Tuto sobotu jsme se výletově vydali na Pardubicko k obci Zdechovice na zdejší „barevný“ Okruh Obří postele.
Naším startem se stal okraj Zdechovic u vodojemu, odkud jsme se po žluté barvičce lesem dostali k rozcestí K Paloukům a odtud po zelené barvičce až k samotnému skalnímu útvaru Obří postele, u nějž jsme si s Fanny vyzkoušely válendo grando (moc hezky to v dnešním teplém dni chladilo). 🙂
Poté jsme ťapkali dále a to po modré barvičce zpátky na start, kde jsme cestu lesem měli zpestřenu balónkovým žralokem, k němuž já se nejdřív hnala jak za kachnou, ale jelikož to byl prostě jen „žralok“, můj zájem rychle opadl. Za to Fanny z toho byla vyjevená jak spadlá z višně a měla před ním respekt, jako kdyby ji chtěl skutečně sežrat. Teprve až po paniččině výpomoci, že tento „bubák“ nic nedělá, se celkem zklidnila, i když trocha respektu stále zůstala. 🙂
Trikolory u Obřích postelí 🙂
Poté jsme s naší boudičkou popojeli trošku dále a to ke Kutné Hoře k zámku Kačina na zdejší dnešní vinobraní. Jelikož já obdobné akce zrovna nevyhledávám (je tam moc lidí, pořád se pes musí někomu vyhýbat, pořád někde něco voní a já k tomu nemůžu a pořád poslouchám jen „Ne“ nebo „Nesmíš“), tak mne tohoto páníčci ušetřili a já odtud pokračovala s páníčkem a naší „boudičkou“ za jinými záležitostmi, zatímco panička a Fanny si zde u Kačiny vystoupily a milá malá Fanny se šla otrkávat a socializovat. 🙂
To, co mi posléze vyprávěla, lze shrnout následovně:
- všude bylo nezvykle moc dvounožců, z čehož jsem měla z počátku dost respekt (je divný, že neexistují jen páníčci s paničkou a naše domácí člověčí osazenstvo). Ale jelikož ta jejich hromadná člověčí přítomnost zde pořád přetrvávala, nějak jsem si na to po chvíli zvykla a dokonce jsem na vodítku přestala tahat jak utržená z řetězu (ono je celkem pohodlnější na vodítku netahat). 🙂
- dokonce i několik dvounožců bylo ze mne unešeno až natolik, že si mne dokonce (po dovolení paničky) přišli pohladit či podrbat, optat se, co jsem za krásnou rasu a že jsem krásný „medvídek“. 🙂
- bylo tam několik stánků, ze kterých to krásně vonělo, že jsem začala mít pořádný hlad (samozřejmě ještě větší než mívám obvykle), načež panička „tyranka“ mi nedovolila se k nim vůbec přibližovat, že prý bych se ještě naučila řádně „somrovat“, což prý není žádoucí. Nějak tomu nerozumím. 🙂
Následně jsme se opět všichni po dohodě přes telefonní bezšňůrová sluchátka páníčků sešli pospolu, všichni se usadili na palubě (nutno poznamenat, že Fanny s očividně hodně nabytými dojmy, které jí zmohly) a vyrazili zpátky k naší domovině. 🙂
Fanny v chládku na Kačině 🙂
Fotogalerie z tohoto pardubicko-kutnohorského výletu je TADY.