O dnešní neděličce jsme s páníčky zamířili na výlet na Mladoboleslavko k obci Jemníky na zdejší Naučnou stezku Přírodní park Chlum.
Naším výchozím bodem se stal anténově-vysílací stožár v lese, odkud jsme neznačeně sešli dolů k léčivému prameni Boží voda. Bylo to tam moc hezké, takové rozjímající a zdejší vodička byla skutečně boží. 🙂
Odtud jsem se napojili na po modrou barvičku, která nás dovedla na Karlův vrch. Tento vrch jsme logicky dle názvu čekali na nějakém kopečku (když to má být vrch, tak má být nahoře), ale chyba lávky – byl to vrch, ke kterému jsme sestupovali dolů do takového celkem dolíku. Zajímavé. 🙂
Z Karlova vrchu se pak naše kroky ubíraly kousek po barvičce červené až jsme se napojili na samotnou naučnou stezku, která zde vedla doslova přespolně podél dálnice D10 – ač jsme byli v dostihodné vzdálenosti, ruch z ní byl celkem značný, takže nám to trochu narušovalo náš pobyt v lese, ale což, někudy se prostě jezdit musí. 🙂
Cestou jsme tady narazili mj. na ohrádku s dvěma poníky a to hodně zvědavými a to hlavně na jablíčko, které zrovna panička papala. Na něj jsem byla zvědavá pochopitelně také já, takže panička provedla královské dělení – 1/3 jablíčka pro mne, 1/3 jablíčka pro jednoho poníka a 1/3 jablíčka do druhého poníka, no a 4. třetina zůstala paničce (tzn. nic, jelikož 4. třetina prostě není; ale panička zase aspoň měla radost, že nám 3 čtyřnožcům hezky chutná). 🙂
Následně nás čekal civilizační průchod přes obec Nepřevázka (který nic moc zajímavý nebyl, jelikož zde na nás snad za každým plotem štěkal nějaký ten hafík nebo hafan a ani jeden nevypadal na to, že by se se mnou chtěl alespoň přes plot kamarádit), načež poté u rozcestí Na Hrádku jsme se snažili nalézt pozůstatky zaniklého hradu Chlum, ale na nic jsme nenarazili. Podařilo se nám ale oproti tomu objevit místní, hezky schovaný bunkr v zemi. 🙂
Pak jsme absolvovali další civilizační průchod a to tentokrát obcí Chloumek (zde se dá říct, že tu snad i „chcípnul pes“), kudy nás stezka dovedla až k hradišti Švédské šance, kde největší zajímavostí byl zdejší symbol a to Beránek ze Šancí, který se kupodivu líbil i mne. Škoda, že nebyl živý, byla by legrace si s ním pohrát. 🙂
No a jelikož se již začalo celkem rychle smrákat, stezku jsme se raději rozhodli nedokončit, abychom se nemuseli ve tmě proplétat neznámým lesem (beztak nám z ní zbýval již jen celkem malý kousek, který jsme klidně oželeli), tak jsme po neznačené cestě ze Švédských šancí zamířili před setměním cíleně k našemu startu, kde nás věrně čekajíc uvítala naše čtyřkolová boudička. 🙂
 Trikolora s Beránkem ze Šancí 🙂 |
Fotogalerie z tohoto mladoboleslavského výletu je TADY.