k obci Truskovice na vlastní lesní procházkové „kolečko“ okolo vrchu Skalice.

Naším startem se stalo rozcestí Lomec – bus, od nějž jsme se naší individuální trasou vydali po zelené barvičce do lesa, která nás provedla až k rozcestí Pod Skalicí a od nějž jsme to vzali pro změnu přes barevně neznačenou cestu a pak kouskem modré barvičky na náš start.

Ač se jednalo o takovou jednoduchou, nijak zvláštně zážitkovou procházku, byla celkově moc hezká, mohli jsme si užívat klidného podzimního lesa a dokonce se páníčkům podařilo najít i nějaké ty houby, s čímž ani nepočítali, takže z toho měli o to větší radost. 🙂

Lesní trikolory 🙂

Fotogalerie z tohoto strakonického výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo Skalice
 
 

Naučná stezka NPP Peklo

O dnešní neděli jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat tentokrát na Českolipsko k obci Zahrádky, kde se naším cílem stala Naučná stezka NPP Peklo a její okolí.

Naše ťapkání jsme započali v lokalitě Karba, odkud jsme se po stezce vydali směrem k rozcestí Údolí Peklo. Odtud mne a Fanny páníčci z bezpečnostních důvodů omezili na procházkovou šlajfku, jelikož jsme tady procházeli po prkýnkových dřevěných lávkách na bažinami podél Robečského potoka, což mne s Fanny úplně nějak nevyhovovalo a obě bychom raději šly těmi bažinami. To se ale samozřejmě nezamlouvalo páníčkům a to nejenom z důvodu, že bychom posléze byly jak netrikolorní prasátka, ale také že bychom se tam mohly někde probořit až tak, že by z nás poté mohlo být za čas i uhlí, což bylo skutečně nežádoucí. 🙂

Cestou jsme minuli místní jeskyni, kterou jsme si s Fanny zvládly lehce obhlédnout, ale nic zajímavého v ní nebylo, načež jsme se po chvíli ťapkání dostali k rozcestí Nový Dvůr v Pekle, odkud jsme pokračovali dále po červené barvičce, kdy jsme zde měli „tu čest“ se smečkou odpočívajících a provokujících kachen na druhém břehu, což mne dostalo „do varu“, chtěla jsem si to s nimi jít vyřídit, ale ze strany páníčků mi to nebylo dovoleno. Tak jsem aspoň po celou další cestu podél potoka měla oči i uši na šťopkách, jestli ještě někde nebude nějaký ten opeřenec opruzovat. 🙂

S pomocí červené barvičky jsme si prošli i vytesanou skalní chodbou, což mne samotnou nijak nemohlo rozházet, zato Fanny byla z počátku trochu nejistá, jakou že to velkou tmavou myší dírou má jít, ale jelikož všichni ostatní jsme prošli v pohodě, přizpůsobila se tomu také. 🙂

Následně jsme doťapkali až k rozcestí U Skautské skály, kde jsme se zdálky a „z přízemí“ trochu pokochali samotnou Skautskou skálou, od níž jsme si udělali takový vlastní polně-luční pochod (v mapách značené bezbarvé lesní cesty jsme totiž nějak v reálu nemohli, tak jsme si holt udělali cestu vlastní).
Takto jsme se dostali až do lokality Nový Dvůr a tím i ke zdejší Kozí farmě. Když už jsme tu byli, tak jsme nemohli ji také nezkusit nenavštívit a zadařilo se nám – dokonce i v neděli odpoledne tu měli otevřeno. Zdejšími majiteli a provozovateli zde byli páníčci i my, trikolory s radostí přivítáni, v jejich farmovém obchůdku páníčci mohli ochutnat jejich výrobky (a prý byly vynikající) a i se dozvědět zajímavé informace o výrobě sýrů apod.

Po této originální gastrovsuvce jsme pak již jen podél mašinkových kolejí, jakési lesní megachatky, kde se mi povedlo „zažehnat nebezpečí“ ve formě promenádující se černé kočičky, a krátkým průchodem přes lokalitu Karba zamířili na náš start k naší cestovatelské čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory na stezce 🙂

Trikolorní „zákaznice“ na kozí farmě 🙂

Fotogalerie z tohoto českolipského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka NPP Peklo
 
 

Volby 2018 + Přírodní rezervace Strádovské Peklo

Tuto sobotu jsme společně s Fanny nejprve musely řádné dohlédnout na splnění „občanské povinnosti“ páníčků ve smyslu řádného odvolení v letošních volbách. Myslíme si, že jsme to zvládly dobře, dozor prostě musí být. 🙂

Volební dozorkyně 🙂

Po této zodpovědné činnosti se posléze naše výletové kroky vydaly na Chrudimsko k obci Libáň k prozkoumání zdejší Přírodní rezervace Strádovské Peklo.

Naším výchozím bodem se stal okraj obce Libáň u zdejšího sadu, jímž jsme procupitali (já s Fanny přitom zvládla ochutnat i pár spadlých ořechů na zemi) a s pomocí zelené turistické barvičky se dostali až ke zřícenině hradu Strádov. Zde jsme to zejména z důvodu bezpečnosti nás trikolor přespříliš nezkoumali (hrozilo totiž, že bychom mohly někam nekontrolovaně zahučet apod.), takže jsme si (tedy páníčci) tuto zříceninu zhlédli hezky z vnějšku a po zelené jsme se dostali až k protékající říčce Chrudimce, což bylo pro nás, čtyřnožnice, velmi vítanou záležitostí. 🙂

Podél říčky Chrudimky jsme posléze minuli rozcestí Strádovské peklo a pokračujíc dále do zelené barvičce jsme se dostali na rozcestí Pekelský mlýn. Zde jsme se lehce rozhlédli, jestli nenarazíme na nějakého pekelníka, ale nikdo takový tu nebyl, jen jiní, svačící turisté, takže páníčci museli řádně „zasahovat“, aby turistům nebylo díky naší trikolorní přítomnosti něco z té svačiny nenávratně „odkloněno“. 🙂

Od Pekelského mlýna jsme se vydali pro změnu po barvičce modré, která nás dovedla až k pěkně rušné hlavní silnici, takže při jejím překonávání jsme všichni v rámci bezpečnosti museli hezky přidat do kroku, načež posléze jsme si udělali civilizační průchod přes obec Drahotice, kolem Drahotického rybníka (v němž byly i kachny, ale jelikož byly v klidu, já byla také v klidu, takže dle páníčků se naštěstí žádné kachní extempore nekonalo) a následným civilizačním průchodem ještě přes obec Libáň jsme se dostali na náš dnešní začátek. 🙂

Mostkové hlídačky 🙂

Fotogalerie z tohoto chrudimského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Volby 2018 + Přírodní rezervace Strádovské Peklo
 
 

Kolenská cesta v Brdech

O dnešní neděli jsme se s páníčky vydaly na Rokycansko k obci Strašice k prozkoumání zdejší části Brd u Kolenské cesty.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Strašice u rozcestí Padrťský potok, kde jsme hned s Fanny zašly okusit vodičku z místní říčky/potůčku Klabava (těžko říct, proč se to rozcestí jmenuje tak, jak se jmenuje, když tu teče něco jiného názvu), načež jsme poté s páníčky vyrazili do lesa zkusit houbové štěstí. Bohužel jsme to páníčkům já s Fanny celkem kazily, jelikož museli mít stále oči na šťopkách, kde která z nás je nebo za čím a kam jde (měly jsme holt svůj den), takže z hub nebylo nic (stejně ani žádné nebyly, a to ani prašivky), ale s Fanny jsme si vysloužili i dočasné šlajfkové omezení, abychom se prý ráčily ukáznit v tom, jak se řádně chovat. 🙂

Takto lesem jsme se tedy podél modré a bezbarvé barvičky dostali až na Kolenskou cestu, která vedla taktéž dále lesem, kde páníčci usoudili, že už bychom mohly být trošku rozumnější, takže jsme byly „zbaveny“ omezení a mohly si tak pěkně lesně čmuchat po svém. 🙂
Tato cestička nás dovedla přes rozcestí Lipovsko až k rozcestí Kolenská cesta, od nějž jsme poté vyrazili po barvičce žluté zpátky na náš start, kde jsem ještě s Fanny musela těsně před odjezdem znovu zkontrolovat vodičku v říčce/potůčku Klabava, jestli se tu za tu chvíli, než jsme si obešli to naše „kolečko“, něco nezměnilo. 🙂

Trikolory s „vochomůrkou“ 🙂

Fotogalerie z tohoto brdského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kolenská cesta v Brdech
 
 

Naučná stezka Jelení žlíbek a okolí

Dnešní státně-sváteční den jsme si s páníčky oslavili výletováním na Brněnsko k obci Veverská Bítýška k prozkoumání místní Naučné stezky Jelení žlíbek a jejího okolí.

Naším startem se stalo parkoviště Rokle u Brněnské přehrady, z něhož jsme se vydali vstříc samotné naučné stezce. Stezka vedla hezky klidným a stinným lesíkem, což bylo super, jen by bylo ještě lepší, kdyby fakt byl i nějaký ten potůček či louže na osvěžení a ne jen vyschnuté památky po jejich nedávné přítomnosti. 🙂

Takto jsme se proťapkali až k chatičkám u Brněnské přehrady, mezi nimiž jsme si udělali takový civilizační průchod, načež posléze jsme přeběhli hlavní silnici a já společně s Fanny jsme se těšily na osvěžení se v samotné Brněnské přehradě. Bohužel však toto nám nebylo dopřáno, jelikož hned od břehu byl dost velký pás nějakého zeleného fujtajblu, ke kterému nás panička nechtěla pustit – prý kdybychom tam vlezly, přestaly bychom býti trikolorami, ale spíš zelenými rákosníčky a kdoví co ještě. 🙂

Po tomto „neúspěchu“ jsme si zašli spravit náladu gastroturistikou v místní pobřežní občerstvovně U Ňuchňáka, kde bylo moc hezky a vypadalo to zde, jak kdyby se tady odehrával nějaký pejskařský sraz, jelikož nás, čtyřnožníků, se zde průběžně vyskytovalo nemalé množství. 🙂

Příjemně občerstveni jsme si posléze poťapkali podél břehu Brněnské přehrady, společně s Fanny jsme chtěli jít „pomáhat“ i několika zdejším rybářům, což se však u páníčků neshledalo s úspěchem, modelínově jsme si zapózovali u zdejšího parádního dřevěného hrošíka v takřka životní velikosti a krátkým silničním pochodem jsme zakončili dnešní výletové kolečko zpátky u naší čtyřkolové boudičky. Prostě hezký den! 🙂

Trikolory u Brněnské přehrady 🙂

Trikolorní modelíny s hrošíkem 🙂

Fotogalerie z tohoto brněnského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Jelení žlíbek a okolí
 
 

Procházka okolo Hasištejna

Ani o dnešní typicky podzimně deštivé neděli se nám s páníčky nechtělo zůstávat jen tak doma, tak i s pomocí interneto-meteoradaru se snažili najít místo, kde by to deštění nemuselo být (nebo jen aspoň hodně malé), načež jako příznačným cílem výletování zvolili Chomutovsko u obce Místo a místní zříceninu hradu Hasištejn a okolí.

Ač to prý na tom interneto-meteodaradu celou dobu vypadalo dobře, tak takřka jen chvíli před naším příjezdem na náš výchozí bod, začalo jemně mrholit až lehce pršet. Ale co, když už jsme sem dorazili, nechtělo se nám hned dělat čelem vzad k domovu. No a taky přece nejsme z cukru, aby nás nějaké kapky deště rozházely. 🙂

Tudíž jsme z parkoviště u Hasištejna v kapkách deště vyrazili po žluto-modré barvičce do místního lesíka, načež po chvilce jsme se odklonili na bezbarvou lesní cestu zvanou Císařská cesta. Ta nejprve vypadala (zejména pro páníčky) v dnešním deštění obstojně, ale po chvíli se tedy hezky „vybarvila“ a to ve smyslu, že díky jejímu travnatému zárůstu měli páníčci zanedlouho pěkné mokro v botech, takže jejich nadšení bylo „velkolepé“. 🙂

Po Císařské cestě jsme posléze pokračovali až do místa jejího střetu s modrou turistickou barvičkou, na níž jsme se dále napojili a po její trase podél Prunéřovského potoka jsme se kolem památného Dolního a Horního úbočského smrku dostali až k rozcestí Úbočí, u nějž jsme se zmokle mohli pokochat zdejším kamenným mostkem přes Prunéřovský potok z 5. století.
No a odtud jsme se již po žluto-modré barvičce dostali zpět na náš start. Mezi kapkami deště jsme si ještě zlehka prohlédli samotnou zříceninu hradu Hasištějn, páníčci se ve zdejší miniobčerstvovně zahřáli jejich čajíčkem a punčem, načež posléze jsme všichni milerádi nasedli do suchých útrop naší čtyřkolové „střechy nad hlavou“. 🙂

Trikolory na Hasištejně 🙂

Fotogalerie z tohoto chomutovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo Hasištejna
 
 

Naučná stezka Slezská stezka + 1. interiérová gastroturistika v počtu 2 trikolor :-)

O dnešní, již celkem typicky podzimní sobotě jsme se s páníčky vydali za výletováním do Krkonoš a to konkrétně na Trutnovsko k obci Strážný k prozkoumání místní Naučné stezky Slezská stezka, ale taktéž zkusit absolvovat 1. horskou gastroturistiku v sestavě 2 člověk a 2 trikolor. 🙂

Naším startem se stalo parkoviště nad obcí Strážný, u nějž jsem já s Fanny po výstupu za naší cestovatelské boudičky s radostí přívítala zdejší Klínový potok, kde jsme se hned takto na začátku mohly hezky pobrouzdat a osvěžit. 🙂

Následně jsme se již vydali na samotné ťapkání, kdy jsme se z parkoviště dostali k rozcestí Rybniční domky, kde jsme prozatím jen lehce „čuchli“ k naučné stezce (tu jsme si nakonec nechali až na 2. polovinu dnešního výletového kolečka) a po neznačené lesní cestě jsme „zahučeli“ do lesa. Zde jsme společně s Fanny páníčkům celkem „pomáhaly“ v jejich zdejším mini-houbobraní (dle páníčků to naše „pomáhání“ tkvělo hlavně v tom, že jakmile jeden z páníčků na druhého zavolal, že našel houbu, jedna z nás šla dotyčnému hned „na pomoc“ a to právě spíše ve smyslu odkopnutí či rozšlapání dané houbičky), takže si ty houby museli před naším „náletem“ trošku hlídat. 🙂

Jelikož neznačená lesní cesta na svém konci na žádnou další cestu nenavazovala, střihli jsme to vlastní úvahou páníčků skrz kus lesa vstříc modré barvičce, která nás dovedla poblíž dnešní plánované gastroturistice a to k Penzionu Andula. Nejprve měli páníčci v plánu, že bychom si společně poseděli na zdejším venkovním posezení, ale jelikož jsme byli v horách a páníčkům nebylo úplně nejtepleji a celkem i na nějaké to pohodlné sezení pofukoval horský „větříček“, páníček se zašel optat, zda-li by celá naše člověčí a psí sestava nemohla pobýt v jejich interiérových útrobách. A hle, nic proti tomu neměli, což bylo super, takže milá Fanny si mohla vyzkoušet, jaké to je být uvnitř gastropodniku.
Obě jsme to dle páníčků zvládly naprosto krásně (seděly či ležely jsme u stolu jako pěny, že o nás ani nikdo moc nevěděl, když si nás okem nevšiml), ale jedno jsme obě zjistily hned po příchodu dovnitř. A víte, co to bylo? No přece kde mají kuchyň. 🙂

Po příjemné gastroturistice jsme se posléze ťapkavě napojili opět na modrou turistickou barvičku, kudy jsme došli až k Restauraci Friesovy boudy (zde jsme již gastroturistiku neabsolvovali), načež odtud jsme se vydali po bezbarvé horské cestě vstříc červené barvičce a tím již konečně k části Naučné stezky Slezská stezka.

Zde jsme průchodem opět přes les, horskou komunikaci i kolem ohrady s ovečkami (které mne s Fanny dost zajímaly), to vše proloženo krásnými výhledy do kraje, zašli zase do lesa, kudy jsme doťapkali přes rozcestí Hříběcí boudy a kolem zdejšího Lomu Strážné (ke kterému byl vstup na vlastní nebezpečí, tak jsme to neriskovali) zpátky k rozcestí Rybniční domky a tím i na náš parkovišťový start s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Trikolorní krkonošské modelky 🙂

Fotogalerie z tohoto krkonošského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Slezská stezka + 1. interiérová gastroturistika v počtu 2 trikolor :-)
 
 

Lipůvecká lesnická naučná stezka

O dnešní neděli jsme si s páníčky zavýletovali tentokrát na jižní Moravu (páníček se chtěl hlavně také jen tak trošku dále projet s naší čtyřkolovou boudičkou) a to na Blanensko k obci Hořice k prozkoumání zdejší Lipůvecké lesnické naučné stezky.

Naším startem se stal okraj obce Hořice u stejnojmenného rozcestí, odkud jsme došli po stezce k rozcestí Nad Hořicemi, za nímž jsme se po chvíli z naučné stezky odklonili jen na modrou barvičku. Toto zejména z důvodu, že stezka dále vedla po cyklostezce a při dnešním hezkém počasí tu těch cyklojezdců bylo nemálo, takže bychom se, my trikolory, nemohly moc proběhnout, aby nehrozilo, že se nějakému tomu cyklistovi zamotáme po kola. 🙂

Takto jsme si tedy hezky cupitali lesem, načež po chvíli zčista jasna na paničku udeřili 2 sršně. Prý kdyby jen lezli a nic nedělali, bylo by to fajn, ale ač se panička snažila se nepříliš ošívat, schytala od nich 2 pigára – jedno do hlavy a jedno do ruky (asi aby to ani jednomu z nich nebylo líto). Ač to prý nebylo zrovna nejpříjemnější, následně panička prohlásila, že přece není z cukru a nějaké ty štípance jí nerozhází, tak jsme i přes tuto nepříjemnou vsuvku v ťapkání pokračovali dále.

Po cestě jsme pak narazili na moc pěknou Hančinu studánku, která se zejména mojí maličkosti se svojí vodičkou velmi líbila a hlavně chutnala. Následně bylo páníčkům ve zdejším lese podél cesty dopřáno i hezké houbobraní (asi jako „náplast“ za ty 2 sršně), z čehož měli velkou radost a moc je to bavilo. Takto jsme se dostali až na vrch Bukovec, kde byl krásný lesní klídek a pohodička, a přes následné rozcestí Pod Bukovcem a červenou barvičku až na náš start, kde jsme si ještě před odjezdem s páníčky „střihli“ venkovní gastroturistiku v místní hospůdce U Strakatého koně. 🙂

Trikolorní gastroturistky 🙂

Fotogalerie z tohoto blanenského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lipůvecká lesnická naučná stezka
 
 

Výstup berňáků na Říp 2018

O dnešní sobotě jsme se vydali jako aktivní účastníci na naplánovaný každoroční výstup berňáků na horu Říp.

Pro malou Fanny bylo toto první velké setkání hafanů, takže hned zpočátku byla značně vyjevená, ostražitá až bázlivá, ale po chvíli, kdy koukala na to, že se mnou to nic nedělá a jdu se v pohodě očuchávat s jinými čtyřnožci, jí asi docvaklo, že to nemusí brát nijak katastroficky, ale spíš radostně. 🙂

Velmi vtipnou vsuvkou při výstupu vzhůru po vypuštění nás trikolor na volno byla páníčkem zvolená taktika, jak hlavně mne mezi všemi dalšími trikolorami poznat (malá Fanny se ještě dle páníčka poznat dá, ale se mnou to má prý horší, prý my všichni velký jsme prostě stejní a to hlavně zezadu a zvrchu). Takže aby věděl, podle čeho mne může hledat, označil si mne na obojku takovým srolovaným žlutým reflexním proužkem a bylo to. Takhle jsem pro něj prý v trikolorní davu nepřehlédnutelná a nesplete si mne s jinou trikolorou, nebo rovnou nějakým panem trikolorem. 🙂

Počasí letos vyšlo zase parádně a celkově se sešla krásná sestava lidiček i pejsků, díky čemuž se podařilo i charitativně vybrat na Berňáčky v nouzi přes 5 000 korunek a na mělnický útulek přes 2 000 korunek. Takže jsme z toho měli samozřejmě všichni velkou radost, jak jsme dobří. 🙂

My jsme se zde s páníčky setkali zejména s naší „salašnickou“ rodinkou (psí i člověčí) kolem chovatelské stanice Trikolore Fortuna. Naše čtyřnohá rodinná sestava se skládala z těchto kousků: Celesta + Fanny, Cargo + Draco a Ella.
Páníčci si hezky zase po nějaké době vzájemně popovídali, sdělili si novinky a probrali všechno možné i nemožné – prostě jsme si udělali hezké setkání.

Rodinka Trikolore Fortuna na Řípu 🙂

Sestup dolů ze Řípu jsme si posléze ještě zpestřili jinou trasou, než jsme šli nahoru (a to i s doprovodem Elly a její paničky Zdeňky) a to po žluté barvičce k Pražské vyhlídce, kde byl dnes výhled opravdu moc pěkný a následně od rozcestí Pod Řípem po červené barvičce a bezbarvé cestě až na náš start na parkovišti.

Moc všem děkujeme za příjemnou společnost, bylo to super a už se těšíme na další společné setkání.

Trikolory na Pražské vyhlídce 🙂

Fotogalerie z tohoto výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výstup berňáků na Říp 2018
 
 

Chýnovská naučná stezka a okolí

Tuto neděli se páníčci rozhodli tentokrát pro výletování na Táborsko k obci Chýnov na zdejší Chýnovskou naučnou stezku.

Začátek jsme zvolili na louce na okraji Chýnova, odkud jsme se po stezce vydali lesem (kde bylo hezky chladivo) k rozcestí Chýnovský potok, kde jsme se s Fanny zvládly příjemně vnitřně osvěžit, načež posléze jsme se přes luční průchod (kde bylo pro změnu o dost teplo než v lesíku) dostali až k samotné Chýnovské jeskyni. Zde jsme to, my trikolory, lehce obhlédly z „omezeného hlediska“ (abychom prý nějak neobtěžovali zdejší jiné turisty, kterých byl byl celkem dostatek) a zašli jsme se pokochat i kousek dál a to lomem na Pacově hoře. 🙂

Od Chýnovské jeskyně jsem se poté vydali zpět stejnou cestou zase až k Chýnovskému potoku, jímž jsme s Fanny ani napodruhé neopovrhly, načež posléze jsme se odklonili na neznačenou lesní cestu (není naším zvykem ťapat zcela stejnou cestou tam i zpátky) a dle páníčků jsme dobře udělali. A víte proč? Ač bylo všude okolo v lese zcela sucho, zde se na několika místech vyskytly díky loužím i samotnému nedalekému potůčku vlhká místečka a s nimi i krásné houbičky, z nichž měli páníčci velkou radost a vrhli se tedy na sběr. Jak je o mne známo, houbobraní mne zrovna nebere, takže jsem se zařídila dle svého a buď si něco očmuchávala nebo „svačila“ nějaký kus dřeva. Pro Fanny bylo houbobraní premiérou, nějak nechápala, proč ji z nějakých míst páníčci odhánějí (z hub by po její přítomnosti totiž nic sbíratelného nezbylo), ale zvládla se projevit jako možný houbový hledač – na jednom místě totiž zamířila do křoví, z nějž po paniččině houknutí „Tam ne“ tedy vycouvala (panička totiž předpokládala, že by tam mohla být nějaká lesní „chuťovka“), načež paničce to nedalo nenakouknout, co že tam Fanny tak lákalo a hle, on tam parádní tmavý sametový hříbeček doslova čekající na nás. 🙂

Jsem ale dost zvědavá na to, jak dlouho Fanny nějaké to koukání po houbách vydrží, a jestli stejně jako já nepřijde na to, že houby jsou prostě nuda. 🙂

Trikolory u Chýnovské jeskyně 🙂

Fotogalerie z tohoto táborského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Chýnovská naučná stezka a okolí
 
 

Okruh Obří postele + Vinobraní na Kačině s Fanny

Tuto sobotu jsme se výletově vydali na Pardubicko k obci Zdechovice na zdejší „barevný“ Okruh Obří postele.

Naším startem se stal okraj Zdechovic u vodojemu, odkud jsme se po žluté barvičce lesem dostali k rozcestí K Paloukům a odtud po zelené barvičce až k samotnému skalnímu útvaru Obří postele, u nějž jsme si s Fanny vyzkoušely válendo grando (moc hezky to v dnešním teplém dni chladilo). 🙂
Poté jsme ťapkali dále a to po modré barvičce zpátky na start, kde jsme cestu lesem měli zpestřenu balónkovým žralokem, k němuž já se nejdřív hnala jak za kachnou, ale jelikož to byl prostě jen „žralok“, můj zájem rychle opadl. Za to Fanny z toho byla vyjevená jak spadlá z višně a měla před ním respekt, jako kdyby ji chtěl skutečně sežrat. Teprve až po paniččině výpomoci, že tento „bubák“ nic nedělá, se celkem zklidnila, i když trocha respektu stále zůstala. 🙂

Trikolory u Obřích postelí 🙂

Poté jsme s naší boudičkou popojeli trošku dále a to ke Kutné Hoře k zámku Kačina na zdejší dnešní vinobraní. Jelikož já obdobné akce zrovna nevyhledávám (je tam moc lidí, pořád se pes musí někomu vyhýbat, pořád někde něco voní a já k tomu nemůžu a pořád poslouchám jen „Ne“ nebo „Nesmíš“), tak mne tohoto páníčci ušetřili a já odtud pokračovala s páníčkem a naší „boudičkou“ za jinými záležitostmi, zatímco panička a Fanny si zde u Kačiny vystoupily a milá malá Fanny se šla otrkávat a socializovat. 🙂

To, co mi posléze vyprávěla, lze shrnout následovně:

  • všude bylo nezvykle moc dvounožců, z čehož jsem měla z počátku dost respekt (je divný, že neexistují jen páníčci s paničkou a naše domácí člověčí osazenstvo). Ale jelikož ta jejich hromadná člověčí přítomnost zde pořád přetrvávala, nějak jsem si na to po chvíli zvykla a dokonce jsem na vodítku přestala tahat jak utržená z řetězu (ono je celkem pohodlnější na vodítku netahat). 🙂
  • dokonce i několik dvounožců bylo ze mne unešeno až natolik, že si mne dokonce (po dovolení paničky) přišli pohladit či podrbat, optat se, co jsem za krásnou rasu a že jsem krásný „medvídek“. 🙂
  • bylo tam několik stánků, ze kterých to krásně vonělo, že jsem začala mít pořádný hlad (samozřejmě ještě větší než mívám obvykle), načež panička „tyranka“ mi nedovolila se k nim vůbec přibližovat, že prý bych se ještě naučila řádně „somrovat“, což prý není žádoucí. Nějak tomu nerozumím. 🙂

Následně jsme se opět všichni po dohodě přes telefonní bezšňůrová sluchátka páníčků sešli pospolu, všichni se usadili na palubě (nutno poznamenat, že Fanny s očividně hodně nabytými dojmy, které jí zmohly) a vyrazili zpátky k naší domovině. 🙂

Fanny v chládku na Kačině 🙂

 

Fotogalerie z tohoto pardubicko-kutnohorského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Okruh Obří postele + Vinobraní na Kačině s Fanny
 
 

Naučná stezka od Ptáčkovny k Živci

O dnešní neděličce nás tentokrát páníčci „vytáhli“ na výlet na okraj Písku, kde se naším cílem stala Naučná stezka od Ptáčkovny k Živci a okolí.

Naše ťapkání jsme započali u rozcestí U Vodáka, odkud jsme se po modré barvičce vydali do zdejšího lesa. Hned na úvod jsme měli tu čest procházet kolem Obory U Vodáka, v níž jsme se mohli pokochat několikerým dančím zvířectvem, které zde koukalo, přežvykalo či odpočívalo. Se mnou samotnou to nic nedělalo, jelikož kopytníci byli v klidu a nikam nezdrhali (tak jsem byla v klidu taky), za to Fanny na ně čučela jak z bambusu – no jo, holt existují i větší čtyřnožci než například já. 🙂

Stezka nás posléze dovedla k Písecké vyhlídce, kde byl moc hezký a pořádně velký přístřešek (spíš taková skorochatička), ale očekávaná vyhlídka byla spíš taková „nevyhlídka“ – čekali jsme totiž aspoň trošku výhled do kraje, ale díky již povyrostlým stromům, jsme měli výhled jen na ně – asi jsme tedy měli vyhlížet nějakou veverku nebo tak něco. 🙂

Posléze průchodech kolem dvou telekomunikačních stožárů s anténami (které velmi zajímaly hlavně páníčka) a napojením se na modrou barvičku jsme se dostali až k rozhledně Jarník. Zde nás páníčci nechali z bezpečnostních důvodů přišlajfkované v jejím přízemí (abychom na volno nevymýšlely nějaké blbiny či nešly též vzhůru na rozhlednu) a sami si vystoupali vzhůru do jejích vyhlídkových výšin. Zde se již prý nechalo o nějakém tom vyhlídkování mluvit, ale ne zas o nějakém extra – dnešní podzimní počasí toho úplně prý moc nedovolilo (ale co, aspoň vůbec něco). 🙂

Poté jsme se minouc rozcestí Sedlo pod Srní Homolí dostali až na rozcestí V Živci, kde si páníčci „střihli“ vsuvku ve formě venkovní gastroturistiky „na stojáka“ u zdejší hospůdky, a pak jsme již jen tak lesem po červené barvičce doťapkali až na náš start U Vodáka. A nutno říct, že právě včas – takřka hned jak jsme všichni nastoupili „na palubu“, začalo pěkně pršet. 🙂

Trikolorní modelíny 🙂

Fotogalerie z tohoto píseckého výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka od Ptáčkovny k Živci
 
 

Naučná stezka Na Pravdě + socializace na Václavském náměstí

Dnešní první zářijový den byl typicky podzimní. Ale ani to nás neodradilo od výletování, jen to páníčkové měli trošku komplikovanější s tím najít ideálně místo, kde nebude pršet. Tož to po různu prozkoumali, nače posléze padlo rozhodnutí, že si tentokrát zavýletujeme na Lounsko k obci Domoušice na místní Naučnou stezku Na Pravdě.

Na takovém tom interneto-meteoradaru to vypadlo dobře, ale v reálu po našem příjezdu tu teda pršelo, ale co, i přes tuto drobnou nepřízeň jsme se vydali na ťapkání – nejsme přece z cukru, ne? 🙂

Naším startem se stal lesní okraj nad Domoušicemi, odkud jsme se vydali hezky lesem po stezce kolem rozcestí K Čertovu kameni, na nějž samotný jsme posléze po chvíli ve vší jeho kráse narazili. Já s Fanny jsme si ho důkladně prozkoumaly (včetně jeho okolí, jestli tam zejména nějací předchozí turisti nezanechali něco k jídlu) a posléze jsme pokračovali za typického podzimního mrholení kolem vyschlé studánky U Čertova kamene až k rozcestí Úvoz. Odtud jsme to „střihli“ kousek po modré barvičce a následně odklonem po neznačené lesní cestě až pro změnu k zelené turistické barvičce, po níž jsme si doťapkali k místní zřícenině hradu Pravda. Zde jsme to všichni také prozkoumali a prošli (nutno poznamenat, že my trikolory jsme byly nuceny toto abolvovat omezeně na vodítkách, jelikož tu po předchozím turistech byl poměrně nehorázný bordel všeho možného a páníčci neměli zájem, abychom se v tom nějak přehrabovaly, čmuchaly apod.).

Následně jsme již jen od zříceniny Pravda po žluté barvičce sešli dolů k naší čtyřkolové boudičce a rádi nastoupili do jejich suchých útrob.

Trikolory na Čertovo kameni 🙂

No a aby toho za ten den nebylo málo, po cestě domů nám ještě páníčci dopřáli civilizační mezizastávku v samotném hlavním městě Praha (a to rovnou v centrumu), kde jsme si střihli socializační procházku z Karlova náměstí na Václavské náměstí. Po cestě i na samotném Václaváku jsme, my trikolory, byly celkem za hvězdy, budily jsem pozitivní rozruch (dle paniččinných slov se o nás po cestě povídalo v různých světových jazycích, dle toho, jaké jiné člověky jsme potkávali), někdo si nás chtěl i podrbat, někdo i vyfotit a vrcholem všeho byla naše fotopóza na Václavském náměstí pod sochou sv. Václava, kdy panička při našem focení měla „za zadkem“ dalších cca 20 fotografů, co si nás též zvěčňovali. 🙂

Trikolory na Václaváku 🙂

Fotogalerie z tohoto lounského a pražského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Na Pravdě + socializace na Václavském náměstí
 
 

Návštěva u psích kamarádů Baka a Maxe

Tentokrát nás páníčci vytáhli na podvečerní cestovatelský výlet dokonce i v pracovní den a to tentokrát kousek od Ledče nad Sázavou ke kamarádům Bakovi a Maxovi.

Což o to, já je již znám a moc si z nich nedělám (jen oni jsou ze mne většinou paf a to i když jim „voním“ i „nevoním“) a byla to s nimi premiéra hlavně pro malou Fanny. 🙂

Musím na ní prásknout, že když jsme přijeli na místo a kluci se hnali do kufru naší boudičky, Fanny tam byla jak oukropeček, který kdyby mohl, tak by z kufru zacouval až k volantu. Ale co, otrkat se musí taky, takže jí páníčci po chvilce kufrového seznamování „vhodili“ rovnou do „jámy lvové“ naživo, ať se seznamuje. Já si mezitím šla oběhnout celý dvorek, očuchat, co je kde zajímavého, zkontrolovat, zda-li tu stále chovají slepice apod. 🙂

Musím uznat, že po chvíli už milá Fanny se celkem „zabydlela“ a přestala mít svůj ocásek z pozice pod bříškem v poloze normální a i jí přišlo normální být celkově mezi třemi většími hafany (mne už ale asi bere jako samozřejmost). Dokonce se začala chovat i strategicky, kdy nejlepší „schovkou“ a jistotou, bylo sezení a hlídkování pod plastovým zahradním stolkem (asi jí to evokovalo boudičku), odkud měla nejlepší rozhled na to, co se kde děje. 🙂

Naši páníčci si zde s místními páníčky hezky pokecali, dokonce si i venkovně tepelně zvládli upravit (rozuměj ogrilovat) několik krásně vonících klobásek (s námi se tedy odmítli rozdělovat), my čtyřnožci jsme spolu zvládli i chvilkama hezky zablbnout, načež nabyti pozitivních dojmů jsme posléze „dali pac a pusu“ a vyrazili zase domů.

Nutno konstatovat, že tato návštěvička byla super a určitě ji zase musíme zopakovat (to asi příště budou Bak a Maxem čubrnět, že milá Fanny už bude trošku větší než dosud). 🙂

„Čerti“ a trikolory 🙂

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Návštěva u psích kamarádů Baka a Maxe
 
 

Naučná stezka Viselce

O dnešní neděli nás páníčci výletově vytáhli na prochajdu na Královéhradecko k obci Vysoké Chvojno k prozkoumání zdejší Naučné stezky Viselce.

Naším startem se stal okraj obce, z nějž jsme se po stezce vydali do zdejšího arboreta, kde byl nespočet různých druhů stromů a křoví, kdy snad každý z nich se jmenoval úplně jinak (divný, já si bohatě vystačím s pojmenováním prostě strom, prostě křoví či prostě kytka). 🙂

Přes arboretum jsme se dostali až k rozcestí U Chvojenského parku a odtud dále po stezce jsme tentokrát ťapkali již normálním lesem, kdy jsme cestu měli několikrát zpestřenou krásnými loužemi, jimž jsme s Fanny pochopitelně nemohly odolat. Takto jsme minuli rozcestí Viselce, od nějž jsme se přiblížili k místnímu Hlubokému rybníku. S ním měli páníčci původně v úmyslu, že nás v něm nechají smočit, ale bohužel to nevyšlo – v tomto místě byl vstup do rybníka totiž dost vysoký. Okolní chatičkáři asi moc dobře věděli, proč si zde ty svoje „boudičky“ staví. 🙂

Od Hlubokého rybníka jsme se poté vydali po neznačené lesní cestě, která byla i v reálu taková „neviditelná“, že jsem si jí museli v zásadě vytvořit sami dle naší „fantazie“, až se nám podařilo se dostat na uvažovaný přípoj na barvičku modrou. Tato nás provedla místními loukami, kdy na jednom místě jsme naše ťapkání měli zpestřeno nějakými splašenými a kraválníkovými motokrosisty, načež jsme se takto dostali zpět do obce Vysoké Chvojno, přes níž jsme si „střihli“ krátký civilizační průchod až k naší čtyřkolové „boudičce“. 🙂

Trikolorní póza 🙂

Fotogalerie z tohoto královéhradeckého výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Viselce
 
 

Naučná stezka Reliéfy u Kopicova statku a okolí

Tentokrát se nám s páníčky vydařilo vyrazit na výletování i v sobotu, přičemž jsme dnes již trošku prodloužili naši cestovatelskou vzdálenost od naší domoviny. Naším cílem se stalo Turnovsko u obce Kacanovy, kde naším hlavní cílem stala právě Naučná stezka Reliéfy u Kopicova statku.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Kacanovy u zdejšího Hotelu Králíček, odkud jsme se po žluté barvičce vydali hezky do lesa, kde nás páníčci natěšily na nějaký údajný rybníček v lokalitě Jezírka, na nějž jsme se já s Fanny dost těšily, takže jsme se cestou ničím moc nezdržovaly a já svým čuchometrem průběžně ověřovala, zda-li již rybníček není co by kamenem dohodil.
Jakmile jsme k jeho krajům lemovaným pořádným množstvím rákosí všichni dorazili, já společně se svým „klíštětěm“ Fanny zamířila přímo do jeho rákosových útrob, zatímco páníčci si šli dále po cestě. Dokonce i panička byla v klidu a jen tak slovně prohodila: „Ony nás za chvilku doženou, jen se určitě podrouzdaj ve vodě a napijou…“. To ovšem netušila, že jako první je posléze dožene milá Fanny zabahněná ne jako pes, ale jako prase a „vylepšená“ dokonalou přírodní „vůní“ kvalitně uleželého bláta. Moje maličkost se posléze neunavovala tím, že by se z „rybníčku“ vynořila na cestu, ale brala jsem to korytem bahňáku podél cesty, abych měla páníčky na očích, přičemž toto mé jednání malou Fanny také zajímalo, takže se chtěla dále bahnit taky. Toto už bylo na páníčky fakt moc (nechápaly jsme proč, když to byla taková zábava), takže si nás obě daly na šlajfky, abychom se ráčily uklidnit (já totiž v tom bahňáku vyhlížela i kachny a prý nedejbože, aby tam nějaká zakejhala). 🙂

Takže po této zajímavé vsuvce jsme „omezeně“ pokračovali dále po žluté, z níž jsme se po chvilce odklonili ne neznačenou lesní cestu, která nás dovedla k rozcestí Kopicův statek. No a odtud jsme se vydali již na samotnou stezku naučnou. Byla to vskutku originální stezka, která vedla mezi skalními kameny, kdy z nich nebo v nich byly vytesány krásné výjevy z české historie či přírody jako např. Horymír se Šemíkem, Jiří z Poděbrad, Mistr Jan Hus, Jan Žižka apod., přičemž mne s Fanny byl nejvíc sympatický vytesaný lvíček, ke kterému jsme se mohly také hezky „přitulit“. 🙂

Po absolvování stezky, na níž jsme i my 2 čtyřnožky musely řádně koukat pod packy, kam šlapeme, jelikož to byl prostě skalně kořenový terén, jsme se na jejím konci dostali až k samotnému domečku Kopicova statku. Zde jsme trochu porozjímali a následně se po modré barvičce vydali zpět na náš start na okraji obce Kacanovy.

No a ještě před odjezdem jsme zde ve venkovním posezení zvládli absolvovat i gastroturistiku, z čehož jsme měli radost, jelikož se takto mohla konečně Fanny seznámit s tím, co to vůbec je a vypadalo to, že se jí to líbilo (ten zlatavý mok s pěnou se jí také zamlouval a to je ještě neplnoletá). 🙂

Trikolory u lvíčka 🙂

Fotogalerie z tohoto turnovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Reliéfy u Kopicova statku a okolí
 
 

Ondřejovská procházka

Ačkoliv o dnešní neděli bylo opětovně řádně teplo, nechtěli nás páníčci nechat jen tak válet doma (přes týden toho válení díky hicům bylo prý dost), tak vymysleli takovou vlastní „kolečkovou“ odpočinkovou lesní procházku nedaleko naší domoviny a to u obce Ondřejov.

Naším startem se stal kraj lesa nedaleko obce Ondřejov, kde hned po chvilce byl jakýsi bezejmenný lesní rybníček, z čehož jsme s Fanny měly velkou radost, takže obě jsme do něj s radostí hned zahučely. Já samozřejmě s rozvahou sobě vlastní (tzn. smočení se maximálně po bříško), zatímco Fanny se s tím nepárala a šla hned do plavací pozice (asi z ní bude kachna nebo třeba potápka). 🙂

Takto výborně osvěženy jsme se poté po žluté barvičce vydali k lokalitě Hlavačov, kde nic zajímavého nebylo, a následně pokračovali po bezbarvé cestě až na červenou cestu, kde krom chládku lesa dál nic extra zajímavého též nebylo. Takto jsme dorazili kousek od osady Šmejkalka, kde jsme se napojili pro změnu na barvičku žlutou, na jejímž konci nás s Fanny čekalo „překvapení“ – došli jsme takto zpátky k tomu bezejmennému lesnímu rybníčku, takže jsme si v něm (každá po svém) užily podruhé. 🙂

Trikolorní modelky 🙂

Tímto jsme ukončili dnešní procházkové ťapkání (ono nám to v tom teple i celkem stačilo), načež posléze jsme se s páníčky vydali ještě k nějakému divnému megaobchodu, kde neměli nic k jídlu, za to jen samé zahradní potřeby, nástroje, náčiní a takovéto blbiny s tím, že si jdou vybírat nějaký zahradní nábytek či co. Mojí maličkost i s Fanny si jako vrchní poradkyně vzali s sebou, načež ale posléze přišli na to, že nám je nějaký nábytek úplně fuk (žádný gauč tam neměli, tak co), takže to zůstalo na nich. Nutno poznamenat, že jejich doba vybírání byla jedna velká nuda, na čemž jsme se s Fanny dokonale shodly. 🙂

Znuděné trikolory 🙂

Fotogalerie z tohoto ondřejovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Ondřejovská procházka
 
 

Naučná stezka Les Hlásek

Dnešního dne se naše výletové kroky tentokrát vydaly na severovýchodní okraj Prahy u její části Nebušice k prozkoumání místní Naučné stezky Les Hlásek.

Naším začátkem se stal okraj Nebušic, který byl ale paradoxně reálně konec naučné stezky, takže jsme šli zase (jak je naším častým zvykem) naučně odzadu. 🙂

Průchodem kolem krásných zděných božích muk jsme se dostali k místnímu lesíku, přičemž než jsme do něj ještě došli, měli jsme možnost se kochat několikerými letadly nedaleko prolétajícími, resp. připravujícími se k přistání, což bralo hlavně páníčky (nás čtyřnožky čuchově zajímalo něco úplně jiného). 🙂

V samotném lesíku Hlásek bylo posléze moc pěkně a zvládli jsme tu s Fanny i paničce hezky průběžně fotogenicky zapózovat (z čehož měla velkou radost), načež jsme poté dorazili do civilizace jménem Nebušice. Jelikož bylo dnes dost teplo, páníčci nám zajistili ťapkání i kolem místního Nebušického rybníka, který jsme společně s Fanny prubly jak ochutnávkově (žízeň fakt byla veliká), tak i plavacími tempy (toto bylo parádní osvěžení). Následně jsme si udělali částečný civilizační průchod Nebušicemi a měli za cíl si i s Fanny poprvé na výletě vyzkoušet i gastroturistiku. Bohužel nám ale nebylo přáno – v nedaleké vyhlídnuté hospůdce měli z důvodu kompletní rekonstrukce zavřeno. Tak z toho tentokrát nebylo nic. 🙂

No a jelikož nás páníčci nechtěli v horku vláčet dál po asfaltu směrem na náš start, tak se směrově rozdělili tak, že my čtyřnožky s paničkou jsme se vrátily zpátky k Nebušickému rybníku, kde jsme se ještě opětovně zlehka osvěžily, přičemž páníček pokračoval civilizačně dál až na start s naší čtyřkolovou boudičku a k rybníku si nás, babské osazenstvo, přijel vyzvednout. 🙂

Trikolory u Nebušického rybníka 🙂

Fotogalerie z tohoto pražského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Les Hlásek
 
 

Naučná stezka Brdatka – Talichovo údolí

O dnešní neděli nám tentokrát letošní letní velmi teplé počasí dovolilo podniknout zase nějaký ten výlet, aniž bychom všichni byli zcela „vaření“. Tentokrát se naším výletovým cílem stal okraj Berouna a zdejší Naučná stezka Brdatka – Talichovo údolí.

Naše ťapkání jsme započali poblíž rozcestí Beroun – chaty, odkud jsme se po naučné stezce a zároveň červené barvičce vydali do místního lesíka a zdejším stinným chládkem jsme dorazili až k rozcestí Brdatka, kde jsme natrefili na takový moc hezký rybníček. A víte co bylo? Já skoro sama od sebe jsem do něj vlezla nepříliš hledíc na to, že v něm nestačím a nemám pevnou půdu pod nohama a jen tak jsem si „střihla“ pár plavacích temp a krásně jsem se osvěžila. Holt to teplo dělá asi svoje. 🙂
No a samozřejmě „opice“ Fanny nemohla zůstat pozadu, takže se také zvládla smočit a dát nějaké to plavací tempo (a jak hezky jí to šlo).

Následně jsme se takto příjemně osvěženy s páníčky vydali dál po stezce a zároveň žluté barvičce zpět do chládku lesa a tudy hezky v klídečku doťapkali zpět na náš start s naší čekající čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Smočené trikolory 🙂

Fotogalerie z tohoto berounského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Brdatka – Talichovo údolí
 
 

Lhotecký naučný okruh

Tuto neděli jsme si já, Fanny a páníčkové zase hezky společně zavýletovali. Dnes se naším výletovým směrem stala obec Lhota nedaleko Kojčic u Pelhřimova, kde jsme se vrhli na prozkoumání zdejšího Lhoteckého naučného okruhu.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce, odkud jsme vydali po kousku modré turistické barvičky, která nás dovedla na začátek naučné části a zároveň i do příjemného chládku místního lesa. Tady jsme si s Fanny hezky pobíhaly a čuchaly, resp. já nějak šla nebo začala čmuchat, načež ona jak klíště musela být u všeho hned taky, vtěrka jedna. 🙂

Když jsme posléze procházeli po cestě, která vedla nad listnatou strání nad Lhoteckým potokem, napadlo mne, by bylo fajn se v dnešním teplém počasí zajít dolů k potůčku osvěžit, tak jsem se začala vydávat na cestu dolů i s „přísavkou“ Fanny, načež od páníčků po chvilce zaznělo zákazové houknutí, že tam prostě nepůjdeme. Já, ač jsem z toho nebyla zcela nadšena, jsem teda poslechla, ale Fanny dělala hluchou a pokračovala vesele dolů k potůčku dál nedbaje paniččina volání, pískání ani mého štěknutí. Holt vzala uvažování na chvíli sama na sebe, což se jí ale pochopitelně nevyplatilo. Nejprve nemohla z korýtka potůčku vyskočit zpátky nahoru, jelikož koryto bylo vyšší než ona (zahučení směrem do potůčku bylo o dost snadnější), tak jsme se jí vydaly s paničkou na pomoc, kdy já tam byla samozřejmě první a ukázala jí, že když nevyskočí, může jít kousek v korytu potůčku, z nějž kousek dál vedla jakási jakoby cestička, prošlo se mělkou tůňkou a už se dalo vrátit zpátky na normální stezkovou cestu.
To by ale nesměla být Fanny jak torpédo a opičit se po mne ve všem (holt jsem trošku větší a mne tou tůňkou lze lehce projít), takže se jí povedlo do té tůňky dokonale zahučet až po krk, načež z toho byla vyjančená, jak kdyby jí někdo ubližoval (přitom tam všema 4 packama stačila). To už se povedlo dolů sejít i paničce, která si z tůňky Fanny „vylovila“, načež Fanny se hned začala zbavovat přebytečné vody ze svého kožíšku válením se v listí, prašné hlíně, jehličí či nějakém zeleném plevelu, takže ze sebe zvládla vytvořit dokonalé čuně. To je holt tak, když prcek začne „přemýšlet“. 🙂

Po této vsuvce jsme pak pokračovali hezky lesem dále, kdy na nás na jednom plácku čekalo odpočinkové místo s hezkou člověčí houpačkou, kterou páníčci samozřejmě museli vyzkoušet. To se ale očividně nelíbilo mne, jelikož houpačky jsou „velká nebezpečí“, takže jakmile se páníčci začali houpat, šla jsem je okamžitě před tou „potvorou“ chránit. 🙂
A představte si, co páníčci teda vymysleli, když se prý nemohou houpat sami. S houpačkou a samotným houpáním nejprve seznámili Fanny, které to šlo velice dobře, načež posléze přišla řada na mne, kdy jsem se na houpačku nechala též přemluvit a zvládla jsem se zhoupnout jak v sedě, tak i vleže. To jsem asi fakt měla nějakou slabší chvilku, že jsem do toho šla – ale musím uznat, že to bylo docela fajn. 🙂

Následně jsme pak naše dnešní „kolečko“ doťapkali kolem jedné vyhlídky nevyhlídky (byl zde totiž dokonalý výhled do stromů a křoví) zpátky na naši startovní pozici s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Pózující trikolory 🙂

Fotogalerie z tohoto pelhřimovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lhotecký naučný okruh
 
 

Fanny a seznámení s PET flaškou

Dnes u Fanny pokračovalo seznámování s různými věcmi, kdy se tentokrát její „obětí“ stala prachsprostá PET flaška. Já osobně na tom neviděla nic zásadního (prostě flaška a co má být) a ani jsem neměla chuť ji nějak likvidovat, takže jsem ji s klidem ponechala milé Fanny, ať se předvede. 🙂

Ta teda na to čučela, jak spadlá z višně, štěkala na flašku, jak kdyby to byl funící ježek, a bláhově si myslela, že ji před tou „nebezpečnou věcí“ půjdu snad i nějak zachraňovat či co. Tůdle, nůdle, jen ať si to vyřídí sama, strašpytel jeden. 🙂

VIDEO – Fanny a PET flaška (pro lepší požitek ideálně zapni zvuk) 🙂

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Fanny a seznámení s PET flaškou
 
 

Naučná stezka Oppidum Závist

O dnešní sobotě jsme se obě trikolory zajely s páníčky opět někam „vyvětrat“. Tentokrát jsme zamířili k pražské čtvrti Zbraslav k prozkoumání místní Naučné stezky Oppidum Závist.

Naším startem se stalo lesní parkoviště, odkud jsme se hezky za chládku lesa nejprve po bezbarvé a poté zelené barvičce vydali vstříc rozcestí Hradiště, od nějž jsme se následně napojili na samotnou okružní naučnou stezku, která nás zavedla přímo i k hradišti Závist. Nutno poznamenat, že milá malá Fanny je tedy pořádná opice – kamkoliv jsem šla já, musela tam jít taky, k čemukoliv jsem čuchala já, musela si jít čmuchnout taky, vtěrka jedna. 🙂

U samotného hradiště Závist jsme měli také i takovou neplánovanou socializační zastávku a to ve smyslu, že jiní turisté v počtu asi 6 kusů, nás začali obdivovat, což pro mne je takový normal, ale hlavně pro Fanny to bylo dost nové, tak se nejdřív nejistě schovávala buď za mne nebo za paničku, ale po chvilce ostychu nějak nabyla sebevědomí a už byli turisté i „její“. Dokonce měla i tu čest s tím, co to je za zvuk, když někdo z člověků kýchá a smrká – mne samotnou to nemůže rozházet, ale právě Fanny i z tohoto byla nejprve celkem nejistá, ale když už dotyčná turistka kýchala a smrkala asi potřetí (asi prý nějaká alergie, ale určitě ne prý na psy), tak to Fanny přijala za normal také a mohl pokračovat turistický drbací a hladící maraton. 🙂

Stezkový okruh nás posléze „vrátil“ zpátky na rozcestí Hradiště, odkud jsme si pro změnu poťapkali po modré barvičce až na náš start, ale nutno poznamenat, že než jsme na něj dorazili, stihla jsem po cestě zdárně „štěkotem umravnit“ nějaké 2 malé uňafané psí „smetáky“ – nikdo si na nás fakt nebude otvírat tlamu, když jdeme kolem a nikomu nic neděláme. 🙂

Čučící trikolory 🙂

Fotogalerie z tohoto zbraslavského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Oppidum Závist
 
 

První společné cestování + Naučná stezka Mýto

O dnešní neděli nás, 2 trikolory, páníčci podrobili prvnímu společnému výletování. Nejprve si bláhově mysleli, že hned by mohlo být v pohodě usazení nás obou v kufrovém prostoru naší čtyřkolové boudičky, což však nebyl příliš super nápad, jelikož milá malá Fanny při jízdě začala lézt všude možně – na mne samotnou, na kufrovou síťku, na okno a dokonce se ráčila nacpat i do úzkého meziprostoru mezi kufrovou síťkou a zadními sedačkami tak, že zadníma nohama se odrážela ode mne – takže toto bylo už moc i na mne, takže páníčci na můj (pochopitelný) popud, zajistili naše rozsazení a mohli jsme v jízdě pokračovat dále. 🙂

Po cestě páníčci ještě zkusili podruhé náš společný pobyt v kufru, ale nebylo to opět příliš úspěšné (Fanny se chtěla pořád někam přes mne dobývat – nechápu, v kufru se přece odpočívá), takže v rozesazené pozici jsme dorazili až k našemu dnešnímu výletovému cíli. Tímto cílem byl okraj obce Nedvězí u Říčan a zdejší Naučná stezka Mýto. Jednalo se o takovou krátkou stezku (hlavně s ohledem na Fanny), ale i tak zde bylo pěkně (nic zásadního za zmínku mne nenapadá, prostě procházkové kolečko v lesíku). Aspoň se ale Fanny ráčila seznámit s tím, co to je stezka a jak by se tam mělo chodit. 🙂

Po obejití tohoto naučného kolečka jsme posléze zamířili ještě na jedno páníčků zařizování (prý snad nějaký hobbyobchod či co), po jehož absolvování se páníčci rozhodli do třetice zkusit naše společné cestování v kufru. No a tentokrát to bylo už v klídku, Fanny se totiž na prochajdě i trošku unavila, takže neměla výmysly pořád něco zkoumat a takto „na hromádce“ jsme posléze dorazili zpátky domů. 🙂

P.S. Ač byla samotná procházka taková kraťoučká, celkově to byla celkem fuška, vždyť ta malá tříbarevka je pořád všude a nikde. 🙂

Dvě trikolory na palubě 🙂

Stručná fotogalerie z tohoto říčanského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem První společné cestování + Naučná stezka Mýto
 
 

Procházka podél říčky Hejlovky + Sedlická přehrada

O dnešní sobotě se mne páníčků konečně „zželelo“ a dopřáli trochu „odpočinku“ bez našeho nového trikolorního přírůstku Fanny. Tento „odpočinek“ jsme pojali opět výletově, kdy jsme zamířili k obci Kojčice u Pelhřimova, kde se naším zájmem stala říčka Hejlovka a posléze i Sedlická přehrada.

Naším startem se stalo rozcestí U Šlejferků, odkud jsme přes bezbarvou cestu vedoucí po okraji louky sešli dolů k samotné říčce Hejlovce, kterou jsem při dnešním dosti teplém dni s radostí přivítala, načež jsme se zde poté napojili na červenou barvičku a příjemným chládkem lesa zpestřeným i mým průběžným osvěžováním se z říčky Hejlovky (samozřejmě tam, kde byla vodička hezky dosažitelná a nehluboká) jsme doťapkali až k rozcestí Na Vyhlídce. Za ním nás posléze čekal průchod kolem nespočtu chat a chatiček, kdy mne zejména zajímalo, zda-li nemají někde něco k snědku (tzn. třeba zrovna negrilují, neopékají buřtíky a tak) či zda v okolí těchto chatiček se nevyskytuje nějaký dosažitelný „odpad“ ve formě kostiček, odložených svačin a jiných chutností či nechutností. 🙂

Za chatičkami se náš terén změnil na luční průchod (dle paničky byla naštěstí ta louka i posekaná s ohledem na klíšťata, avšak mne by v dnešním slunečním svitu fakt vyhovovala více možnost chlazení se mezi stonkama vzrostlé trávy, kytiček a jiných porostů, klíště neklíště), kudy jsme se dostali až k břehu Sedlické přehrady. Zde jsem samozřejmě neopovrhla s důkladným vnitřním i vnějším občerstvením se, po očku zvládla i vteřinově zhlédnout tu danou přehradu, načež jsme zde poté udělali „čelem vzad“ a vydali se po skoro stejné cestě (rozuměj v jedné části kolem jiných chatiček než původně) zpátky na náš start. 🙂

Trikolora v Hejlovce 🙂

Trikolora u Sedlické přehrady 🙂

Fotogalerie z tohoto pelhřimovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka podél říčky Hejlovky + Sedlická přehrada
 
 

„Podezřelý“ výlet do Chodouně aneb nová parťačka Fanny :-)

Dnešní den začal tak nějak celý podezřele. 🙂

Podezření č. 1: Ačkoliv byl pátek, hned během dopoledne si páníčci vymysleli, že někam vyrazíme a kupodivu s sebou neměli obvyklou turistickou výbavu.

Podezření č. 2: Naším cílem se stala Chodouň aneb moje rodná hrouda.

Podezření č. 3: Z nějakého důvodu jsem nemohla jít na návštěvu i s páníčky a věrně na ně čekala v naší čtyřkolové boudičce.

Podezření č. 4: Po návratu páníčků z návštěvy s sebou přivedli jak mou chovatelku Zdeňku (na tom by nebylo nic až tak divného), tak hlavně i nějaké tříbarevné mrně, k němuž mi stačilo čuchnout a šla jsem radši zkoumat místní chodouňské „noviny“.

Podezření č. 5: To tříbarevné mrně bylo nastoupeno do útrob naší čtyřkolové boudičky (naštěstí mimo můj kufrový prostor).

Podezření č. 6: To tříbarevné mrně přijelo s námi až domů a bylo vypuštěno na naši zahradu.

Podezření č. 7: To tříbarevné mrně se jmenuje Fanny a dle páníčků to bude moje nová parťačka.


Takže milá Fanny, ač jsem zatím z tebe „velmi“ nadšená, vítej tedy u nás, ale nepočítej s tím, že tady tomu budeš vládnout. 🙂


Fanny přijela domů 🙂

Domácí seznamovačka 🙂

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem „Podezřelý“ výlet do Chodouně aneb nová parťačka Fanny :-)
 
 

Naučná stezka Jesenicko

O dnešní dosti teplé neděli jsme se s páníčky rozhodli pro takový menší ťapkací výlet (hlavně s ohledem na mne a ten hic), přičemž tentokrát jsme zamířili na Lounsko k obci Stebno na zdejší Naučnou stezku Jesenicko.

Naším startem se stal okraj obce Stebno, kde jsme hned po příjezdu s naší čtyřkolovou boudičkou zapadli jedním kolem do neveliké betonové díry, takže už jsme si mysleli, že tím naše výletování skončilo a páníčci budou muset jít po obci hledat nějakého traktoristu, aby nás vytáhl. Ale jelikož máme jak šikovného páníčka, tak i šikovnou čtyřkolovou boudičku, povedlo se jim se úspěšně vyhrabat, takže jsme mohli vyrazit na prochajdu. 🙂

Z okraje obce Stebno jsme vyrazili po červené barvičce, kde hned v úvodu jsme prubla zdejší Stebenský rybník, načež jsme „červeně“ pokračovali dále kolem Památného dubu v Petrohradě a dorazili až ke zřícenině hradu Petršpurk a Kapli všech svatých. Páníčky to zde celkem zajímalo a opět se kochali, můj zájem byl tedy slabší, „četla“ jsem si spíš svým čuchometrem místní „noviny“ nebo hledala příjemný chládeček. 🙂

Dále nás červená barvička dovedla až k rozcestí Petrohrad – pod zříceninou, kde jsme se přebarvili nažluto a příjemným lesním chládkem jsme docupitali ke zdejší Kapličce Guschel – Marterl. No a jelikož po cestě nebyla žádná vodička v okolí, vzala jsem tuto záležitost do svých pacek a kousek od kapličky jsem si našla takovou hezkou louži, kterou jsem si řádně přivlastnila. 🙂

Poté jsme pokračovali dále lesíkem po stezce naučné, kdy kousek za lokalitou U Švýcarské hájovny jsme se odklonili na bezbarvou cestu, která nás dovedla přes malou chatovou osadičku zpět ke Stebenskému rybníku, jehož vodičkou jsem opětovně neopovrhla a tímto výborným osvěžením jsme dnešní „kolečko“ zakončili. 🙂

Trikolora u Kaple všech svatých 🙂

Fotogalerie z tohoto lounského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Jesenicko
 
 

Naučná stezka Stodsko

O dnešní takřka letní neděli jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na Plzeňsko k obci Stod k prozkoumání místní Naučné stezky Stodsko a též i pokoření zdejšího Křížového vrchu.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Stod u kynologického cvičiště, kde sice zrovna v tu dobu nebyl nikdo přítomen, ale já i přesto tu načerpávala spoustu zanechaných informací od jiných pejsků a když už jsem tady byla, zanechala jsem jim zde i nějakou tu svojí „informaci“. 🙂

Odtud jsme se následně vydali po bezbarvé cestě kolem ohrad s kravkami (mooc pěkně to od nich vonělo), načež jsme se poté napojili na červenou barvičku a tím i na samotnou Naučnou stezku Stodsko. Jelikož dnes bylo skutečně dosti teplo, měla jsem velký zájem o nějaké to vodní osvěžení a úspěšně jsem se po chvilce dočkala a to konkrétně Vrabinského rybníka. Na jeho okraji jsem se hezky smočila po bříško, osvěžila se i vnitřně a pokračovali jsme pozvolna dále po stezce až k rozcestí Pod Křížovým vrchem, kde se měla nacházet studánka Žabička, takže jsem byla natěšena na další vodu. Bohužel však tato studánka byla „vyzděná hlubší jáma“, takže se do ní nedalo dosáhnout, ale jelikož jsem holka šikovná, kousek dál jsem si v lesíku našla takový mini rybníček (možná jakýsi odtok od Žabičky), takže jsem se v něm mohla hezky počvachtat. 🙂

Posléze jsme si s páníčky vystoupali do kopce vzhůru na zdejší Křížový vrch se stejnojmennou rozhlednou, kde si panička absolvovala oblíbené vyhlídkování do kraje, trochu jsme se porozjímali a občerstvili se (páníčci se se mnou dokonce rozdělili o trošku osvěžujícího zlatavého moku), načež poté jsme sešli zase dolů k rozcestí Pod Křížovým vrchem a pokračovali dále po červené kolem rozcestí Černé vrchy a kousek za ním již po bezbarvé luční cestě, kde jsem si vyzkoušela opětovně seno-balíkové pózování, které se mi moc líbilo (a to hlavně že jsem takto byla skoro stejně vysoká jako páníčci, takže jsme si mohli i hezky zpříma koukat z očí do očí). 🙂

Takto jsme se lučně dostali opětovně k Vrabinskému rybníku, kde jsem si tentokrát k velkému překvapení páníčků střihla sama od sebe pár plavacích temp (už mi bylo fakt zase teplo, tak jsem holt potřebovala zchladit celého psa) a odtud jsme již jen jednoduše ťapkali dál do stezce zpátky na náš start u kynologického areálu.

Trikolora na Křížovém vrchu 🙂

Trikolorní „balík“ 🙂

Fotogalerie z tohoto plzeňského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Stodsko
 
 

Naučná stezka Balinského a Nesměřského údolí (část)

Navzdory dnešnímu velmi teplému a slunečnému počasí jsme si dnes s páníčky udělali takový menší výlet též a to tentokráte na Žďársko k obci Dolní Heřmanice na část místní Naučné stezky Balinského a Nesměřského údolí.

Naším startem se stalo rozcestí Nesměř – hájovna, odkud jsme se po bezbarvé cestě vydali do lesního stínu podél řeky Oslavy, kde jsem měla párkrát i možnost si do řeky zaběhnout a osvěžit se, což bylo v dnešním hicu super, ale nějakého toho plavání se ode mne páníčci skutečně nedočkali, ač mne přesvědčovali, že bych se tak osvěžila mnohem víc. 🙂

Takto jsme posléze doťapkali až k Řihákovu mlýnu a u nějž jsme udělali jakoby „čelem vzad“, přešli zdejší mostek a po druhém břehu Oslavy a tím i po části naučné stezky jsme ťapkali zase zpátky. Na této straně jsme si prošli u rozcestí Eliášova myslivna i okrajem rekreačního střediska Nesměř, kde páníčci celkem naivně mysleli, že tu bude možnost nějakého kafíčkového dýchánku, ale ono zcela prdlajs, takže si museli nechat zajít chuť. 🙂

No a pak jsme již došli na náš start, kde jsem si ještě v řece Oslavě před odjezdem hezky zablbla v její vodičce (co také jiného ideálně dělat v teple) a tím jsme naše dnešní výletování zakončili. 🙂

Hollywoodská trikolora 🙂

Fotogalerie z tohoto žďárského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Balinského a Nesměřského údolí (část)
 
 

Rozhledna Osičina a okolí

O dnešní neděli jsme se tentokrát s páníčky vydali za aktivní odpočinkem na Královéhradecko k obci Vojenice k prozkoumání místní rozhledny Osičina a jejího okolí.

Naším startem se stala samotná rozhledna Osičina, kdy hlavně paničce nestačilo se na ní podívat jen tak ze země, takže i navzdory jejímu respektu z výšek a to hlavně na kovových, příhradových konstrukcích, kdy je skrz „proděravělou podlahu“ vidět až hluboko dolů, zvládla vystoupat až do 30m výšky na vyhlídkovou plošinu a kochat se. I když nutno poznamenat, že byl na ní zespodu celkem veselý pohled, jelikož se tam nahoře přemísťovala po plošině jak v autobusu – pořád se musela držet nějakého „klandru“, aby prý snad nespadla nebo co. 🙂

My s páníčkem zatím na paničku počkali hezky v chládku v přízemí rozhledny a po sestoupení paničky z výšin a mnou provedeném bouřlivém přivítání (přece jsme se hrozně dlouho neviděly) jsme se vydali na ťapkání a to hezky ve stínu lesa po zelené turistické barvičce, která nás dovedla až k rozcestí Dřízna – poutní místo. Zde jsme měli v plánu si blíže prohlédnout místní kapli Panny Marie Lurdské, ale jelikož zde zrovna probíhala venkovní bohoslužba s dosti účastníky, nijak jsme nerušili a i já jako slušně vychovaný pes jsem se zde chovala taktně s ohledem na probíhající akci. Za to jsem si od páníčků vysloužila velkou pochvalu, což já moc ráda. 🙂

Nerušíce ostatní jsme se zde zvládla osvěžit i ve zde plynoucím Vojenickém potůčku, načež posléze jsme pokračovali v ťapkání, kdy jsme si zde udělali „kolečko“ po místní Křížové cestě Přepychy a pak pokračovali po žluté barvičce kolem rozcestí Dřízenské údolí až do obce Vojenice, přes níž jsme udělali drobný civilizační průchod (chtěli jsme se zde dle mapových zákresů dostat takovou zkratkovou obecní nebarevnou cestou na lesní nebarevnou cestu, ale nebylo nám nějak přáno – ta obecní cesta vedla jen na něčí zahradu, takže chtě nechtě jsme si museli obcí Vojenice projít a také i poťapkat po kousku silnice).

Pak nás ale čekal krásný luční průchod, kde se mne osobně v té vyšší trávě velmi líbilo (šlehající travička v dnešním teple i hezky chladila), načež jsme takto nebarevně dorazili až na žlutou barvičku, jež nás posléze dovedla zase zpátky na náš start s rozhlednou Osičina. 🙂

No a jelikož měli páníčci chuť na nějakou tu kávovou gastroturistiku, popojeli jsme následně ještě i do obce Častolovice do areálu místního Zámku Častolovice (na zámku se dá prý čekat dobré kafíčko a dle páníčků zde tomu tak také bylo), přičemž páníčci si zde následně lehce prošli ještě i zdejší zámecký park a to tentokrát bez mé aktivní přítomnosti, jelikož zde byly ohrady se zvířátky (ty by tak nevadily), ale hlavně i rybníčky s kachnami, takže panička nechtěla riskovat, že bychom společně mohly být v tomto smyslu atrakcí pro jiné turisty s ohledem na můj obvyklý kachnovitý zájem. 🙂

Trikolora pod rozhlednou Osičina 🙂

Fotogalerie z tohoto královéhradeckého výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhledna Osičina a okolí
 
 

„Podezřelý“ výlet páníčků beze mne :-)

O dnešní sobotě to bylo nějaké podezřele zvláštní. Tak nějak navykle jsem očekávala, že s páníčky zase někam vyrazíme, že budu jako obvykle dělat drahoty s tím, než nastoupím do naší cestovatelské boudičky (leda za „úplatek“) a ono to bylo jinak. Páníčci do „boudičky“ nastupovali sami a po mne nic nechtěli, tak jsem si myslela, že jeli někam na nákup, čemuž já moc nehovím, takže jsem se těšila na to, že budu moct posléze prozkoumat přinesené nákupní tašky a prozkoumat, jestli nakoupili vše potřebné a dobré. 🙂

A ono to bylo zase jinak. Žádné tašky nepřivezli, za to jsem z nich cítila spoustu informací a vzkazů od nějakých jiných pejsků. Divné – kde asi mohli být?

Panička mi poté vysvětlila, že se s páníčkem byli podívat na mé roudné hroudě v Chodouni v chovatelské stanici Trikolore Fortuna na malé trikolorní medvídky vrhu F – podobně malá jsem prý také bývala – nevylučuji to, ale nepamatuji se. 🙂

No a prý všichni byli moc krásní, mazlící a je dost možné, že mi páníčci pořídí i malou trikolorní kamarádku. Tak uvidíme! 🙂

😉

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem „Podezřelý“ výlet páníčků beze mne :-)
 
 

Svratecká vodohospodářská naučná stezka + rozhledna Karasín

Tak i o dnešní neděli se nám s páníčky díky hezkému počasí nechtělo zůstávat jen tak doma, takže jsme se vyrazili zase někam „vyvětrat“. Tentokrát naše výletové kroky zamířily na Žďársko k obci Karasín u Bystřice nad Pernštejnem k prozkoumání zdejší Svratecké vodohospodářské naučné stezky, taktéž i nedaleké rozhledny Karasín.

Naším startem se stala přehradní hráz vodní nádrže Vír, která byla fakt pořádná (myslím ta přehrada) a kterou jsme se zatím jen zlehka pokochali, načež posléze jsme vyrazili po trase naučné stezky podél jejího břehu. Jak jsme tak ťapkali, tak jsem se pořád rozhlížela směrem k vírské vodní hladině a nějak nemohla pochopit, proč mne do ní páníčkové nechtějí pustit, když u jiných vodních útvarů s tím většinou nemají problém. Snažili se mi vysvětlit, že je zde zákaz přibližovat se k vodní hladině kvůli riziku jejího znečištění či co. Nepochopila jsem (já přece nejsem žádný znečišťovatel) a při této podélné cestě jsem se projevovala čím dál víc útrpně, až se mne páníčků konečně zželelo a na jednom vhodném místě se schůdky mi konečně dovolili se jít vnitřně i vnějškově do Víru osvěžit. Bylo to bájo, ale takové práce než se k tomu pes dostane. 🙂

Pak jsme pokračovali dále podél nádrže v průběžném stínu místního lesíka, ale jelikož dnes bylo docela teplo, i přes výskyt stínu jsem se po chvíli opětovně začala shánět po nějakém tom vodním občerstvení. Pro vstup do nádrže již díky prudšímu kamenitému či roštím zarostlému srázu nebyla možnost, ale poštěstilo se nám potkat krásnou studánku Pravobřežku, kterou jsem uvítala s velkou radostí a chvíli to vypadlo, že z ní chci její tekoucí vodičku úplně vypít. 🙂

Kousek za studánkou jsme se pak od naučné stezky odklonili a vydali se po cyklostezce a poté po bezbarvé lesní cestě až do obce Karasín, přes níž jsme si udělali civilizační průchod a já si ve zdejším rybníčku brčálníčku zvládla také i trochu zasportovat v plavacím ohledu (ač se mi nejprve do toho moc nechtělo, nechala jsem se páníčky přemluvit a dobře jsem udělala). No a pak už jsme docupitali k k místní rozhledně Karasín, kde jsme si nemohli neudělat drobnou gastro zastávku a kde se páníčci vydali také i do rozhlednových výšin obhlédnout zdejší krajinné výhledy.

Od rozhledny jsme se poté vydali mezilučně a lesíkově po červené barvičce, zvládli minout ještě i místní studánku U Hráze, do níž mi byl bohužel vstup nedovolen, jelikož zde byli zrovna i jiní člověci, kteří si čepovali vodičku z ní do nespočtu butilek a kanystrů a dle sdělení páníčků, by nebyli asi mou přítomností a asistencí u jejich čepovací činnosti nadšeni. No nic, škoda, ale nedalo se nic dělat.
No a pak už jsme dorazili zpátky k přehradní hrázi nádrže Vír, kde mne to tentokrát již nějak nezajímalo, tak se zde ale alespoň páníčci její mohutností pokochali sami. 🙂

Trikolora pod rozhlednou Karasín 🙂

Fotogalerie z tohoto žďárského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Svratecká vodohospodářská naučná stezka + rozhledna Karasín
 
 

Vrch Čerchov a rozhledna Kurzova věž

Tuto sobotu naše výletové kroky společně s páníčky zamířili tentokrát na Šumavu a to k prozkoumání vrchu Čerchov a i zdejší rozhledny Kurzova věž.

Naším startem se stala obec Pec, z níž jsme se po modré turistické barvičce vydali vzhůru do kopečka, kde mne po chvilce velmi potěšila přítomnost zdejší studánky Pod Pecí, v níž jsem se mohla hezky osvěžit a taktéž i demonstrovat, že jsem dokonale „týraná“ žízní. 🙂
Kopeček se následně změnil v kopec a od rozcestí Horizontálka až v pořádný krpál, takže jsme se výšlapem celkem zapotili. Ale aby nám nebylo asi takové horko, zastihly nás také i 2 lehké dešťové přeháňky, které ale mne osobně neosvěžily vůbec, pro mě však byly po cestě naštěstí k dispozici různé lesní potůčky, louže či bahýnka, takže jsem měla vystaráno. 🙂

Na samotném vrchu Čerchov jsme se mohli pokochat hezkými výhledy do kraje a taktéž si prohlédnout zdejší rozhlednu Kurzova věž, na níž si posléze páníčci také vystoupali, aby se mohli navýhledovat ještě více (já počkala hezky v přízemí, co bych tam v té výšce dělala).
Následně jsme zde absolvovali zastavení v obou místních gastroobčerstvovnách, což se mi velmi líbilo a zvláště v té, kde se se mnou páníčci podělili o pivní zlatavý mok a též i místní domácí chodský koláč – bylo to prostě mňam. 🙂

Následně jsme se od rozhledny vydali zase dolů a to tentokrát po barvičce zelené k rozcestí Pod Čerchovem a pak již jen po červené a dnes již absolvované barvičce modré zpátky do Pece. Stejnou cestu dolů po modré barvičce jsme zvolili také i proto, že dle interneto-meteo-radaru počasí nad Šumavou vypadalo celkem nevyzpytatelně a neměli jsme úplný zájem nechat se někde překvapit nějakou průtrží mračen. 🙂

Trikolora pod Kurzovou věží 🙂

Fotogalerie z tohoto šumavského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vrch Čerchov a rozhledna Kurzova věž
 
 

Naučná stezka Krajinou Rudolfa II. a okolí

O dnešní neděli jsme s páníčky podnikli takové odpočinkové ťapkání, kdy jsme se za výletem vydali k obci Otradovice nedaleko Brandýsa nad Labem k prozkoumání zdejší Naučné stezky Krajinou Rudolfa II. a jejího okolí.

Naším startem se stal okraj obce Otradovice, kde jsme se vydali na ťapkání po modré barvičce hezky v chládku lesíka a to kolem nespočtu chatek a chatiček, v nichž k mé nevoli zrovna nikdo nic nevařil a ani negriloval, že bych zašla zkontrolovat kvalitu daných poživatin. 🙂

Na cestě jsem se zvládla moc hezky osvěžit v řece Jizeře, načež poté jsme doťapkali až do obce Nový Vestec, kde páníčkové neodolali a zašli se včetně mne osvěžit na letní zahrádku místní gastrohospůdky. Tam bylo moc hezky, povedlo se nám „chytit“ místa hezky ve stínu, takže jsme mohli hezky gastrorozjímat. 🙂

Z Nového Vestce jsme následně pokračovali kousek dál po modré barvičce, načež poté jsme se kolem lesních školek listnatých i jehličnatých stromků z modré odklonili a dostali se tak konečně na Naučnou stezku Krajinou Rudolfa II.. Ta ovšem oproti zákresu v mapách neměla v reálu velkého trvání, jelikož zdejší pískový lom se značně oproti mapám zvětšil, takže značená naučná stezka byla ta tam. Tudíž jsme si udělali samostatný průchod přes stromově vykácenou, ale pískově ještě nevyhrabanou část a podél mašinkových kolejí jsme si doťapkali zpátky na náš start v obci Otradovice. Nutno poznamenat, že cestu jsme měli alespoň zpestřenu 2 projíždějícími mašinkami, což ale mne až tak nezajímalo, já se zajímala hlavně o nějakou tu vodičku k osvěžení, jelikož mi bylo fakt celkem teplo. 🙂

Trikolora u pískového lomu 🙂

Fotogalerie z tohoto brandýského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Krajinou Rudolfa II. a okolí
 
 

Rozhledna Suchý vrch + Naučná stezka Betonová hranice (část)

Ani tuto sobotu jsme s páníčky nezaháleli a vyrazili za výletovým aktivním odpočinkem. Tentokrát se naším cílem stalo Ústeckoorlicko u obce Králíky a zdejší rozhledna Suchý vrch a posléze i Naučná stezka Betonová hranice.

Naše dnešní ťapkání jsme započali hned u rozhledny Suchý vrch, u níž nám stačilo jen venkovní pokoukání (a mne okolní očuchání), přičemž nutno konstatovat, že rozhledna má skutečně zajímavý tvar, kdy panička ji pokřtila pojmenováním „houbová rozhledna“. 🙂

Pod rozhlednou Suchý vrch 🙂

Od rozhledny jsme se poté vydali na naše dnešní ťapkací kolečko, kdy jsme se nejprve napojili na červenou barvičku, která nás provedla přes vrch a skalní útvar Bradlo a poté přes rozcestí Pod Bradlem, rozcestí U Tří lip a rozcestí Nad Boudou na samotnou Naučnou stezku Betonová hranice. No a zde nás postupně čekaly zajímavosti hlavně ve formě Dělostřelecké tvrze Bouda, nedokončeného řopíku či převráceného bunkru až jsme dorazili k rozcestí Pod Vysokým kamenem, kde jsme se z dálky pokochali daným vrchem i tamním řopíkem, přičemž jsme si tento vrch posléze po nebarevné cestičce obešli a to k rozcestí Nad Kolotočem, od nějž jsme se po další části naučné stezky kolem dalších řopíků dostali k rozcestí Pod Boudou a odtud dále kolem několika různých pěchotních srubů a i dělostřelecké věže až k rozcestí Odranec.
No a odtud jsme již hezky uťapkaní vyrazili po dnes již absolvované části červené barvičky zpět k rozcestí Pod Bradlem a abychom nešli úplně zcela stejnou cestou, „střihli“ jsme si to na náš start u rozhledny Suchý vrch pro změnu po barvičce modré, na jejímž konci na nás čekala naše věrná čtyřkolová boudička, se kterou jsme se zase velmi rádi setkali. 🙂

U Dělostřelecké tvrze Bouda 🙂

Fotogalerie z tohoto ústeckoorlického výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhledna Suchý vrch + Naučná stezka Betonová hranice (část)
 
 

Čarodějnice 2018

Tak i letos jsme si s páníčky udělali čarodějnický večer, na nějž panička opět vyrobila vlastní, originální a dle mne dost povedenou čarodějnici, která tentokrát neměla jen šátek a sukni, ale rovnou pořádné „tričkové“ šaty, aby jí to pořádně slušelo. Při výrobě jsem samozřejmě také trochu asistovala, kdy mne zajímaly hlavně ty „šaty“, takže panička musela celkem hlídat moji přítomnost, aby šaty nebyly zabaveny trikolorním majestátem a přetvořeny do podoby trhacího kalendáře. 🙂

S čarodějnicí jsem se posléze musela (a to dobrovolně) fotograficky zvěčnit, než se šla „ohřívat“ do ohýnku a nutno říct, že její „hoření“ bylo vskutku úspěšné. 🙂

Čarodějnice 2018 🙂

Stručná fotogalerie z našich letošních čarodějnic  je TADY

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čarodějnice 2018
 
 

Sluneční stezka a okolí

O dnešní neděličce jsme si tentokrát s páníčky vyrazili zavýletovat na jih Moravy na Blanensko k obci Křtiny, kde se naším cílem stala Sluneční stezka a její okolí.

Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Arboretum MZLU, z nějž jsme za dnešního slunečného a teplotně letního počasí vyrazili po stezce do chládku zdejšího lesíka, kde jsme hned po chvilce minuli rybníček Pod Schindlerem II a Pod Schindlerem I, což se mi velmi zamlouvalo, jelikož jsem se zde mohla hezky osvěžit (na nějakou plavbu jsem asi ale netroufla, ač panička povídala, že by mne to osvěžilo ještě více; to by tam leda musela jít se mnou). 🙂

Následně jsme na stezce minuli Památník Karla Schindlera a pak nás již čekala naučná zastavení týkající se (nejen) planet sluneční soustavy, kdy jsme hned u prvního zastavení přišli na to, že jsme vyrazili na stezku zase odzadu, jelikož první zastávkovou planetou byla v lese planeta Uran (na Neptun jsme narazili hned na začátku u arboreta a brali jsme to jen jako jakýsi „omyl“). Ale co, i odzadu se potká to samé. 🙂

Po stezce jsme postupně doťapkali až do obce Křtiny, kde já se jala zchladit do stínu zdejšího betonového exponátu Slunce (zvláštní, že i sluníčko může mít takový chladivý stín) a jelikož se chtěli zchladit i páníčci, udělali jsme si zde i gastrozastávku ve venkovním posezení místní hospůdky, kde jsem se od páníčků dočkala také občerstvovací ochutnávky pivního moku (mňam!!!) a kde bylo moc příjemně, načež posléze jsme se ze Křtin vydali po zelené barvičce zase do lesíka až jsme dorazili ke studánce Karla Klostermanna, kde se nejvíce líbilo asi zase mne a to z důvodu přítomnosti krásně čisté, tekoucí a osvěžující vodičky a taktéž i zde bylo takové „odtokové korýtko“, do nějž jsem si mohla na celou svou délku pěkně stoupnout a osvěžit si hezky a souměrně i své ťapičky. 🙂

Odtud jsme pak zamířili po nebarevné lesní cestě na náš start, kdy jsme tuto cestu měli nečekaně zpestřenou tím, že jsme museli jinou lesní cestou obejít zdejší močály a křoví, jelikož na původní plánované cestě byl z čista jasna najednou plot a zamčené mříže (v mapách páníček neměl značeno), kdy za mřížemi jsme mohli vidět naši cestovatelskou boudičku. Takže touto obchůzkou jsme se dostali až k cyklistické stezce, kdy my s paničkou zde u závory počkaly a páníček se po silnici vydal pro naší čtyřkolovou boudičku (ač to byla celkem okresková silnice, byl na ní poměrně velký provoz, takže jsem byla ráda, že jsem se po ní nemusela vláčet také). 🙂

Trikolora ve stínu „Slunce“ 🙂

Gastrotrikolora 🙂

Fotogalerie z tohoto jihomoravského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sluneční stezka a okolí
 
 

Nejsevernější bod Rakouska a okolí

O dnešní neděli jsme tentokrát s páníčky zamířili na Jindřichohradecko k obci Nový Vojířov, kde se naším hlavním cílem stal nejsevernější bod Rakouska a jeho okolí.

Naším výchozím bodem se stalo parkoviště u zdejšího Lesního hotelu Peršlák, u nějž jsme se hned mohli pokochat krásným pomníkem Kámen republiky, načež poté jsme se již vydali po zelené barvičce směrem k nejsevernějšímu bodu Rakouska. Mne zde byl nějaký ten bod úplně jedno, zato se mi velice zamlouval zdejší hraniční Koštěnický potok, v němž jsem se mohla krásně vnitřně i vnějškově osvěžit a bylo mi zcela fuk, jestli to bylo na straně české či rakouské. 🙂

Následně jsme se od tohoto hraničního bodu vrátili zpět a pokračovali v naší pochůzce dále po zelené barvičce, kdy jsme po cestě minuli Novomlýnský rybník, Dolní pstruhový rybník či Horní pstruhový rybník, což se mi velice zamlouvalo, jelikož v každém jsem měla možnost se hezky osvěžit, akorát panička musela mít trochu oči na šťopkách ohledně přítomnosti/nepřítomnosti vodních opeřenců, ale i to jsme zvládli v pohodě. 🙂

Takto jsme dorazili až k rozcestí U Prokopského kříže, kde jsme se chvilkově napojili na modrou barvičku a z ní se poté po místní cyklostezce (naštěstí jen s minimem cyklistů) vydali zpět na náš start, kde jsme měli v plánu (tedy páníčci) udělat si ve zmíněné Lesním hotelu Peršlák kafíčkovou zastávku, ale nebylo nám přáno. Při našem zpětném příchodu jsme se zde dočkali jen cedulí, že dnes zde již bude jen nějaká soukromá akce a že je můžeme přijít navštívit zase zítra. Takže k nelibosti páníčků byl místně plánováný kávový dýchánek zažehnán, ale nebojte, po cestě domů si to vynahradili jinde. 🙂

Trikolora na nejsevernějším bodu Rakouska 🙂

Fotogalerie z tohoto jindřichohradeckého výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nejsevernější bod Rakouska a okolí
 
 

Výstup berňáků na Děčínský Sněžník 2018

Dnešního dne jsme si s páníčky vyrazili zavýletovat na sever Čech k Děčínu a to na setkávací akci Výstup berňáků na Děčínský Sněžník. Celkově to byl již třetí ročník, ale pro nás to zde byla premiéra.

Setkali jsme se zde krom jiných berňáčků i neberňáčků zejména „rodinně“ s mým bráškou Cargem a skorobráškou Dracem a jejich paničkou Jitkou, což bylo moc fajn – člověci si mohli hezky pokecat mezi s sebou (a že jim to šlo) a my hafani též (přece nebudeme pozadu). 🙂

Startovním bodem se stalo parkoviště u Hotelu Hřebenová bouda, odkud jsme se za dnešního hezkého, ale pro nás hafany dosti teplého počasí vydali vzhůru, kdy jsme při výstupu navštívili i místní přícestní Drážďanskou vyhlídku, no a posléze jsme již hezky ufunění dosáhli dnešního cíle a to samotného vrchu Děčínský Sněžník se svou stejnojmennou rozhlednou.

Sešla se nás zde asi dvacítka hafanů a i na této akci se vybírali korunky na Berňáčky v nouzi, kdy se podařilo vybrat krásných cca 1 700 Kč (panička si nezapamatovala přesně). Samozřejmě jsme se zde všichni hromadně vyfotili a následně se jednotlivě rozprchli dle vlastních uvážení.

Moc děkujeme zejména Jitce za příjemnou společnost a těšíme se zase v brzku na setkání další. 🙂

Úcastníci výstupu pohromadě 🙂

Celesta, Cargo a Draco pod Děčínským Sněžníkem 🙂

Fotogalerie z tohoto děčínského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výstup berňáků na Děčínský Sněžník 2018
 
 

Naučná stezka Besedickými skalami a okolí

Tuto neděli jsme si tentokrát s páníčky vyrazili za výletem na Turnovsko k obci Besedice k poznání zdejší Naučné stezky Besedickými skalami a též i jejího okolí.

Naše turistické výletování jsme započali v samotné obci Besedice a to hned u jedné otevřené venkovní gastroobčertvovny, což mne hned na první pohled zaujalo, ale od páníčků mi bylo řečeno, že teď ne, že to tu případně prubneme až po ťapkání. Vyrazili jsme tedy po červené barvičce přes obec až k rozcestí U Kalicha, kde již začalo být necivilizačno, zato hezky přírodno, načež jsme se ťapkavě „chytli“ barvičky modré, které nás provedla kolem krásným skalních útvarů, balvanů i kamínků, dále i kolem Památníku odboje a obětem 2. světové války a též i kolem zajímavé Modlitebny a hrobu Českých bratří.

Ač jsme šli takřka ve stínu stromů a též i mezi chladnými skalami, díky dnešnímu dosti teplému počasí jsem stále vyhlížela, jestli se tu bude vyskytovat také i nějaká ta voda a má tužba se mi posléze po chvilce splnila a to ve formě studánky Na Kalichu, která v sobě skrývala výbornou a krásně osvěžující skalní vodičku a též jsem si zde u nedalekého rozcestí U Tůňky dopřála (i když zpočátku trochu nuceně) 3-tempovou plavbu v jedné tůňce – hned mi bylo teplotně o dost lépe. 🙂

Po této osvěžovací vsuvce jsme posléze od rozcestí U Tůňky pokračovali hezky chládkem lesíka po barvičce zelené, z níž jsme se po chvilce odchýlili na kousek jakési Naučné stezky Suché skály a dostali se tak na turistickou červenou, jež nás dovedla až k rozcestí Pánovo pole. No a odtud jsme se již vrhli na samotnou Naučnou stezku Besedickými skalami, která nás různými skalními chodbami a cestičkami provedla přes vyhlídku Kde domov můj k Hořákově vyhlídce, z níž jsme shlédli i Husníkovu vyhlídku a kolem sluje Václava Sadovského jsme doťapkali až k rozcestí Kalich – Na Rovně. Tady jsme se trochu rozmýšleli, jestli již nezamíříme zpátky na náš start k venkovní občerstvovně, ale jelikož zde bylo moc hezky, ještě jsme si dali „pár krůčků“ přes turistickou červenou a následně opět stezku naučnou ke zdejším skalním útvarům Sokolík a Tyršova skála a taktéž i k vrchu Sokol, z jehož vyhlídky jsme se mohli kochat výhledem na Suché skály – mne osobně teda nějaké to kochání fakt nezajímalo, bylo mi totiž dost teplo, takže jsem se tentokrát jako vyhlídková ignorantka uvelebila na hezkém stinném místě u lavičky pod samotnou vyhlídkou a čekala, než se ráčí pokochat samotní páníčci. 🙂

Naštěstí jim to vyhlídkové rozjímání netrvalo až tak dlouho a mohli jsme přes naučnou stezku zamířit již zpátky do samotné obce Besedice a to zejména k té venkovní občerstvovně, kterou jsem si přislíbeně pamatovala celou cestu (přece se jen tak nenechám „opít rohlíkem“, že něco bude potom a ono by to nebylo), takže po příchodu do obce jsem páníčky rovnou sama navigovala kam mají jít, aby trefili. Zde jsem jako odměnu od paničky dostala pár osvěžujících loků zlatavého moku Rohozec a též jsme zvládla samozřejmě po očku zkontrolovat všechny jiné turisty, co mají k jídlu a pití – přehled musí být. 🙂

Trikolora na Husníkově vyhlídce 🙂

Fotogalerie z tohoto turnovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Besedickými skalami a okolí
 
 

Lesní naučná stezka a okolí

O dnešní neděli jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Brněnsko k obci Soběšice k prozkoumání místních jarních jihomoravských lesíků a též zdejší Lesní naučné stezky.

Naší startovní pozicí se stalo rozcestí Nad Soběšicemi – MHD, odkud jsme po modré barvičce zamířili hned do lesíka a doťapkali až na rozcestí Písky. Zde došlo trochu ke zmatení našich turistických smyslů, jelikož zdejší rozcestník ukazoval jiné směry barev než nám ukazovaly páníčkovi internetové mapy – ale co, na barvách přece až tak nesejde. Takže po zorientování se jsme vyrazili po reálné modré barvičce (mapově po zelené) vstříc rozcestí Pod Kněží Horou, kde se mne osobně nejvíce líbil zdejší rybník Mates. Ne až tak z důvodu toho, že zde byla spousta žab, ale hlavně z důvodu výskytu jednoho provokativního kačera na něm, s nímž jsem měla v úmyslu si jít „popovídat“, čemuž ale páníčci nebyli nakloněni, takže jsem ho aspoň po očku stále sledovala, abych byla v obraze o jeho výskytu, a to až tak, že jsem pomalu neměla zájem okusit zdejší rybníkovou vodičku – ale nakonec jsem neodolala a dokonce se se zvládla i trošku po bříško smočit. 🙂

Od rybníčku jsme se posléze trošku vrátili zpět a vydali po reálné zelené barvičce (mapově po červené) směrem k rozcestí U Jezírka, u něhož jsem se napojili na zdejší „kulatou“ Lesní naučnou stezkou, kterou jsme si hezky obešli. Zde byl asi nejzajímavější koutek s figurínami lesních zvířátek a představte si, že se sem dokonce dovolila vkrást na strom i figurína kočky. Ty potvory se fakt nacpou snad všude. 🙂
Pak zde mimo jiné byl ještě i koutek z různými typy kamenů, ale to mne fakt moc nezajímalo, pro mne je šutr jako šutr. 🙂

Z naučné stezky se poté naše kroky ubíraly dále po reálně i mapově se shodující červené barvičce a to hezky lesíkem až k rozcestí Panská louka, kde nutno poznamenat, že zdejší okolí moc na nějakou louku nevypadalo, spíš jen jako zarostlá pustina, takže zde nemělo cenu se příliš zdržovat, tudíž jsme po modré barvičce vyrazili dále lesíkem až k našemu startu. 🙂

Trikolora se srnečkou 🙂

Fotogalerie z tohoto brněnského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní naučná stezka a okolí
 
 

Rozhledna Špičák + Naučná stezka Historie obce Špičák (část) + nádraží Alžbětín

O dnešní sobotě jsme si s páníčky zase po nějaké době zavýletovali na námi oblíbenou Šumavu a to konkrétně na Železnorudsko k obci Špičák k prozkoumání zejména zdejší rozhledny Špičák a i části místní Naučné stezky Historie obce Špičák.

Naším startem se stalo parkoviště Špičácké sedlo, odkud jsme se po modré barvičce a zároveň kousku naučné stezky vydali do vstříc rozcestí Rozvodská stezka. Už hned takto na začátku jsem byla za sebe celkem překvapená z toho, že tady mají oproti naší domovině ještě poměrně dost snížku (nějako jsem si neuvědomila, že holt hory jsou hory a tam bývá spousta věcí jinak), ale už po chvilce jsem se s tím „sžila“ a měla radost z toho, že se mohu průběžně osvěžovat jak vnitřně, tak vnějškově touto přírodní „zmrzkou“. 🙂

Z rozcestí Rozvodská stezka jsme posléze pokračovali po klasické modré barvičce dále, která nás provedla zpevněnou, místy ještě i hezky zasněženou lesní cestou skrze polozasněžené okolí až jsme se dostali k rozcestí Rozvodí, kde se zejména páníček zajímal o zdejší telekomunikační stožár s anténami, zatímco mne zajímal hlavně průzkum místního odpočinkového přístřešku (ale jako správný telekomunikační pes jsem si toho stožáru jako taky všimla jen tak mezi řečí). 🙂

Dále se naše kroky ubíraly k rozcestí Pod Malým Špičákem, od nějž jsme odklonili na nebarevnou, sezónní část Rozvodské cesty, přes níž jsme se přes několikero zaboření se do sněhu a minutí několika sjíždějících lyžařů vyšplhali až na samotný vrch Špičák. Zde se zejména páníček těšil na nějaké to občerstvení (zejména kávovou vsuvku), ale chyba lávky – zdejší občerstvovna již měla po zimní sezóně zavřeno a otevřeno bude až zas v létě. Takže z toho přespříliš nadšen vskutku nebyl. 🙂

Na vrcholu Špičáku jsme se tedy chtěli zajít blíže mrknout na stejnojmennou rozhlednu Špičák (rozuměj vystoupat si na ní – tedy páníčci), ale pokochání se s ní nám bylo dopřáno jen z přízemí – rozhledna pro změnu neměla pro letošní sezónu ještě otevřeno. 🙂

Pokochali jsme se zde tedy alespoň ještě i již pro letošek zastaveným lyžařským vlekem a vydali se na sestup dolů. K tomu jsme zvolili modrou turistickou barvičku, která vedla po okraji místní sjezdovky (vlastně asi více sjezdovek dohromady, ale to je fuk) a tady byla fakt sranda, s kterou začal páníček, a to ve smyslu sklouzávání se po sjezdovce vestoje vlastním přičiněním, což mu docela pěkně šlo, ale já nějak nemohla pochopit, proč ode mne najednou tak rychle „odjíždí“ směrem dolů, tak jsem si ho musela řádně dohánět a hlídat si ho. K vyzkoušení tohoto sklouzávání (když už je tu sjezdovka, tak proč ne) byla posléze přesvědčena i panička a navzdory svému sdělení, že toto neumí, to zkusila taky a díky tomu začala nejveselejší část dne. 🙂

Paničce to nejprve neklouzalo zcela vůbec, ale pak se zčista jasna na kraji té sjezdovky rozjela na nohách jak na lyžích, z čehož byla značně vyjevená až začala nahlas „hýkat“ dopředu směrem k páníčkovi a ke mne: „Helee, jeduuu!“, což byl jakýsi impuls pro mne pro zhodnocení kvality jejího sjezdu. Jelikož se mi to příliš nezdálo, šla jsem jí na pomoc a skočíce z boku na ní jsem „vylepšila“ její původní postoj do sjezdové boční ležící pozice a hopsajíce dále po ní jsme po sjezdovce svištěli dolů jak po másle. Paničky následné „hýkání“ při sjezdu a její snahy o zpomalení či dokonce zabrždění mne v hopsajíce-odstrkovací náladě ještě více rozdováděly, takže jsme po sjezdovce vesele dohnali a pak naší jízdou minuli i páníčka, který ve snaze paničce pomoci ji alespoň zpomalit, efektně uklouzl, takže nezpomalil nic, tudíž naše dámská sestava jela po sjezdovce dále. Mne to ale za chvilku už přestalo bavit (bylo to i celkem namáhavé paničku pořád odrážet a ještě si hlídat, aby mi neujela), takže konečně došlo k paničky toužebnému zastavení. 🙂

No a jelikož panička se mnou sjížděla po tom svém boku, na němž má obvykle upevněn i můj mlskovník, musela jsem hned po zastavení (zatímco se panička ještě sedíce na sjezdovce vzpamatovávala z té naší jízdy) řádně zkontrolovat, kolik mlsíků se na sjezdovce vysypalo, abych je mohla vysbírat a nedošlo tak k „národohospodářské škodě“. 🙂

Po této zábavné vsuvce jsme pak již v poklidu doťapkali k rozcestí Špičák – Jezerní cesta, kde jsme se napojili zase na část Naučné stezky Historie obce Špičák a průběžným průchodem pod vleky Zalomený, Lubák, hlavní lanovkou dráhou Špičák a vlekem Spodní Šance jsme se dostali na nám již dnes známé rozcestí Rozvodská stezka a pak i na náš samotný start. 🙂

Trikolora u rozhledny Špičák 🙂

Páníčci si pak „střihli“ ještě i gastroturistiku (zejména „kávový dýchánek“) ve zdejším gastropodniku Hotel Karl a vypadalo to, že tímto budou dnešní zážitky ukončeny. Ale když už jsme byli v těchto železnorudských končinách, s naší čtyřkolovou boudičkou jsme přemístili na návštěvu ještě do nedaleké hraniční obce Železná Ruda – Alžbětín, k prozkoumání zejména místního zajímavého nádraží a to v tom smyslu, že zde úhlopříčně, takřka uprostřed nádraží prochází česko-německá hranice (což zde kdysi bylo dle páníčka dost komplikované), takže jsem si za dnešek zvládla vyzkoušet pobýt i nějakou chvilku na německé „půdě“. 🙂

Hraniční trikolora 🙂

Fotogalerie z tohoto železnorudského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhledna Špičák + Naučná stezka Historie obce Špičák (část) + nádraží Alžbětín
 
 

Naučná stezka Zvolská Homole

Po dnešní dopolední velikonoční pomlázce, která u mne znamenala hlavně hlídání příchozích koledníků a na ty, co mi byli nesympatičtí i pouštění „hrůzy“, jsme se i dnes vydali s páníčky výletově „vyvětrat“. Naším cílem se stal okraj Prahy u obce Zvole a zdejší Naučná stezka Zvolská Homole a okolí.

Naše ťapkání jsme započali na okraji Zvole u fotbalového hřiště, odkud jsme se mezipolně a lesně vydali vstříc rozcestí Zvole – Ohrobská a odtud dále po stezce i nestezce až krásnou vyhlídku Zvolská Homole. Zde jsme se hezky pokochali výhledy a porozjímali ve zdejším jarním klídku, načež nás posléze stezka dovedla k dalšímu (tentokrát bezejmennému) vyhlídkovému místu u elektricko-telekomunikačního stožáru – tady už to rozjímaní nebylo sice takové (už zde bylo trochu lidnato), ale i tak jsme si to nenechali kazit. 🙂

Z vyhlídkových výšin jsme následně sešli „dolů“ až do obce Vrané nad Vltavou, přes níž jsem si procvičila civilizační chování a společně s páníčky jsem se pokochala zdejším mašinkovým nádražím, které nás (zejména tedy páníčky) potěšilo i tím, že zde měli takový ten stroj na kafíčko, takže jsme si na nádraží udělali i takový spokojený kávový dýchánek. 🙂

Po kafíčkové vsuvce jsme se pak od mašinek vydali po červené barvičce do chatkové oblasti podél Zvolského potoka, minuli jsme následně rozcestí V Dolích a studánku U Chalupecké strouhy, načež poté jsme se odklonili na barevně neznačenou lesně-polní cestu, která nás dovedla zpátky do obce Zvole. No a jelikož jsme zde do ní vstoupili na opačné straně, než na nás čekala naše čtyřkolová boudička, procvičila jsem si dnes podruhé civilizační průchod, který jsem tentokrát měla i příjemně zpestřený uprostřed obce přítomností zdejšího Velkého rybníku, v němž jsem neopovrhla se smočit (ale maximálně po bříško) a i vnitřně okusit, jaké zde mají vodní podmínky. To bylo super. 🙂

Trikolora na vyhlídce Zvolská Homole 🙂

Fotogalerie z tohoto zvolského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Zvolská Homole
 
 

Výstup (nejen) berňáků na Mokrsko 2018

Dnešní Velikonoční neděle se pro nás již tradičně stala synonymem Velikonočního výstupu (nejen) berňáků na Veselý vrch u Mokrska. Zase po nějaké době jsme se zde setkali s našimi psími a člověčími přáteli – tentokrát tedy jen se sestavou holek stafordek, ale ani to nevadilo. Ona celkově byla letošní účast poměrně nízká, většina účastníků se pravděpodobně zalekla předpovídaného nehezkého počasí, ale co, my přece nejsme z cukru, takže mezi účastníky jsme nemohli chybět. 🙂

Celkově se sešlo 24 pejsků (páníčky jako obvykle nepočítaje, ale v průměru na jednoho pejska vycházeli tak 2 – 3 člověci) a také jako vždy se korunkama přispívalo na Berňáčky v nouzi, kdy se i dnešní nižší účasti povedlo vybrat krásných 3 097,- Kč.

Celé setkání se neslo v přátelském duchu, dobré náladě a pejskařské radosti z toho, že zase všichni můžeme být takhle hezky pejskařsky pospolu. A toto se líbilo zejména mne, jelikož jsem si mohla v pohodě „lustrovat“ všechny člověčí účastníky a zkoumat to, kdo co má k jídlu, a svým „ublíženým a týraným“ výrazem udržovat s dotčenými řádný kontakt, dokud z nich něco nevypadlo nebo nevypadlo ideálně všechno, co s sebou k dlabanci měli. 🙂
No a po otevření občerstvovny pod rozhlednou jsem musela samozřejmě zajít „prolustrovat“ i tu, na což páníčci přišli po chvíli, kdy mne mezi těmi všemi hafany nemohli najít, načež jsem dle páníčka byla v této občerstvovně odhalena při trochu zoufalé snaze paní provozní mne nějak odehnat, jelikož jsem svojí „chytrou hlavičku“ měla zabořenu v jakési krabici pod výdejním pultem, od níž jsem se nechtěla hnout a musel mne od ní odtáhnout až právě páníček. Co v ní bylo, nezaregistroval, ale jelikož po chvilce našeho pozorování se k dané krabici paní provozní sehnula, když si některý z účastníků si objednal 2 špekáčky, tak je asi celkem jasno, proč jsem se bránila opuštění své strategické pozice. 🙂

Panička proto moc dobře ví, proč není záhodno mne nechávat na volno a bez dozoru u čehokoliv, co má s jídlem něco společného. 🙂

Většina účastníků se posléze z Veselého vrchu rozprchla zase zpátky na parkoviště, ale to bychom nebyli my, abychom si nechtěli udělat ještě nějakou prochajdu, když už jsme sem dorazili a počasí se drželo, načež jsme s holkama stafordkama a jejich kamarádkou s borderkoliákem a jackrusselíkem k tomu vybrali opětovně Naučnou stezku Zlaté Psí hory vedoucí kolem dokola celého Veselého vrchu.

Všem účastníkům děkujeme za milou společnost na tom „našem“ výstupu, bylo s Vámi moc fajn a třeba příští rok opět tady nashledanou. A stafordkám děkujeme za příjemné setkání a zase se na vás brzy někde těšíme. 🙂

Trikolora na Mokrsku 🙂

Fotogalerie z tohoto tradičního výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výstup (nejen) berňáků na Mokrsko 2018
 
 

Naučná stezka Hradiště Libušín a okolí

Dnešní státně-sváteční Velký pátek jsme společně s páníčky oslavili odpočinkovým výletem na Kladensko k obci Libušín k prozkoumání zdejší Naučné stezky Hradiště Libušín a jejího okolí.

Naším startem se stala žlutá turistická barvička v lokalitě U Ručiček, po níž jsme se dostali až na značené rozcestí Na Rovinách, u nějž jsme se přebarvili na barvičku zelenou a díky ní jsme si mohli poťapkat podél místního dolu Libušín, resp. bývalého dolu Schoeller. Zrovna úplně pozitivní pohledy to tu zde nebyly, ale po chvilce jsme si aspoň spravili oko na samotné Naučné stezce Hradiště Libušín a poté i u kostela sv. Jiří. 🙂

Posléze jsme se ťapkavě drželi dále po zelené barvičce, kudy jsme se dostali až do obce Libušín, přes níž jsme si střihli civilizační a pak i podélsilniční procházku, kdy obojí jsem jako vychovaný pes zvládla velmi dobře (nutno ale poznamenat, že tato pasáž byla celkem nuda, což jsem si neodpustila dávat páníčkům celkem otráveně najevo), ale naštěstí to netrvalo až tak dlouho a kousek za autobusovou zastávkou Libušín – Suchá Horka, jsme „huspli“ zase do lesíka, kde to bylo už veselejší, doťapkali jsme k rozcestí Na Rýni a odtud pro změnu zase po žluté barvičce zpět na náš začátek U Ručiček. 🙂

Výletující trikolora 🙂

Fotogalerie z tohoto kladenského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Hradiště Libušín a okolí
 
 

Veselé Velikonoce!

Všem přátelům, známým a hodným, dobrým bytostem přeji s páníčky krásné Velikonoce ve zdraví a pohodě s těmi, které máte rádi.

Pokud byste na letošek neznali nějakou tu koledu, můžete se inspirovat tou mojí:

Hody, hody, doprovody,
hodně jídla do papuly,
k tomu spoustu drbání,
od rána až do stmívání. 🙂

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Veselé Velikonoce!
 
 

6. narozeniny

Dnes pro mne nastal opět významný den, jelikož krom toho, že dnes byl první jarní den, právě na dnešek připadá i den mých narozenin. Je to neuvěřitelné, jak ten čas letí a nechce se tomu ani věřit, ale jsou to již moje 6. narozeniny.

Všem svým C-čkovým sourozencům přejeme s páníčky vše nejlepší a hlavně hodně zdravíčka (to je nejdůležitější!). Bráškovi Cortíkovi a sestřičce Casiopee posíláme přání i vzpomínku za Duhový most…

Svůj výroční den jsem s páníčky oslavila v jejich „boudičce“ v kuchyni, kde na mne čekalo několik dárečků k postupnému papání (rozuměj mlsíky) a také i krásný dortík ze samých dobrůtek. Pro oslavu jsem na hlavu „vyfasovala“ opět i rádoby „ozdobnou“ čepičku, která však hlavně od všeho zdržovala a zejména od toho krásně voňavého dortíku. Ale co by pes pro dort neudělal, holt jsem to přetrpěla a jakmile jsem dortík dostala konečně ke svému „zpracování“, přítomnost nějaké čepičky byla zapomenuta a chvilkami to vypadalo, že zbaštím dotík včetně i té otravné čepičky (ale nebudu si s ní přece kazit chuť, ne?). 🙂

Dortík byl parádní a ještě lépe chutnal (páníčci, moc děkuju!), ale zase byl nějaký podivně „malý“, jelikož nějakým „zázrakem“ strašně rychle zmizel.

P.S. Jestli chcete vidět „zpracování“ dortíku na živo, tady máte k tomu i LIVE VIDEO. 🙂

Můj dortík a dárečky 🙂

Oslavenkyně s dortíkem a dárečky 🙂

Fotodokumentace z mojí oslavy je TADY.

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 6. narozeniny
 
 

Stezka na Pekelný kopec

O této neděli nás na výlet tentokrát vylákalalo také si jarně vypadající sluníčko, kdy naše výletové kroky původně zamířili nedaleko Velkého Meziříčí k obci Dolní Heřmanice, kde jsme se od tamějšího křížku pomocí polní a lesní cesty chtěli pěškobusně dostat až na trasu Naučné stezky Balinského a Nesměřského údolí. Toto nám však nebylo přáno, jelikož už asi po půlhodince ťapkání podmáčeným terénem se paničce povedlo mít své botky skrz naskrz promočené a jelikož netoužila po nějaké té rýmičce a kašlíčku, padlo rozhodnutí, že se vrátíme na náš výchozí bod u křížku. Zde se panička přezula do suchých botiček a jelikož jsme nechtěli riskovat to, že by zde promočila i ty, nastala otázka: Co budeme dál dělat? 🙂

No a jelikož se nám ještě hned domů vyrážet nechtělo, popojeli jsme na okraj Třebíče ve čtvrti Horka-Domky a odtud po cyklostezce a polních a lesních cestách až na Pekelný kopec, na němž jsme žádné pekelníky (možná naštěstí) nepotkali, zato tu na nás čekala Rozhledna na Pekelném kopci. Já v rámci své bezpečnosti na páníčky počkala v jejím přízemí, zatímco si vyťapali vzhůru tamějších 125 schodů a pokochali se krajinnými výhledy zejména na Třebíč a její okolí.

Od rozhledny jsme se pak drželi dále po naučné stezce, která nás dovedla zase dolů pod tento „kopeček“, kde jsme se následně napojili na barvičku zelenou a parádním lepivým bahnitým terénem (který nevadil až tak mne jako páníčkům) jsme se kolem rozcestí Terůvky a poté po kousku cyklostezky vrátili pěkně zahlinění na náš start, takže před nástupem na naší čtyřkolovou palubu, jsme se všichni museli vzájemně trošku zkulturnit, abychom nevypadali úplně jak čuníci a nevezli jsme si sebou v naší cestovatelské boudičce domů přespříliš té třebíčské půdy. 🙂

Trikolora na Pekelném kopci 🙂

Fotogalerie z tohoto třebíčského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Stezka na Pekelný kopec
 
 

Naučná stezka Rozhlédni se, člověče

Tuto neděli jsme si s páníčky zavýletovali na okraj Prahy k obci Úholičky, abychom zde mohli prozkoumat zdejší Naučnou stezku Rozhlédni se člověče.

Naším startem se stal okraj obce Úholičky, odkud jsme se po stezce a tím i žluté barvičce vydali vstříc rozcestí Švestkovna. Zde se páníčci zastavili zejména z důvodu, že se zde vyskytovala taková pro ně velmi zajímavá (pro mne již tedy o dost méně) pojízdná „houpačka“. Sami se na ní nechali za velkého veselí několikrát svézt, načež jak jsem již předeslala, mne se tato houpačková obluda „ohrožující“ mé páníčky fakt nelíbila, takže mne páníčci preventivně na chvilku uvázali na mé dlouhé procházkové šlajfce ke zdejší lavičce, abych zde na ně, než se dosytosti houpačkově pobaví, počkala. A to nebyla příliš dobrá volba – v rámci mého ochranářského amoku doprovázeném štěkotem a kňouráním se mi povedlo mou dlouhou šlajfku parádně přetrhnout, takže jsem tryskem mohla jít páníčky osobně bránit (ty teda celkem valili oči, kde jsem se tam najednou vzala, když jsem měla být bezpečně u té lavičky). 🙂

Tímto tedy byla houpačková zábava ukončena, jelikož v mé blízké přítomnosti se prostě nikdo houpat nebude, tak jsem vyrazili dále po stezce, tentokrát již jen s rezervní krátkou, ale pevnější šlajfkou na mne. .-)

Na cestě jsme se pokochali výhledy z vyhlídky Řivnáč a vyhlídky Stříbrník, načež poté jsme sestoupili až na nádraží Úholičky, kde jsme měli tu čest zrovna v době naší přítomnosti na perónu se současným míjením se pozvolna se pohybující osobní mašinky s pořádně spěchající nákladní mašinkou. Neskutečné, kolik kraválu to dovede nadělat – koukala jsem na to jak vyvoraná myš. 🙂

Z nádraží nás následně stezka dovedla na další vyhlídku a to tentokrát vyhlídku v lokalitě Podmoráň, od níž jsme poté přes lesní a luční cesty doťapkali až k Obří houpačce. Jak jinak, opět se to velmi líbilo páníčkům a já se musela chopit „ochranářské funkce“, kdy jsem na tu pohybující se potvoru pouštěla zvukovou hrůzu jako když mne někdo na nože bere a světě div se, houpačka se ani trošku nelekla (to jsou ale móresy). 🙂

Posléze jsme se již ocitli zpátky v obci Úholičky, přes níž jsme si udělali krátký civilizační průchod až na náš start s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Vyhlídková trikolora 🙂

Fotogalerie z tohoto pražského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Rozhlédni se, člověče
 
 

Výlet na bývalou dopadovou plochu Jordán

Tuto neděli se naše výletové kroky vydaly na Berounsko do Brd a to konkrétně k obci Zaječov, kdy se hlavní naším cílem stalo prozkoumání bývalé dopadové plochy Jordán.

Naším výchozím bodem se stal okraj obce Zaječov u rozcestí Dolní Kvaň, odkud jsme se po modré barvičce vydali po lesní silnici na ťapkání podél ochranného pásma posádkové cvičiště Jince. Navzdory tomu, že sem byl cedulemi nařízený zákaz vjezdu krom vojenstva, potkali jsme zde několik po ledu se řítících klasických aut, takže těžko říct, jak to s tím zákazem vlastně je. 🙂

Modrá barvička nás dovedla až k rozcestí U Bílého křížku, u nějž jsme se dočasně odklonili na barvičku žlutou a ta nás zavedla na bývalou letištní přistávací plochu. Pro mne to tu bylo celkem zajímavé, najednou uprostřed lesa bezstromový rovný prostor zasypaný snížkem, takže jsem si tu zde mohla s paničkou také i hezky snížkově zablbnout. 🙂

Průchodem přes letištní plochu jsme se pak vrátili na silniční modrou barvičku a po ní pokračovali dál až ke studánce U Panny Lídy. Zde jsem jako řádná kontrolorka vyzkoušela kvalitu místní vodičky a jelikož se nám již nechtělo ťapat dál po silnici (byla to zkrátka nuda), kousek za studánkou jsme odbočili na neznačenou lesní cestu, která nás dovedla na jinou modrou barvičku a tam už to bylo zajímavější. Dostali jsme se totiž takto k bývalé dopadové ploše Jordán, kde jsme postupně vystoupali a prohlédli si několik místních betonových řopíků a taktéž se mohli kochat parádním výhledem do širého kraje. 🙂

Takto jsme doťapkali až na vrch Houpák s nejvýše zde umístěným řopíkem a jelikož již počasově začínalo být zase pěkně vlezle mrazivo, až tak moc jsme se tu nezdržovali a sešli jsme z této „větrné hůrky“ kolem Pomníku zřícení letounu L-159A Alca zpátky k modré barvičce a k rozcestí U Letiště a odtud jsme se drželi již jen po zelené, díky níž jsme se dostali zpět na náš start a mohli tak zahučet do naší čtyřkolové boudičky a začít v ní pomalu rozmrzat. 🙂

Trikolorní hlídka 🙂

Fotogalerie z tohoto brdského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výlet na bývalou dopadovou plochu Jordán
 
 

Naučná stezka Keltská stezka

Tuto neděli jsme opětovně výletově zamířili na okraj Prahy, kdy se tentokrát naším zájmem stal její jižní okraj u Zbraslavi, konkrétněji tedy Naučná stezka Keltská stezka a její okolí.

Naše ťapkání jsme započali na parkovišti v Břežanském údolí přesně na rozmezí našeho domovského Středočeského kraje a kraje Hlavního města Prahy, z nějž jsme se po neznačené cestě vrhli na výstup do pořádného krpálu (což zrovna v údolí nebývá obvyklé), abychom se lučním průchodem se zvířecí (resp. kozí) ohradou lemovanou výhledem na telekomunikační věž Cukrák (kde jsme shodou okolností byli včera – více ZDE) dostali až na samotnou Keltskou stezku. Ta nás provedla krásně zimním lesem bez sněhu po několika moc hezkých bezejmenných vyhlídkách, načež kolem rozcestí Šance jsme se pak dostali až na okraj civilizace zvané obec Točná. Jelikož jsme se v Točné nijak extra točit nechtěli, na zmíněném okraji jsme se z Keltské stezky stočili na neznačené lesní cesty zpestřené ještě jednou vyhlídkou (byli jsme tedy za dnešek řádně vyhlídkovatě nabyti), abychom se napojili na zelenou turistickou barvičku a s její pomocí se lesem podél silnice dostali až k Hálkovu pomníku.

Zde jsme lehce porozjímali a rozhodli se, že dojdeme ještě zhlédnout i místní minizoo se zvířátky – panička nejdřív trochu váhala, jestli ve vztahu ke mne do toho jít, jelikož v zoo bývám hodně jak u vytržení, takže hrozí nějaké faux pas, ale nakonec se odhodlala a šli jsme. Měli jsme tu čest zde zahlédnout např. dravé ptáky ve voliéře, pro mne velmi zajímavé a voňavé stádo divokých pašíků a s malými prcky, pak také i bažanta s koroptvemi, u nichž mne panička musela řádně zajišťovat, jelikož jsem je vyhodnotila prostě jako slepice a tak jsem se k nim měla v plánu i chovat, načež posléze jsme se mohli pokochat i několika druhy soviček, kdy mne velmi zaujal pořádný výr velký (taková velká „slepice“, na kterou bych si asi nedovolila), takže jsem na něj zůstala chvíli zírat jako „vejr“. Díky tomu se mi od paničky dostalo oslovení „bubo bubo“ (rozuměj: latinsky se právě výr velký označuje jako bubo bubo) a nezvykle rychle si dovolila k tomu oslovování přivyknout až tak, že při každém mém dalším zíráním někam mne tak fakt dále oslovovala. To je co? 🙂

Od této minizoo jsme se pak ještě po modré barvičce na závěr našeho ťapkání zašli podívat na nedaleké mašinkové nádraží Praha – Zbraslav, kde páníčci tak nějak doufali v možnost automatové kávové vsuvky, ale chyba lávky, krom samotných kolejí, prázdného perónu a ukazatele příjezdů a odjezdů tu vážně nic nebylo (dokonce ani žádná mašinka ani jiný živáček). 🙂

Vyhlídková trikolora 🙂

Fotogalerie z tohoto zbraslavského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Keltská stezka
 
 

Procházka okolo Cukráku

O dnešní sobotě jsme se s páníčky vydali výletově vyvětrat na okraj Prahy k obci Jíloviště na prozkoumání vysílače Cukrák a jeho okolí.

Naším startem se stala občerstvovna hned u hlavní silnice pod Cukrákem, kterou jsme vzali fakt jen jako startovní bod a nikoliv jako gastrobod (škoda 🙂 ). Od ní jsme se vydali vzhůru do lesa, kudy jsme po chvilce dorazili právě ke hřebu dnešního dne a to (nejen) televiznímu vysílači Cukrák. Zde jsem si to já jako správný telekomunikační pes zdárně obhlédla a po očuchání všech „vyslaných pozemních informací“ jsme následně pokračovali ťapkat dál do lesa Přírodního parku Hřebeny. Jelikož se nám nechtělo jít hned na začátku takřka hned vedle té hlavní silnice, drželi jsme se nejprve po žluté barvičce, která nás dovedla až k cyklostezce, kde hlavně s ohledem na mne a na mé „motací se vlohy pod kola“ naštěstí žádný cyklista nejel, načež odtud jsme to pak po neznačené cestě střihli k zelené „nedaleko-silnicové“ cestě, abychom se mohli pokochat ještě i menšími telekomunikačními stožáry, které prý kdysi sloužili pro nějaké rádiové vysílání či co (tomu sice moc nerozumím, ale v telekomunikacích je takových složitostí, že vážně nemusím rozumět všemu – mám na to lidi, ne? ). 🙂

Kousek odtud nás zde posléze čekal jakýsi zvířecí koutek, který mne velmi zajímal. Jednalo se takovou oplocenou „zahradu“ s dost zvířátky, která mi velmi pěkně voněla (byli zde totiž malí pašíci, kozy i ovce). Já za plotem stále zkoumala, jak by se k nim dalo blíže dostat jako pro očuchání, tak i nějakou tu hru, toto mi však bylo páníčky dále nedovoleno, jelikož by jinak mohlo být pěkně „veselo“. 🙂

Na našem ťapkání jsem posléze absolvovala přechod po nadjezdu té hlavní silnice, které se prý říká Strakonická, a minouc autobusovou zastávku V Chatách (kde žádný bus zrovna nejel, že bych si vyzkoušela po nějaké době, jaké to v autobusu je, a že to umím), jsme se napojili na červenou turistickou barvičku. Ta nás provedla kolem bezejmenné studánky, která ale spíš než jako studánka díky mastným skvrnám vypadala jako odtoková jímka od té hlavní silnice (takže s vodičkou jsem měla útrum) a dále jsme narazili na krásné vyhlídkové místo s výhledem na obec Vrané nad Vltavou (kde panička okusila, jaké to je fotit s mým slintíkem přes čočku jejího fotostroje – dost dlouhou dobu nemohla pochopit, proč když je počasově jasno, tak mé focené pózy jakou jakoby v mlze). 🙂

Červená barvička nás poté průchodem kolem rozcestí Pod Cukrákem dovedla až do obce Jíloviště, kde jsme se ve zdejším motorestu rozhodli pro gastroturistiku. Jelikož jsou páníčci slušně vychovaní, nejprve se došli dovnitř zeptat, zda bych měla vstup do jejich gastropodniku dovolen. Dostalo se odpovědi, že pokud by se jednalo o malého pejska nebyl by problém. Páníček se mne ale zastal, že ač jsem já trošku větší, jsem zase vychovaná, takže o mne nebude nikdo ani vědět (nejsem přece nějaký uštěkaný chlupatý prcek). Díky i této přímluvě jsme dostali povolení ke vstupu i se mnou a jak páníček říkal, tak se i stalo – zalezla jsem si ke stolu do růžku, ani nedutala (takže kdo mne nezahlédl, ani o mne nevěděl), ale přesto jsem řádně dávala pozor na to, kde se co šustne, hlavně co se týče jídla (směr do kuchyně jsem objevila co by dup). 🙂

Po gastroturistické vsuvce jsme se pak udělali krátký civilizačí průchod obcí Jíloviště, tentokrát absolvovali i podchod té hlavní, hučící strakonické silnice a po žluté barvičce jsme se vrátili na náš start s naší čtyřkolovou boudičkou.

Telekomunikační trikolora 🙂

Fotogalerie z tohoto skoropražského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo Cukráku
 
 

Lesní ťapkání u Červeného Kříže aneb Hledá se Viky!

Tuto neděli jsme se s páníčky rozhodli, že zkusíme v rámci našeho výletování spojit příjemné s užitečným a zapojit se tak naší troškou do mlýna ohledně ztracené berňačky Viky.

Vydali jsme se tak na benzinku OMW Pávov, směr Praha (právě nedaleko Červeného Kříže u Jihlavy) a odtud s pátracím odhodláním vyrazili do zdejšího lesa a koukali, ohlíželi se a hledali. Ťapkali jsme jsme nejprve po různu na neznačených lesních cestách, zvládli minout také i Zahrádkářskou studánku až jsme se dostali k chatičkám na okraji Antonínova Dolu a pomocí další neznačené lesní cesty jsme se dostali až na modrou barvičku, jíž jsme se pak dočasně drželi, díky ní jsme prošli podchodem pod dálnicí D1, minuli studánku Anežku a studánku Elišku a dorazili k rozcestí Vysoký Kámen. Zde jsme se napojili na barvičku zelenou, kde na nás čekala Žandova studánka, přičemž od ní jsme to zase bezbarvě vzali k rozcestí Miska a odtud dále po zelené. Na její trase na nás čekala studánka Emanuela, načež posléze jsme se odklonili směrem k dálničnímu nadjezdu a po kousku silnice se tak dostali zpátky na náš start.

Studánková trikolorní lady 🙂

Ačkoliv jsme měli oči celou dobu řádně na šťopkách, bohužel samotnou berňačku Viky jsme neobjevili, nezahlédli a k naší lítosti ani neobjevili nějakou stopu, která by zde naznačovala její přítomnost. 🙁

Tady všude jsme se snažili hledat…

Snad se, holka, najde a bude v pořádku…

Fotogalerie z tohoto pátracího jihlavského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Lesní ťapkání u Červeného Kříže aneb Hledá se Viky!
 
 

Naučná stezka Velký Špičák a okolí

Ani tuto sobotu jsme s páníčky nezůstali jen tak lelkovat doma a vyrazili si zavýletovat tentokrát na Chomutovsko k obci Měděnec na zdejší Naučnou stezku Velký Špičák a do jejího okolí.

Naše ťapkání jsme započali u silnice pod vrchem Velký Špičák, odkud jsme se do zasněženého kopce vydali po stezce vzhůru právě na vrch Velký Špičák. Přítomnost snížku byla zde pro nás příjemným zpestřením (u nás doma jsme si ho za letošní zimu dosud vůbec neužili) a na samotném vrcholu jsme měli krásné zimní výhledy do kraje českého i německého. 🙂

Jelikož zdejší naučná stezka byla hodně kraťoučká (asi jen 600 m), s páníčky jsme si i tentokrát vymysleli vlastní ťapkací okruh. Z Velkého Špičáku jsme tedy sešli, resp. zklouzali se dolů na opačné straně, než jsme na něj vystoupali, a po neznačené cestě jsme se vydali vstříc žluté turistické barvičce. Po ní jsme pak ťapkali přes rozcestí U Paloučku, pokračovali po ní až za Hornický kámen (ten jsme na naší trase nakonec vynechali, jelikož cesta k němu nebyla až tak úžasná a neměli jsme chuť se ve sněhu nějak moc brodit) a pak zase po neznačené cestě jsme se vrátili na náš výchozí bod s naší cestovatelskou boudičkou.

Sice jsme dnes krom samotného vrcholu Velký Špičák vizuelně nic extra dalšího nezažili (krom tedy ještě i moc hezké, ale nepřístupné kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšova u obce Měděnec, kam jsme poté „boudičkou“ popojeli, nebo i venkovního „muzea“ přímo v obci Měděnec, týkajícího se místní těžby v nedávné minulosti), ale naproti tomu jsme si užili moc hezký lesní klídek a dokonce i z dálky v lese zahlédli 2 zdejší srnčí obyvatele (ty teda zahlídli hlavně páníčci, já prý naštěstí ne, jelikož za tohoto předpokladu by hrozilo, že si s nimi budu chtít zazávodit, z čehož by páníčci nebyli příliš nadšení). 🙂

Trikolora na Velkém Špičáku 🙂

Fotogalerie z tohoto chomutovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Velký Špičák a okolí
 
 

Naučná stezka Kozí Hrádek a okolí

O dnešní neděli jsme si s páníčky zavýletovali do jižních Čech na Táborsko na okraj Sezimova Ústí a to na zdejší Naučnou stezku Kozí Hrádek a její okolí.

Naše výletování jsme započali hned u samotného Kozího Hrádku, který jsme si po stezce v zásadě obešli kolem dokola, přičemž celá tato stezka neměla snad ani 500 m, takže asi za čtvrt hodinky, zdržované zejména paniččiným foto-otravováním, jsme měli projito a vyvstala otázka, co dál?
Jelikož se nám skutečně po takové chvilce nechtělo hned jet domů, páníčci zde vymysleli naše individuální ťapkací „kolečko“ (ti jsou šikovní, co?). 🙂

Od Kozího Hrádku jsme se tedy vydali po červené barvičce k rozcestí Kozský potok a odtud pro změnu po barvičce modré kolem myslivny Nechyba, až jsme dorazili k pěšímu nadchodu přes dálnici D3. Zde se mi nějak extra nelíbilo, jelikož to tu dost divně svištělo od projíždějících aut po dálnici, takže jsme se zde nijak extra nezdržovali a přes rozcestí Terezčin hájek jsme se dostali ke Starému rybníku. K mému nenadšení jsme jej opravdu jen tak lehce minuli a pokračujíc přes rozcestí Kravín jsme doťapkali k Lučnímu rybníku. Bohužel ani k němu mi nebyl přístup od páníčků dovolen, jelikož v jeho vodách ráčily kejhat kachní opeřenci, což mne značně dráždilo, takže páníčci museli přistoupit ke „šlajfkovému“ opatření vůči mne, aby mi bylo znemožněno se za těmi kachnovými provokatéry vydat (panička se prý nechtěla teď v únoru fakt koupat). 🙂
Oči i čuchometr jsem zde ale měla řádně na štopkách a u jednoho rybníkového provzdušňovacího místa, kde to řádně bublalo, jsem si fakt dokonce i myslela, že se tam snad i nějaká ta kachna i provokatérsky sprchuje. Naštěstí ne (nedovolila si to asi díky mojí „autoritě“) a i kdyby tam byla, měla by to rychle spočítané. 🙂

Od Lučního rybníka jsem to posléze následně střihli po neznačené lesní cestě kolem rybníku Nečisto a dalšími neznačenými lesními cestami v Přírodní parku Turovecký les zpátky k rozcestí Hájovna Nechyba a odtud pak již jen po cyklostezce na náš start u Kozího Hrádku, kde jsme „naše kolečko“ úspěšně zakončili. 🙂

Trikolora na Kozím Hrádku 🙂

Fotogalerie z tohoto táborského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Kozí Hrádek a okolí
 
 

Naučná stezka Brdatka a okolí

Tuto sobotu jsme tentokrát podnikli výlet na Rakovnicko k obci Křivoklát k prozkoumání zdejší Naučné stezky Brdatka a jejího okolí.

Dle informací od paničky je název Křivoklát znám zejména jako hrad (tomu nerozumím, ale já si to prý mohu představit jako „velký barák“), který jsme také mohli lehce při průjezdu obcí zhlédnout (a fakt to ten nějaký „barák“ byl). Ten však nebyl naším velkým zájmem, takže jsme jen profrčeli kolem. 🙂

Začátkem naše ťapkání se stal okraj obce Křivoklát, z nějž jsme se po červené barvičce vydali hezky lesem na samotnou naučnou stezku. Na trase jsme si udělali i malou odbočku ke kapličce sv. Eustacha a vratkou zpět na stezku jsme se dostali až k rozcestí Písky, odkud jsme se dál drželi červené barvičky. Tady jsem se těšila na prozkoumání jakési lesní studánky, ale ono prd – v reálu to nebyla přístupná studánka, ale takové hezké vodní bahniště, do nějž mi byl přístup páníčky zakázán, jelikož pokud bych se do něj vrhla, jednoduše by se z mojí trikolorní maličkosti stalo monokolorní prasátko, k čemuž páníčci skutečně nebyli nakloněni. 🙂

Ťapkáním dál jsme se pak dostali do lokality Plačkov, kde se naše kroky odklonily na neznačenou cestu, po níž jsme se dostali až do civilizace a to obce Zbečno. Tudy jsme si udělali krátký civilizační průchod a napojením na zelenou barvičku jsme se opět ocitli na naučné stezce, kdy jsem se konečně dočkala možnosti nějaké té vody a to rovnou řeky Berounky a pak i studánky Štíhlice a studánky Brdatka, takže jsem byla s vodní situací vnitřně i vnějškově spokojená. 🙂

Stezka pak následně dovedla opět na rozcestí Písky, kde jsme již dneska byli a abychom nešli tou stejnou trasou zpět na náš start, což není naším zvykem, naší návratovou cestou se stala alternativní červená barvička, po níž jsme se opět až za tmy (jak jinak) následně ocitli zpět u naší čtyřkolové boudičky. 🙂

U kapličky sv. Eustacha 🙂

Fotogalerie z tohoto rakovnického výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Brdatka a okolí
 
 

Naučná stezka Svatojánské proudy a okolí

Tuto neděli jsme v rámci našeho výletování s páníčky zůstali tentokrát „u nás“ ve středních Čechách, kdy jsme vyrazili k obci Třebenice prozkoumat zdejší Naučnou stezku Svatojánské proudy.

Naše ťapkání jsme započali v samotné obci Třebenice, odkud jsme po stezce sešli dolů k řece Vltavě, kde jsme se mohli hned pokochat monstrózní velikostí Slapské přehrady, přičemž se naše kroky dále ubíraly po stezce vedoucí po skaliskách podél řeky Vltavy, kdy jsme zde minuly nespočet chatek a chatiček, které v tuto dobu byly téměř všechny zazimované a opuštěné, takže jsem zde nemohla k mé nelibosti vyprůzkumovat, kde mohou mít nejlepší buřtíky na opékání a jiné chuťovky a nechuťovky, kterých by tu během normální sezóny mohl být dostatek. 🙂

Ač by se mohlo zdát (a nám se to v prvopočátku také jevilo), že když má stezka vést podél vody, bude to klídečkové ťapkání takřka po rovině, ale chyba lávky – díky zdejším skaliskům jsme několikrát absolvovali kopcovitý výstup, abychom posléze mohli z kopečka zase sejít dolů a při tom všem jsme zároveň museli dávat dobrý pozor na to, kam šlapeme, aby nám to nesklouzlo (a to zejména mne) a neskončili jsme tak nechtěně ve vltavských vodních vlnách. 🙂

Takto jsme minuli několikero krásných výhledů na řeku Vltavu, na několika vhodných místech jsem se osobně zašla přímo i do Vltavy pobrouzdat a osvěžit a průchodem přes osadu Ztracenka jsme posléze dorazili až k rozcestí Nad Přehradou. Zde jsme se mohli z dálky pokochat Vodní elektrárnou Štěchovice, načež posléze jsme se napojili na modrou barvičku, která nás hezky lesem dovedla přes rozcestí Nad Homolí a přes rozcestí Kolna zpátky do obce Třebenice, kde na nás věrně čekala naše čtyřkolová boudička a kterou po tom celém dnešním ťapkání s radostí opětovně uvítali. 🙂

Trikolora pod Slapskou přehradou 🙂

Fotogalerie z tohoto středočeského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Svatojánské proudy a okolí
 
 

Naučná stezka Obora a lesy na Jemčině

Tuto neděli jsme si s páníčky za cíl našeho výletování zvolili jih Čech a to konkrétně Jindřichohradecko u obce Jemčina s místní Naučnou stezkou Obora a lesy na Jemčině.

Naší startovní pozicí se stal zámek Jemčina, od nějž jsme se zasněženým lesem (z čehož jsem měla velkou radost a hopsavě i ochutnávkově jsem se snížku nemohla nabažit)vydali po červené barvičce až k rozcestí Velká Holná, kde jsme se napojili na zelenou barvičku a poté dorazili až k rybníku Dolní Vydýmač. Zde nás napadlo, že bychom na druhé straně rybníka mohli podniknout i gastroturistiku ve zdejší hospůdce v Evženově údolí, ale bohužel otevřeno mají jen v červnu až srpnu, takže pro občerstvení nám musela stačit naše termoska s čajem a flaška s vodou pro mne. 🙂

Navzdory tomuto „neúspěchu“ jsme zde ale měli tu čest s krásnou, udržovanou a volně přístupnou lesní Černínskou kaplí, kam i mne za důkladného paniččina dozoru (abych tam něco nedopatřením nerozbila) byl vstup povolen, načež po tomto hezkém porozjímání jsme se následně vydali zase dále krásným lesním klidem po Vydýmačské a pak i Šenkuranské lesní cestě zpět na náš start k zámku Jemčina.

Sice jsme dnes nic až tak zajímavého (krom tedy té parádní kapličky) nezhlédli nebo neobjevili, ale to nám vůbec nevadilo, krásně jsme si poťapkali a já měla radost, že konečně jsem se dočkala za letošní dosavadní zimu také nějakého toho snížku 🙂

Trikolora u Černínské kaple 🙂

Fotogalerie z tohoto jindřichohradeckého výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Obora a lesy na Jemčině
 
 

Výlet na Panskou skálu u Krhanic

O dnešní sobotě jsme se s páníčky vydali na Benešovsko k obci Prosečnice u Krhanic, kde se naším hlavním cílem stalo prozkoumání místního skalního útvaru Panská skála.

Začátek našeho ťapkání jsme zvolili na okraji obce Prosečnice, kde jsme se vrhli lesíkem po žluté barvičce, na jejíž chvílemi hezky bahnité trase jsme natrefili na zajímavou přírodní památku Vlčí rokle s nespočtem zamechovaných balvanů rozesetých tak, jak když je někdo zeshora do údolí vyhodil z pořádného kýblu. 🙂

Žlutá barvička nás takto dovedla k rozcestí Horní Požáry a jelikož jsme se žluté nechtěli vzdát, zůstali jsme jí věrni a s její pomocí jsme minuli Baxovu studánku, rozcestí Horácká stezka a rozcestí Skalsko, u nějž jsme se přebarvili pro změnu na zeleno a takto docupitali až ke skalnímu útvaru Panská skála a tím i Přírodní rezervaci Grybla.
Zde jsme lehce porozjímali, krom výhledu do kraje jsme se pokochali výhledem hlavně do korun stromů a po modré barvičce jsme to vzali zpátky již k dnes minutému rozcestí Horní Požáry.

Tentokrát jsme se u něj rozhodli pro změnu pro červenou barvičku, která nás dovedla zpátky do obce Prosečnice, kde jsme zrovna při našem příchodu měli štěstí na průjezd osobní mašinky tažené nezvykle dieselovou výpomocí (dle páníčka prý nějaký Sergej nebo co) a tímto jsme náš dnešní výlet hezky zakončili. 🙂

20180120_151745

Trikolora na Panské skále 🙂

Fotogalerie z tohoto benešovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výlet na Panskou skálu u Krhanic
 
 

Naučná stezka Malý Blaník – Podlesí

O dnešní neděli jsme pro tentokrát nevýletovali nijak extra daleko, ale zůstali „doma“ v rámci „našeho“ Podblanicka (a to doslova) a to tak, že jsme se zamířili podívat na Malý Blaník a s tím spojenou Naučnou stezku Malý Blaník – Podlesí.

Naším výchozím bodem se stalo podblaníkové parkoviště kousek za Louňovicemi pod Blaníkem, z nějž jsme se loukou, lesem a hezkým kopcem vzhůru dostali až na samotný vrchol Malého Blaníka a tím i ke zřícenině kaple Máří Magdalény a též i památnému smrku rostoucím přímo uprostřed této kaple.
Na tomto místě bylo vskutku krásně s parádním klidem a takovou podivně zajímavou, tajemně originální atmosférou a to i pro mne samotnou. Zvláštní, holt asi nějaké kouzlo… 😉

Z vrcholu Malého Blaníku nás posléze stezka dovedla až k obci Býkovice, kde jsme minuli místní Býkovický rybník (ač jsem se řádně snažila a byla jak v transu, kachny jsem neobjevila, ale dle mého čuchometru se zde vyskytovat musí), načež posléze lesním průchodem jsme se dostali na krásné vyhlídkové místo na Louňovicemi a odtud dále lesíkem a loukou zpátky na parkoviště s naší cestovatelskou boudičkou. Prostě taková hezká nedělní prochajda. 🙂

P.S. A pokud by vás to zajímalo, tak vám dokonce i něco „prásknu“. Ač to oba moji páníčkové mají na tento Malý Blaník „co by kamenem dohodil“, jestě nikdy (krom dneška) tady nebyli. To je co? 🙂

20180114_132425

V kapli na Malém Blaníku 🙂

20180114_143708

Podblanická modelína 🙂

Fotogalerie z tohoto podblanického výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Malý Blaník – Podlesí
 
 

Justynčina stezka + Naučná stezka Po stopách erbu zlatého třmene

Tuto sobotu se naše výletové kroky odebraly tentokrát na Náchodsko k obci Slatina nad Úpou na zdejší Justynčinu stezku a Naučnou stezku Po stopách erbu zlatého třmene.

Naším startem se stalo rozcestí Boušín – kostel s místním kostelem Navštívení Panny Marie, odkud jsme se po červené barvičce vydali k Boušínské lávce přes řeku Úpu, u níž jsme měli tu čest se 2 psími spřeženími, takže páníčkové si mne museli trošku držet u sebe, abych si náhodou s těmi tažnými malamuty nešla také zaběhat a zahrát si hru kdo s koho. 🙂
Kousíček za lávkou jsme pak nalezli rozcestí Pod Boušínem, od nějž jsme se vydali hezkou lesní cestou po modré barvičce a tím i po části Naučné stezky Po stopách erbu zlatého třmene až jsme se dostali kolem rozcestí Pod Kramflekemk rozcestí Potůčky, u nějž jsme se „přebarvili“ na žluto a ťapkali vstříc zřícenině hradu Vizmburk. Zde jsem to jak správná hradní paní důkladně prozkoumala a osobně nám až tak nevadilo, že do vnitřních útrob hradu měli v době naší přítomnosti zavřeno. Bohatě nám stačil vnější průzkum a pokochání se (dovnitř bych stejnak měla téměř jistě já přístup zamítnut, takže by tam nešli ani páníčci, takže šlo o prd). 🙂

Od Vizmbuku jsme se poté vydali po modré barvičce do obce Havlovice, přes níž jsme si učinili civilizační průchod a u rozcestí Havlovice – U Lipek jsme se napojili na silniční červenou barvičku a proocházejíc kolem Havlovického rybníka (kachny nezaznamenány) jsme šli a šli a to až k rozcestí U Bathildinina stolku, kde jsme se napojili na Justynčinu stezku a měli v úmyslu ještě zhlédnout místní Končinský vodopád. Toto nám však nebylo přáno, jelikož již za prvé bylo celkem šero a za druhé vodní situace pro nějaké vodopádové útvary zde nebyla příhodná. 🙂
Tudíž jsme po stezce šerem a následnou tmou (která naštěstí nebyla až tak tmavá, že jsme aspoň maličkato viděli, kudy vůbec jdeme) pokračovali dále až na naší původně startovní pozici u kostelíku. 🙂

20180113_154711

U zříceniny Vizmburk 🙂

Fotogalerie z tohoto náchodského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Justynčina stezka + Naučná stezka Po stopách erbu zlatého třmene
 
 

Přírodní rezervace Maštale

O dnešní neděli jsme si s páníčky zavýletovali na Chrudimsko k obci Bor u Skutče, kde jsme prozkoumali hlavně zdejší pískovcové skály v lokalitě Přírodní rezervace Maštale.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce, odkud jsme se vydali po zelené turistické barvičce, na níž jsme měli tu čest minout zdejší nejvyšší skálu Petrovnu, načež podél potůčku Voletín jsme dorazili k rozcestí Za Borky, kde jsme se napojili pro změnu na barvičku modrou. Ta nás parádně klidným borovým lesem dovedla až k rozcestí Pod Džberkou, kde jsme trochu přemýšleli, co to ta Džberka může být, přičemž jsme se toto pokračujíce z tohoto rozcestí po červené barvičce dále dozvěděli a to že je to studánka Džberka. Ta se mi samozřejmě (jak jinak) velmi líbila a důkladně jsem ji prozkoumala, načež jsme dále po červené dorazili až do hlavní zajímavosti dnešního výletu a to do skalní města Toulovcovy Maštale, kde jsme si prošli i zdejší skalní bludiště, kdy já tedy musela být korigována na své výletové „šlajfce“, jelikož jsem na volno jak neřízená střela lezla do všech možných zákoutí, a páníčci opravdu netoužili po tom, abych někam zahučela ve stylu „padá trikolorní pytel brambor“ nebo abych někam vlezla vpřed, ale nemohla bych vzad. 🙂

Následně nás na cestě čekala možnost pokochání se parádní pískovcovou Hrnčířovou skálou nebo skalním útvarem Františkova mohyla. Poté jsme dorazili k rozcestí Pod Kostelíčkem, kde jsem se s páníčky setkala s nevídanou věcí a to, že tu jiní turisté (naštěstí na druhé straně potoka) měli s sebou na volno se venčící kočku, která na nimi průběžně chodila jak ocásek. Jak říkám, vskutku nevídaná věc, která mne samozřejmě nemohla nechat chladnou, takže jsem se vůči té kočce začala kňouravě a štěkavě čertit a nebýt mých silných páníčků, kteří mne zdárně drželi na mé výletové šlajfce, milá provokativní kočka už by byla mou maličkostí zahnána vzhůru na nějaký ten strom v okolí. To by asi její páníčci čubrněli, co se to děje a velmi by mne zajímalo, jak by jí, manekýnu jednu mňoukavou, dostávali dolů. 🙂

Po této „kulturní“ vsuvce jsme se vydali po žluté barvičce na levé straně zdejšího bezejmenného potůčku, kdy na nás po cestě čekala Voletínská studánka, pak jsme si zašli maličkou odbočkou i k Setonově studánce, načež poté jsme se ocitli také trošku v civilizaci vísky Vranice. Tou jsme jen tak lehce prošli (nikde ani živáčka) a po červené barvičce jsme se již za šera a pak až dokonce i tmy vydali na náš start v Boru u Skutče, kdy jsme ale ještě cestou zvládli minout a v rámci viditelných mezí prozkoumat unikátní, ze skály vyvěrající Mojžíšův pramen a také i trošku Dudychovu jeskyni, kolem níž jsme tedy hlavně opatrně prošli, jelikož jsme díky tmě již skoro nedohlédli ani na zem, abychom věděli, na co nebo do čeho to šlapeme. 🙂

20180107_143225

Trikolorní skalní modelka 🙂

Fotogalerie z tohoto chrudimského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Přírodní rezervace Maštale
 
 

Naučná stezka sovy Rozárky

O dnešní první novoroční sobotě jsme si s páníčky pro tentokrát zavýletovali na Karlovarsko k obci Žlutice na zdejší Naučnou stezku sovy Rozárky.

Naše ťapkání jsme započali u mašinkové zastávky Záhořice, odkud jsme se po červené barvičce vydali podél říčky Střely na jedné straně a podél mašinkových kolejí na straně druhé vstříc již zmíněné obci Žlutice. Nutno poznamenat, že místy to byla cesta jak průchod džunglí (což třeba mne osobně v zásadě nijak nevadilo a měla jsem z toho i srandu) a též i cesta spíš pro plavce než pro chodce díky pořádným loužovým „rybníkům“ přes celou šířku cesty. 🙂

Přes Žlutice jsme si pak střihli civilizační procházku a to až ke zdejšímu nádraží, kde páníčci doufali, že by tam mohla být nějaká ta „bedna na kafíčko“ (rozuměj automat na kávu), ale ač zde byl velký vnitřní prostor pro čekající cestující, krom jedné chuděrky lavičky zde nebylo nic víc, natož nějaký ten automat. 🙂
Gastroturisticky jsme to tedy uvážili zkusit v nedaleké hospodě u nádraží. Avšak na základě většího dunivého, rádoby hudebního kraválu a kuřáckého puchu, nevyvětraného ani za toho cca půl roku, co se v gastromístech nesmí kouřit, se páníčci s ohledem na sebe samé a též i s ohledem na mne (rozuměj, že by asi nebyl problém s tím, že bych nemohla dovnitř, ale náš nabytý dojem by tu byl dost negativní) rozhodli si udělat „kafíčkový dýchánek“ o samotě na zdejší neobsazené venkovní zahrádce. Za sebe mohu potvrdit, že to byla asi dost dobrá volba. 🙂

Na okraji Žlutic jsme pak doťapkali k rozcestí Nevděk – odbočka a po kousku Naučné stezky Cesta za pověstí (na jejíž jiné části jsme již také byli, při připomenutí ZDE) jsme si došlápli až na vrch Nevděk se zdejší zříceninou hradu Nevděk, z níž jsme toho již opravdu viditelného moc neviděli. Odtud jsme poté zase po stezce sestoupili níže a to k rozcestí Hradský Dvůr, kde jsem měla tu čest se zdejšími zvědavými koníčky v ohradě (mne osobně ne že by tak zajímali právě ti koníčci, ale já byla mnohem zvědavější na ten jejich suchý chleba, který si pochroupávali – přístup k němu mi byl ale páníčky rázně zamítnut). 🙂

Následně nás na cestě čekalo zajímavé místo u studánky Žlutické Lurdy, načež odtud jsme již za tmavšího šera až postupně tmy doťapkali kopcovitým výstupem k rozcestí Nad Roklí a následně sestupem lesem a loukou (kdy na nás postupně „vykukovali“ i místní krásné dřevěné sošky houbiček a ksichtíků) zpátky na náš start s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂

20180106_144231

Trikolorní směrovka 🙂

Fotogalerie z tohoto karlovarského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka sovy Rozárky
 
 

PF 2018

Všem kamarádům, známým i neznámým, psím i člověčím do nového roku s páníčky přejeme hlavně hodně zdraví, k tomu i trochu štěstí a též i spoustu správných rozhodnutí a mnoho úspěchů ve všech oblastech.

loonapix_15147655662332949316
Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem PF 2018
 
 

Naučná stezka Říčansko a okolí

Ani v poslední den roku 2017 jsme s páníčky nelenili a podnikli nějaký ten výlet. Tentokrát se naše výletové kroky odebraly k Říčanům u Prahy na zdejší Naučnou stezku Říčansko a do jejího okolí.

Naším startem se stal okraj Říčan nedaleko rozcestí Vojkov – hájovna, odkud jsme po modré barvičce zamířili do zdejšího Říčanského lesa, po cestě jsme se napojili na již zmíněnou naučnou stezku a i s pomocí kousku místní cyklostezky jsme se dostali k Říčanské hájovně. Tady jsme poté ťapkali chvilku po červené Mikešově cestě a po napojení se opět na stezku naučnou a a cyklostezky jsme docupitali k rozcestí Olivovna. Na tomto našem úseku za zmínku tak nějak stojí Lesní studánka, kterou jsme míjeli, a to zejména proto, že byla vskutku „zajímavá“ tím, že ač byla svým vnějším vzezřením celkem velká, byla ale naprosto vyschnutá, což mne vážně nenadchlo. Ale naštěstí po celé naší ťapkací trase byly k dispozici nějaké louže, laguny či potůček, takže jsem vodně nestrádala a díky svému dnešnímu významnému zájmu o každou přítomnou louži či loužičku jsem si od paničky vysloužila slovní titul: Královna louží. 🙂

No a od Olivovny jsme se pak přes trasu „naší“ naučné stezky na druhé straně zdejší hlavní Černokostelecké silnice už za hezké tmy dostali zpátky na náš start a letošní výletování takto hezky ukončili. 🙂

20171231_150356

Trikolora v Říčanském lese 🙂

Fotogalerie z tohoto říčanského  výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Říčansko a okolí
 
 

Vánoční výstup (nejen) berňáků na Blaník 2017

Dnes jsme se již pošesté zúčastnili super akce a to Vánočního výstupu (nejen) berňáků na horu Blaník. Setkali jsme se zde s naší super „rodinkou“ kolem chovatelské stanice Trikolore Fortuna (za psí rodinné reprezentanty jsem tu byla já, bráška Cargo, skorobráška Draco, skoroségra Desree a nejmladší skoroségra Ella), načež jsme se zde střetli i s holkami stafordkami (ty byly v počtu 5 psích kousků), což bylo velice příjemné, vzájemně jsme si udělali hezký výstup i sestup a probrali vše možné a nemožné, co se změnilo, událo či vyskytlo od našeho posledního setkání. 🙂
Na výstupu se sešlo celkově 59 pejsků (nejvíce berňáčků) a jako každoročně se zde vybírali korunky na Berňáčky v nouzi, kdy se podařilo vybrat krásných 5 379 Kč a k ještě 10 euro navíc. 🙂

Moc všem přátelům děkujeme za hezky strávenou část „Štěpána“, všem přejeme vše dobré v novém roce a těšíme se v něm zase na nějaké společné setkání.

WP_20171226_12_41_53_Pro

Celesta, Cargo, Draco, Desree a Ella 🙂

Stručná fotogalerie z tohoto výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vánoční výstup (nejen) berňáků na Blaník 2017
 
 

Naučná stezka Putování Černolickem a okolí

O dnešním 1. svátku vánočním se nám již nechtělo jen tak zůstávat lenošivě doma a tak jsme se vyrazili z pasivního odpočinku vyvětrat za aktivním přírodním odpočinkem. K tomu jsme zvolili okraj Prahy u obce Černolice a zdejší Naučnou stezku Putování Černolickem a širší okolí. 🙂

Naše ťapkání jsme započali na okraji Černolic, odkud jsme se po červené barvičce vydali po kousku již zmíněné naučné stezky a pokračovali dále po červené přes rozcestí Pod Kamenem a rozcestí Za Cihelnou, kdy celá tato cesta bylo trochu ve smyslu „za devatero horami“, jelikož jsme nespočetněkrát sešli z prudšího kopce dolů, načež posléze jsme zase stoupali vzhůru do táhlejšího kopečku (holt Brdy no). 🙂

U rozcestí Za Cihelnou jsme se napojili pro změnu na zelenou barvičku a následně bezbarvou lesní cestu, které nás dovedly do obce Všenory, kudy jsme si udělali i civilizační průchod. A jelikož k naší startovní pozici s naší cestovatelskou boudičkou by cesta posléze vedla po celkem rušné silnici, páníčkové se zejména ve vztahu ke mne dohodli, že se zde dočasně rozdělíme, kdy páníček zajde samostatně pěškobusem pro naší čtyřkolovou boudičku, zatímco já s paničkou si uděláme delší civilizační průchod obcí Všenory a to až ke zdejšímu nádraží, kde si nás páníček posléze vyzvedne.
Toto rozdělení pro mne nebylo zrovna obvyklé, takže jsem se za páníčkem stále otáčela, kam jako jde on, když my s paničkou jdeme jiným směrem, načež po chvíli jsem se z toho otrkala a na všenorském nádraží pak ve vší slušnosti s paničkou čekala na „naše taxi“. No a to bylo radosti, když se k nám páníček po tak „strašně dlouhé“ době vrátil. 🙂

20171225_163506

Na všenorském nádraží 🙂

Fotogalerie z tohoto brdského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Putování Černolickem a okolí
 
 

Veselé Vánoce 2017

Veselé Vánoce prožité v klidu a s úsměvem všem psím i člověčím kamarádům a známým přeje Celesta s páníčky.

Celesta_Christmas

Veselé Vánoce 2017 🙂

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Veselé Vánoce 2017
 
 

Naučná stezka Větruše – Vrkoč + Vánoční trhy Ústí nad Labem

O dnešní neděli jsme i tentokrát s páníčky vyrazili za výletem, přičemž dnes jsme zamířili na sever Čech na okraj Ústí nad Labem na zdejší Naučnou stezku Větruše – Vrkoč.

Naším startem se stal místní zámek Větruše, odkud jsme se po stezce vydali do zdejšího lesíka a putujíce přes pro mě pohodlné (pro páníčky již méně) bahnité a zalistěné cesty a cestičky jsme se zašli pokochat i na Humboldtovu vyhlídku, abychom se podívali, jak vůbec Ústí nad Labem trochu vypadá. 🙂
Poté jsme od rozcestí Soudný vrch pokračovali bahnitě po stezce dále a to k rozcestí Nad Vaňovem, kde jsme se přebarvili na žlutou barvičku a mířili směrem k obci Podlešín. Tady jsme se napojili pro změnu na cyklostezku a silničním pochodem následně proloženým napojením se i na červenou turistickou barvičku jsme se vrátili na náš start a uzavřeli tak naše dnešní výletové „kolečko“.

No a jelikož jsme byli právě v tom Ústí, moji páníčci nelenili a s pomocí svého „utrženého sluchátka“ si sjednali setkání s našimi ústeckými člověčími přáteli (rozuměj páníčky od mého brášky Carga). Bylo to moc hezké setkání, já si vysloužila i nějaké to pohlazení a podrbání a všichni ti člověci si pak udělali ještě i průzkum na ústeckých vánočních trzích spojený s okoštováním místního svařáčku. Já se trhů osobně neúčastnila, jelikož jsme očekávali, že by tam byl humbuk lidí a já tam byla utiskována, což já fakt nerada, tak jsem důkladně hlídala naši cestovatelskou boudičku. Ale co páníčci posléze říkali, člověčenstva na těch trzích až tolik nebylo, takže třeba příště je poctím svou osobní návštěvou a ten svařák taky koštnu. 🙂

20171217_151803

Ústecká modelka 🙂

Fotogalerie z tohoto ústeckého výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Větruše – Vrkoč + Vánoční trhy Ústí nad Labem
 
 

Naučná stezka Krajinou Výhonu + Vánoční trhy Brno

O dnešní 2. adventní neděli jsme si s páníčky i tentokrát zavýletovali a to tentokrát na jižní Moravu k obci Židlochovice na zdejší Naučnou stezku Krajinou Výhonu.
Naše ťapkání jsme započali na okraji Židlochovic, odkud jsme se po naučné stezce a zároveň žluté barvičce vydali přes místní zahrady a vinice až ke studánce V Nových horách, kde jsem jako správná průzkumnice otestovala místní jihomoravskou vodičku směrem do svého hrdélka, načež posléze jsme se dostali k rozcestí Skalky, kde jsme se přebarvili na zelenou barvičku, po níž jsme si si vystoupali na vrch Výhon a tím i ke zdejší rozhledně Akátová věž. Nutno poznamenat, že zde bylo pořádně větrno, což při dnešním chladnějším počasí zrovna dojem nevylepšilo, ale což, nejsme přece žádná pírka, takže jsme si zde i tak rozhlednu hezky prohlédli, páníčci si dokonce vystoupali až na její vrchol, což jsem celkem ve vztahu k paničce čučela a to proto, že se rozhledna v tom vichr prý pěkně hýbala ze strany na strany, z čehož má paničky vždy řádný respekt až vítr. 🙂
No a hezky vyfoukaní jsme pak dál sešli po zelené barvičce do podvrcholového závětří, kdy jsme cestou potkali krásnou sochu sv. Jana Nepomuckého a i studánku U Svatého Jána, která však byla zamřížovaná, takže jsem zde musela strpět neprovedení své vodičkové kontrolní funkce. Následně jsme se tu pak již odtud jen odklonili na bezbarvé cestičky, jimiž jsme se dostali zpátky na náš start a dnešní ťapkání tak zakončili. 🙂

No a jak jsem již na začátku nakousla, že dnes byla 2. adventní neděle, tak ani tentokrát páníčci neodolali nějakému tomu adventnímu trhování. Pro tentokrát zvolili Vánoční trhy v Brně v areálu zdejšího výstaviště, přičemž mne velmi potěšilo, že do těch hal jsem fakt nemusela jít s nimi a radši jsem důkladně „hlídala“ naší čtyřkolovou boudičku, jelikož by tam na mne určitě bylo moc teplo, moc lidí, samý zákazy a příkazy, žádné zkoumání, žádné jídlo, což fakt nemám zapotřebí. 🙂

20171210_143541

Pod rozhlednou Akátová věž 🙂

Fotogalerie z tohoto jihomoravského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Krajinou Výhonu + Vánoční trhy Brno
 
 

Adventní procházka okolím Podkozí

O dnešní neděli jsme si s páníčky podnikli takovou podzimně-adventní procházku na Berounsku v okolí obce Podkozí.

Naše procházkování jsme započali na okraji obce Libečov, odkud jsme se po žluté a následně zelené barvičce vydali do zdejšího lesa v rámci Přírodního parku Povodí Kačáku. U rozcestí Rejnov jsme si vyzkoušela chutnost zde protékající říčky Loděnice a u rozcestí Svárovská lípa jsme se mohli pokochat vskutku hezkou památnou lípou, načež posléze jsme se zde přebarvili na modrou barvičku, po níž jsme doslova obcházeli zdejší oboru Podkozí a minouc Myslivnu v Dolním Podkozí jsme se po červené a pak i „bezbarvé“ barvičce dostali zpět na náš start.

Ačkoliv dnes nebyly na procházce žádné zásadní zajímavosti či zážitky, nevadilo nám to, hezky jsme se hlavně společně vyvětrali. 🙂

20171203_151220

U říčky Loděnice 🙂

Fotogalerie z tohoto berounského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Adventní procházka okolím Podkozí
 
 

Procházka okolo Cetvin + Adventní trhy Linz (A)

O dnešní sobotě jsme se s páníčky rozhodli, že bychom si vyrazili zase po nějké době do zahraničí a to konkrétně na Adventní trhy v rakouském Linzu.

Jelikož by však nebylo úplně žádoucí, abych na trhy zejména já dorazila zcela nevyběhaná a nevyvenčená (mohlo by to mít neblahé následky), před překročením rakouské půdy jsme si na jihu Čech u obce Cetviny udělali ještě i takové menší procházkové kolečko.
Naším výchozím bodem se stal v Cetvinách kostel Narození Panny Marie a už zde se mi začalo velmi líbit, jelikož tu měli už i nějaký ten snížek. Od kostelíku jsme se vydali po žluté barvičce, která nás provedla podél zdejší Křížové cesty, kapličky a studánky Panny Marie Lurdské a to až na mostek přes řeku Malši přímo na česko-rakouských hranicích. Zde jsem si tedy vyzkoušela funkci hraniční paní, lehce si to taky hned na rakouské půdě obhlédla, načež poté jsme se s pomocí zelené barvičky dostali opět na náš start do Cetvin a lehce vyvětraní vyrazili s naší výletovou boudičkou k našemu rakouskému cíli.

Adventních trhů v Linci konaných na jejich náměstí Hauptplatz jsem se osobně i zúčastnila, ale nebyla jsem z toho příliš nadšená, jelikož všude byly shluky lidí, někteří na mne dokonce málem i párkrát šlápli, pořád jsem se musela někomu vyhýbat a dokonce mi nebylo ani dovoleno se pořádně do těch všech stánků podívat, co kde mají (prý abych prý něco nerozbila, neshodila či dokonce si nepřivlastnila). Takže mne osobně stačilo zdejší lehké omrknutí a aby si to páníčci mohli lépe užít, já si zalezla do klídku naší cestovatelské boudičky, kde jsem vše řádně „hlídala“ a konečně měla neutiskovaný prostor pro sebe. 🙂

20171202_160934 (1)

Adventní trhy Linz 🙂

Fotogalerie z tohoto česko-rakouského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka okolo Cetvin + Adventní trhy Linz (A)
 
 

Naučná stezka Nebílovy + Adventní trhy Plzeň

Tuto neděli jsme se s páníčky tentokrát vydali na Plzeňsko k obci Nebílovy na zdejší Naučnou stezku Nebílovy.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce u silnice, odkud jsme se od posledního naučného zastavení vydali protisměrně to stopách této stezky. Minuli jsme kapli sv. Barbory včetně studánky sv. Barbory, jíž jsem nemohla jen tak přejít a neochutnat zdejší vodičku, dále nás na trase čekal Beštojc kříž a u rozcestí Nebílovy – kaple i sousoší Nejsvětější Trojice.

Odtud jsme se posléze odklonili na barvičku zelenou, která nás dovedla až do obce Předenice, kde jsme si v takové typické vesnické hospodě (kam jsem měla vstup povolen i já) udělali gastrozastávku a já se mohla pokochat, co to je klasická hospoda. No kochala jsem se dle svého uvážení a to zejména dlažbou na zemi, na níž se dalo hezky ležet a dokonce se i trochu rozvalovat a to až tak, že zájemci o zdejší WC si mne museli většinou překročit, aby se mohli dostat ke svému cíli. 🙂

Po gastrovsuvce se naše kroky posléze vydaly po cyklostezce směrem k rozcestí Netunice, odkud jsme se přebarvili na červenou barvičku, kdy u rozcestí Prusiny jsme mohli zhlédnout místní kostel sv. Jakuba Většího, načež pokračujíce dále po červené a minouc zámek Nebílovy jsme se vrátili na naší startovní pozici.

No a aby toho dnes nebylo málo, po našem ťapkání jsme se zajeli podívat ještě i na nedaleké Adventní trhy v Plzni, kdy já jsem se jich účastnila jen virtuálně a morálně na nich podporovala páníčky – fakt jsem totiž neměla chuť se nějak nechat utiskovat houfem lidí. Dle sdělení páníčků to bylo moc hezké, tak jim budu věřit (já se v tu dobu měla v naší cestovatelské boudičce taky moc hezky.) 🙂

20171126_140232

U studánky sv. Barbory 🙂

Fotogalerie z tohoto plzeňského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Nebílovy + Adventní trhy Plzeň
 
 

Naučná stezka Stonařov – Údolím Jihlávky na Aleje

Tuto sobotu jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na Vysočinu nedaleko Jihlavy a to k obci Stonařov a na zdejší Naučnou stezku Stonařov – Údolím Jihlávky na Aleje.

Náš start jsme zvolili v centru Stonařova u krásné dřevěné sochy stonařovského sedláka, načež posléze jsme na místním náměstíčku měli tu čest minout zdejší ještě předadventní přírodní betlém, do nějž jsem se také zkusila vměstnat a páníčkové mohli „obdivovat“, jak mi to tam sluší. Vskutku „nebylo“ poznat, že nejsem stálou betlémovou součástí. 🙂

Následně jsme po stezce prošli kolem Dolního Jarošova rybníka, u nějž i v něm byl bezpočet těch kachních potvor, takže páníčkové si mne v mém „kachnovém transu“ museli celkem hlídat, prý by nebylo zrovna nejvhodnější, abych se v dnešním chladnějším počasí šla vykoupat. 🙂

Pak jsme průchodem přes louky a lesíky postupně minuli 3 rybníčky U Tří hrází (zde už kachny naštěstí neoxidovaly) a dále lesem jsme se dostali do lokality Aleje, kde panička zdejší lovecký zámeček nejprve vtipně označila za vícepatrovou hájovnu a drželo jí to celkem dlouho, než si ráčila naštudovat, co ten „barák“ fakt v reálu je. 🙂

Odtud jsme pak již potmě ťapkali lesem vstříc Křížové cestě na Kalvárii, kterou jsme si sešli zeshora dolů (takže v protisměru, jak je naším zvykem) a dostali se tak zpátky do obce Stonařov. Zde nás pak přivítal večerní ohňostroj, z něhož jsem byla opravdu „nadšená“, takže páníčci si mne, poseroutku, museli pořádně držet na „procházkové šlajfce“, abych nekontrolovaně někam odešla.
Pak už jsme si střihli jen krátký civilizační průchod Stonařem směrem k našemu startu, kam já táhla jak praštěná, jelikož díky zážitku s ohňostrojem, jsem se nemohla dočkat klidu a bezpečí naší cestovatelské boudičky. 🙂

20171125_145046

Trikolora v jesličkách 🙂

Fotogalerie z tohoto jihlavského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Stonařov – Údolím Jihlávky na Aleje
 
 

Výlet kolem Plešovic

Tuto neděli jsme se s páníčky vydali za aktivní odpočinkem tentokrát na Českokrumlovsko, kdy se naším cílem staly obce Zlatá Koruna a obec Plešovice a jejich okolí.

Naše ťapkání jsme započali v obci Zlatá Koruna, odkud jsme se po červené barvičce vydali po lesní cestě vedoucí nad řekou Vltavou, která mne velmi zajímala, ale páníčkové mne z toho srázu dolů nechtěli pochopitelně pustit, jelikož by hrozilo, že bych se dolů ve své horlivosti skutálela jak pytel brambor, což by skutečně nebylo žádoucí. 🙂
Ochutnávky vltavské vodičky jsem se ale po chvilce dočkala také a to na příhodnějším místě a následně jsem měla tu čest okusit ještě i údajně zázračnou vodičku u zdejší studánky s kapličkou Madony nad Vltavou. Červená barvička nás posléze dovedla k hlavní atrakci dnešního výletování a to ke krásnému modelu jihočeské vesnice, jenž jsem pochopitelně musela pořádně, ale zároveň i opatrně prozkoumat. Zašla jsem se „podívat“ ke zdejší hospodě, jestli náhodou nečepují pivo (nečepovali…) a též jsem se chtěla u radnice seznámit se zdejším panem starostou, ale také nějak nevylezl. Možná se radši někde schoval v útrobách toho svého domečku kvůli tomu, že jsem v tom jeho městečku vypadala jak obr a on mohl mít strach, že jim to tu chci srovnat se zemí. Ale taková já opravdu nejsem, já jsem mírumilovná trikolora. 🙂

Poté jsme si udělali i civilizační průchod přes obec Plešovice, kde jsme mohli zahlédnout i několik domečků v reálu, které jsme předtím mohli vidět právě v té minivesničce, a za plešovickým nádražím jsme se napojili na žlutou barvičku, kdy jsme se lesem dostali na rozcestí Pod Jiříkovským vrchem. Odtud jsme to pak „střihli“ lesem po cyklostezce k rozcestí Kokotín (a jak panička neodolala, na mou maličkost poznamenala, že „kokotská trikolora právě prochází Kokotínem“ – tsss…).

No a tady jsme se již za šera napojili zase na červenou barvičku, kdy jsme se minouc rozcestí Pod Granátníkem dostali až k rozcestí Zlatá Koruna – žst., kde jsme si udělali ještě i gastroturistickou vskuvku v Hospůdce Na Letné, načež následně jsme se již průchodem přes kousek obce Zlatá Koruna v hezké tmě zčeřené aspoň trochu pouličním osvětlením dostali zpět na náš start a dnešní výletové „kolečko“ takto ukončili. 🙂

20171119_144726

V jihočeské minivesničce 🙂

Fotogalerie z tohoto českokrumlovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Výlet kolem Plešovic
 
 

Rozhledna Černá Studnice a okolí

Tentokráte jsme si s páníčky po nějaké době zavýletovali i o sobotě, kdy jsme vyrazili k Jablonci nad Nisou k prozkoumání odtud nedaleké rozhledny Černá Studnice a jejího okolí.

Naším startem se stalo rozcestí Berany, kde jsem hned po vystoupení z boudičky byla fascinována kouskem zdejšího snížku, takže jsem musela důkladně prozkoumat tuto první letošní „zmrzku“. Mňam. 🙂

Po mém osvěžení se jsme se následně vydali po červené barvičce vzhůru do kopce a minouc zdejší zajímavý skalní útvar Kladívko a 2 anténní stožáry s „bambulema“ jsme dorazili až k samotné rozhledně Černá Studnice. V rámci naší skromnosti nám postačilo její vnější pokochochání se, načež jsme zde nemohli neabsolvovat gastroturistiku v místní hospůdce, kam i pejskové mají přístup, když nebudou běhat na volno či kňourat a štěkat. Takže toto mám jako zdatná gastroturistka zvládnuté, takže nebyl v tomto se mnou problém, akorát tedy pod tím tamním stolem jsem si připadala trochu jak sardinka, ale což, hlavně že jsem byla s páníčky. 🙂

Abychom nešli stejnou cestou, od rozhledny jsme posléze sešli po cyklostezce a kousku modré barvičky zpátky na rozcestí Berany, odkud jsme se pro změnu vydali po červené barvičce hezky lesem na druhou stranu, kdy jsme kolem skalního útvaru Buchta dorazili k rozcestí Vrchůra, kde mi páníčci navlíkli můj relativně nový „obleček“ (oficiálně se tomu prý říká reflexní vesta), v němž mi to prý i sluší a jsem hezky vidět. No nevím, tento názor s nimi moc nesdílím, ale když už z toho mají takovou radost, tak se tomu „hadru“ budu zkoušet přizpůsobit. 🙂

Z Vrchůry jsme pak již téměř za tmy sešli po modré barvičce z hezkého kamenného krpálu dolů (prý ještě že jsem měla tu vestu a byla tak lépe vidět, jinak by mě kolikrát páníčci zašlápli či při podklouznutí na mne dokonce spadli) a posléze po barevně neznačené, ale rovné, pevné a i v té tmě „viditelné“ lesní cestě jsme se vrátili dnes již potřetí a již naposled na rozcestí Berany, kde na nás čekala naše věrná výletová boudička. 🙂

20171118_153157

Trikolora pod Černou Studnicí 🙂

Fotogalerie z tohoto jabloneckého výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhledna Černá Studnice a okolí
 
 

Naučná stezka Klokočské skály a okolí

Tuto neděli jsme si s páníčky pro změnu zavýletovali na Semilsko do Českého ráje k obci Klokočí, kde se naším hlavní cílem stala právě Naučná stezka Klokočské skály.

Náš start jsme zvolili v lokalitě Záholice, odkud jsme se vydali ťapkat po červené barvičce, která nás hezkým podzimním lesem dovedla až k vyhlídkovému místu Zdenčina skála, kde já z bezpečnostních důvodů zůstala raději pod ní a na ní se vyšplhali jen páníčci, jelikož výstup na ní byl takový trošku schodově kostrbatější, takže můj následný případný sestup by byl z 99% ve stylu „ze Zdenčiny skály se skutálel dolů trikolorní pytel brambor“, takže tomu pochopitelně chtěli páníčci zabránit, jelikož prý já často kolikrát nejdřív jdu a pak až myslím, což není zrovna racionální. 🙂

Následně jsme pokračovali po červené po hřebenu Klokočských skal dále až ke Klokočským průchodům, jejichž kameno-schodovými „myšími dírami“ jsme sešli až dolů do obce Klokočí, odkud jsme se po kousku silnice vydali na jeden obecní konec, kde jsme se pokochali krásným Husovým památníkem vybudovaným přímo ve skále, načež jsme zde posléze udělali čelem vzad a vydali se po silnici na druhý konec obce Klokočí, kde jsme se u rozcestí Rotštejn vydali po žluté barvičce vstříc samotné zřícenině skalního hradu Rotštejn.
Zde jsem si to jako správná hradní paní řádně obhlédla a pokračovali jsme dále směrem zpět ke Klokočským průchodům, kde jsme se napojili opět na stezku naučnou, v rámci níž jsme již za šera minuli pořádnou jeskyni Postojna a následně jsme byla od páníčků natěšena i na jednu lesní studánku. Studánku jsme nejprve nemohli vůbec objevit, ačkoliv nám páníčkovic navigace na mobilním „utrženém sluchátku“ ukazovala, že jsme prostě správně, ale po chvíli jsme to objevili. A bylo to fakt překvapení – jednalo se totiž o studánku zarostlou v lesním křoví, že byla lehce přehlédnutelná a to i navzdory tomu, že u ní bylo několik hrnečků, ale vodičky v ní bylo fakt pomálu. 🙂

No a jelikož již v tu dobu byla téměř tma tmoucí, chtě nechtě jsme museli přidat do kroku a mířit k naší cestovatelské boudičce a to dále po žluté barvičce, přes obec Bukovina a po cyklostezce právě do Záholic. No a asi i proto, že jsme si u té lesní studánky postěžovali, že té vodičky je v ní opravdu málo, příroda nám toto vynahradila pro změnu vodičkou z nebes a to tak, že právě kousek od té studánky začalo pozvolna hezky pršet a vydrželo to celou naší cestu na start, takže jsme si zase po nějaké době vyzkoušeli, jaké to je, být mokří jak vodníci. 🙂

20171112_151814

Trikolora u Husova památníku 🙂

Fotogalerie z tohoto semilského  výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Klokočské skály a okolí
 
 

Drvotova naučná stezka + Naučná stezka Mrákavy

Tuto neděli se naše výletové kroky vydaly na Kladensko k obci Kamenné Žehrovice k prozkoumání Drvotovy naučné stezky a také i Naučné stezky Mrákavy.

Náš výchozí bod byl u v současnosti zavřené Restaurace u Plůtku (takže páníčci měli s nějakým tím kafíčkem smůlu), odkud jsme se lesem po Drvotově naučné stezce dostali až do lokality Mrákavy, kde jsme se na kousku setkali i s NS Mrákavy. Následně jsme pokračovali dále až k železniční zastávce a zde nedaleké Žehrovické studánce, na níž jsem byla natěšena. Vodička tu byla, ale bohužel na mne moc hluboko, ale jelikož jsem toužila ji ochutnat, panička se mi do této studánky natáhla s mou mističkou, do níž mi nabrala místní vodičku a očekávaně mi ji předložila pod čumáček. Sice mi ta mistička oproti té studánce přišla dost malá, ale lepší něco než nic, tak jsem vodičku skutečně okusila a byla fakt mňamózní. 🙂

Poté jsme po stezce doťapkali do obce Srby, kde jsme měli v plánu zejména kafíčkovou gastroturistiku, ale ačkoliv zde byly 2 občerstvovny, obě otevřené a v jedné jeden host a v druhé nula hostů, s mojí psí přítomností vevnitř nesouhlasili v obou (resp. buď bych prý musela být „mikropes do tašky“ nebo si mne leda mají páníčci uvázat někde venku a pak přijít). Takže oba gastropodniky měli tedy smůlu, takhle se ke gastropsovi fakt chovat nebudou. 🙂

Na okraji obce Srby jsme se pak zašli podívat i na místní ptačí pozorovatelnu, kde to bylo ovšem takové neudržovaně zvláštní a ani kachny zde nešly pozorovat, což jsem si ale posléze užila