Dnešního nedělního dne jsme si s páníčky zavýletovali k obci Horní Sokolovec u Chotěboře na zdejší naučnou stezku Údolím Doubravy. Trasa vedla hlavně po lesních cestách nebo kameno-kořenových přírodních cestách hned u řeky Doubravy, což se mi moc líbilo, jelikož na většině míst nebyla nijak hluboká, tudíž jsem v těchto místech byla spíše ve vodě než na cestě. 🙂
Procházeli jsme krásnými říčními zákoutími (páníčci povídali, že jim to částečně připomínalo vodopády Myrafälle v Rakousku, ale zde v horizontální pozici). Na cestě nás bohužel čekalo jedno nepříjemné překvapení ve formě nefunkčního mostku přes řeku Doubravu, který nám zhatil plány okružní cesty (neměli bychom se po dojití do cílové obce Bílek kudy vrátit a voda se přebrodit nedala, byla zde dál totiž dost divoká a jiný přechod přes ní nebyl), takže jsme museli vymyslet alternativu ve formě toho, že v obci Bílek sedneme na mašinku (pro mne premiérově) a ta nás přiblíží zpět k našemu výchozímu bodu. Alternativa nám bohužel nevyšla, mašinka nám o cca 2 minuty frnkla před nosem. Tak jsme vymysleli jinou trasu zpět a to lesem podél kolejí, kousek po silnici a zase lesem, kterou jsme dorazili úspěšně k naší boudičce na kolečkách, kterou jsem moc ráda zase viděla a zahučela fofrem do ní a ani jsem nedutala. 🙂
Druhou nepříjemností, která se nám na trase přihodila bylo to, že paničce se nějakým způsobem povedlo ztratit můj pamlskovník, v němž samozřejmě byly moje dobroty, takže jsem byla trošku taková nesvá z toho, proč od paničky asi od půlky cesty nedostanu nějakou mlsku. Doufám, že mi nový pamlskovník panička pořídí a hlavně i naplní co nejdříve. 🙂
Při zpáteční cestě domů jsme se zastavili ještě u „babičky a dědečka“ (rodičů páníčka), které jsme poctili svou návštěvou, já je ráda zase viděla, nechala se samozřejmě pomazlit a podrbat a snad jako pokaždé jsem neodolala vyzkoušet pohodlí přízemní túje (či čeho), v které se výborně leží a dnes i příjemně chladila. 🙂
 V Doubravě 🙂 |
 V túji 🙂 |
|
Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.