O dnešní sobotě se naše výletové kroky vydaly na na Jindřichohradecko k obci Valtínov, kdy naším cílem zde byla přírodní zajímavost Ďáblova prdel a také i rozhledna U Jakuba.
Naše putování jsme započali na parkovišťové louce kousek od rozhledny, přičemž s přihlédnutím k mé nevybité energii a nevyběhání páníčci po chvilce zavrhli to, že bychom hned na začátku šli hned k té samotné rozhledně, odkud bylo slyšet, že se tam dnes děje nějaká akce, jelikož hrála hudba a lidí k rozhledně mířilo celkem dost. Hrozilo totiž, že nevybitá trikolora, by se mohla chovat jak utržená ze řetězu a udělat z okolí rozhledny kůlničku na dříví, takže této prý ostudy chtěli být páníčci ušetřeni. 🙂
Vyrazili jsme tedy nejprve na ťapačku hezky do lesa, kdy jsme dorazili ke zdejším lesním rybníčkům. Tady jsem se seznámila s místním dřevěným panem vodníkem a vyzkoušela jsem si na jeho „lavičce“, jaké to je být jednou prdelkou na dvou židlích. Mne osobně to nijak zvláštní nepřišlo, prostě normal. 🙂
K nevůli páníčků jsem si zde také neodpustila jedno extempore a to, že jsem dokázala v těch asi 5 rybníčkách na jednom místě přijít na to, kde se tu schovává jedna jediná kachna široko daleko a nedovedla jsem jí zde vůbec strpět, takže jsem ji hnala od jednoho rybníku k druhému, třetímu až poslednímu, z nějž už konečně odlítla fuč. Za toto jsem si tedy od páníčků vysloužila pěkný sekec mazec, ale holt kachna je kachna, tomu nelze odolat. 🙂
Po mé „kachní vsuvce“ jsme se od rybníčků vydali vstříc Ďáblově prdeli, která se mi celkem líbila, jelikož zde byl hlavně hezký polostín a zvládla jsem si vyzkoušet, jaké to asi může být, když někdo říká, že je mu někdo/něco u p****e. U této to fakt bylo dobré, takže nevím, co na tom člověci mají, ale nevylučuji, že jiných pozadí než tohoto to může být jiné, takže to asi nejde zevšeobecnit. 🙂
Odtud jsme se posléze napojili na zelenou turistickou barvičku, která nás dovedla k hraničnímu kameni Čech a Moravy a z navazujícího rozcestí Terezín jsme „hupsli“ zase do lesa, kde bylo bájo v možnosti sbírání borůvkových pokladů. Pak jsem si na jedné louce prubla balíkopózování (kdo by nerozuměl, odkazuji na fotogalerii) a průchodem před Dolní Radíkov jsme se napojili na část zdejší Graselovy stezky, která nás dovedla na místní vrch Skalka – Měděný vrch a odtud jsme se již vydali vstříc rozhledně U Jakuba.
U rozhledny bylo moc hezky a svou přítomností jsem si zde od několikerých návštěvníků vysloužila obdiv a pomazlení. Navštívila jsem tu zdejší Perníkovou chaloupku, poslechla si koncert ve formě živé hudby a s páníčky se šla podívat i jak v reálu vypadá býk na ohni, jehož tu měli v gastronomické nabídce. Pohled zajímavý, ale pro mne mnohem zajímavější bylo, že pan „kuchař“ od býka jen co mne spatřil, tak z pod jedné pokličky vytáhl moc pěknou býčí kostičku, kterou mi s radostí daroval. Mne se kostička velice zamlouvala, než jsme došli na místo, kde jsem si jí mohla hezky v klidu začít ohlodávat, tak jsem si jí hrdě s čumáčkem nahoru nesla jako dobytou trofej, čímž jsem opět pobavila několik zdejších návštěvníků.
V tu dobu se zde objevila se svými páníčky i moje berňácká kolegyně, na níž jsem ale neměla příliš času se jí zabývat, jelikož jsem si musela hlídat a obhospodařovat právě ukořistěnou kostičku, aby mi jí náhodou někdo nevyfoukl. Holt kostička se stala dnešním vrcholem výletu. 🙂
 U rozhledny U Jakuba 🙂 |
 S kostičkovým „úlovkem“ 🙂 |
Fotogalerie z tohoto jindřichohradeckého výletu je TADY.