Procházka u Třebíčka

Datum výletu: sobota 4.2.2023

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Českobudějovicko, poblíž obce Třebíčko u Trhových Svinů

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Ač to u nás není úplně zvykem, dnes jsme si střihli zcela stejný vlastní lesní okruh v Panském lese, kde jsme se již vyskytovali loni v červnu (konkrétně 18.6.2022), pro připomenutí ČTĚTE ZDE.

Oproti naší letní přítomnosti naše nynější zimní přítomnost skýtala následující rozdíly:

• bylo zde poměrně zimně, takže páníčci oproti létu museli být celkem oděvově nabaleni, aby nebyli zmrzlí jak rampouchy. Já tedy taky měla trochu přirostlý kožíšek na toto období, ale u mne to není až tak složité – já prostě vystoupím z cestovatelské boudičky a jdu, zatímco páníčci se tam musejí crcat s těmi jejich různými hadry a hadříky. 🙂
• v létě tu byly zejména pro mou trikolorní maličkost suprové osvěžovací louže, dnes jsme po cestě měli louží o dost více díky sněhové oblevě, takže naše (zejména tedy páníčků) ťapkání bylo jakýmsi přemýšlecím rébusem, kudy nejlépe jít, aby neutopili kočárek s minipáníčkem, minipanička se v těch loužích celá nevykoupala a nenabrali si do bot nějaký ten studený vodní „suvenýr“. 🙂
• ve sluníčkově stinných částech cesty jsme byli nyní obdařeni i ledovatým či sněěhově omrzlým povrchem, takže zejména v částech, kdy se šlo trochu z kopce to měli páníčci takové zajímavější, aby si zde nedobrovolně po náhodném skluzu nesedli na zadky či aby kočárek v minipáníčkem v případě nějakého skluzu nejel před námi napřed. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Jak jste možná už vytušili z našeho výletového „deníčku“, páníčci se neradi vracejí na místa, kde už se bylo, a ještě méně raději na zcela shodné trasy ťapkání, ale prozradím vám k dnešku jedno tajemství – na tento ťapkací okruh z loňska zcela zapomněli a naši přítomnost zde již z minulosti si vybavili až na místě samém, kdy skoro na milimetry přesně na stejném místě zaparkovali naši cestovatelskou boudičku, vystoupili z ní a rozhlédli se kolem sebe. Ale pšššt, neříkejte to nikde nahlas, jako byste o tom nevěděli. 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka Na Amálii

Datum výletu: neděle 5.2.2023

Cíl výletu: Středočeský kraj, Rakovnicko, poblíž obce Hředle

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:

Dnešní prochajdové vyvětrání se jsme započali mezi poli kousek za obcí Hředle poblíž rozcestí Altán Amálie – odbočka, odkud jsme se krásně blátivou polně-lesní cestou po kousku červené barvičky vydali na začátek zdejší Naučné stezky Na Amálii. Zde nás přivítala první naučná cedule, jež nás mimo jiné informovala o tom, že další trasa je vhodné jen pro fyzicky zdatné turisty. Když jsme viděli na cestě ty silně nerovné, lesní technikou vyježděné a do toho ještě zmrzlé „koleje“, na chvilku nás (teda hlavně páníčky) s ohledem na kočárek s minipáníčkem napadlo, že zde asi náš výlet skončil, ale jelikož nejsme žádná másla a i kočárek lze místy ručně poponést, pokračovali jsme naučně dále, kdy jsme průchodem kolem hezkého vyhlídkového místa dostali až k rozcestí Amálie, kdy jsme si zde zašli, resp. do menšího kopečka vyběhli okouknout zdejší altán Amálie – dle mého dojmu dobrý, prostě takový „proděravělý domeček se střechou. 🙂

Odtud jsme stezkově pokračovali dále až k turistickému přístřešku pod Amálií s další vyhlídkovou možností, načež odtud jsme se zase trošku vrátili, abychom zde zhlédli a páníčci si i naučně početli o Pomníku pilota por. Stopky. Následně nás měl čekat realitivně příjemný sestup po kloudné lesní cestě, ale jak by to v našem případě mohlo dopadnout jinak, než že zde bylo hodně vykáceno a nějaká turistická cesta tu byla (snad jen zatím) všem ukradena, takže náš lesní sestup byl ve smyslu prodírání se doslova a do písmene mezi větvemi, pařezy, jehličím a vyježděnou hlínou, takže jsme všichi museli řádně zapojovat naše mozkové závity, abych někde nečekaně nesjeli našimi prdelkami dopředu nebo rovnou přímo dolů na zem nebo pařez. 🙂
Po překonání této „vtipné“ pochodové vsuvky jsme si (bláhově) mysleli, že to bylo vše a už bude jen poklidně, ale chyba lávky. Následný kopcovitý výstup byl pro změnu ve formě bahenno-kamenitého vymletí vodou, takže se (hlavně páníčkům s kočárkem) šlo, jak když nešlo, resp. šlo, ale s funěním, jak když s námi jde ještě nějaký medvěd nebo tak něco. Pak už jsme se úspěšně ocitli u červené turistické barvičky, jež nás dovedla zpět k prvotní ceduli, která nám už na začátku hlásala, že to tu je jen pro fyzicky zdatné (fakt jsme netušili, že bude mít až takovou pravdu) a následně jsem pak už docupitali opodál k naší věrné čtyřkolové booudičce, do níž jsme se fakt už celkem těšili, i když těžko říct, jestli i tak i ona na nás, když jsme k ní dorazili i pěkně blátivě obdaření. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše uvedené by mohlo stačit. 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka Vysoké Mýto – Přírodní okruh

Datum výletu: sobota 11.2.2023

Cíl výletu: Pardubický kraj, Ústeckoorlicko, na okraji obce Vysoké Mýto

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:

Dnes jsme naše výletování odstartovali hned u břehu rybníka Chobot (hned u rozcestí Chobot – rybník), kde jsme hned po příjezdu byli dost udiveni, že ač byl tento rybník pokryt ledovou vrstvou, tak s ohledem na venkovní teploty již několik dní po sobě nad nulou, zde bylo nemálo odvážlivců, kteří se po na něj odvážili vstupovat a klouzat, a to jak jen na okraji, tak někteří cvoci až i k půlce. Jo, a nebyli to jen nějací dorostenci, ale i dospěláci a trošku v dálce i nějaká madam klouzající jak sebe, tak i svého cca 2 letého dvojnožce na bobech. Fakt cvoci, já jsem se tam neodvážila stoupnout ani jednou svojí packou na okraj…

Odtud jsme se ťapkajíc vydali po Naučné stezce Vysoké Mýto – Přírodní okruh po střídavě bahnité i nebahnité cestě podél břehu rybníka Chobot, kdy jsme si to takto doštrádovali až k jeho „setkání“ s rybníkem Malý Chobot, mezi nimiž jsme si udělali malý lávkový přechod a obloukovým obejitím Malého Chobota a lesní rovinkou jsme dorazili až k rozcestníku Bor – rozcestí. Zde jsme udělali vlevo v bok a po rovinkové trase naučné stezky bez naučných zastavení a lehkým míjením zdejších cyklistických trailových tratí po stranách (tedy spíše po pravé straně), kdy (naštěstí) se zde žádní rychlo-cyklo-cvoci neproháněli, jsme se přiblížili do vysokomýtské civilizace a její ulice Vinice, kudy jsme si udělali lehký silniční a mezidomkový civilizační průchod, čímž jsem se navrátili na náš start u rybníka Chobot, kde už se nyní nikdo neklouzal, a zakončili tak naše dnešní prochajdové „kolečko“ zpátky u naší cestovatelské boudičky. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂

Na fotogalerii z tohoto ústeckoorlického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Hořovic (lesopark Dražovka)

Datum výletu: neděle 12.2.2023

Cíl výletu: Středočeský kraj, Berounsko, u obce Hořovice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Naše dnešní vycházkové výletování jsme započali u automotosilnice kousek za Hořovice (směrem na obec Podluhy), odkud jsme se vrhli po zpevněných cestách kochat přírodními krásami a lesním klídkem do zdejšího lesoparku Dražovka, kdy jsme si zde udělali takovou vlastní ťapkací „osmičku“, přičemž jsme zde zvládli postupně minout rybník Velká Dražovka, po kousku cyklostezky se přiblížit zase k jiné automotosilnici, abychom se levotočivě a lehkých kopcovitých výstupem dostali přímo až na zdejší vrch Dražovka, jehož přítomnost zde demonstrovala oficiálně jedna hliníková tyčka zabodnutá do země a neoficiálně, ale mnohem zajímavěji několikero poskládaných megašutrů k sobě, které dohromady tvořili hezkou prolejzačku a přelejzačku, což se líbilo jak mé trikolorní maličkosti, tak samozřejmě i naší minipaničce. 🙂

Odtud jsme se posléze dalším ťapkáním přiblížili doslova co by kamenem dohodil k hořovické civilizaci, resp. její Lesní ulici, abychom se po chvilce ocitli na krásném lesním dětském hřišti, z čehož měl největší radost hádejte kdo? No jasně, naše minipanička. Mezitím, co ona si za dohledu páníčků zkoušela různá ta houpadla, točidla či prolejzadla či mezi nimi pobíhala, já si zvládla občíhnout okolí, jestli tu někde náhodou někdo nezapomněl něco dobrého od svačiny (jako naschvál fakt ne) a do toho jsem si zde stihla přečíst i dost „místních novin“ od mých čtyřnohých kolegů a kolegyň, co se zde vyskytovali přede mnou. 🙂

Pak už jsme udělali hřišti pá pá a po nedalekém napojení se na zdejší část cyklostezky jsme se navrátili na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme mohli všichni hezky rozjímat (zejména já a minipanička), jakými dojmy a zážitky jsme dnes byli obdařeni. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Ač nás již na začátku přivítala cedule, co se v lesoparku Dražovka smí a nesmí, kde i mimo jiné bylo výslovně napsáno o zákazu volného pobíhání nás, chlupatých čtyřnožců, tak mne páníčci nenechali na „holičkách“ (rozuměj plně jen na vycházkové šlajfce), ale kde to šlo, ponechali mi volnost pohybu pod jejich dozorem, takže se vlastně o žádné volné pobíhání nejednalo a nic jsme neporušovali… 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Dětská naučná stezka Vrchbělá

Datum výletu: sobota 18.2.2023

Cíl výletu: Středočeský kraj, Mladoboleslavsko, poblíž obce Bělá pod Bezdězem

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní venkovní aktivní odpočinek jsme odstartovali na parkovišti v lokalitě Vrchbělá, odkud jsme se vrhli hned na trasu Dětské naučné stezky Vrchbělá, která zároveň procházela i v rámci zdejšího inline a cyklo parku (sportovně-rekreační areál Vrchbělá), kdy jsme se hned na začátku u první cedule dočetli, že my, čtyřnožci zde můžeme být leda na vycházkových šlajfkách. Toto však páníčci hned uvážili trošku opačně, jelikož toto nařízení je pochopitelné v normální rekreačně-turistické sezóně, kdy je zde určitě dost nacvaknuto a provoz na kolech a kolečkách poměrně hustější, takže si zde moje maličkost mohla hezky pobíhat tam a zpět, doleva i doprava podle mé chuti, jelikož široko daleko krom nás nebylo ani živáčka – aby taky jo, když bylo pod mrakem, chvilkami z nebes spadly i nějaké ty kapky a občas tu i hezky zafoukalo. 🙂
Trasa vedla po klikaté asfaltce s vesměs lesní porostem okolo, kdy jsme cestou potkali několik odpočinkových altánků a doťapkali si až k místní rozhledně Vrchbělá. Do jejích výšin se výhledy z ní vrhla prozkoumat panička, zatímco moje trikolorní maličkost v přízemí rozhledny hlídala jak páníčka, tak i ty naše člověčí mrňata. Jak pak po sestupu panička sdělila, tak výhledy moc hezké, ale fičelo tam nahoře jak blázen, takže měla obavy, jestli vůbec sejde zdárně dolů, jak se to tam všechno lehce kolíbalo. 🙂

Od rozhledny jsme pak zamířili na vrchol dnešního výletu pro minipaničku, a to na zdejší parádní a originální dětské hřiště a následný zookoutek s kozami, ovcemi či pštrosi. Mne samotné byl vstup jak na hřiště i do zookoutku zakázán, což jsme zde s páníčky pochopili proč, takže jsem si s páníčkem dopochodovala zpátky na náš start k naší cestovatelské boudičce, kterou jsem tam posléze chvíli řádně hlídala, než ta moje smečková sebranka přijde také – panička si totiž musela řádně zablbnout na tom hřišti, pak se všichni mrkli na to tamější zvířectvo, načež pak ještě občerstvovně „zaparkovali“ ve zdejší restauraci Krmelec, aby se zde trochu nakrmili. Doufám, že někdy příště a v brzku budu moci jít do nějaké občerstvovny s nimi, jelikož poté co se občerstveni navrátí také do našeho cestovatelského oře a já můžu jen svým čuchometrem analyzovat, co si sami dopřáli do tlamiček, není to to úplně snadné nemít také na něco chuť nebo rovnou hlad. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka Milín – Vrančice

Datum výletu: neděle 19.2.2023

Cíl výletu: Středočeský kraj, Příbramsko, poblíž obce Milín

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnes jsme náš ťapking započali u automotosilnice kousek za Milínem (směrem na Vrančice), odkud jsme se po zpevněné lesní cestě nechali unášet trasou zdejší Naučné stezky Milín – Vrančice, kdy jsme trasu měli chvilkami terénově velmi dobrou a jinými chvilkami terénově „zajímavější“ (rozuměj bláto, vyjeté lesní koleje, spadané chrastí, větve a větvičky apod.) – ale toto nás fakt nemůže nijak rozházet. 🙂

Z lesní cesty jsme si posléze dali takový polně-luční pochod (kupodivu tato trasa byla o dost lepší než za „zajímavější“ lesní), načež při dojití až k automotosilnici Milín-Vrančice, jsme se chytli žluté barvičky a krátkým silničním pochodem jsme si to doštrádovali až k přílesní pravotočivé odbočce, kde jsme lesně pokračovali krokově dále kolem nedalekého rozcestí Pod Vrančí, a odtud pak již jen po kousku modré a zase žluté zpět na naši startovní pozici.
Sice jsme dnes, krom několika naučných zastavení či naučných „pexes“ nic jiného zajímavého nepotkali, ale to nám až tak nevadilo, vždyť i jen samotná příroda je parádní. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u zámku Vysoká u Příbramě

Datum výletu: sobota 25.2.2023

Cíl výletu: Středočeský kraj, Příbramsko, na okraji obce Vysoká u Příbramě

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek ťapkání na parkovišti na okraji obce Vysoká u Příbramě, odkud jsme se po pár krocích ocitli v zámeckém parku u zámku Vysoká u Příbramě, kde jsme hned na začátku byli cedulově upozorněni, že čtyřnozí chlupáči i nechlupáči mohou být jen na vodítku, přičemž zároveň tento pokyn byl i někým fakt chytrým přeškrtnut, takže jsme si to vyložili tak, že je zde má přítomnost ve volném, ale určitě slušném chování možná (beztak zde nebylo ani živáčka, takže jsem fakt nemohla někoho nijak ohrožovat, že bych ho nedej bože sežrala). 🙂

Zámeckým parkem jsme se oproti původnímu plánu prošli jen po hlavní rovince, jelikož jsme zde pak narazili na zamčená průchodová vrata, tudíž jsme se lehkou oklikou kolem Památníku Antonína Dvořáka a samotného zámku Vysoká u Příbramě vrátili ke vstupní bráně, od níž jsme se vydali doprava a udělali si zde takové vlastní křivolaké lesní kolečko, kdy jsme cestou nepotkali nic extra zajimavého, krom jedněch pejskařů s jedním pidihafanem, kteří se však brzy ztratili z našeho dohledu i trasy, takže jsem měla i nadále volné pole pobíhací volnosti, abych „náhodou“ neměla psí svačinku. 🙂

Takto jsme se opět příblížili k oplocenému areálu zámeckého parku, kdy jsme při průchodu podél narazili i na nijak značenou, ale dost se pro nás hodící vstupní branku (jinak bychom museli jít dále až na okraj obce Vysoká u Příbramě a pak silničním pochodem na „naše“ parkoviště), takže jsme si zde střihli již dost z předtím známý průchod zámeckým parkem po hlavni asfaltkové rovince až na naši startovní parkovišťovou pozici s naší čtyřkolovou boudičkou.

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Kardašovy Řečice

Datum výletu: neděle 26.2.2023

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Jindřichohradecko, kousek za obcí Kardašova Řečice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní větrací ťapking jsme zahájili kousek za židovským hřbitovem v Kardašově Řečici, a to na zpevněné mezipolní cestě na břehu Obecního nového rybníka. Odtud jsme se vydali po místně zvané Zrádné cestě směrem k lesu, kdy jsme se z ní po chvilce pravotočivě odklonili a lesní klídkem jsme si doťapkali až k hlavnímu bodu dnešního výletování, a to Pomníku T.G. Masaryka z roku 1926 (pomník připomíná 76. narozeniny prezidenta T. G. Masaryka) a i místní studánce Masarykův háj. Zde jsme lehce pobyli a porozjímali, načež poté jsme pokračovali lesně dále nejprve po pokračující rozumné terénové cestě, kterou jsme pak „vyměnili“ za méně rozumnou (rozuměj lehce bahnitou, jehličnatou a kořenově hrbolatou). Takto jsme si doťapkali kolem několika křížků až na okraj lesa, kde nás zastihlo nejdřív velice pěkné sněžení s pořádně velikými sněhovými vločkami, což se nejvíce líbilo jak mé trikolorní maličkosti, tak i naší minipaničce, načež po výstupu z lesa do mezipolního prostoru, už to sněžení nebylo tak příjemné, jelikož zde začala i pěkná fujavice, která ty „krásné“ vločky šlehala nekompromisně přímo do obličejů a čumáčku. Takže nadšení se o dost snížilo, chvilkami jsme šli skoro jak v bílé tmě s nosy zamířenými přímo k zemi, ale po chvilce tento nepříjemný nečas ustal a my tak pořádně vyvětraní se navrátili k naší cestovatelské boudičce u Obecního nového rybníku a všichni jsme se těšili do jejích teplejších útrob. Proč asi? 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Štoků

Datum výletu: neděle 15.1.2023

Cíl výletu: Kraj Vysočina, Havlíčkobrodsko, u obce Štoky

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Rok 2023 jsme „díky“ různým moribundusům u páníčků či minipáníčků výletově započali až dnes, kdy jsme si střihli jen něco trošku odpočinkovějšího, abychom to hned nějak nepřehnali a nedali těm moribundusům zase nějakou až moc lehkou šanci. 🙂
Náš výletový ťapking jsme započali u automotosilnice mezi obcemi Štoky a Dobronín (zcela na rozhraní okresů Havlíčkův Brod a Jihlava), odkud jsme si nejprve střihli krátký silniční pochod, abychom se poté levotočivě odklonili na bezbarvou, rádoby lesní cestu, která však v reálu byla vskutku nelesní, jelikož jak to nyní hlavně na Vysočině bývá, tak tam kde bývával les, tak se nyní vyskytují jen holá lesní místa s tu a tam ponechaným nějakým tím jedním či dvěma kousky „číhajících“ stromů. Obdobný ráz vzezření se vyskytoval i zde, kdy jsme takto postupně chvilku zpevněně a chvilku bahnitě doťapkali až k vrchu Březová výšina, kde to sice úplně moc kopcovatě nevypadalo, ale zato zde „díky“ nepřítomnosti stromů v okolí (místní břízky to už nezachránily) nepříjemně fučelo jak ďas, přičemž do toho se začalo přidávat i nepříjemné mrholení, takže jsme zde nijak příliš nelenili a nechali se dále vést bezbarvou cestou až k modré barvičce, jíž jsme se posléze chopili. Ta nás dovedla až k rozcestí U Jedle, kde už to mrholení začalo sílit ve slabý déšť, takže jsme odtud po další bezbarvé části chvatně spěchali na náš start směrem k automotosilnici, kdy jsme se dost profučení a nepříjemně zvlhlí opravdu těšili do suchých a po chvilce posečkání i teplých útrob naší cestovatelské boudičky. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Vzhledem k výše zmíněným prodělaným moribundusům a ve vztahu k dnešnímu nepřiliš přejícímu počasí vás možná napadne, zda páníčci po tomto výletu znovu neochuravěli. Ale naštěstí nikoliv, i když poté se raději také stále šetřili, jelikož ten skoro měsíc nevýletování nechtěli dobrovolně nijak zbytečně dál prodlužovat. 🙂

Na fotogalerii z tohoto havlíčkobrodského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u obce Mláka

Datum výletu: neděle 22.1.2023

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Jindřichohradecko, u obce Mláka

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start na okraji obce Mláka, odkud jsme se v dnešním typickém zimním (rozuměj zasněženém) počasí, které nás ale od nějakého výletování i s kočárkem neodradilo, vydali do zdejšího lesa, kdy jsme si to nejprve hezky v trošce sněhu štrádovali po bezbarvé lesní cestě vpravo v bok, přičemž po chvíli se ta troška mokrého lepivého sněhu (zcela vhodného na stavění sněhuláka či nějakého bunkru) parádně lepila na přední kolečka našeho kočárku s minipáníčkem, takže místo relativně lehkého tlačení kočárku se tato činnost změnila v dopředné přetlačování se s kočárkem, jelikož obalená přední kolečka dokonale zamrzla, že se odmítala jakkoliv hýbat (i nějaké klacíkové šťourání do nich nepomohlo), tudíž i z těchto důvodů jsme naše ťapkání oproti původnímu plánu trošku zkrátili a to tak, že před lokalitou Nový Řadov jsme se chytli doleva vedoucí lesní bezbarvé rovinkové cesty a páníčci, střídajíc se ve funění s neposlušným kočárkem, minipanička, průběžně brblající, že se jí v tom sněhu nechce ťapkat, a i moje trikolorní maličkost, která byla z celé té prochajdy nejvíce pozitivně nadšená a příjemně vyvětraná a proběhnutá, jsme úspěšná dorazili zpět na náš start. Páníčci „drobet“ hotoví, minipanička nadšená, že už bude moc být zase v autě a nechat se vézt, přičemž já bych si to střihla klidně ještě jednou nebo i o nějaký kousek dál. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka v parku Zámku Loučeň

Datum výletu: sobota 28.1.2023

Cíl výletu: Středočeský kraj, Nymbursko, obec Loučeň (zámecký park)

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní výletování jsme odstartovali na parkovišti u zámku Loučeň, odkud jsme se vydali do zámeckého areálu. Na začátku jsme byli nejprve nepříliš překvapeni z toho, že u vstupu byla cedule, že my čtyřnožci zde máme volné pobíhání zakázáno (to páníčci asi tak nějak čekali), ale o dost více nás překvapilo, že vstup do zámeckého parku je zpoplatněný. Inu což, když už jsme tu byli, vecpali jsme se (i včetně mé maličkosti) do té jejich pokladní a suvenýrové budky, páníčci korunkově zainvestovali možnost vstupu a vyrazili jsme konečně na ťapkání. Hned venku kousek od pokladnové budky byla otevřená občerstvovací budka, nabízející třeba možno opečení si špekáčku na zdejším ohýnku, tak jsme to vzali jako hezké pozitivno s tím, že si to necháme jako završení našeho vyvětrání se (přece se nerozsedíme a nenacpeme hned takhle na začátku). Vydali jsme se tedy parkem k nádvoří samotného zámku Loučeň a k vedle stojícímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie a sejitím odtud dolů z kopce k vypuštěné kašně s vodotryskem (nyní pochopitelně netryskajícím) jsme se ocitli v samotné zámecké zeleni. Jelikož zde bylo vskutku téměř liduprázdno (rozuměj: vesměs jsme viděli jen pár dvouhohých živáčků jen z dálky), páníčkům to nedalo a i přes vstupový zákaz mi byl zde povolen volný pohyb. To bylo skutečně super a mnohem lepší než být zcela zbytečně na procházkové šlajfce (ale o tomto „volnu“ nikde neříkejte, co kdyby náhodou se toho někdo nějak chytil…). 🙂

Takto jsme si postupně prošli celým místním Labyrintáriem, všechny labyrinty jsme lehce zhlédli, jeden palisádový dokonce i trochu vyzkoušeli a to včetně mne samotné, kdy já to vzala trochu po svém, ato, tak, že když se mi zdálo, že jsem v nějakých palisádových zákrutách trochu „klastrofobická“, řešila jsem po přeskokem palisád, abych přestala být „ohrožovaná“ a opět „volná“. 🙂

Takto jsme se navrátili opět na náš start u pokladnové budky a chtěli jsme se jít odměnit do té již výše zmíněné občerstvovny. Ale jak to u nás bývá zvykem, jelikož jsme toto měli v plánu, zákonitě nám to opět nevyšlo, již zde měli občerstvovně zavřeno a jen tu provokativně hořel ten ohýnek, na němž se ty plánované buřtíky daly opékat. Nu což, nedalo se dělat nic…

Pak už jsme se jen navrátili před samotný zámek Loučeň pro provedení nějakých těch fotografických povinností dle přání paničky a následně jsme to tu už zabalili a vrátili se zpět na parkoviště k naší cestovatelské boudičce a hezky vyvětraní se vydali zpět na cestu k domovu. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Určitě musím zmínit, že v areálu zámku bylo i několik možností se vyfotit (prostrčením hlavy to takových divných „tabulí“) jako někdo jiný, čemuž páníčci neodolali i vzhledem k mé trikolorní osobnosti, tak jsem měla „tu čest“ se stát Bílou paní či Sochou svobody. Zvláštní nápady, ale proč ne, když to páníčkům udělá radost a mne z toho za odměnu „kápne“ něco dobrého do tlamičky. 🙂
Jak se vám v těch vzezřeních líbím? 🙂

Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Vrapic

Datum výletu: neděle 29.1.2023

Cíl výletu: Středočeský kraj, Kladensko, u obce Vrapice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Starting jsme si odmávali na okraji lesa u automotosilnice mei obcemi Vrapice a Kladno, odkud jsme se závorovou obchůzkou vydali po lesní zpevněné cestě a zároveň cyklostezce, kdy jsme zde minuli hájovnové stavení, kde si na nás za neprůhlednými vraty otvíralo štěkací tlamu celkem větší „stádo“ různých hafanů (dle hlasu a hlásků to znělo na směs velkých a malých, ale všech dosti nevrlých či neurvalých), tak jsme se ze moc nezdržovali a pokračujíc dále a minouc následně ještě i vodojemové budovy, které byly za plotem a nebyly ani nijak ničím zajímavé, jsme dorazili až k lesnímu hřbitovu Svatý Ján, k němuž jsme zašli trošku v potichosti nahlédnout, abychom nějak nerušili, a přitom zhlédli i zdejší kostel Narození sv. Jana Křtitele.
Odtud jsme pak prochajdově pokračovali bezbarvou lesní rovinkou, která byla zajímavá hlavně tím, že byla krásně zimně obdařená nejlépe na brusle (rozuměj: klouzalo to tu na ledu jak blázen), takže jsme všichni museli jít dosud opatrně, abychom se zde nerozmázli jak široký tak dlouhý. Ale zdárně jsme toto zvládli a i se vsuvkou, které já si dle páníčků naštěstí nevšimla, a to vzdáleného přechodu lesních kopytnatců přes naši cestu, takže si mne páníčci zvládli zavčasu šlajfkově zpacifikovat (já teda čubrněla, co se najednou děje, že na mne páníčci houkají a omezují na svobodě, ale holt poslouchat se musí, jinak by hrozil sekec mazec). 🙂

Z rovinkového uklouzaného pochodu jsme se posléze napojili a již terénově normálnější a dobře schůdnější červenou barvičku, jež nás dovedla až zpátky na náš start k naší čtyřkolové boudičce, do jejichž po chvilce vyhřátých útrob jsme se hezky zimně vyvětraní celkem těšili. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Ač to zde bylo trošku vzdáleno od nějaké civilizace, potkali jsme zde dost různých jiných pejskařů, což v takovýchto neměstských a neparkových oblastech nebývá zvykem. Toto nám/mne ale vůbec nevadilo, já přece nikoho nesežeru, horší to však bylo v těmi jinými pejskaři – skoro u všech to vypadalo, jak kdyby měli hrůzu z toho, že bych si ty jejich menší či větší čtyřnožce měla dát ke svačině, přitom bych si jen ráda čumák na čumák pokecala. Fakt nechápu toto uvažování některých dvounožců, hlavně že oni kecají na každém rohu a kolikrát o každém prdu. 🙂

Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Dolního Litvínova

Datum výletu: sobota 3.12.2022

Cíl výletu: Ústecký kraj, Mostecko, u Dolního Litvínova

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní výletové směrování jsme zvolili i kvůli tomu, že naše berňácká „příbuzná“ Jitka od Ústí nad Labem měla konečně také volno, takže přes utržená sluchátka páníčků došlo k domluvě, že si dnes střihneme společnou procházku s ní i jejími berňáckými chlapáky Dracem a Dastym. 🙂
Za startovací pozici jsme zvolili takovou opuštěnější lokalitu u Dolního Litvínova větší kousek od tramvajové zastávky Litvínov, Báňské stavby a menší kousek od mašinkových kolejí, odkud se naše vycházkové kroky na technologické ťapkání nejprve jen tak neškodné, ve formě zpevněné skoroasfaltky, kdy se tato neškodnost neplánovaně a dosti odlišně od zákresů v mapách v lokalitách bývalých obcí Lipětín a Růžodol změnila na pořádné bahenní lázně, kdy kvalita zdejšího bahýnka byla dosti vysoká, značně kluzká, lepivá a chvílemi to vypadalo, že někdo z těch našich dvounožců tam zapomene do bahna vcucnuté boty a půjde bosky stejně jako všichni my čtyřnožci. Asi nemusím moc popisovat, že nadšení bylo (hlavně u dvounožců) velmi veliké, ale což – vše se musí brát s humorem a všude nelze mít jen procházku růžovým sadem. 🙂
Po bahenním vyhrabání se na normálnější panelovou cestu, která již byla cyklostezkou, jsme se vydali tudyma na návrat k našemu startu, přičemž nutno poznamenat, že i vzhledem k tomu, že dnes bylo celkem mlhavo a sluníčko si vzalo snad taky dovolenou, začalo se šeřit a následně stmívat ještě rychleji než normálně, takže k našich čtyřkolovým boudičkám už jsme dorazili fakt za tmy.

Moc děkujeme Jitce za pokecově příjemnou procházku a i překonání „příjemné“ bahenní části s humorem – příště zkusíme vymyslet něco terénově lepšejšího. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Asi nemusím moc zmiňovat, že jak roztátá sněhová nadílka, a tudíž lehké blátíčko po cestě, tak i pořádné bahenní lázně zmíněné výše měly významný vliv na vzhled mého, Dracova i Dastyho trikolorního zevnějšku, což dočasně schovalo to brzké šero až tma, takže pro páníčky celkově bylo „velmi příjemným“ překvapením naše prasácké vzezření při návratu k cestovatelským boudičkám a rozsvícení světel a posvícení si na nás. 🙂 My jsme si to ale parádně užili a nějaké to bláto sem nebo tam nás nemůže nijak rozházet. 🙂

Na fotogalerii z tohoto mosteckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Láze

Datum výletu: neděle 4.12.2022

Cíl výletu: Středočeský kraj, Příbramsko, u obce Láz

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Výletový start jsme si dnes brdsky „odmávali“ u lokality Žernová, odkud jsme si hezky mlhavé počasí užívali po lesní cestě Perkanská, jež nás podél nedaleké vodní nádrže Láz dovedla k rozcestí Skelná Huť, kde se Perkanská lesní cestě změnila z bezbarvé na modrou. Po ní jsme si dále doťapkali až k rozcestí U Pilské studánky a pokračujíc modře dále jsme se dostali až k vodní nádrži Pilská. Zde jsme již za hezkého šera a stále se držící mlhy prošli modře dále po její hrázi a od rozcestí Pilská nádrž jsme se sic bezbarvě, ale cyklostezkově (naštěstí tedy bez cyklistů) ve tmě proplétali po její trase a řádně vyhlíželi, kdy už budeme na tom dnešním startu, budeme moct vidět také něco jiného než tmu a hlavně páníčci se budou moci hezky ohřát v útrobách naší věrné čtyřkolové boudičky. Ač to v reálu nebylo tak daleko, pocitově to díky tomu temnu působilo trošku nekonečně, ale naštěstí jsem se dočkali. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: U vodní nádrže Pilská nám to na jedné části bylo již nějak povědomé, jako když už jsme tady někdy byly, a taky že ano. Skoro přesně před 4 roky tady moje trikolorní maličkost byla ještě s mojí kámoškou, učitelkou a velitelkou Celestou v rámci jiné výletové trasy – pokud chcete zavzpomínat a připomenout si s námi, TADY o tom Celesta psala…

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka Zámeckým parkem v Hluboké n. V.

Datum výletu: sobota 10.12.2022

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Českobudějovicko, zámecký areál Hluboké nad Vltavou

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Pro dnešek jsme zvolili takovou odpočinkovější zámeckou procházku s ohledem na to, že jsem si na pacičce ráčila pořídit bebí ve formě naprasklého polštářku, tak aby se mi to mohlo dobřeji zahojovat, než kdybych lítala po šutrovém či jinak dráždivém terénu jen tak jak vypuštěná střela.
Náš dnešní vycházkový ťapking jsem započali na nepsaném lesním parkingplatzu poblíž Marradasova sloupu, odkud jsme se přeběhnutím automotosilnice dostali do samotného zámeckého areálu a začali tak zlehka prozkoumávat a „jít ve šlépějích“ zdejší Naučné stezky Zámeckým parkem v Hluboké n.V. Jednalo se o takový klasický zámecký park, kdy jsme si však na cestě vzhledem k hezky zimnímu počasí museli dávat pozor pod nohy, aby nám to z blátivých či místy zanechaných ledových plošek nepodklouzlo a někdo z nás se tam nevyválel na zemi v celé své kráse, výšce i délce. 🙂
Stezka nás takto dovedla až i k samotnému zámku, kde jsem se lehce porozhlédli, dokonce jsme vešli i na nějaké to nádvoří, kde v jednom podloubí jsme se mohli pokochat vánočním stromečkem s krásnými dřevěnými soškami – minipaničku samozřejmě nejvíc zajímal dřevěný Ježíšek a nějak nemohla pochopit, že si s ní nijak povídat nebude a nebude možné jej ani nějak pochovat. 🙂
Tato kulturní civilizační vsuvka nám plně postačila, přičemž při odchodu jsme v jiném podloubí zahlédli zajímavé dveře s nápisem, že je zde k dispozici káva, takže se (zejména s ohledem na páníčka) nelenilo, a šlo se to prozkoumat. Nutno poznamenat, že to byla taková tmavší „nudle“ s jedním kávovým automatem, kdy prý (dle paničky) bylo jeho ovládání na vyšší dívčí, zvláště ještě s ohledem na tu skoro tmu, ale co by se pro kafíčko neudělalo. 🙂
Takto obšťastněni jsme poté pokračovali ťapkavě dále zámeckým parkem po trase naučné stezky, minuli jsme třeba zasněženou fontánu či věžový vodojem, pak i jedno údajně vyhlídkové místo směrem na město Hluboká nad Vltavou, kdy jsme však viděli velké prd díky krásné mlze, takže jsme již jen pokračovali stezkově dále a takto „dokroužili“ zpět až k naší cestovatelské boudičce. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Nutno poznamenat, že s ohledem na mé pacičkové bebí, které bylo záhodno krom nikterak velkého namáhání udržovat i v čistotě, aby se mi do něj dostával nějaký čurbes, jsem byla od páníčků obdařena i „dárečkem“ ve formě ochranné navlékací „botičky“ na mé pacce. Asi nemusím zmiňovat, že nadšení bylo veliké a „velice“ mi to vyhovovalo, ale což, musím holt něco vydržet, aby to brzy přešlo a mohla jsem mít zase svobodu pohybu i paciček. 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Chodouně

Datum výletu: sobota 10.12.2022

Cíl výletu: Středočeský kraj, Berounsko, u obce Chodouň

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní prochajdové venčení jsme si střihli přímo u mé (a i Celestýnky) „rodné hroudy“ a to u Chodouně, přičemž se povedlo páníčkům dohodnout i prochajdovou účast naší chovatelky Zdenky s jejími čtyřnohými „babami“ Desree, Ellou a Vivi a navíc se k nám připojili i 3 další dvounozí „rodinní“ příslušníci – brácha Ondra, partnerka Markétka a kočárková dorostenka Magdalenka. Naše výprava byla tedy poměrně nepřehlédnutelná, takže se dalo čekat, že ten, kdo nás potká, možná bude „valit oči“ či otvírat pusu, co že to vlastně vidí za chumel lidí, psů a kočárků (a taky že tomu několikrát po cestě fakt tak bylo…). 🙂

Trasou cesty jsme se nechali inspirovat místními chodouňskými znalci, kdy se naše trasa ubírala nejprve civilizačně kouskem Chodouně, poté již hezky vesměs lučně po levém břehu řeky Litávky, a to i s přítomností cca 10cm sněhové pokrývky, kdy jsme si my, čtyřnožkyně mohli hezky lítat tam a zpět, zatímco oboji páníčci či paničky s kočárky v tom sněhu s těmi dvoustopými „vozidly“ chvilkami hezky tlačivě funěli. 🙂
Takto jsme dorazili až na okraj obce Libomyšl, u nějž jsme si střihli mostkový přechod přes řeku Litávku a pro změnu po pravém břehu Litávky jsme si to hezky poštrádovali zase zpět do Chodouně.

Moc všem děkujeme za společnost, pokec a i srandu po cestě, bylo to super a snad se nám podobné povede zase v brzku nějak a někde dohodnout. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše uvedené bohatě stačí. 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Veselé Vánoce 2022

PF 2023

Výšlap na Křížovou horu

Datum výletu: sobota 4.12.2021

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Českokrumlovsko, okraj Českého Krumlova (část Slupenec)

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start ťapkání u křížku u automotosilnice kousek za Českým Krumlovem před lokalitou Slupenec, odkud jsme se vydali po nebarevné cestě vzhůru do kopce, kdy jsme po chvilce natrefili na křížení s modrožlutou barvičkou, kdy jsme na to „dvojbarví“ nejprve odbočili doprava a vyrazili zde splnit jednu pracovní povinnost páníčků ke zdejšímu nedalekému stožáru na antény, přičemž po splnění pracovních nezbytností, jsme se navrátili na tu „naší“ bezbarvě-dvoubarevnou křižovatku, z níž jsme poté dvojbarevně pokračovali dále pro změnu na druhou stranu než předtím a přes rozcestí Křížový vrch dorazili až do Poutního areálu na Křížové hoře. Zde se páníčci střídavě zašli pokochat přímo dovnitř do areálu, zatímco já jsem vždy s jedním z nich raději posečkala před vstupní branou, aby mne tam náhodou nenapadlo dělat nějaké nepřístojnosti – bylo dost pravděpodobně, že bych byla dosti rozjařená z toho, jak se tam postupně scházelo vícero lidiček, kteří sem krom kochání se (a případného nějakého finančního vánoční daru na opravu areálu) zamířili na za chvilku začínající zpívání vánočních koled ve zdejší maličké Kapli Panny Marie Bolestné a sv. Kříže. Jelikož nás, resp. hlavně páníčky fakt nelákalo (zvláště v dnešní stále divné době) nějaké tlačení se se s jinými cizími osobami na pidimístě, zvláště ještě s mou čtyřnohou existencí a též i s minipaničkou v kočárku, která by dost pravděpodobně zpívání „doprovodila“ svým stylem (pokud by s nimi tedy rovnou nevyjádřila nějaký hlasitější nesouhlas), vydali jsme se místo toho na vyhlídkové místo na samotný Český Krumlov vzadu za poutním areálem. 🙂
No a odtud zdárně pokocháni jsme se vydali z poutního areálu na bezbarvě-dvoubarevnou křižovatku (dnes už tedy potřetí 🙂 ) a odtud jsme se nebarevně tentokrát z kopce navrátili k naší cestovatelské boudičce, kde jsme se těšili na ohřátí se v jejích po chvilce vytopených útrobách. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, vše nejpodstatnější popsáno výše 🙂

Na fotogalerii z tohoto českokrumlovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Šanova

Datum výletu: neděle 5.12.2021

Cíl výletu: Středočeský kraj, Rakovnicko, u obce Šanov

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Startovní pozice u automotosilnice mezi obce Šanov a Přílepy u křížku sv. Huberta a odtud hezké zimní, sněhové ťapkací kolečko po zpevněných lesních cestách a následný vymrzlý návrat nás, turistů zpět k naší cestovatelské boudičce, kde jsme se celkem dost těšili na zahřátí v jejím vnitřku. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, prostě les, zima a klídek. 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka bývalým muničním skladem u Rakovníka

Datum výletu: sobota 11.12.2021

Cíl výletu: Středočeský kraj, Rakovnicko, na okraji Rakovníka

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní ťapking započat u hlavní autosilnice kousek za Rakovníkem, odkud jsme se lehkou sněhovou nadílkou vydali prozkoumat lokalitu zdejšího bývalého muničního skladu. Nejprve jsme bezbarvě ťapkali směrem k místnímu anténovému vysílači, který už na sobě vzhledem ke své nemaličkosti už měl skoro doslova jen pár antén, načež jsme si dále stále nebarevně zde udělali vlastní „muniční kolečko“ jako takovou obhlídku stavu a hezky vyvětraní se vymrzle a radostně navrátili k naší čtyřkolové boudičce, do níž jsme zahučeli, jak nejrychleji to šlo. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: moje maličkost si zde hezky poběhala a měla jsem v úmyslu i více prozkoumat ty různé baráky – ať jejich blízké okolí či dokonce vnitřek. Ale obojí mi bylo od páníčků zakázáno, prý co kdybych tam ještě něco muničního objevila. Bylo by dost nemilé, kdybych se pak měla „prezentovat“ jako nějaká muniční střela (a fakt by se mi to ani nechtělo). 🙂

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Radonic

Datum výletu: neděle 12.12.2021

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Českobudějovicko, u obce Radonice (nedaleko Ševětína)

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní zimní procházku jsme místně započali ve zdejší lokalitě Čápinky u poměrně honosného posedu, o němž jsme si nejprve mysleli, že je to nějaká rozhledna, přičemž nám bylo divné, že by rozhledna měl rozhled jen na placaté pole. 🙂 Takto hezky popřemýšlející hned na začátku jsme se následně vydali pořádně klouzavě (že by to bylo pomalu doslova ba i na brusle) do zdejšího lesa, kde jsme si udělali vlastní klouzavý bezbarvý okruh podél vrchu U Doktorova lomu až jsme se přiblížili ke zdejší cyklostezce u Líšnického potoka, abychom se zde mohli udělat vpravo v bok a klouzat se dále podél místní lokality Beran a poté i do hezkého kopečka vzhůru zpět k našemu startu, kde jsme už při začínajícím šeru vyhlíželi přítomnost naší „startovací“ posedo-rozhledny, abychom si mohli naše uklouzané nožičky a pacičky nechat odpočinout v naší věrné cestovatelské boudičce. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, to „bruslení“ bohatě stačilo, že jsem ani neměla moc času zkoumat, jestli se někde v lese nenachází nějaké zvířecí „poklady“ či jiné taje. 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Nových Kocbeří

Datum výletu: sobota 18.12.2021

Cíl výletu: Královéhradecký kraj, Trutnovsko, poblíž obce Nové Kocbeře

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní ťapkání jsme odstartovali u megahlavní silnice č. 37 kousek před obcí Nové Kocbeře, kdy jsme hned na začátku museli při přebíhání dané automotosilnice řádně přidat do kroku, resp. ideálně skoro fofrem popolétnout, abychom ji všichni, včetně kočárku s minipaničkou zdárně překonali, jelikož provoz z obou stran zde byl opravdu čilý a určitě zde mnozí nedodržovali nejvyšší povolenou „devadesátku“. Úspěšně jsme to však zvládli a zahučeli tak do místního přessilničního lesa, kde jsme si podnikli vlastní bezbarvé „kolečko“ po lesních cestách, kdy jsme nejprve mířili po místní cyklostezce jakoby směrem k obci Nové Záboří, kdy jsme to pak kousek od odbočky směrem do něj otočili zcela na druhou stranu a po již necyklistické bezbarvé cestě jsme se ťapkajíc navrátili k té fofr silnici, kdy její překonání na druhou stranu bylo v již nastalém šeru a i větším kluzku, ještě větší výzvou než prve, ale řádně bezpečně jsme to zvládli i nyní a příjemně vyvětraní jsme zahučeli do zahřívajících se útrob naší cestovatelské boudičky, v níž jsme mohli řádně rozmrzat. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány 🙂

Na fotogalerii z tohoto trutnovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Výšlap na Červený vrch

Datum výletu: neděle 19.12.2021

Cíl výletu: Ústecký kraj, Lounsko, u obce Dobroměřice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní výletový ťapking jsme zahájili v kopci (před závorou), odkud jsme po červené barvičce funěli do čím dál většího kopce až jsme se dočkali zdejšího Červeného vrchu a na něm umístěné rozhledny Stříbrňík a ještě dalších 2 anténových vysílačů. Bohužel jak rozhledna, tak i místní občerstvovna byly bohužel zavřené (kdo by tu taky čekal na nějaké blázny v prosinci), takže jsme se pokochali výhledy do kraje se zdejší terasy, načež poté naše kroky zamířily po pokračující červené barvičce ze shora dolů, což byla výzva zejména pro kočárek s minipaničkou, jelikož to byl spíše zatáčkový, džunglový sestup, na konci zpestřený ještě i vachrlatými dřevěnými schody, ale jelikož nejsme žádná másla, zvládli jsme to a po chvilce doťapkali až k Dobroměřickému rybníku, kde hlavně moje trikolorní maličkost zkontrolovala, zda nás tu někde nepozoruje nějaký vodní „vetřelec“, načež jsme se zde napojili na barvičku zelenou , s jejíž pomocí jsme si doťapkali k rozcestí Červený vrch – státní silnice. No a odtud již jen po kousku červené kousek do kopečka a ejhle, byli jsme zpět u naší věrné cestovatelské boudičky. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, to nejpodstatnější zmíněno výše, ale takový párek v rohlíku (klíďo píďo jen studený) u té rozhledny by fakt nebyl na škodu. Tak snad někdy někde příště. 🙂

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Veselé Vánoce 2021

Náhodný výstup (nejen) berňáků na Blaník 2021

Datum výletu: neděle 26.12.2021

Cíl výletu: Středočeský kraj, Benešovsko, poblíž Louňovic pod Blaníkem (prostě hora Blaník)

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Jelikož se stále z covidových důvodů nemohou konat žádné pořádné srazy, natož ty psí, dnešního dne se povedlo náhodné setkání několika nejen berňákomilů u hory Blaník a byl podniknut i výstup směrem na ní. My jsme se zde setkali zejména s holkama stafordkama a též i naší chovatelkou Zdeňkou, která se zúčastnila se svou berňačkou Ellou a leonbergřicí Vivi. Jelikož v těchto dnech zde napadl i nějaký ten snížek, v našem případě nepřicházelo moc do úvahy, že bychom to zvládli s ohledem na minipaničku s kočárkem a samotná minipanička by to sama určitě nezvládla nahoru a dolů zcela po svých (a kdo by se s ní tahal v náručí, když bohatě stačí funět vzhůru po svých), takže minipaniččiným dopravním prostředkem se staly sáňky. „Tažným psem“ sáněk se stal páníček, jelikož když se uvažovalo o tom, že bych mohla táhnout já, byly uváženy tyto nevýhody: 1) klasicky na vodítku mám zakázáno tahat, tak proč bych najednou mohla tahat tady, a za 2) i kdyby k mému tahání bylo přistoupeno, úplně bych si nebrala servítky a ohled na to, kam jdu já a co se děje se sáňkami a možná bych se ohlédla až poté, co by minipanička začala vřískat, že je „nějaký problém“. 🙂
Samotný výstup jsme zvládli poměrně dobře, nahoře i moje maličkost dostala i nějakou tu párkovo-chlebovou odměnu, minipanička se pokochala tím, jaké to je být na vrcholu Blaníku a posléze pozvolna se klouzajíc zase dolů jsme úspěšně zvládli i sestup a jak my hafani, tak i páníčkové si mezi sebou zvládli hezky poklábosit a probrat vše možné a nemožné od té doby, co jsme se potkali naposledy. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše popsané k tomu asi stačí, jen se už těším, až ta setkání budou moci být zase taková, jak kdysi bývávala a o nichž se mi několikrát zmínila několikanáso´bná jejich účastnice Celestýnka…

Na fotogalerii z tohoto blaníkového výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Hoštic

Datum výletu: sobota 6.11.2021

Cíl výletu: Zlínský kraj, Kroměřížsko, u obce Hoštice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek kousek za obcí Hoštice nedaleko rozcestí Hoštické aleje, kudy jsme po žluté barvičce ťapkingem přes místní kaštanovou alej a kousek lesní cesty dorazili až z rozcestí Vinohradčík – hájenka, kde jsme se vydali dále lesně vlevo v bok po modré barvičce, která nás po chvilce „obdarovala“ přítomností rozcestí Na Strašné – kaple a právě i samotnou lesní kapličkou. Zde jsme zlehka a v klídku porozjímali, načež dále jsme se odtud vydali po bezbarvé lesní cestě, která byla terénově velice „zajímavá“ (klouzavé spadané listí, do toho spadané větve a k tomu navíc nezanedbatelné podélné vodní výmoly). S řádným odhodláním jsme to však zdárně zvládli a ten kopec vyfuněli, načež poté jsme se „čapli“ již opět terénově rozumnější modré barvičky, jež nás dovedla zpět na dnes již známé rozcestí Vinohradčík – hájenka a po žluté barvičce jsme se již lesem a kouskem kaštanové aleje za již řádného šera navrátili k naší věrné cestovatelské boudičce. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány 🙂

Na fotogalerii z tohoto kroměřížského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Bělé pod Bezdězem

Datum výletu: neděle 7.11.2021

Cíl výletu: Středočeský kraj, Mladoboleslavsko, u obce Bělá pod Bezdězem

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start u křížku u automotosilnice kousek za Bělou pod Bezdězem, poté kousek silničního pochodu a následné „zahučení“ na bezbarvou lesní cestu v místním Podolském lese. Takto jsem si zde v poklidu, ale nezvyklém a vlezlém chladu ťapkali až do střetu se zelenou barvičkou, na níž jsme se poté dočasně napojili, přičemž nás dovedla až k rozcestí Bílý kámen – hájovna. Zde jsme se opětovně přesměrovali na bezbarvou lesní cestu (zde místně označovaná jako Páterovská cesta) a s její pomocí jsme dorazili zpět na náš start ke křížku a naší čtyřkolové boudičce, do jejíž teplých útrob jsme se všichni dost významně těšili. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány 🙂

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka Člověče, rozhlédni se kolem sebe + rozhledna Signál

Datum výletu: sobota 13.11.2021

Cíl výletu: Královéhradecký kraj, Náchodsko, u obce Velké Poříčí/Hronov

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Naší startovní pozicí se stalo rozcestí Slavíkov – rozhledna, odkud jsme se lesně vydali z průběžného kopce dolů po Naučné stezce Člověče, rozhlédni se kolem sebe vstříc civilizaci zvané Velké Poříčí, přes níž naučná stezka taktéž vedla. Zde jsme se pokochali u železničního přejezdu průjezdem mašinkové šugály a stezkově a zároveň civilizačně jsme se podél nedalekých mašinkových kolejí plynule z obce Velké Poříčí přesunuli do obce Hronov, kde jsme se u železničního přejezdu a poblíž evangelického kostela vydali opět do lesního přírodna (tentokrát tedy do kopce vzhůru), které bylo ještě asi po naši „zábavu“ zpestřeno kamenitými nerovnostmi a vodními výmoly, ale jelikož jsme na toto již na našich výletech poměrně zvyklí, až tak nás to nevykolejilo a hezky jsme si to vyfuněli až vzhůru k rozcestí Studénky, odkud jsem si střihli pro změnu zase silniční pochod přes rozcestí Slavíkov – rozhledna (kde na nás čekala naše čtyřkolová boudička, kterou jsme ale prozatím zde jen minuli), načež pokračujíce silničně dále jsem dorazili až k rozhledně Signál. Zde jsme se hezky pokochaly její krásou, panička se vydala i za stávajícího už dost šera do jejich rozhledových výšin, zatímco páníček šel s minipaničkou prozkoumat zdejší „řopík“ (rozuměj pozůstalý betonový pěchotní srub), přičemž já mezitím plnila podrozhlednovou hlídací funkci. Poté už jsme se všichni sešli pod rozhlednou pospolu a vydali se finálně již k naší čtyřkolové boudičce, jež nás u té rozhledny už celkem vyhlížela, jako kde jsme, když ona je tam, kde je, a prostě čeká. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, vše nejpodstatnější popsáno výše 🙂

Na fotogalerii z tohoto náchodského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Kočína

Datum výletu: neděle 14.11.2021

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Českobudějovicko, u obce Kočín (u Temelína)

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start u vypuštěného Nového rybníka u Býšova, odkud jsme si udělali takové hezké lesní ťapkací kolečko po kousku cyklostezky, části červené turistické bavičky a pak již bezbarvé, ale zpevněné lesní cesty. Dnes to sice byla prochajda bez jakéhokoliv přírodního nebo zajímavostního zpestření, ale to nám nevadilo, příjemně jsme se vyvětrali a mohli se kochat lesními přírodními krásami.

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Vlastně jedna zajímavost se na našem ťapkání odehrála, za což jsem ale dostala sekec mazec od páníčků a obdaření pojmenováními: „čuně“, „smrdíš“, „ty, tchoři, jdi ode mne“ apod. A víte proč? Tak nějak mne začalo svědět něco na krku a na lopatce, tak jsem si to chtěla „podrbat“, ale nekroutit se k tomu, takže jsem to vymyslela tak, že to vyřeším pozemním „drbingem“ a hle, co pes „nechtěl“, nějakou „náhodičkou“ se tam vyskytl i tekutější přírodní parfém. Takovéto spojitosti nešlo odolat, takže jsem ho na sebe důkladně „navinula“ a poté se šla pochlubit páníčkům: „Hele, nechcete taky, ráda se s vámi podělím!“. Očividně fakt tedy nechtěli… 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Málkova

Datum výletu: sobota 20.11.2021

Cíl výletu: Plzeňský kraj, Tachovsko, u obce Málkov (u Přimdy)

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Startovní pozice poblíž rozcestí Svatá Apolena – odbočka, od něj jsme si to silničním pochodem doštrádovali k nedaleké zřícenině kaple Panny Marie Pomocné a zřícenině kostela sv. Apolena. Zde jsme si s opatrností nám vlastní prohlédli pozůstatky samotného kostela (škoda, že to je již jen zřícenina, sám o sobě by mohl být moc pěkný…), odkud jsme posléze dále silničně pokračovali až k bezbarvé lesní cestě, na níž jsme pravotočivě zabočili a má trikolorní maličkost zde konečně dostala dlouho očekávané „volno“. Ač jsme se po chvíli dle map napojili na kousíček Naučné stezky Milíře a vodní mlýny, nic naučně poučného jsem zde nezaznamenali – jednali se o klasický, ale moc hezký lesní ťapking, chvilku po asfaltu, chvilku v bahýnečku nebo chvilku po spadaném listí. 🙂
Ač jsme měli původně v plánu udělat si lesní „kolečko“, kousek po odpojení se z naučné stezky jsme si to rozmysleli, jelikož (naštěstí) zdálky jsme zahlídli postupně dvoje či troje přebíhající kopytníky (takže má trikolorní maličkost byla pro jistotu opatřena vycházkovou šlajfkou) a též i dnešní počasí úplně nepodporovalo to, že by bylo úplně ještě dlouho vidět, tudíž abychom předešli nějakému bloudění v lese s možnými nenadálými vyježděnými kolejemi od těžby stromů, jsme udělali čelem vzad a stejnou cestou jsme se navrátili k samotné zřícenině kostela sv. Apolena. Zde jsme se ještě (už za mlhavě tmavšího šera) rozhodli objevit i údajně léčivou studánku Svatá Apolena, což nebylo až tak složité, přičemž daná studánka nebyla dle obvyklých studánkových představ, ale jednalo se o jakousi hloubkovější betonovou „kostku“ s uzavíratelným krytem (něco jako plastový poklop kanálu bez těch vodorovných děr), takže jsme ze studánky byli trošku zklamáni, že její vodičku nebudeme moci nijak okusit. A tímto jsme završili dnešní výletování, abychom již skoro po tmě docupitali k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, dokonce ani žádná vnitřní či vnější „chuťovka“ se tentokrát u mne nekonala. 🙂

Na fotogalerii z tohoto tachovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u střelnice Kolvín

Datum výletu: sobota 27.11.2021

Cíl výletu: Plzeňský kraj, Rokycansko, u obce Trokavec (skoro Brdy :-))

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek ťapkání na okraji lesa za obcí Trokavec (u místní hájovny), odkud jsem vyrazili po nebarevné cestě a já byla mega nadšena a tím i mega splašena možností volného ťapkání, běhání či sprintování, přičemž toto mé nadšení bylo po chvíli uťato, jelikož z nedaleké pěchotní střelnice Kolvín se průběžně ozývaly řádné, skoro až detonační střely, takže si mne páníčci raději šlajfkově opatřili, aby se předešlo nějakému trikolornímu rozstřelení apod. Takto jsme si lesně ťapkali až k bytovkové a a skladové zástavbě patřící pod obec Skořice, kudy jsme jen tak okrajem prošli, načež jsme se zde po nijak frekventované automotosilnici a zároveň i cyklostezce dostali až k zarostlým planinám a kousku Naučné stezky Okolím Padrťských rybníků, kde jsem KONEČNĚ dostala opět volnost pohybu. Tudy tady jsme poťapkali až skoro k zaniklé obci Kolvín, před níž jsme pravotočivě odbočili na meziplaninnou cestu, která nás měla dovést zpátky k obydlené lokalitě u obce Skořice, nýbrž jak jsme se danou cestou rychle vydali, tak obdobným tempem jsme asi po 200 metrech skončili, jelikož to tu začalo být mega zarostlé. Bezkočárkově by se to asi projít nějak nechalo, ale přece bychom tu bezprizorně neponechali na pospas osudu naši minipaničku, tudíž jsme „na kramfleku“ udělali čelem vzad, vrátili se na naše původní odbočkové místo a stejnou trasou jsme se navrátili zpět k naší čtyřkolové boudičce.

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nic extra nezaznamenáno, i když tedy si dovolím poznamenat, že na šlajfkovém omezení to není moc velká bžunda, ale když je to dle páníčků nezbytné, tak holt jako ten „poslední vagónek“ v naší smečkové hierarchii se tomu podrobím, páníčci přeci mají vždycky pravdu, ne? 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka okolo vrchu Brd

Datum výletu: sobota 2.10.2021

Cíl výletu: Olomoucký kraj, Prostějovsko, nedaleko obce Protivanov

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start u automotosilnice kus za obcí Protivanov problíž Protivanovského rybníka a odtud vlastní „kolečkové “ lesní ťapkání nejprve bezbarvým kamenitě vymletým kopcovitým výstupem, na již terénově rozumnější a poklidnější berbarvou lesní cestu. Poté mechově lesní průchod až k červené barvičce, na níž jsem se napojili a kolem rozcestí Pod Ostrým vrchem jsme si doťapkali až poblíž Huťskému potoku. Kousek od něj došlo k přepojení se z červené barvičky zase na jednu z bezbarvých cest, jež náš vskutku nedaleko od místního vrchu Brd dovedla až na naší startovní pozici u automotosilnice, kde jsme se hezky vyvětraní všichni těšili do teplejších útrob naší čtyřkolové boudičky.

Jiné, za zmínku stojící poznámky:
Možná vás zarazilo výše uvedené zmínění teplejších útrob našeho cestovatelské oře, přičemž pokud by nebylo jasno, vysvětlení je prosté. Holt o podvečerech již asi nebude už tak stejně teplo, jako když se na ťapkání vyráží, takže si na to budeme muset opětovně zvyknout a i se na tyto změny hezky připravit. Teda v tomto to mám hlavně směrem k páníčkům vymakanější, moje trikolorní maličkost má svůj „šatník“ stále s sebou a ve většině případů i přizpůsobený venkovním okolnostem. 🙂

Na fotogalerii z tohoto prostějovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka okolo Kněžhory

Datum výletu: neděle 3.10.2021

Cíl výletu: Plzeňský kraj, Klatovsko, u obce Lhovice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek ťapkání na okraji lesa kousek za obcí Lhovice, odkud následný lesní ťapking po zpevněné bezbarvé lesní cestě skrz Vřeskovský les a Chvojskou cestu a takto až k rozcestí Pod Kněžhorou, kde jsme se napojili na zelenou barvičku, která nás provedla přízemím samotné Kněžhory, načež poté následovaly naše oblíbené více či méně zpevněné bezbarvé lesní cesty, jež nás finálně dovedly na náš dnešní ťapkací začátek a tím i k naší cestovatelské boudičce.

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, prostě hezká, podzimní lesní procházka bez žádných extra zajímavostí. 🙂

Na fotogalerii z tohoto klatovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka okolo Petráškovy hory

Datum výletu: neděle 10.10.2021

Cíl výletu: Středočeský kraj, Příbramsko, u obce Vacíkov

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek dnešní prochajdy kousek za obcí Vacíkov, a to poblíž místního Batoňova kříže a Loveckého zámečku Vacíkov, následně stromoalejový pochod po kousku zelené barvičky a poté lesní odklon vlevo v bok po bezbarvé lesní cestě až lokalitě U Matěje, odkud jsme se po chvilce „chytli“ zase kousku stromoalejnaté zelené barvičky, abychom se na ní chvilku „ohřáli“ a opětovně se (tentokrát vpravovbokově) lesně odklonili na bezbarvé lesní cesty, jež nás podél Vacíkovského potoka dovedly až k samotnému Loveckému zámečku Vacíkov, u nějž jsme se zlehka pokochali a příjemně vyprochajdovaní se navrátili zpět k naší cestovatelské „boudičce“.

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Nezaznamenány, resp. zaznamenána krásná poklidná podzimní prochajda za slunečně podzimního počasí s celou tou mojí dvounohou rodinkou. 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka okolo Kamenného vrchu + kousíček Naučné stezky Gabrielka

Datum výletu: sobota 16.10.2021

Cíl výletu: Ústecký kraj, Mostecko, u obce Malý Háj (poblíž Hory Svaté Kateřiny)

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní aktivní vyvětrání se započalo v samotné lokalitě Malý Háj (typická sudetoněmecká lokalita s vesměs opuštěnými či zchátralými objekty, snad jen krom jednoho) u místního kostela Nejsvětější Trojice, o nějž vesměs meziluční pochod směrem k modré turistické barvičce, jíž jsme se nechali posléze vést až k rozcestí Rudolický rybník, kde jsme se napojili na kousek Naučné stezky Gabrielka, jež nás po pár krocích fakticky dovedla až na břeh samotného krásného Rudolického rybníka a následně pokračujíc dále pak naučná stezka sama o sobě náhle skončila, načež my jsme i tak pokračovali dále po již nebarevných cestách až ke Kamennému vrchu. Následně jsme nebarevně minuli i místní anténové vysílače, které jsme prostě nemohli neminout jen tak bez povšimnutí, abychom se i nadále nebarevně, zato bahnitě i nebahnitě dostali opět až k Naučné stezce Gabrielka (na níž jsme nic naučného nenalezli), jež nás dovedla až na náš start ke kostelu Nejsvětější Trojice, kde jsme se řádně krušnohorsky vyvětraní těšili do teplejších útrob naší cestovatelské boudičky. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky:
Nutno poznamenat, že hned na začátku v lokalitě Malý Háj moji trikolorní maličkost zaujalo stádečko volně se pasoucích koz, které, jen co nás zblejskly, se zhoufovaly a vyrazily (průběžně mečíc a cinkajíc svými zvonky) do bezpečí své nedaleké kozí ubikace, co mne prostě nemohlo nechat v klidu a nejdarši bych za nimi vyrazila taky, přičemž však páníčci byli bystřejší a zvládli mne šlajfkově omezit ještě než „holky“ vyrazily na cestu. Škoda, mohla být celkem sranda, třeba se mi to povede někdy jindy a někde jinde.
Taktéž jsem si za dnešek zvládla vysloužit významnou „pochvalu“ od páníčků, kteří se u Rudolického rybníka kochali právě tou vodní plochou a přestali na chvilku hlídat mé tužby a nápady, přičemž jsem si během té chvilky zvládla na sebe opatřit přírodní parfém tekutějšího rázu, z něhož já jsem byla zcela nadšená, ale páníčci naprosto naopak. Fakt nechápu, co proti tomu měli, že se to ze mne snažili co nejvíc nějak dostat, ale tak, aby se to nedostalo nijak na ně. Taková úžasnost! 🙂

Na fotogalerii z tohoto mosteckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Údraže

Datum výletu: neděle 17.10.2021

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Písecko, u obce Údraž

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek v lese za obcí Údraž na místní cyklostezce, kde jsme si udělali vlastní nebarevné lesní „kolečko“ z pravé i levé stravy zdejší Údražské aleje v rámci Přírodního parku Písecké hory. Ač jsme zde neminuli, ani nepotkali nic, co by stálo za nějakou poznámku, vůbec nám to nevadilo, i tak jsem si hezky užili společnou podzimní procházku.

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Vlastně teď jsem si vzpomněla, že jsme cestou míjeli alespoň Palčický rybník, který hlavně mne posloužil jako pořádná miska s vodou, jinak do té doby zde bylo vodně zcela pusto prázdno, že zde pomalu hrozilo vnitřní „vyschnutí“ čtyřnohé trikolory. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Vlastiboře

Datum výletu: sobota 23.10.2021

Cíl výletu: Liberecký kraj, Jablonecko, u obce Vlastiboř

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Startovní pozice za obcí Vlastiboř v lokalitě U Sokolovny u zdejšího Pomníku padlých ve 2. světové válce. Po našem příjezdu sem to vypadalo, že se asi jen „otočíme na pětníku“ a zase „úspěšně“ pojedeme domů, jelikož hned po našem příjezdu začalo hezky pršet, ale jelikož nejsme žádná rozpustná másla a naše cesta měla být „pod střechou“ zdejších listnatých stromů, i tak jsme vyrazili na ťapking a nutno poznamenat, že jsem toho nijak nelitovali. Po chvilce totiž pršet přestalo a my si mohli užívat krásy a a klídek zdejšího lesa. Naše kroky nejdříve putovaly po zelené barvičce, z níž se posléze odklonily, aby se pak na ní zase vrátily, načež se pak finálně přebarvily opět na bezbarvou a dorazili tak i s námi na náš start, kde jsme se se lehce zabahnění těšili do naší čtyřkolové boudičky. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, prostě parádní přírodní prochajda 🙂

Na fotogalerii z tohoto jabloneckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Rozhledna Radětice

Datum výletu: neděle 24.10.2021

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Táborsko, u obce Radětice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek na okraji lesa za obcí Radětice a poté bezbarvý lesní pochod až k rozcestí Soví – hájovna, kde jsme se na chvilku „čapli“ zelené barvičky, načež poté jsme si odtud „střihli“ bezbarvý průchod přes Přírodní park Plziny a ještě kousek dál, a to až k setkání se opět se zelenou barvičkou (toto se událo pod vrchem Jahodinská). Tato nás posléze přes rozcestí U Krchova dovedla až k samotné dřevěné rozhledně Radětice. Zde jsme příjemně porozjímali, páníčci se zašli (resp. vyšli) se podívat i na výhledy z rozhlednových výšin a příjemně naladěni jsme se pak už jen kousek nebarevně navrátili k našemu věrnému cestovatelskému oři a příjemně vyvětráni vyrazili zpět k naší domovině. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Dle výše uvedené na vás asi zmíněná lokalita Přírodní pak Plziny může dělat dojem pohodičky a klídku, ale v dnešní reálu tomu tak úplně vskutku nebylo, jelikož cestu zde jsme měli zpestřenu nějakým tím spadlým stromem přes cestu či nemalými kůrovými a větvovými pozůstatky na cestě, což mé maličkosti až tak nevadilo, jelikož jsem to buď přeskočila či nějak vykličkovala, zato kočárek s minipaničkou měl v tomto trošku záhul (hlavně tedy i „pohon“ ve formě páníčka), ale všichni jsme to zvládli úspěšně a bez úhony a víte proč? Protože jsme prostě dobří! (to tady ta samochvála zavanula, co?) 🙂

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka po Kopistské výsypce

Datum výletu: sobota 30.10.2021

Cíl výletu: Ústecký kraj, Mostecko, u bývalé obce Komořany (u Mostu)

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní ťapkání odstartováno kousek za Mostem v místní části Komořany nedaleko elektrárny Komořany a mašinkových kolejí, odkud jsme se pěškobusně vydali na vlastní industriální okružní prochajdu podél či mezi místními „rourami“ s teplovody, produktovody či jinými „vody“. Ač to zde bylo tako průmyslověji orientované, byl tu klídek a když si člověk i pes trošku odmyslel tu přítomnost těch menších či větších rour a obzorový výhled na elektrárenské chladící věže či komíny, dalo se to zde považovat za poměrně i přírodnější ťapking. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Na jednom místě (zrovna mezi rourami) se nám podařilo vyplašit nějakou místní srnku, za níž se moje trikolorní maličkost samozřejmě chtěla vydat, přičemž bohužel (po páníčky teda prý naštěstí) se srnková madam vyskytovala za několikerými, vedle sebe vedoucími rourami, které se nedaly podlézt, takže jsem za nimi rozjařeně, roztěkaně a pro mne typicky zmatkařsky poskakovala jak klokan, abych na tu potvoru měla aspoň nějaký výhled, přičemž se mi v tom fofru nepovedlo uvážit, jak by se mezi těmi rourami dalo nějak přímo za ní vykličkovat. Z tohoto jsem byla fakt mrzutá (takový sprintík by se mi tůůůůůůůze líbil), za to páníčci mne v mých vášních významně krotili. Nechápu proč, vždyť si mohli zasprintovat i se mnou, ne? 🙂

Na fotogalerii z tohoto mosteckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Brandýsa nad Labem – Stará Boleslav

Datum výletu: neděle 31.10.2021

Cíl výletu: Středočeský kraj, Praha – východ, u obce Brandýs nad Labem – Stará Boleslav

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start kousek na Starou Boleslaví na okraji lesa Lipka, odkud jsme doťapkali až celkem frekventované mašinkové trati podél níž (samozřejmě v bezpečné vzdálenosti od kolejí) jsme si tentokrát udělali takové mašinkové ťapkání. Takto jsme si do doštrádovali až k mašinkovému přejezdu u obce Dřísy, kde jsme udělali čelem vzad a tou samou cestou se navrátili opět zpět. Cestou jsme potkali několikero rychleji či pomaleji pojíždějících mašinek, které nás snad všechny buď blikáním či zatroubením hezky pozdravily, když nás míjely (aby taky ne, když jim naše minipanička každé z nich z kočárku vždy řádně či aspoň trošku mávala) – holt jak málo stačí k radosti. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Z pochopitelných a hlavně bezpečnostních důvodů byla při dnešní prochajdě má maličkost vesměs šlajfkově zajištěna (krom tedy ťapkací lesní pasáže), z čehož jsem úplně moc nadšená nebyla, ale snažila jsem se to chápat, že je lepší ťapkací pes na vodítku s páníčky, než rozmazaný a placatý „mastný flek“ na kolejích. 🙂

Na fotogalerii z tohoto východopražského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka skřítka Frymbulína

V sobotu 4.9. jsem se vydala s páníčky na nějaký ten aktivní vandr tentokrát na Náchodsko k obci Nový Hrádek, kde jsme se rozhodli prozkoumat zdejší Naučnou stezku skřítka Frymbulína.

Naší startovní pozici jsme zvolili kousek za obcí Nový Hrádek, odkud jsme se vrhli do lesa po stopách pana Frymbulína, přičemž nutno poznamenat, že chvilkami byly zdejší lesní cesty, hlavně ty se sestupové, pro náš kočárek s minipaničkou „jako dělané“, ale jelikož panička není z cukru na hopsání a natřásání v kočárku se jí líbí, zvládla to se značným úsměvem až smíchem zcela bez úhony (milého kočárku jsme se na jeho názor radši vůbec neptali… :-))
Takto lesně jsme minuli průběžně Jestřábí potok, pak též mapově nepsaná lesní rozcestí U Šraňku, U Lávek, U Dubu, Mravenčí vrch či Kašlíkova vila, přičemž takto jsme dorazili až do chatové oblasti Doly, jíž jsme se nechali dovést až k automoto silnici, abychom se následným silničním pochodem dostali až k rozcestí Doly – most a odtud dále po naučné stezce do přízemí místního Lyžařského areálu Panská Stráň. Zde jsme trošku oddechli a připravili síly na řádný výšlap podél tohoto areálu a nutno poznamenat, že krpál to byl pořádný a ještě pěkně kamenitý, takže minipanička si v kočárku pěkně pohopsala a ještě kočárek tlačího páníčka popoháněla, že přece uprostřed kopce nebude odpočívat a čekat, až k němu dorazí zpět plíce, které se nějak zapomněly pod kopcem, jelikož ten drncaný kočárkový výjezd je přece hrozná sranda. 🙂

Po tomto výšlapu jsme se ocitli přímo v civilizaci zvané Nový Hrádek, kde jsem si po naučné stezce udělali ještě i procházkové kolečko ke zdejší zřícenině hradu Frymburk, přičemž posléze jsme si dali pokračující civilizační pochod Novým Hrádkem až na zdejší náměstí, kde se celá naše sestavička odměnila i zaslouženou malou gastroturistikou ve zdejší hospůdce Na Kovárně. Nutno zmínit, že jak moje trikolorní maličkost, tak i naše netrikolorní člověčí maličkosti jsme se zvládli chovat slušně, za což jsme dostali velkou pochvalu od páníčků.

Po této osvěžující gastrovsuvce jsme se posléze pochodem přes náměstí a jednou delší ulicí navrátili k naší cestovatelské boudičce, kde jsme řádně mohli rozjímat o dnešních bohatých zážitcích. 🙂

Na fotogalerii z tohoto náchodského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Výšlap na rozhlednu Máminka 2021

V neděli 5.9. se nám povedlo operativně dohodnout setkání se s naší chovatelkou Zdeňkou, takže jsme nelenili a vyrazili za společnou procházkou na Berounsko poblíž obce Hudlice k rozhledně Máminka a do jejího okolí.

Jako už minule (tj. 29.2.2020) jsme se startovně odpíchli kousek za obcí Hudlice na rozcestí Na Vartě a odtud se vrhli po Naučné stezce Krušná Hora – Hudlický vrch vzhůru do lesa. Nutno poznamenat, že sestava čtyřnožců zde byla celkem jiná než minule a to v sestavě trikolorních holek Fanny a Ella a nováčka, s kterou jsme se rádi seznámili, leonbergřicí Vivi. Z počátku hlavně Fanny byla z Vivi dosti na větvi až dokonce poprděná, ale to se po chvilce vystříbřilo, jelikož přišla na to, že je jen „trošku“ akčnější a nevybouřená, ale jinak nic nehrozí. 🙂

Takto jsem si udělali hezké procházkové kolečkou v přízemí vrchu Krušná Hora, páníčcic si zdárně i pokecali a probrali, co je nového a ještě novějšího od minulého setkání, načež následně došlo i k rozhodnutí, že se zajdeme podívat i na samotnou rozhlednu Máminka. Naše sestava čtyřnožců pochopitelně zůstala dole pod rozhlednou (co bychom tam nahoře vůbec dělali a kdo by nás vůbec a jak svedl dolů, pokud bychom již po těch strmých a točitých schodech vystoupaly vzhůru). 🙂

Rozhlednově nabaženi jsme poté všichni sešli zpět dolů až na parkoviště s našimi „boudičkami“, dali si pac a pusu a budeme se zase těšit, že se v brzku opět dodaří nějaká společná procházka.

Zdeni, ještě jednou děkujeme, moc rádi jsme tě viděli! 😉

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka vrány Krákorky

Datum výletu: neděle 12.9.2021

Cíl výletu: jižní Morava, Brno – venkov, u obce Vranovice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Starting na okraji lesa za obcí Vranovice, poté průchod lesem Hájek, kdy to nejdřív bylo zcela v pohodě po lesních cestách, ale pak nastalo vzrůšo ve stylu „kličkování“ a brodění se zarostlým terénem (stezka v této části je již dosti neudržovaná). Ale naštěstí jsme nezabloudili a z lesa se vynořili se na okraji civilizovaných Vranovic, kde jsme si střihli řádný civilizační průchod, kdy jsme zde postupně minuli zajímavý park Hlinek, samotné mašinkové nádraží Vranovice, stánek s točenou zmrzkou (i má trikolorní maličkost dostala v tom dnešním teple té zmrzky trochu líznout), následně jsme se ještě více gastroturisticky občerstvili (a též trošky „vychladli“) v místní vinotéce (letošní burčák se prostě ochutnat musel :-)), načež poté jsme se (teda hlavně páníčkové) pozdrželi u vranovického mašinkového přechodu, kde jsme pozorovali ten fofr a četnost mašinek, co tudyma projížděli či prosvištěli. Chvilkama to pomalu vypadalo ideálně na to, aby se tamní závory snad vůbec nezvedaly nahoru, jaký zde byl průjezdový šrumec. Řádně mašinkově nabaženi jsme poté civilizačně pokračovali vranovickým průchodem až k místnímu hřbitovu kousek za obcí a odtud podél vinice zpátky na náš start k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: Nutno zmínit, že u toho závěrečného pochodu podél vinice byly tamní zralé vinné hrozny pořádně lákavé, přičemž tato vinice byla obehnána plotem, tak jsme nejprve posmutněle „utřeli mlsnou slinu“, ale po chvilce nám bylo přáno – z čista jasna se plotě objevila dosti velká průchodová díra, takže jsme si dovolili bez nahlášení se předem zkontrolovat kvalitu hroznů, a potvrdilo se to, že jak moc pěkně vypadaly, tak o to více i chutnaly. Ale pšššt, my nic… 😉

Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Olbramova

Datum výletu: sobota 18.9.2021

Cíl výletu: Plzeňský kraj, Tachovsko, u obce Olbramov a Kořen

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start u lesa kousek za obcí Olbramov v lokalitě Nad hájovnou, poté pěkně kamenitý a vodou vymletý sestup po cyklostezce, následně napojení se na modrou barvičku a travnatý a pak luční pochod až do drobné civilizace zvané Dolní Víska (označení drobná civilizace z toho důvodu, že se jednalo o „pidivesničku“ o cca pěti, vesměs rekreačních baráčkách, ale mělo to tu hezké, klidné a udržovanané). Poté meziluční pochod stále po modré k rozcestí U školky a následné bezbarvé pokračování nejprve po zpevněné lesní cestě a poté po už takové „veselejší“ (rozuměj výmolové, místy loužovaté a bahnité a do toho protkané nemalým množstvím stromečkových kořenů :-)). Po tomto přírodním „štěstí“ došlo k napojení se na část Naučné stezky Krajinou bitvy u Třebele, jež nás již zpevněně dovedla do civilizace Olbramov, přes níž jsme si pocvičili drobný civilizační průchod (ale nebylo zde příliš o co stát, jelikož to tu vypadalo jako když tu „chcípl pes“, i hospoda zde byla zcela nefungující) a následným mimoobecním mezipolním pochodem až na naši startovní pozici k naší cestovatelské boudičce.

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány 🙂

Na fotogalerii z tohoto tachovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Popic

Datum výletu: neděle 19.9.2021

Cíl výletu: jižní Morava, Břeclavsko, u obce Popice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Výchozí bod u fotovoltaické elektrárny za obcí Popice, poté kousek silničního pochodu až ke kapličce Poklona a odtud prozkoumání zdejší Křížové cesty ve viniční trati Svidrunk tam a zase zpět a od kapličky Poklona nebarevný silniční i méně silniční pochod podél nebo mezi vinicemi, poté napojení se na červenou barvičku a tím na Svatojakubskou cestu – Moravskoslezkou, s jejíž pomocí ( a pak i drobným odklonem) jsem se dostali až ke gastroturistické zařízení Vinařství Gotberg, kde jsme si udělali odpočinkovou, ale i vinnou pauzičku (tomuto se přese ve vinařství nebude odolávat :-)). Po gastroturistické nabažení se už byl jen po červené silniční sestup na náš začátek s naší věrným turistickým plechovým „ořem“.

Jiné, za zmínku stojící poznámky:

• celý pobyt u vinic byl významně protkaný „dělostřeleckým ostřelováním“ na plašení ptáků, aby se nešli „dívat“ na ty zralé hrozny, ovšem celá ta „střelba“ ze všech stran, kdy člověk ani pes netušil, kdy to odkud, jak moc blízko a jak moc nahlas „bouchne“, takže průchod vinicemi nebyl až tak úplně pohodlný a hlavně moje poprděná trikolorní maličkost musela pro jistotu být celou dobu na vycházkové šlajfce, abych se náhodou nesplašila a nezdrhala kdoví kam (od prý i to řádné tahání a trhání na vodítku bylo pro paničku velmi „blahodárné“. 🙂
• při průchodu mezi vinicemi byly některé z nich řádně oplocené a uzamčené (takže z nich žádná koštovací hroznová „kontrola“ nekápla), za to ty volně přístupné, byly holt volně přístupné a… Co myslíte? Njn, chutnalo z nich pořádně… 🙂
• na gastroturistice ve vinařství Gotberg od mé trikolorní maličkosti dostali pořádnou pochvalu za to, i moje „čtyřnožnost“ moha vstoupit a pobýt uvnitř (což nebývá v gastropodnicích zcela zvykem) a taktéž že s řádnou pozorností a ochotou mi byla nabídnuta a pod čumáček naservírována pořádna miska s vodou (v tom dnešním teplém počasí a po těch okoštovaných hroznech i psovi vyschne v krku…). 🙂
• a určitě nesmím zapomenout na to, že po prochajdě jsme si střihli ještě i návštěvovou vsuvku, kdy jsme zavítali do Vranovic ke Štipčákovým (pro neznalé chovatelé taťky Celesty – viz http://bsp.moravicus-thesaurus.eu/nasi-psi/in-memoriam/ciro-haf-z-jundrova ). Moc děkujeme za milé přijetí a moje trikolorní maličkost i za možnost důkladného prozkoumání příbytku zdejších trikolorních kolegyň Aury a Bey. 🙂

Na fotogalerii z tohoto břeclavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Procházka okolo Hůry

Datum výletu: sobota 25.9.2021

Cíl výletu: Jihočeský kraj, Českokrumlovsko, u obce Přídolí

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Start u automotosilnice kus za obcí Přídolí (nedaleko lokality Silniční domky) a odtud vlastní „kolečkové “ lesní ťapkání po bezbarvých lesních cestách. Krom klidu a krásy podzimního lesa jsme zde na kousku červené barvičky narazili leda na 2 stavení v lokalitě Brusnické Chalupy, kdy jedno z nich skoro připomínalo snad i nějakou pohádku, že se zde mohla točit, ale těžko říct, až takoví znalci natáčecích míst fakticky nejsme. 🙂

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány 🙂

Na fotogalerii z tohoto českokrumlovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Procházka u Kružína (Naučná stezka Lesů ČR)

Datum výletu: neděle 26.9.2021

Cíl výletu: Ústecký kraj, Lounsko, u obce Vroutek

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Ťapking započat nedaleko automotosilnice za obcí Vroutek kousek nad podivným obydlím, v jehož areálu bylo krom 2 neskutečně uštěkaných čtyřnožců v zásadě všechno a nic (zkrátka dost bordel), poté pochod po zpevněné cestě samotné Naučné stezky Lesů ČR, poté napojení se na modrou barvičku, který byla pořádný terénní „oříšek“ (rozuměj hooodně zarostlá cesta, protkaná množstvím balvanů, rygolů či vyjetých kolejí a to ještě do nemalého kopce vzhůru, kdy výstup jsme měli zpestřen navíc i otravnými komárovými a muškovými individuy). Takto jsme se dokodrcali až k rozcestí Mlýnecký les, odkud bylo po nebarevné, ale již zpevněné lesní cestě až k místnímu Zámečku Kružín a odtud již jen kousek po panelové cestě z kopce zpátky na náš výchozí bod.

Jiné, za zmínku stojící poznámky:

• ač se mělo jednat o Naučnou stezku Lesů ČR, nic cedulově naučného jsme nepotkali – asi jsme se měli samostatně vzdělávat přítomností a krásou lesa 🙂
• samotný Zámeček Kružín byl celkem pěkný, ale na tomto místě celkem osiřený, takže jsme se jím zde jen lehce pokochali. Pravděpodobně slouží buď jen příležitostně pro nějaké lovecké akce, resp. jejich následné gastro záležitosti, nebo něčí honosnější rekreační sídlo (holt někdo mívá chatu či chalupu a někdo klidně i zámeček). 🙂

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Procházka ke studánce Dobrá Voda

Datum výletu: úterý 28.9.2021

Cíl výletu: Středočeský kraj, Příbramsko, nedaleko obce Skalice

Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli: Začátek kousek za obcí Skalice u závorové lesní cesty pod Strážným vrchem, odtud poklidný odpočinkový pochod po nebarvené zpevněné lesní cestě, protkané krásným lesním klídkem a i nedalekým Hubenovským potokem, jehož vodní kvalita byla samozřejmě trikolorně zkontrolována s hodnocením „bez výhrad“. Takto doťapkáno až ke krásné studánce Dobrá Voda, kde po nezbytné trikolorní studánkové revizi (opět bez jakýchkoliv výhrad) provedeno čelem vzdad a tou stejnou poklidnou cestou s občasnými cyklisty bylo navráceno na náš výletový start k naší cestovatelské boudičce.

Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, ale to nám nevadilo, i tak se nám společné lesní výletování líbilo 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥

Milí čtenáři, jak již předeslala moje nezapomenutelná parťačka a učitelka Celesta, přebírám tímto do pacek tento “deníček” a budu se snažit jej udržovat co nejlépe, abych Celestýnce nedělala ostudu (to kdybych si dovolila, to by byl kartáč 😉). Takže vzhůru do toho a držte mi pěsti, ať se mi v něm daří tak pěkně, jako dosud Celestě.

Vaše Fanny

Procházka pod Buglatou

V sobotu 21.8. jsem s páníčky vyrazila za výletovým odreagováním se na jih Čech poblíž obce Jaronín, kde jsme zacílili na lesní “kolečko” pod místním vrchem Buglata. Byl to tedy první výlet bez fyzické přítomnosti Celesty, ale všichni jsme věděli i cítili, že je tu stále s námi, hlídá nás a užívá si s námi i toto výletování…

Náš ťapking jsme odstartovali poblíž rozcestí Sedlo u Jaronína, od nějž jsme se vydali do krás zdejšího, podbuglatového lesa, kdy jsme se nechali nejprve vést kouskem modré barvičky, kterou jsme po chvilce vyměnili za bezbarvou Pískovou cestu, s jejíž pomocí jsme se přiblížili až Přírodní rezervaci Jaronínská bučina a tím i opět k barvičce modré. Tou jsme se následně nechali vést až místní krásné Hantlově studánce Pod jasany, kde jsme porozjímali, moje trikolorní maličkost si zde příjemně ochladila své ťapičky a taktéž jsem neopomněla řádně vnitřně okoštovat zdejší mňamózní vodičku. 🙂

Následně jsme od studánky doťapkali k rozcestí Pod Buglatou, odkud jsme turisticky pokračovali stále v chládku lesa modro-červeně, načež jsme se takto proťapkali zpátky na náš start k naší věrné, čtyřkolové boudičce. 🙂

P.S. Pro mne bylo dost podivné ťapkat bez své obvyklé trikolorní parťačky, učitelky a velitelky, pořád jsem se rozhlížela, odkud vyběhne, aby mohla být hlavně u mlsíků od paničky jako první, ale bohužel… Holt si budeme muset na tu fyzickou nepřítomnost Celestýnky nějak zvyknout – společně prožité chvilky, zvyklosti, které nám byly dosud dopřány, nelze jen tak vymazat (a ani to nechceme…)… 🙁

Na fotogalerii z tohoto jihočeského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka k Mezicestí

Pro změnu v neděli 22.8. naše výletové kroky zamířili na Karlovarsko nedaleko obce Krásné Údolí, kde jsme si udělali hezké lesní „kolečko“ k vrchu Mezicestí.

Startovní pozici jsme zaujali na cyklostezce kousek od automoto-silnice mezi obcemi Krásné Údolí a Bečov nad Teplou, odkud jsme se vrhli vzhůru do lesa, kdy jsme to zde po vlastní ose prokličkovali kousek cyklostezkou, poté bezbarvě až do lokality U Kanonů, pak dále bezbarvě až pod vrch Mezicestí a odtud již po cyklostezce (pro nás naštěstí bez cyklistů) minouc rozcestí U Evide a rozcestí U Kanonu zpátky k naší cestovatelské boudičce.

Sice jsme dnes úplně nic extra zajímavého a za zmínění vhodného nepotkali, ale to nám až tak nevadilo, jelikož prochajda to byla moc pěkná a mohli jsme se řádně soustředit na přírodní krásy, které nám zde byly poskytnuty. 🙂

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka pod Spáleným vrchem

V sobotu 28.8. jsem se s páníčky vyrazila aktivně vyvětrat na Liberecko k obci Kryštofovo údolí, kde se naším zájmem staly lesní cesty pod místním kopcem Spálený vrch.

Náš start jsme zvolili kousek na obcí Kryštofovo údolí za místním mašinkovým mostkem Malý viadukt, kdy to zde nejprve vypadalo na to, že zde z počasových důvodů uděláme jen čelem vzad a jak rychle jsme sem dorazili, tak obdobnou rychlostí odtud zase pojedeme. Nechtěli jsme to však hned vzdávat, takže jsme chvíli vyčkali, jestli ten momentální deštík přejde (dle meteoradaru jsme bohužel nemohli ověřit, jelikož signál na „utržená sluchátka“ páníčků tu byl takřka nijaký). Naštěstí to skutečně byla jen dočasná přeháňka, takže jakmile kapky deště ustaly, vypakovali jsme se ven z naší „boudičky“ a jali se užívat zdejší lesní podešťovou atmosféru. 🙂

Ťapkali jsme si to zde po nebarevných, ale dobře zpevněných lesních cestách, protkaných hezkými výhledy do údolí či trošku v dál, střihli jsme si zde i trochu kopcovitý výšlap poblíž vrcholu Spáleného vrchu, v jehož přízemí jsem to pak zdárně rozdýchali, načež když se někde leze do kopce, zákonitě se tak musí zase někde z kopce scházet, což nás čekalo posléze za chvilku, přičemž moje trikolorní maličkost s tím neměla žádný zásadní problém a hlavně bylo super, že zde (KONEČNĚ) byla také i nějaká ta tekoucí vodička z bezejmenného lesního potůčku, takže náš sestup vypadal ve stylu: páníčci s kočárkem po cestě a Fanny buď v potoce nebo ve křoví. 🙂

Na fotogalerii z tohoto libereckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka Kobylí + výšlap na Kobylí vrch

V neděli 29.8. jsme tentokráte vyrazili kousek dále od naší domoviny a to na jižní Moravu na Břeclavsko k obci Kobylí, kde se naším zájmem stala část zdejší Naučné stezky Kobylí a zejména místní Stezka nad vinohrady na Kobylím vrchu.

Náš ťapking zde jsme započali poblíž automoto-silnice mezi obcemi Vrbice a Kobylí u zdejšího originálního kříže, odkud jsme se po modré barvičce vydali mezi vinice, kde jsme nemohli odolat tomu, abychom neochutnali i „několik“ kuliček bílých či červených hroznů (ale pšššt, správně se to nedělá 🙂 ). Po chvilce jsme se z modré barvičky odklonili na barvičku zelenou, jež nás dovedla k rozcestí Kobylí vrch – rozhledna, odbočka, kde jsme neváhali a po asfaltové cestě si vyšlápli až na samotný Kobylí vrch a prozkoumali zde i samotnou rozhlednu zvanou Stezka nad vinohrady – nutno poznamenat, že ač zde bylo člověkově dosti živo, neměla s tím moje trikolorní maličkost problém a zvládla jsem dokonce osobně i to rozhlednování. 🙂

Řádně výhledově nabaženi jsme posléze sešli zpátky dolů na rozcestí Kobylí vrch – rozhledna, odbočka, odkud jsme se dále drželi zelené barvičky, jež nám poskytla civilizační průchod kouskem obce Kobylí, kdy jsme se u kostela sv. Jiří napojili na Naučnou stezku Kobylí, po jejíž části jsme se buď travnatým porostem či podélviniční cestou navrátili zpět na náš start u křížku.

Nutno poznamenat, že vinných hroznů a překyselených žaludků jsme měli všichni trošku přehršel, ale což, hrozny přímo z vinice člověk ani pes nemá každý den, takže se musí eventuálně i něco „obětovat“. 🙂

Na fotogalerii z tohoto břeclavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u vrchu Hůrky

Letošní druhý prázdninový měsíc jsme výletově „pokřtili“ hned v neděli 1.8., kdy jsme se za aktivním odpočinkem vydali na Písecko nedaleko obce Dobev, kde jsme se zaorientovali lesní prostředí u místního vrchu Hůrky.

Náš start jsme si „odmávali“ na křížení cyklostezky a lesní cesty nedaleko rybníku Stašov, odkud jsme se nechali unášet lesními bezbarvými cestami právě pod kopcem Hůrky, a to až do střetu k červenou barvičkou, na níž jsme se napojili a přes pokračující pohodlnou a stinnou lesní cestu jsme doťapkali až na takovou jakousi auto-moto okresku, po níž jsme si udělali krátký pochod směrem k našemu výchozímu bodu s naší cestovatelskou boudičkou. Ač i jelikož jsme cestou krom klidu a míru lesa, či výborných loužovitých občerstvoven pro nás, trikolory nic zmínění-hodného nepotkali, rozhodli jsme se, že si uděláme ještě drobnou kulturní vložku a zajdeme zkontrolovat stav věcí ve zdejším blízkém kempovém tábořišti Stašov.

Cestou k němu jsme procházeli i kolem stejnojmenného rybníka, k němuž a už vůbec do něj nám, trikolorám byl přístup zamítnut, jelikož to tu poměrně dost kejhalo a na vodní hladině bylo vidno několikero opeřených provokatétů, a páníčci neměli zájem o nějakou naší naháňku kolem rybníka. Takto jsme tedy za přítomnosti šlajfkového omezení dorazili až do samotného kempu, kde páníčci ve skrytu duše počítali s tím, že by zde mohla být třeba nějaká kafíčková či jiná občerstvovací možnost, ale chyba lávky. Ač se tu několikero kempařů hlavně v autopřívěsech vyskytovalo, bylo tu jinak poměrně pusto prázdno a občestvovací „kadibouda“ s aspoň minimální občerstvovací nabídkou měla bohužel zavřeno. No nic, otočili jsem se zde tedy zdárně čelem vzad a vydali jsme se již finálně zpět k naší nástupní a odjezdové stanici „U čtyřkolové boudičky“. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka pod vrchem Vitanka

O dnešní slunečné sobotě 7.8. jsme s páníčky neodolali a opětovně vyrazili za nějakým tím aktivním odpočinkem. Tentokrát jsme ťapkavě vyrazili odpočívat opět na Písecko poblíž obce Sepekov, kde jsme si „střihli“ prochajdu pod vrchem Vitanka.

Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Bečov, z nějž jsme se lesně drželi nejprve modré barvičky, kterou jsme posléze vyměnili za „bezbarvou“ cestu, načež jsme naše „kolečko“ završili barvičkou žlutou, s jejíž pomocí jsme se navrátili zpět na náš start k naší cestovatelské boudičce.

Ač jsme cestou nikoho a nic zajímavého a za zmínku stojícího nepotkali, vystačili jsme si sami bohatě s lesním klídkem, my, trikolory se bažili ve více či méně „ochucených“ loužích, loužičkách či škarpových vodičkách, zatímco páníčci“zkoušeli štěstí“ v přícestním houbobraním, přičemž takovou menší hrstičkou (rozuměj po dně naplněným pytlíkem, co byl po ruce) byli obdařeni, takže každý z nás si dnešní výletování ku své spokojenosti užil. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Křižánek

V neděli 8.8. jsme výletově zamířili na Mladoboleslavsko nedaleko obce Vlčí Pole, kde se naším zájmem stala lokalita Křížánky.

Tento náš ťapking jsme zahájili u hájovny Křížánky, odkud jsme se po zpevněné lesní cestě, lemované chládkem místních stromů vydali po hranici místní mokřadové Přírodní památky Křižánky směrem k lokalitě U Kříže. Zde jsme se posléze vpravovbokově nasměrovali na kousek modré barvičky, jež nás dovedla na krásné, památné místo s parádním lesním křížem, „moudrými“ Křížánskými lípami a též i zajímavým posezením do kruhu, jak kdybychom byli u 12 měsíčků. Co my víme, třeba ano. 🙂

Zde jsme se tedy hezky pokochali a porozjímali a naplněni pozitivnem jsme udělali čelem vzad a tou samou cestou, jako jsme šli sem, jsme poté šli i zpět, a to zejména z důvodů toho, že okolní jiné cesty vypadaly po zdejší lesní kůrovcové těžbě trochu nevyzpytatelně, tak jsme nechtěli riskovat, že nějakou chvilku po cestách budeme moct jít, přičemž poté bychom se stejně „díky“ zavodněným traktorovým kolejím museli vracet zpátky. 🙂

Na cestě na náš start jsme zvládli ještě objevit i takřka přícestní Hraběnčinu studánku, jejíž vodičkou jsme hlavně my, trikolory zcela vůbec neopovrhly a v jednu chvíli dokonce i naše „maličkosti“ vstup ke studánce zatarasily tak, že prostě „Obsazeno“ a hotovo. Nutno však sdělit, že studánková vodička byla vynikající, takže naší trikolorní kontrolou kvality vod prošla na jedničku s hvězdičkou. 🙂

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Hatí

Tuto sobotu 3.7. jsme si sice v teplém, ale prochajdově celkem přijatelném počásku vyrazili s páníčky zavýletovat na Berounsko k obci Hatě, kde jsme prozkoumali zdejší část lesa nad obcí a tím i část místního Přírodního parku Hřebeny.

Naší startem se stal úplně horní okraj Hatí, odkud jsme vyrazili do zelenkavých a klidných lesních útrob po místní nebarevné, ale jmenovitě zvané Zámecké cestě, po níž jsme si nejprve jak „dámičky“ pobíhaly, či v případě Fanny lítaly jak utržené ze řetězu, jak jsme byly z povelu „Volno“ nadšené. Tato naše volnost však z bezpečnostních důvodů netrvala úplně dlouho, jelikož po chvíli ťapkání se kousek od nás zprava ozvala cca 2x až 3x po sobě dost pravděpodobně myslivecká střelba (ač tedy nikde žádné papírové upozornění jsme nezaregistrovali), takže si nás páníčci raději zašlajfkovali – co kdybychom se nějak náhle splašily a nějakým myslivcem jsme byly vyhodnoceny jako menší divočáci či „obyčejná“ škodná“…

Ze Zámecké cesty jsme se posléze po natrefení na cyklostezku dále nebarevně odklonili pro změnu na Doupovskou cestu, jíž jsme si to poštrádovali až k vpravo-vbokové lesní odbočce (rozuměj čárkované lesní cestě, což skýtalo dosti členitý terén jako kořeny stromů, přebrodění lesního potůčku, menší či větší kamenivo na cestě). Ale jelikož nejsme žádná másla, naše minipanička v kočárku také ne a samotný kočárek musí taky něco vydržet, v pohodě jsme to zvládli a takto příjemně vyvětraní jsme se navrátili k naší čtyřkolové boudičce, kdy jsme se ještě my, trikolory stihly pobrodit v ucpané lesní škarpě s hliněnou vodičkou, což bylo prostě bájo. 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka k Wolkerovu památníku a okolí

Pro změnu v neděli 4.7. se naše výletové kroky vydaly na Pelhřimovsko k obci Kejžlice, kde se naším hlavním zájmem stal Wolkerův památník a okolí.

Naší startovní pozicí se stalo rozcestí Nové Dvory, odkud jsme se vzhůru do kopce (jak taky jinak) po modré barvičce a zároveň cyklostezce vydali do zdejšího lesa, který chvíli fakticky lesem byl, chvíli pak i nemalou lesní planinou. Potkali jsme zde i aktivně pracující lesní techniku, takže jsme jak my na ni, tak i ona na nás dávala pozor, načež posléze jsme se poblíž rybníku Pelhřimák napojili na barvičku žlutou a s její pomocí a i pomocí následné bezbarvé cesty jsme si doťapkali na velmi příjemné zpestření naší prochajdy a to k Občerstvení U Vodníka, kde se hlavně páníčci krom občerstvení mohli pokochat i živý klokánkem v ohradě (místní provozovatel je asi dost skalním fanouškem pražských fotbalových „Klokanů“, takže zde bylo skoro vše v „klokanské“ tématice). My, trikolory jsme si zde pocvičili tedy i gastroturistiku, a to rovnou i na rybníkovém mole, a má trikolorní maličkost si zde dala i několik ozdravných plavacích temp (poprděná Fanny zůstala jen u vodní výšky maximálně po bříško a dál ani krok) a všichni příjemně osvěženi jsme následně po nebarevné cestě pokračovali ťapkavě směrem k auto-moto silnici, po níž jsme si dali krátký pochod, načež poté jsme již pravotočivě odbočili k cílenému Wolkerovu památníku a i studánce, kde jsme lehce porozjímali a my, trikolory řádně ověřily stav studánkové vodičky ( s výsledkem: vynikající). Poté jsme se navrátili zpět na auto-moto silnici a pochodovým stylem u krajnice jsme dorazili až na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme posléze řádně vstřebávali dnešní nabyté dojmy a zážitky. 🙂

Na fotogalerii z tohoto pelhřimovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Rozhledna Kotel a okolí

O dnešní slunečné sobotě 10.7. jsme se výletově jali vyvětrat na Rokycansko poblíž obce Kamenný Újezd, kde se naším zájmem stala rozhledna Kotel a její okolí.

Naším startem se stalo dosti plné parkoviště kousek od rozhledny, ale místečko jsme zde pro naši čtyřkolovou boudičku našli, tak jsme se mohli vydat na ťapking.
Drželi jsme se kousku modré barvičky a následně vlevo vedoucí bezbarvé cesty, kdy to nejprve z důvodu shora i zespoda brouzdajících jiných turistů či cyklistů vypadalo, že procházkový rajón nás, trikolor bude jen v rámci délek našich vycházkových šlajfek, ale po chvilce se to tu zde vystříbřilo a mohly jsme si vychutnávat lesní volnost a chuťově zkoušet místní zavodněné lesní škarpy. 🙂

Takto jsme dorazili až k rozcestí Kotel- rozhledna, odbočka, kde jsme i my odbočili a výšlapem do krpálu jsme se dostali až k samotné rozhledně Kotel. Nás, trikolory až tak moc nezajímala, mnohem zajímavější byl pro nás průzkum zdejších turistických posezení, jestli zde nebyly zanechány nějaké poživatiny či aspoň drobečky, abychom zabránily národohospodářské škodě. Také jsme během toho zvládly o očku sledovat i jiné, zde se vyskytující turisty, od nichž jsme si vysloužily několikero pochval na naši krásu a jedna holčička se s námi chtěla i vyfotit, načež nás zajímalo hlavně to, jestli nehodlají zrovna svačit – jedni zde fakticky i pak svačili, a to rohlíky a nějaký salámek, ale od páníčků byl (bohužel) jasný befel, že se k nim neopovážíme ani přiblížit (škoda, že jsme nemohly vyzkoušet, jestli to nemají nějaké zkažené). 🙂

Z rozhledny jsme pak sešli zpět dolů k rozcestí Kotel – rozhledna, odbočka, kde jsme se napojili na modrou barvičku, s jejíž pomocí jsme si udělali poklidnou lesní prochajdu pod vrchem Kotel, kdy zde páníčci zvládli nalézt jednoho přícestního hříbka, načež minouc ještě studánku Pod rozhlednou, jejíž prověření vodní kvality jsme nemohly vynechat, jsme se navrátili na náš parkovišťový start a v naší cestovatelské boudičce jsme hlavně my, trikolory důkladně rozjímaly o nabytých dojmech. 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka k Jezírku lásky

Naproti tomu v neděli 11.7. jsme za výletováním vyrazili na Písecko poblíž obce Stará Vráž, kde jsme si „střihli“ lesní procházku k Jezírku lásky.

Toto ťapkání jsme „odpíchli“ kousek za obcí Stará Vráž u rozcestí Vyhlídkový průsek, od nějž jsme se po modré barvičce vydali do místních lesních krás. Cesta nejprve vypadala jako pohodičková písková, ale po chvíli jsme (teda spíš páníčkové) na několika místech museli vymýšlet alternativní obchůzky, přeskoky či přenosy kočárku s minipaničkou, jelikož zde po minulotýdenních bouřkách byly několikrát spadané stromy přes cestu a ještě se asi nedostaly na řadu s odstraněním. Ale což, jelikož nejsme žádné bábovky (ani my, trikolory a ani páníčci či minipanička), hezky jsme to zmákli, načež posléze nám odměnou za to bylo doťapkání k samotnému Jezírku lásky, kde bylo parádně, poklidně, osvěžující vodičky pro naše funící čumáčky dostatek a ani žádné vodní opeřenstvo se zde nevyskytovalo. 🙂

Zde jsme zlehka porozjímali a odtud po nebarevné, za to značně „kolejnaté“ a významně bahnité cestě jsme zamířili vstříc lesní silnici, po níž jsme si dali lehký, bezbarvý pochod a následně odbočíc vpravo v bok jsme se „chytli“ opět modré barvičky, jež nás luční pochůzkou z kopce, zpestřenou sloupy s vysokým napětím, dovedla až k naší věrně čekající čtyřkolové boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Rozhledna Zlobice a okolí

O dnešní sluníčkové sobotě 17.7. se naše výletové kroky vydaly kousek dále od naší domoviny a to na Brněnsko poblíž obcí Malhostovice a Lipůvka, kde se naším středobodem „průzkumu“ stala místní rozhledna Zlobice a její okolí.

Naší startovní pozicí se stal luční plácek u cyklostezky mezi obcemi Lipůvka a Malhostovice, odkud jsme ťapkavě vyrazili na panelové cestě červené turistické barvičky až k milníku Zlobice – rozcestí, kde jsme se aspoň na chvilku dostali do stromového chládku, načež napojíce se na odtud vedoucí zelenou barvičku jsme ťapkavě pokračovali s páníčky dále, a to průchodem přes bývalý vojenský areál, jež byl nyní početně protkán ohradníkovými prostory pro pasoucí se kopytnatce, až k samotné rozhledně Zlobice. Ne že by tam bylo nějak špatně, ale nás, trikolory to tu úplně moc nenadchlo, jelikož zde nebyl kousek stínu před sluníčkem, ale i tak jsme trpělivě posečkaly na páníčky, než se ráčí pokochat zespoda i zeshora tím vyhlídkovým „barákem“. My jsme se naproti tomu zaměřily na jiný objekt zájmu, a to hlučnou íííááá-jící oslici v ohradě, jež se na nás přišla mrknout z blízka, avšak páníčci zaveleli, že žádné naše přibližování se k ní konat nebude, jelikož bychom zaručeně dostaly pořádnou pecku (a ne jen jednu) od toho drátového ohradníku, a stejně by nás leda pak zajímala nikoliv ta oslice, ale spíš její „výtvory“.
Od rozhledny (a oslice) jsme posléze udělali čelem vzad a po stejné, zelené trase jsme se navrátili až k rozcestí Zlobice – rozcestí, odkud jsme si dali džunglovitý výstup a pochod po nebarevné lesní cestě – nutno poznamenat, že toto prolézání v metr vysokém rostlinstvu a neřízeně rostoucím křovisku se nejvíce líbilo naší minipaničce v kočárku, jež nás svým hýkaním a smíchem povzbuzovala, že je to tady velká bžunda. 🙂

Odměnou za to, že jsme to všichni zvládli, se nám poté stala i venkovní gastroturistika v Lesním baru „Na Našem“, kde se nám, trikolorám nejprve líbilo, že jsme se zde (konečně) mohly vodičkově osvěžit (a to i „veličenstvo, My, Celesta“ se ráčila napít i z cizí psí mističky, což nebývá úplně obvyklé), načež páníčci nás poté fakticky odměnili i nějakým tím kusem žvance, a to kvalitním bio párkem s rohlíkem pro každou z nás. Nutno poznamenat, že to bylo vynikající, ale snad jako vždy a všude – bylo toho strašně málo. 🙂

Jelikož bylo hezké počasí, sešlo se tu i dost jiných člověčích turistů, které naše trikolorní přítomnost velmi zaujala a to, jak tím, že na nás „pěli ódy“ na naši krásu, tak i tím, že se zvládneme ovládat a paničce hezky zapózovat na focení a i dočasně odolat tomu, že máme před sebou na zemi něco k jídlu. Mezi těmito turisty jsme o dost významněji zaujaly jednu sympatickou slečinku Lucku s rodiči, která si nás nejprve chtěla jen pohladit, načež jelikož zjistila, že jsme hodné, byly jsme „její“, tak jsme se hned předváděly, co umíme „za kousky“ („sedni“, „lehni“, „pac“, „druhou pac“, ovládání vlastní vůle s mlsíkama na packách, čumáčku a hlavě, či u mne, Celesty ještě i navíc třeba „sudy“, „plaz“ či „mezi“ – ač se to třeba nezdá, tak něco fakt i umíme, ale musí být řádná „motivace“, proč to dělat (zadarmo ani kuře nehrabe). 🙂

Takto jsme se zde nejprve rozloučili a naše sebranka mezi pár kapkami deště vyrazila vstříc naší cestovatelské boudičce, ale osud, resp. naše minipanička v kočárku tomu chtěla jinak, a to, že po cestě od gastroobčerstvovny si bez pozornosti páníčků ráčila zout a z kočárku vyhodit jednu svou botku, takže jsme se kousek od našeho čtyřkolového nástupiště ještě vraceli zpět a hledali, přičemž jsme natrefili opět na rodinku se slečinkou Luckou. Ti nám v zásadě našli ztracenou botku, tak jako odměnu za to slečinka Lucka „vyfasovala“ procházkovou šlajfku s Fanny na druhém konci, přičemž bylo vidět, že jsme jí tímto udělali skoro druhé Vánoce, jakou měla radost. Fanny se snažila chovat slušně a nikoliv jako obvyklá šplašenice a takto hezky pospolu jsme všichni dorazili až k naší cestovatelské boudičce, chvilku ještě poklábosili a snad se nějak online zvládneme dohledat. 🙂

P.S. Lucko, klidně přijeď k nám na návštěvu, ale nezapomeň hoooodně mlsíků nebo piškotků. 😉

Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naučná stezka Lipno a okolí

V neděli 18.7. jsme s páníčky vyrazili za aktivním odpočinkem na jih Čech poblíž obce Frymburk, kde se naším zájmem stala část Naučné stezky Lipno a její okolí.

Náš ťapking jsme započali v lese u cyklostezky nad Frymburkem (v kousku zákazu vjezdu, ale pššššt…), odkud jsme se hezky lesně nechali vést danou cyklostezkou, jež se po chvilce začala jmenovat Lesní cesta Studená, kudy jsme za chvilku dorazili k rozcestí Svatá Marta. Zde jsme se dále lesně odklonili na Naučnou stezku Lipno, jež nás dovedla na krásné místo s rozcestím Na Martě, kde jsme mohli porozjímat u zdejší Kaple Panny Marie Bolestné, zkouknout poslední zastavení místní Křížové cesty či se pokochat výhledy na vodní nádrž Lipno z hezkého vyhlídkového místa.

Jelikož zde bylo fakt parádně, trošičku více jsme se zde zdrželi, a to hlavně kvůli paničce a jejím fotografickým tužbám jak s námi, tak i bez nás, načež následně jsme odtud udělali čelem vzad a vrátili se zpět k rozcestí Svatá Marta, kde jsme se napojili na barvičku žlutou, jež se zde místně na kousku nazývala Lesní cesta Plískov. Po chvilce však „naše“ žlutá barvička vedla dále doleva než samotná Lesní cesta Plískov, přičemž tato naše trasa byla trošku bojovková – samé kamení, vymleté „koleje“ od tekoucí vody či nemalá kořenová přescestní zpestření od místních stromečků a do toho ještě poměrně parádní krpál vzhůru. Ale jelikož nejsme žádná másla, a to ani moje trikolorní maličkost, zvládli jsme to a odměnou naší „telekomunikační rodince“ byl zajímavý anténový vysílač Frymburk. 🙂

Zde jsme se tedy trošku pokochali (tedy hlavně páníček), my, trikolory si zde poblíž našli ještě i nějakou tu louži na osvěžení a příjemně vyfunění jsme zde udělali čelem vzad, abychom se nechali vést zpevněnou cestou po Naučné stezce Lipno až k osvěžení u bezejmenné studánky, jejíž zajímavostí bylo to, že vodička z ní jen pozvolna kapala, přičemž někoho chytrého, zaplaťpánbůh, napadlo sem dát kyblík na odkapávající vodičku, takže zejména veličenstvo My, Celesta se mohlo řádně nabumbat a nikoliv jen jazykem lapat do vzduchu a lovit průběžné kapky vody. 🙂

Poté už jsme se naučnou stezkou spojenou s Lesní cestou Plískov nechali „unášet“ zpět k nám již dnes 2x známému rozcestí Svatá Marta a odtud stejnou cyklostezkovou cestou zpět až k naší věrné čtyřkolové boudičce, v níž jsme všichni mohli řádně rozjímat o dnešních zážitcích. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jihočeského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka U Zeleného průseku

I o dnešní dosti teplé a sluníčkově výrazné sobotě 24.7. jsme vyrazili na takové kratší výletování, kdy jsme vyrazili ke středočeské obci Lány, kde jsme si střihli lesní procházkové kolečko v místním lese U Zeleného průseku.

Náš startovní bod jsme zvolili kousek od automoto silnice právě poblíž i samotnému rozcestí U zeleného průseku, odkud jsme se vpravovbokově nechali vést bezbarvou hliněno-kamínkovou lesní cestou, jež nás zavedla k lokalitě Hořkovec k místní hájovně (či co to bylo za stavení). Odtud jsme pokračovali dále opět sice po bezbarvé cestě, ale již svým povrchem asfaltové – naštěstí zde bylo dost chládku od lesního stromoviště, takže i pro naše trikolorní pacičky to bylo hezky schůdné a dokonce i po stranách cesty protkané možností se jít skrz neřízeně vzrostlý škarpový plevel, který nám, trikolorám až tak nevadil, osvěžit do více či méně tekoucí škarpové vodičky, což už nám zcela vůbec nevadilo. Nutno poznamenat, že jisté pasáže tohoto lesního moku, zvláště ty stojatější, byly pachově i chuťově přírodně ochucené, z čehož celkem „kvetli“ páníčkové, ale co by pro nás nestrpěli, hlavně že máme radost a jsme nežíznivé. 🙂

Z této asfaltky jsme se poté po chvilce odklonili na žlutou barvičku, jež dle zákresu v mapách měla procházet hezky lesem – bohužel jak už to v dnešní kůrovcové době bývá, byl zde v reálu již jen takový pololes, kdy vlevo lesní stromkové společenstvo bylo ještě zachováno, ale vpravo již byla vesměs vykácená planina. Ale což, i takto jsme to přes sluneční paprsky zvládli a dorazili zpět k naší čtyřkolové cestovatelské boudičce, kde jsme se již všichni těšili do jejího klimatizovaného chládku.

Na fotogalerii z tohoto lánského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Okolo Špalkové hory

V neděli 25.7. jsme se s páníčky vydali za výletováním pro změnu na Příbramsko k obci Slavětín, kde se naším zájem stalo lesní přízemí místní Špalkové hory.

Tento náš ťapking jsme odstartovali kousek nad obcí Slavětín u lesní cestní „rozdvojky“, kdy jsme si to zamířili doprava po typické lesní cestě, jež nás dovedla až až k rozcestí Pod Špalkovou horou, odkud jsme pokračující lesní cestou uzavřeli naše prochajdové lesní kolečko a navrátili se tak k naší věrné cestovatelské boudičce.

Sice jsme dnes nic extra zajímavého nezažili a ani nepotkali, tedy krom pár lesních jahod či paniččině snaze o nějaké to „houbobraní“, ale to nám nevadilo, důležité pro nás bylo, že jsme se mohli takto hezky všichni pospolu příjemně vyvětrat. 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka k Líšnému rybníku

O dnešní slunečné a dost teplé sobotě 31.7. jsme nechtěli s páníčky zůstat jen tak zevlovat doma a vydali se zase na nějaký ten výletový průzkum naší zemičky. Tentokrát se naše výletové kroky uchýlily na Znojemsko nedaleko obce Hostim, kde jsme jsme podnikli prochajdu k Líšnému rybníku.

Naše putování jsme započali u automoto silnice mezi obcemi Hostim a Rozkoš, odkud jsme se po kamenité a nepříliš stinné Líšné cestě dostali až k samotnému rybníku Líšný, kdy jsme my, trikolory měly nejprve obavy, že nás k němu páníčci blíže nepustí, a to hlavně kvůli našim čuchometrovým schopnostem na kachny, ale jak hlavně panička viděla na našich projevech po přiblížení se k rybníku, na žádný kachnopach (resp. kachnopuch) to nevypadalo, takže se rozhodla nám důvěřovat a byly jsme k vodičce navolno vpuštěny. Vodičku jsme braly jako jakousi satisfakci za to, že jsme ráčily „strpět“ i dosavadní ťapking v teple a dost na sluníčku, takže nejprve jsme se rybník snažily skoro i vypít, načež moje maličkost poté neopovrhla a i ve svém „dámičkovém“ věku jsem si zašla plaváčkově sama od sebe zasportovat. Jáááj, to bylo osvěženíčko. 🙂

Milá Fanny na mne nejprve čubrněla, kde to jako jsem a co to dělám, chtěla se opičit, ale sama od sebe neměla odvahu vlézt do vody více jak po pupík. Jelikož panička chtěla kouzlo celkového osvěžení se ve vodičce osvětlit i milé Fanny, byla holka trošku dobrovolně/nedobrovolně šlajfkově navigována tak, aby se ráčila celá smočit, ale hlava zůstala nahoře. No upřímně řečeno, příliš z toho na větvi nebyla, místo kulturního plaveckého stylu tam sebou (nebo spíš okolo sebe plácala) jak kapr na souši, že mít sebou panička ještě i sprcháč, byla by zcela dokonale osprchována až do voňavé podoby. Je třeba ale zmínit, že mi Fanny pak na břehu po oklepání a několikerém vyždímání kožíšku v trávě či hlíně šeptla, že to celkové osvěžení je fakt bomba. Jako bych jí to neříkala, trubce – přece nebudu dělat něco co je nepříjemné či nestrategické. 🙂

Rybníkově dostatečně užity jsme poté s páníčky pokračovaly dále lesně kousek po modré barvičce, načež následnými napojeními se na bezbarvá lesní „zákoutí“ jsme se dostali zpět na dnes již známou část Líšné cesty, kterou jsme se nechali vést až k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme mohli všichni důkladně rozjímat o dnešních, hlavně rybníkových zážitcích. 🙂

Na fotogalerii z tohoto znojemského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Koutů

V sobotu 12.6. jsme se s páníčky výletově vrhli vyvětrat na Kladensko nedaleko obce Běleč, kde jsme si udělali vlastní lesní „kolečko“ poblíž místní lokality Kouty.

Náš ťapking jsme započali na lesní cestě u auto-moto silnice, odkud jsme se nejprve po červené barvičce a poté již jen bezbarvě vrhli kochat do místního lesa, kde jsme nepotkali ani živáčka, takže jsme dosytosti mohli vnímat přírodní lesní krásy. Takto jsme se dostali až k rozcestí Kouty k místnímu, asi hájovnovému stavení, odkud jsme si pravotočivě procvičili i silniční pochod směrem k našemu startu a k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Zahrádky

Naproti tomu v neděli 13.6. jsme vyrazili za aktivním odpočinkem na Písecko poblíž obce Zahrádka a kam jinam než do lesa. 🙂

Naší startovní pozicí se stala pastvina poblíž rybníka Návrat, kde nás, trikolory svým pachem velmi zajímaly místní kravky, ale na pokyny páníčků nám nějaké přiblížení k nim nebylo z preventivních důvodů dovoleno, takže jsme se raději vydali vstříc do lesa po takové kostrbatější cestě, kde jsme již měly volnější pole působnosti, což se nám velice líbilo. Po chvíli ťapkání jsme se pak napojili na již terénově lepší cestu, jelikož to začala být cyklostezka, přičemž moji maličkost i Fanny čekalo šlajfkové omezení ze strany páníčků. Pořád jsme po očku zkoumaly a pátraly, proč k tomu páníčci přistoupili (nic a nikoho podezřelého jsme dohledu a doslechu neměly), přičemž pak nám bylo „odhaleno jádro pudla“ a to průchod po okraji místního rybníka Sobík, který nás, trikolory velice zajímal, respektive pro naše čuchometry přítomný kachnový pach, což znamenalo, že tam ty provokativní opeřenci prostě někde musí být. Ale šlajfky dle páníčků splnily svou funkci, ačkoliv jsme občasně vyzkoušely, zda-li je panička v jejich držení pozorná (bohužel byla), takže rybníkový průchod byl zvládnut bez nějakých extempore. 🙂

Pak už jsme zahučeli zas zpátky do lesa a v klídku si nebarevně doťapkali k turistickému přístřešku, kde my, trikolory prověřily, jestli zde někdo nezanechal něco k snědku (každý drobeček dobrý) a od něj již stále nebarevně zpět na náš start u pasoucích se kravek a k naší cestovatelské čtyřkolové boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckému výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka do Hlubokého lesa

O dnešní neděli 27.6. nám to již po proběhlých hicech přišlo takové relativně přijatelnější na nějaký kousek toho ťapkání, tak jsme to vyrazili vyzkoušet na Příbramsko nedaleko obce Nedrahovice, kde se naším výletově-průzkumným místem stal místní Hluboký les.

Naše ťapkání jsme odstartovali kus nad obcí na lučním prostranství, odkud byl hned, co by kamenem dohodil i zmíněný Hluboký les, což bylo hlavně pro nás, trikolory super, jelikož sluníčko se v danou dobu naší přítomnosti rozhodlo, že bude zase celkem přitápět, tak jsme byli rádi za možnost lesního stromového chládku. 🙂

Ovšem jak jsme celkem nadšeně díky stínu a hojnému množství přícestně se vyskytujících výborných lesních jahůdek ťapkavě začali, byli jsme průběžně v tom nadšení kroceni a to “díky” vyskytujícím se otravným a neodehnatelným komárům, vyfuněnému pocitu jako v prádelně či průchodu místem, které vypadalo jen jako normální louže, ale zdání klamalo – po průchodu a rozčeření dané „louže“ začalo být čuchově patrno, že to není jen tak ledajaká vodička, ale nejspíš nějaká močůvka či co – nám, trikolorám to vůbec nevadilo (ba naopak), za to páníčci nebyli příliš nadšeni z toho, že si do té mňamky smočili i své botky a panička v rámci svých výletových sandálů dokonce i přímo nožky. Po překonání této vsuvky to následně u rozcestí U Studánek korunovalo to, že cesta měla dále pokračovat v cca metr vysoké, husté trávě, takže jak s ohledem na kočárkování s naší minipaničkou, tak i k tomu, že minimálně my, trikolory bychom si ráčily na sebe „nasbírat“ nespočet klíšťat, jsme zde udělali čelem vzad a opětně se močůvkově probrodivší („zvýšené nadšení“ páníčků asi nemusím moc zmiňovat) jsme se stejnou cestou navrátili na náš start, kde jsme se i z důvodu „prádelenského“ venkovního prostředí mile rádi znovu setkali s naší čtyřkolovou boudičkou a těšili se do jejích, trochu zchlazenějších útrob. 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

 Procházka u Troubek

Letošní 1. máj dne 1.5. jsme oslavili dálkovějším výletováním na to až na Přerovsko poblíž obce Troubky (nechvalně povodňově známé z roku 1997), kde jsme si podnikly lesně-česnekové ťapkání právě kousek za obcí Troubky a naše výletování by se dalo shrnout asi takto:

• začátek v lokalitě Hájovna u hučící vodárny a domku s uřvanými 3 hafany, které veličenstvo My, Celesta, chtěla srovnat do latě, přičemž panička na druhém konci vodítka byla proti,
• poté již jen průchody po hranicích či přímo přes několikero různých lesů jako Malá Obora, Velká Obora, Svatý Jan, Malenová, Francová, Lebedová, Kopřivec, Korábková, Košárová, Chrbovský les, Borová, Orlová, Provázková, Lipůvka či Svodnicová (to je výčet, aby se v tom pes vyznal…), 🙂
• do lesa jsme my, trikolory měly vstup zakázán, jelikož zde velice hojně a nespočetně rostly rostlinky medvědího česneku, který nás, trikolory nechal zcela chladnými, ale asi nikdo v této lokalitě tím zákazem netoužil a netouží po nějaké té „zálivce“ či „pohnojení“, tak jsme to respektovaly,
• dokonce jsme zde našli i malou přícestní třešňovou alej, takže hádejte, co se zde na 1. máje asi tak mohlo odehrát? Nápověda = Cmuk, Cmuk. 🙂

Na fotogalerii z tohoto přerovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Zbýšova

Naproti tomu v neděli 2.5. jsme si s páníčky výletově vyrazili na Brněnsko poblíž obce Zbýšov, kde jsme si „střihli“ lesní procházku v místním lese Padělky a okolí.
Naše dnešní dojmy by se daly shrnout následovně:

• náš ťapking jsme odstartovali u anténového vysílače mezi obcemi Zbýšov a Zakřany,
• hned tady na začátku jsme měli tu čest se pozdravit s naším místním skoro příbuzným, a to appenzelským salašníkem, který byl z nás dvou tak paf, že zapomněl i na obvyklý všudypřítomný applíkovský štěkot 🙂 ,
• pak už jsme vážně vyrazili na prochajdu, kdy jsme si to nejprve „střihli“ nebarevně jen tak lesně směrem k místnímu Pomníku obětem letecké havárie, kde jsme lehce porozjímali a pokochali se krajinným výhledem, načež následně jsme se drželi i nadále v lese, kde jsme nepotkali ani člověčího a ani zvířecího živáčka, což nám vůbec nevadilo. Ťapkavě jsme si takto udělali lesní „osmičku“ a před návratem na naši startovní pozici jsme se ještě pokochali na bezejmenné vyhlídce nad obcí Zbýšov, kdy páníčky zajímalo přírodní kochání se krajem, přičemž nás, trikolory naopak zajímal bližší „pozorovací“ cíl, a to zajíc na vedlejším poli, k němuž nám však jakýkoliv přístup byl páníčky zamezen a úměrně tomu, jakou my jsme věnovaly pozornost tomu ušákovi, tak takovou, ne-li i trošku vyšší, věnovali i páníčci nám, abychom se „náhodou“ nějak nesplašily a nešly si dát s tím provokatérem sprintovací závod. 🙂

Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Butovsi

Dnešní státně-sváteční sobotu 8.5. jsme oslavili zavýletováním si na Jičínsko poblíž obce Butoves, kde jsme si udělali prochajdování v místním lese Na Jezeru.

Jednalo se o takovou stručnou, jasnou, bezlidnou, ale příjemně poklidnou prochajdu, kde sice nebylo nic extra zajímavého, co by stálo za zmínku, ale nám postačovalo, že jsme byly hezky pospolu s páníčky, vyšlo nám počasí a my, trikolory zde mohly prubnout několik bažinatých louží, které byly příjemné na osvěžení jak vnějškové, tak i chuťové, ačkoliv k obojímu měli páníčci nějaké řeči, že prý budeme „nevábně vonět“ či se po té vodě řádně poprdíme – fakt nechápeme, co se do toho motají, když tomu nerozumí. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jičínského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Hvížďalky

V neděli 16.5. jsme se s našimi výletovými kroky vydali tentokrát na Lounsko poblíž obce Hvížďalka, kde jsme prozkoumali lesní okolí místní Zichovecké myslivny.

Naše ťapkání jsme odstartovali poblíž již zmíněné Zichovecké myslivny, kolem níž jsme se nebarevně na okraji pole a lesa vydali do lesní části Přírodního parku Džbán, kdy jsme se po chvíli ťapkání napojili na zelenou barvičku, místně označovanou jako Borská cesta, a s její pomocí jsme si lesně doťapkali k rozcestí U Křížku, kde se fakticky i moc pěkný kříž vyskytoval (nebývá pravidlem to, že když se nějaké rozcestí jmenuje „u něčeho“, že to „něco“ se tam také nachází). 🙂
Odtud jsme se poté odklonili vpravo v bok na nebarevnou lesní cestu a zamířili zpět k Zichovecké myslivně. Páníčci však ještě v mapách objevili, že by se kousek od ní měla nacházet i nějaká lesní kaple, což je silně zajímalo, takže ač zde k ní nebyla žádná směrovka, ani viditelně vyšlapaná nějaká cesta, s pomocí navigovaní na páníčkově „utrženém sluchátku“ se nám danou kapli povedlo objevit. Vnějškově nevypadala až tak hrozně, po otevření dveří od jejích útrob už to však bylo o dost horší (rozuměj: byla dost pravděpodobně využívána nějakými bezdomovci, že po otevření dveří jsme se všichni pomalu lekli, kdy na nás kdo z jakého rohu bafne, jaký tam byl bordel všeho). Škoda, že tak hezká místa se neudržují a nechávají se zcela napospas svému osudu, ale kdoví, třeba se to v brzku zlepší…

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka okolo Havraního vrchu

O dnešní polojasné sobotě 22.5. se naše výletové kroky vydaly na Karlovarsko poblíž obce Ratiboř, kde jsme si udělali hezké lesní kolečko pod místním „kopečkem“ Havraní vrch.

Naše ťapkání jsme odstartovali kousek za obcí Ratiboř v lesním tábornickém areálu, kde jsme to hned my, trikolory musely důkladně prověřit, zda-li se zde nedělalo (např. neopékalo) něco k snědku, či zda zde nezůstaly nějaké poživatelné zbytky, aby nedošlo k národohospodářské škodě. 🙂

Z tohoto našeho průzkumování nebyli příliš nadšení páníčci, tudíž nás donutili naši činnost ukončit a vydat se ťapkat do lesa a prozkoumat místní zákoutí. Pohybovali jsme se po zpevněných lesních cestách, jež byly sice nebarevné, což nám ale nevadilo, jelikož se zde v zásadě nedalo nějak ztratit (rozuměj: nehemžilo se to tu různými odbočkami a podobnými odklony). 🙂

Takto jsme po cestě zdálky minuli Malý a Velký pásmový rybník, u nichž si nás páníčci radši šlajfkově pojistili, jelikož zde silně hrozilo naše zavětření a možný „výlet“ za rybníkovým průzkumem. 🙂

Ke konci našeho ťapkání jsme následně minuli ještě pro změnu zblízka i místní Ratibořský rybník, k němuž nás páníčci už vůbec nevpustili nějak blíž, jelikož se na něm viditelně proháněly provokující kachny , přičemž páníčci neměli opravdu dnes (stejně jako jindy) chuť nás nějak nahánět zpátky z našeho loveckého amoku. 🙂

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Světce

Pro změnu v neděli 23.5. jsme se vyrazili výletově vyvětrat tentokrát na Teplicko k obci Světec, kde jsme prozkoumali lokalitu po bývalém dolu Florentini – Patria a po bývalé obci Chotovenka.

Pro náš ťapking se startovní pozicí stal místní hřbitov, odkud jsme se přessilničně vrhli hned do lesa, kdy jsme postupně krom jen lesního terénu minuli i ten lesně-polní, kde nás, trikolory zajímala hlavně ta polní část se svými „přírodními poklady“ a pak dokonce i trošku terén pralesní (rozuměj: na bývalých důlním místech si zde osazené rostlinstvo rostlo neřízeně dle svého, ale aspoň tu byla zeleň a ne nějaká vytěžená měsíční krajina), kde jsme pro jistotu my, trikolory byly bezpečnostně šlajfkově omezeny, jelikož jsme stále dávaly do té doby významně najevo, že bychom ten prales velice rády prozkoumaly důkladněji, ale dle páníčků, kdo ví, co nebo kdo by v těch houštích mohl být schovaný nebo vyplašitelný. 🙂

Cestou jsme se mohli pokochat několika „dolíky“ po zmíněném bývalém dolu Florentini – Patria, pak nám výhledovou společnost nabídla Tepelná elektrárna Ledvice, načež posléze jsme se dostali poblíž bývalé obce Chotovenka, po níž tu nyní v zásadě zůstalo jen rybníkové vodní dílo, které velice lákalo nás, trikolory, jelikož se z něj ozývaly různé zvuky (dle paničky prý jen žáby, ale my, trikolory moc dobře věděly své, že minimálně jedna kachna by se tam určitě našla) – a co myslíte, nějaké to bližší přiblížení se a prozkoumání nám bylo výrazně zamítnuto, ač jsme se snažily o opak celkem důkladně. 🙂

Na fotogalerii z tohoto teplického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Lesní procházka u Cepu

O dnešní sobotěnce 29.5. jsme se vyrazili s páníčky aktivně vyvětrat na Jindřichohradecko poblíž obce Cep, kde jsme si udělali takové hezké lesní “kolečko”.

Naše ťapkání jsme odstartovali na kraji lesa kousek za obcí Cep, kde se nacházela i ohrada se stádem kraviček. Tyto mne s Fanny velice zajímaly a ještě více voněly, ale páníčci byli zásadně proti tomu, abychom se s nimi ráčily nějak z blízka “kamarádit” – beztak by nás při nejlepším zajímaly hlavně jejich “voňavé výtvory” a při nejhorším bychom si s nimi chtěly hrát na honěnou (teda hlavně Fanny, moje „babičkovská“ trikolorní maličkost by se přiklonila hlavně k té první činnosti. 🙂

V lese už jsme pak s Fanny měly volné pole působnosti, což nám vyhovovalo, jelikož jsme zde mohly průběžně koštovat více či méně stojaté přítoky místní Střední stoky a Nové stoky, což nám v dnešním poměrně teplejším počasí fakt přišlo vhod. 🙂

Procházka byla skutečně fajná, všude byl klídek, nikoho a nic jsme nikde nepotkali, akorát ke konci jsme museli trošku chvátnout do kroku, jelikož zde hrozila sic malá, ale za to vydatná přeháňka (jako dnes skoro všude po republice), ale jen co jsme se přiblížili zpět k ohradě s kravkami, opětovně se hezky vyčasilo a přeháňková mračna se posunula někam vedle. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u obce Stračí + kousek naučné stezky Naučné putování loupežníka Štětky

Pro změnu o neděličce 30.5. jsme se výletově zaorientovali na Mělnicko poblíž obce Stračí, kde jsme si prozkoumali kousek místní naučné stezky Naučné putování loupežníka Štětky a její okolí.

Naší startovní pozicí se stal parkovištní okraj obce Stračí, odkud jsme se po cyklostezce vydali nejdřív na polně-luční pochod, načež po chvilce jsme „zahučeli“ do krás místního lesa, jehož cesty byly protkané menšími či většími loužemi, což zejména nám, trikolorám v dnešním celkem otepleném počasí významně vyhovovalo. Cyklostezka nás posléze dovedla až na část místní naučné stezky Naučné putování loupežníka Štětky a její okolí, na jejíž trase jsme se mohli pokochat nejprve Hraběcí kaplí a poté i Mariánskou kaplí, načež odtud jsme se „trhli“ na barvičku žlutou a štrádovali si to vesměs mezilučně vstříc obci Stračí, přes níž jsme si udělali pidi midi průchod (rozuměj: vešli jsme do ní a hned odbočili směrem k parkovišti) a příjemně vyvětraní a od sluníčka zahřátí jsme se naložili do naší, na nás v chládku čekající cestovatelskou boudičku.

Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 24.4. jsme si s páníčky zavýletovali na jih Čech na Českobudějovicko k obci Kojákovice, kde jsme si udělali vlastní lesní kolečko v místním lese Domanín.

Naše ťapkání jsme odstartovali u automotosilnice mezi obcemi Domanín a Kojákovice, odkud jsme se vydali nejprve po žluté barvičce a následně po bezbarvých cestách vstříc domanínskému lesu. V něm bylo moc pěkně, stromo-opeřenstvo nám hezky prozpěvovalo pro dobrou náladu a byl zde klídeček a pohodička bez dalších člověčích živáčků, což nám vyhovovalo – páníčci totiž nás, trikolory nemuseli nijak “zpacifikovávat”, že bychom případně nějaké kolemjdoucí mohli chtít sežrat apod. 🙂

Po výlezu z lesa jsme si ještě zvládli pocvičit krátký silniční pochod (včetně naší minipaničky také po svých), abychom se navrátili k naší cestovatelské boudičce a v jejích útrobách mohli hezky rozjímat o dnešním příjemném jarním vyvětrání se. 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naproti tomu v neděli 25.4. se naše výletování zaměřilo na sever Čech na Teplicko a to poblíž obce Košťany, kde jsme zamířili opět kam jinam, než do klídku lesa.

Jednalo se o bezejmenný les kousek za obcí Košťany, přičemž my jsme zde naše ťapkání započali poblíž zdejšího bezejmenného rybníku, do nějž nám, trikolorám páníčci odmítli dovolit přístup (prý, co kdyby tam bylo vodní opeřenstvo a hned takto na začátku by bylo nějaké haló) a po zpevněných bezbarvých cestách jsme si udělali takovou hezkou jarní procházku. Ten páníčků rybníkový zákaz jsme jim pak nechali s Fanny pěkně „sežrat“, jelikož v dnešním dosti teplém počasí jsme se už po chvíli začaly shánět po nějakém tom osvěžení, takže jsme šly, jak když jsme nešly, koukaly, kde co lítá (rozuměj: prostě jsme hledaly samy nějaký ten vodní zdroj) a konečně potkajíc nějakou tu louži ve vyježděných traktorových kolejích trošku bokem od cesty se nás páníčkům zželelo, že nás sem vpustili, a to dokonce navzdory tomu, že ta „vodička“ už od pohledu vypadala trochu „jetá“ a „ochucená“, ale vzhledem k našemu „nouzovému stavu“ a pachovému nezápachu té louže, páníčci tedy svolili s podtextem: „Vy se po****te!“ 🙂

Ke konci našeho ťapkání při návratu k naší cestovatelské boudičce jsme opět míjeli „odmítnutý“ bezejmenný rybník, kdy (světě div se) nás k němu páníčci konečně milosrdně ráčili pustit, takže jsme se (KONEČNĚ) mohly řádně osvěžit a jako „odměnu“ pro páníčky jsme si zde s Fanny pochutnaly i na trošce zanechaných rybích šupin po nějakém rybáři, takže jsme byly obšťastněny od páníčků rétorickým zvoláním: „Vy se vážně řádně po****te, kdo to pak bude uklízet!“ Toto však není naše trikolorní starost, takže jsme to vzaly na vědomí ve smyslu jedním uchem dovnitř, druhým ven. 🙂

Na fotogalerii z tohoto teplického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 17.4. jsme se konečně zase po nějaké době mohli podívat za humna našeho okresu, což jsme hned výletově využili a to na Královéhradecko poblíž obce Divec, kde jsme si „střihli“ vlastní lesní procházkové kolečko vrchem Spáleník v místní lese Dehetník.

Naším startem se stal okraj obce Divec, odkud jsme se vrhli vstříc do lesa a to nejprve po mapově čárkované cestě, kdy jsme očekávali, že tato cesta bude terénově dosti zajímavá, takže jsme si jí zvolili jako první (aby jsme ji hned na začátku měli „odbytou“ a pak byl klídek), ovšem k našemu údivu byla zcela v cajku, pohodlná a v zásadě i suchá. Na této cestě jsme minuli skupinku dvou tatínků se třemi dítky, kdy jsme my, trikolory byly od jednoho kloučka označeny jako ovce (zajímavá představa 🙂 ), načež poté jsme cestou potkali již jen jeden anténový vysílač a rybník Dehetník, který byl zejména pro moji trikolorní maličkost silně podezřelý – nic bych nedala za to, že mezi rákosím na nás číhaly a smály se nám nějaké kachny, avšak k důkladnému prověření stavu a případnému „sjednání pořádku“ jsem nedostala od páníčků svolení, tak jsem to aspoň čuchometrově hlídkovala na dálku a myslela si o tom své. 🙂

Od rybníku Dehetník jsme pak již na náš start měli dorazit po mapově plné čárové cestě (takže jsme očekávali pohodičku), přičemž touto cestou jsme byli pro změnu nepříliš příjemně potěšeni, jelikož byla dosti rozježděná, bahnitá, loužovitá a místy i bažinatá, takže i my, trikolory jsme musely drobet namáhat své trikolorní mozečky, abychom nešly tím největším „hnojem“, nám stačil jen ten menší. Horší to však měli páníčci a kočárek s minipaničkou, ale jelikož páníčci, ani minipanička nejsou žádná másla, zvládli to celkem dobře, i když jen kousek této cesty bohatě stačil k jejich hezkému bahennímu zapatlání, ale to se holt nedalo nic dělat. I milé mapy se mohou někdy utnout jako mistr tesař. 🙂

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naproti tomu v neděli 18.4. jsme se výletově vydali na jih Čech a to konkrétně na Strakonicko k obci Libějovické Svobodné Hory, kde jsme procházkově prozkoumali les pod místním vrchem Holička.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Libějovické Svobodné Hory, odkud jsme se pravobočně vydali do lesa a s pomocí nebarevných lesních cest a kousku zelené barvičky jsme si zde udělali příjemné lesní „kulaté“ vyvětrání se v přízemí vrchu Holička. Nic a nikoho za zmínku stojícího jsme nepotkali, jen samotné „kouzlo“ lesa, ale to nám vůbec nevadilo, ba naopak. 😉

Na fotogalerii z tohoto strakonického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Dnešní státně-sváteční Velký pátek 2.4. jsme s páníčky oslavili benešovsko-okresovým výletem k obci Krhanice, kde jsme si udělali pěkné ťapkací lesní kolečko v Přírodní rezervaci Grybla a zároveň i okolo Panské skály, kdy naše zážitky lze uvést následovně:

• naším ťapkacím začátkem se stal konec obce Krhanice u místní kravičkové farmy, kdy jsme se nejprve drželi modré barvičky, na níž jsme minuli rozcestí U Ledin, rozcestí Pod Gryblou či rozcestí Panská skála – odbočka, 😉
• po cestě v samotné lokalitě Grybla jsme se rozvzpomněli, že na části cesty právě u rozcestí Panská skála – odbočka jsme tu už nedávno byli (připomenul nám to zdejší, do dřeva vyřezaný, nadživotně veliký žalud a ve dřevě vyřezaná soška „pana fousáče“ (koho by zajímalo, tak o naší prvotní návštěvě zde se dočtete tady), 🙂
• jelikož panička nezapomněla vzít s sebou, zanechali jsme u obou dřevěných „existencí“ malované putovní kamínky (jeden přímo vlastnoruční od paničky a jeden „výletový“ z Karlovarska) – snad někomu udělaly radost…,:-)
• modrá barvička nás dovedla posléze až k rozcestí Horní Požáry, kde jsme se přebarvili na červeno a po této trase jsme docupitali zpátky k rozcestí U Ledin, odkud jsme již byli, co by kamenem dohodil, od naší čtyřkolové boudičky, 🙂
• celkově na celé naší trase jsme potkali či minuli spoustu jiných pěškobusových či cyklistických turistů, takže hlavně z bezpečnostních důvodů jak nás, trikolor, tak hlavně rychle frčících cyklistů, se náš trikolorní pohyb vesměs odehrával na vycházkových šlajfkách. 🙂

Na fotogalerii z tohoto benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

I o Bílé sobotě 3.4. jsme se s páníčky vydali na nějaké to přírodní výletování, kdy jsme (stále vázáni jen benešovským pohybem) zamířili k obci Vestec nedaleko Chocerad, kde jsme si udělali vlastní lesní „kolečkové „tapkání, přičemž naše zážitky a dojmy by se daly stručně jasně shrnout následovně:

• naším startem se stal okraje lesa kousek nad obcí Vestec,
• pohybovali jsme se nejdřív po lesních nebarevných zpevněných cestách, přičemž poblíž památného dubu ve Vestci jsme se napojili na kousek žluté barvičky, která si nás celkem „vychutnala“, a to nejprve nutností přebrodění místního Vodslivského potoka, načež následně to „korunoval“ silně terénově členitý (rozuměj: rozbahněný a rozježděný jako prase) asi půlkilometrový výstup, který se nejvíce líbil naší minipaničce v kočárku (prý to parádně drncalo, až to bylo k smíchu, přičemž když už tento „bohulibý terén“ skončil, začala protestovat, že chce ještě… 🙂 ),
• před koncem naší žluté vsuvky jsme ještě měli tu čest z dálky zkouknout 6 lesních kopytnatců pasoucích se před lesem (my, trikolory jsme si jich dle páníčků naštěstí nevšimly, ani nenačuchometrovaly) a též jsme se pokochali pěkným přeslučním výhledem na Chocerady,
• pak jsme již pohodově a bezbarvě doťapkali zpátky k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme mohly rozjímat o dnešních nabytých vjemech. 🙂

Na fotogalerii z tohoto dalšího benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Letošní velikonoční svátky jsme výletově oslavili i o Velikonoční neděli 4.4., kdy jsme tentokrát výletově „benešovsky“ zamířili k obci Bělokozly (Trucovna), kde jsme si podnikli opět vlastní přírodně-vycházkové lesní „kolečko“ pod místní Spálenou horou. 🙂
Náš ťapking jsme odstartovali kousek za Trucovnou poblíž automotosilnice, odkud jsme se vrhli vstříc do zdejšího lesa, resp. náš plán ve spolupráci s mapami byl ten zmíněný les, ale bohužel jsme zde měli „štěstí“ na již vytvořený „neles“ i ve zdejších končinách, přičemž pohled na toto nebyl úplně veselý… 🙁
Na našem výletování jsme tentokrát nepotkali žádnou zajímavost, co by stála za zmínku (krom jednoho děduly, odpočívajícího na sluníčku na hromadě klád, jež na nás svým náčiním působil jak nějaký chytač motýlů či co…), ale i tak jsme si jej příjemně užili, načež závěr našeho ťapkání jsme měli zpestřený kouskem autosilnicového pochodu, což jsme my, trikolory bravurně zvládly a v dnešním dosti teplém počasí jsme se již těšily na naše odfunění se v naší cestovatelské boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto dalšího benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 27.3. jsme si konečně mohli zase zavýletovat, jelikož v katastru naší obce toho úplně mega moc pro psí a zároveň kočárkové ťapkání, aby tam nebylo přehršle lidu, není, takže jsme se za dodržení současného okresového nařízení „zhora“ s radostí vydali za naše domácí humna, přičemž jsme tedy zůstali v okrese Benešov. Zamířili jsme konkrétněji k obci Všetice, kde jsme si udělali vlastní lesní ťapkací „kolečko“ , resp. tedy spíše „osmičku“ ve zdejším nedalekém lese pod vrchem Háj.

Naším startem se stal okraj lesa ze Všeticemi, kde se naším „trikolorním“ zájmem hned stalo zdejší zorané pole, které nám velice vonělo a i místy „chutnalo“ (rozuměj: byly zde notné zaschlé pozůstatky rozvezené kejdy nebo něčeho podobného, což pro člověčí nosy nebylo úplně zaregistrovatelné, ale naše trikolorní čuchometry se nemýlily, ba dokonce ráčily způsobit o dočasnou absolutní hluchotu na jakékoliv zákazy či povely, takže hned takto na začátku jsme si já i Fanny od páníčků vysloužily pěkný sekec mazec. 🙂

Po této úvodní vsuvce jsme se pak již pěškobusně dostali ke zdejšímu anténovému vysílači, který (jako obvykle) nejvíce zajímal hlavně páníčka, my, čtyřnožnice jsme měly jiné tužby, které nám však byly důrazně zamezeny. Odtud jsme si udělali takový lesní terénnější průchod (na mapách to byla čárkovaná cesta, která většinou neznačí nic ideálně průchozího, a taky že jo), což byla chvilkami výzva hlavně pro kočárek s minipaničkou, ale jelikož nejsme žádná másla (a ona také ne), úspěšně jsme to zvládli a dostali se již na normálnější zpevněnou lesní cestu, po níž jsme pokračovali dále. Ovšem po chvilce na jednom stromě páníčci zahlédli upozornění, abychom my, hafani, tady v lese nebyli ideálně na volno, jelikož bychom někde mohli vyplašit divočákovou matku s mrňaty, která by se v rámci jejich ochrany s námi nijak nepárala, takže páníčci raději zvolili naše bezpečnostní šlajfkové omezení. 🙂

I takto však v lese bylo moc hezky. Ač jsme zde nečekali nějaký zajímavý „záchytný“ bod, jednoho jsme se i dočkali a to ve formě krásné lesní kapličky, jíž jsme prostě nemohli odolat a panička jí dokonce „věnovala“ jeden z putovních kamínků, který jsme nedávno při našem výletování nalezli na Žatecku (viz lednová aktualita ZDE), tak snad někomu udělá radost. 🙂

Poté jsme již cestou měli ještě tu čest z asi jen 50 metrů se pokochat dvěma, přes cestu přecházejícími lesními kopytnatci, což nás, trikolory nemohlo nechat v klidu, a zvláště i z důvodu, že ty dva nebo ty dvě se pohybovali provokativně pomalu jako modelíny na předváděcím mole, místo aby prostě co nejdřív zmizeli, takže i úměrně tomu jsme paničce řádně pocvičili ruční svalstvo (to znamená, že více než obvykle). 🙂

Následně už jsme v poklidu dorazili zpátky k naší cestovatelské boudičce, v jejích útrobách jsme posléze mohli rozjímat o dnešních dojmech a pojmech. 🙂

Na fotogalerii z tohoto benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

I v neděli 28.3. jsme dodržovali výletové omezení jen v rámci okresu Benešov, kdy jsme se tentokrát vydali k obci Karasova Lhota, kolem níž jsme si udělali takové vlastní, vesměs lesní ťapkací kolečko.

Naše ťapkání jsme odstartovali kousek za Karasovou Lhotou u automotosilnice, odkud jsme se vrhli vstříc do lesa, kdy naše trasa byla nejdříve dosti bahnito-blátivá, z čehož hlavně páníčci nebyli úplně nadšení (nám trikolorám to zas tak nevadilo, nejsme asi tak cimprlich), načež pak už se terén umoudřil i pro páníčky do lesního normálu, takže už začali i oni být spokojenější. 🙂

V lese jsme se mohli sluchově kochat příjemným klidem a jarním švitořením ptáčků a na jednom místě zrakově zaznamenat mihnutí se 2 zdrhajících zajíčků, které jsme nechtěně vyplašili hned u cesty, přičemž tito měli tak fikané barevné splynutí s okolím, že ač byli asi jen 4 metry od nás, vůbec jsme si jich nikdo nevšiml. A toto jejich fofr zdrhnutí dokonce tak překvapilo nás, trikolory, že jsme na místě zůstaly najednou jen stát jak opařené a zírat a nevyloudily jsme ani žádné kňourňutí a zapomněli jsme i na náš lovecký pud. 🙂

Z lesního prostranství jsme si posléze střihli lehké civilizační průchody obcí Jíví a i obcí Karasova Lhota a příjemně vyvětraní jsme se navrátili k naší čtyřkolové boudičce.

Na fotogalerii z tohoto benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 27.2. jsme se s páníčky výletově vydali na Českobudějovicko k obci Červený Újezdec, kde jsme si udělali takovou lesně/nelesní procházku pod místním Kamenným vrchem.

Naše ťapkání jsme započali u automotosilnice kousek za Červeným Újezdcem, odkud jsme se po zpevněných lesní cestách vydali do plánovaného lesa, který však i zde „díky“ kůrovci byl již spíše nelesem. I tak jsme si takto hezky vychutnávali zdejší klídek a liduprázdno, načež cestou se zejména nám, trikolorám v dnešním poměrně teplejším počasí šiknul lesní potůček (nebo říčka?) Kyselá voda, ale ještě zajímavější byla odtud nedaleká studánka U Kyselé vody. Nevíme sice, kdo ten název potůčku (?říčky) vymýšlel, ale vodička jak přímo z něj, tak i ze studánky byla mňamózní a osvěžující, takže o žádné kyselosti fakt nemohla být řeč. Kyselý je tak citrón, ale ne lesní vodička přece? 🙂

Následně se naše prochajdové kroky ubíraly dále po kousku zelené barvičky, kterou jsme však po chvilce opustili, a šli si „svojí“ bezbarvou zpevněnou cestu již směrem k našemu startu, kde jsme už sice nic extra zajímavého krom pořádně velkých a pořádně přetížených elektrických stožárů (rozuměj: bzučelo to z nich jak z úlu), které nás, trikolory fakt nechaly zcela chladnými, nepotkali, a příjemně vyvětraní jsme se „nalodili“ na naši čtyřkolovou palubu a vyrazili zpět do naší domoviny. 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naproti tomu v neděli 28.2. jsme se před zítřejším vládním omezením na meziokresové cestování vydali kousek dále a to na jižní Moravu na Hodonínsko k obci Dambořice, kde jsme si udělali ťapkací „kolečko“ v místním Ždánickém lese.

Naši startovní pozici jsme zvolili kousek za Dambořicemi a to u vinohradu na Spáleném kopci, odkud jsme si udělali po místní cyklostezce pořádně prudký sestup až rybníku Skřípov, do nějž nám, trikolorám však ze strany páníčků nebyl vstup dovolen, jelikož zde dosti silně hrozila přítomnost vodních opeřenců a páníčci fakt neměli náladu na nějaké naše „tóčo“. Tudíž podél rybníku jsme prošli jen tak dále, načež však tam dále po cestě jsme ten rybníkový zákaz nechali páníčkům řádně „sežrat“, jelikož dnes bylo skutečně velmi pěkné a teplé počasí, takže jsme očekávali i zajištění průběžného osvěžování našich trikolorních maličkostí. Po cestě ovšem nikde dále žádná vodička nebyla, páníčci jí s sebou pro nás též neměli (prý fakt nepočítali s tím, že zde bude tak vyprahnuto – to je ale blbá výmluva), takže si od nás vysloužili nespočet vyčítavých pohledů, jako že: „Co to má znamenat, my máme prostě žízeň!“ 🙂

Samozřejmě jsme si hrozbu našeho vyprahnutí musely zajistit samy a to nalezením konečně nějaké té louže a nutno poznamenat, že byla i hezky uleželá a pro nás „voňavá“, přičemž páníčci fakt měli velikou smůlu v tom nás od této „dobroty“ odehnat. 🙂

Z cyklostezky jsme se posléze odklonili opět na naší oblíbenou bezbarvou cestu, jež nás dovedla až místní zemněplynové sondě, kterou jsme si řádně obhlédli, načež poté jsme již doťapkali na náš dnešní start k naší čtyřkolové boudičce a z moravského regionu vyrazili do našeho domovinového Středočeska. 🙂

Na fotogalerii z tohoto hodonínského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 20.2. se naše výletové plány nejprve chtěly ubírat na Strakonicko, přičemž však bohužel po příjezdu na místo jsme byli z náhle nutných pracovních důvodů páníčků nuceni udělat hned čelem vzad a vrátit se zpět do naší domoviny – asi si dovedete představit to velké nadšení všech, ale nedalo se nic dělat… Naštěstí neočekávanou „pracovní vsuvku“ se povedlo vyřešit poměrně rychle a jelikož jsme se prostě chtěli dneska aspoň chvíli všichni vyvětrat na čerstvém vzduchu, vymysleli jsme alternativní plán cca 10 km od naší domoviny a to ťapkací kolečko v lese U Památníku mezi obcemi Všechlapy a Psáře. 🙂

Naše ťapkání jsme odstartovali kousek na mostkem přes řeku Blanici nedaleko místní trampské osady Černá skála, odkud jsme podél pěkně zavodněné řeky Blanice hezky blátivě ťapkali kolem několika chatiček dále do lesa, kde jsme naivně předpokládali, že se zde projeví také i dnešní pěkně jarní teploty (rozuměj: nebude tu až tak sněhovo a klouzavo). No samozřejmě se ve zdejším jehličnatém chládku teda neprojevilo skoro nic, takže náš kopcovitý lesní výšlap po lesních cestách byl poměrně namáhavější z důvodu brodění se v lehce rozbředlém sněhu (a to i s kočárkem s minipaničkou) nebo po hezky ledovém povrchu zralém rovnou na brusle. Ale jelikož nejsme žádná másla, vyfuněli jsme to nahoru až na cyklostezku kousek za obcí Psáře, kde jsme udělali vlevo v bok a po její trase jsme se nejprve strmým a poté ještě strmějším betonovým sestupem podél více či méně vzdálené dálnice D1, z níž to teda pěkně hučelo, že nebylo slyšet skoro vlastního slova či štěku, nechali dovést opět poblíž řece Blanici, podél jejíhož kousku jsme se již za hezkého tmavošera nechali dovést až na náš start k „našemu“ mostku s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Holt bohužel se dnes opět potvrdilo, že plány jsou od toho, aby nevycházely, ale nesmí se nad tím ztrácet hlava, většinou se dají vymyslet i náhradní řešení. 🙂

Na fotogalerii z tohoto „domovinového“ výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naproti tomu v neděli 21.2. jsme si zavýletovali na Mladoboleslavsko poblíž obce Brodek, kde jsme si udělali vlastní lesní kolečko v místním lese nedaleko Přírodní památky Dymokursko – Bahenské louky, přičemž naše dojmy z toho se dají shrnout následovně:

• jednalo se lesní kolečko sice bez žádné zajímavosti, ale byl zde parádní klídek 🙂
• cestou jsme zvládli potkat jednoho běžce a naštěstí jen zdálky a na boční cestě jsme zahlédli 2 macaté „prdelky“ místních divočáků (zaplať pánbůh, že šli směrem dále do lesa a nikoliv k nám) 🙂
• terénní úprava našeho ťapkání byla s dosti mokrým sněhem nebo rovnou jen ledem, takže pro páníčky ideálně spíš zase na brusle, než na boty, ale což – nelze poroučet větru, dešti 🙂
• na naší prochajdě jsme se hezky vyvětrali a příjemně lesně naladěni jsme se navrátili do naší cestovatelské boudičky, v níž jsme se těšili i na ohřátí se – dnes opravdu nepanovalo úplně teplo, jak jsme si dle předpovědi počasí představovali 🙂

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu a oslavičky  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto staroboleslavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto třebíčského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto žateckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto chlumeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mosteckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto vyškovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto prachatického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto tachovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto pelhřimovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto kokořínského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto ústeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto vysočinského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto kutnohorského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto dobříšského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto pardubického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto velkopopovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto severočeského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mlado- i staroboleslavského výletování  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto třebíčského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto chomutovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto táborského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto jihlavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto semilského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto pelhřimovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto havlíčkobrodského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto teplického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto domažlického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto postupického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto žďárského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto kutnohorského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto strakonického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na stručnou fotogalerii z tohoto pacovského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Na fotogalerii z tohoto křivoklátského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥. 

Na fotogalerii z tohoto „prahozápadního“ výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.