O dnešní sobotě jsme si za cíl našeho výletování vybrali Mladoboleslavsko u obce Příhrazy a zdejší Naučnou stezku Příhrazskými skalami.
Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Na Krásné vyhlídce, z něhož fakt byl krásný výhled v dál, mne však více zajímaly místní bečící rušivé elementy (rozuměj ovce), které se rozbečely hned po našem příjezdu, resp. poté, co moje maličkost ráčila vystoupit ven ze své boudičky. Každá ovce si jela ve své tónině, kdy jedna třeba zněla jako když jí bolí břicho a jiná zase jako když jí někdo špendlíkem píchnul do záděle. Zvláštní, divný. Nejdřív jsem na ně se zájmem koukala, jako co jsou zač, ale po chvilce mi ten jejich koncert začal lézt na nervy, takže jsem byla ráda, že jsme s páníčky vyrazili na cestu dál. 🙂
Vydali jsme se tedy po naučné a zároveň červené barvičce vstříc Studenému průchodu, ve kterém bylo skutečně celkem chladno (což mne přišlo jako zcela vyhovující) a zároveň byl i poměrně dosti úzký, což však mne, neklaustrofobického psa nemohlo rozházet a hnala jsem jak ďas na druhou stranu průchodu, abych se co nejdříve dozvěděla, co je na druhé straně. No a kupodivu to tam bylo celkem obdobné jako v místě, odkud jsme do průchodu vcházeli. 🙂
Tudy jsme následně dorazili k původně středověkému hrádku Drábské světničky, který si páníčci šli obhlédnout samostatně, zatímco já jsem na ně posečkala hezky v přízemí – šplhání po příkrých schodech či dokonce po žebříkách opravdu není nic pro mne. Po páníčkovic „sejití dolů z drábských výšin“ nás zde zastihla malá letní dešťová přeháňka, o níž jsme mysleli (bohužel naivně), že by mohla hezky pročistit dnešní dost teplý vzduch, ale chyba lávky – po přeháňce bylo parádně prádelnově, takže super. 🙂
Následně jsme se vydali ke zřícenině hradu Klamorna, odkud byly opět krásné výhledy ke kochání, minuli rozcestí Skalka a po modré barvičce jsme se vydali k Obětnímu kameni. Já jsem si s ním až tak hlavu nelámala, přišel mi jako hezké křesílko, takže jsem se v něm dočasně „obětovala“ já sama. 🙂
A když už jsem byla v tom „obětování se“, neměla jsem problém za chvilku ani s proměnou na „hrdinku“, kdy jsem se hrdě a bez okolků vrhla vstříc studánce Hrdinka, jejíž vstup byl přesně tak akorát na mé rozměry (víc už se sem nikdo nevešel, než jsem ráčila poodejít). 🙂
Po modré barvičce jsme poté dorazili až ke zřícenině hradu Hynšta a zdejší modlitebně, kterou jsem si důkladně prozkoumala a zjistila, že tam vlastně krom kamene nic není, načež jsme postupně po červené, žluté a opět modré barvičce dorazili kolem kraviček zpátky k našemu čtyřkolovému oři, v němž jsem mohla poté řádně rozjímat o dnes nabytých zážitcích. 🙂
 Trikolora na Klamorně 🙂 |
Fotogalerie z tohoto mladoboleslavského výletu je TADY.