O dnešní sobotě jsme si s páníčky tentokrát vyrazili zavýletovat na Královéhradecko, kde jsme dnes zvládli 2 naučné stezky najednou, což byl po nějaké době celkem unikát. 🙂
Jelikož dnes páníčci slavili přesně týden od jejich společného velkého dne D (a my samozřejmě s nimi), naše první posvatební výletové kroky se vydaly na Rychnovsko k obci Bohdašín a to na zdejší, sic krátkou, ale velmi zajímavou Stezku manželů.
Naše ťapkání jsme zde započali u silnice v lokalitě Rokole, kde jsme si nejdříve obešli místní okružní Křížovou cestu Rokole, načež posléze jsme se vydali kolem místních rybníčků (kdy v jednom byla detekována přítomnost pana kačera, ale páníčci byli silně proti tomu, abychom se s ním my, trikolory zašly nějak „kamarádit“) a lesíkově-lučními průchody i na samotnou Cestu manželů. Na ní jsme minuli 15 zajímavých, přemýšlivých zastavení, kostel Panny Marie Rokolské a krásnou schönstattskou kapličku a též i kapličku Panny Marie.
No a nebyla bych to já s Fanny, abychom také nezvládly někde vyčmuchat nějakou tu vodičku (když dneska bylo skutečně dost jarně otepleně), tudíž jsme zdárně zavedly páníčky (dle páníčků prý oni nás, ale víte jak to je…) k místní mariánské studánce, kde jsme se mohly hezky osvěžit a byla to fakt mňamka. O chutnosti zdejší vodičky svědčilo i to, že se zde postupně střídalo nemálo člověků s různými lahvemi či kanystry a čepovali si vodičku do zásoby domů. 🙂
Takto hezky „manželsky“ porozjímaní jsme poté popojeli na druhou štaci dnešního dne (a to zejména z důvodu, abychom se s Fanny mohly také nějak na volno proběhnout). Naším druhým cílem se tedy stal okraj nedalekého Nového Města nad Metují a zejména zdejší Klopotovské údolí a malá stezka Obůrka Klopotov.
Toto ťapkání jsme započali zase u autosilnice, ale to nám až tak nevadilo, jelikož jsme se hned ocitli v krásném klidu lesa, který nás po zelené barvičce dovedl na k rozcestí Klopotovské údolí, odkud jsme se na chvilku odklonili na barvičku žlutou, na níž jsme si prozkoumali místní Lesníkovu studánku a následně se mohli pokochat i Mertovou dírou (rozuměj bývalá vstupní díra do stříbrného dolu), kterou za mříží řádně hlídal pan trpajzlík. 🙂
Poté jsme zde udělali čelem vzad a kolem již minutého rozcestí Klopotovské údolí jsme šli po žluté barvičce dále podél Bohdašínského potoka a to až k rozcestí Klopotovské údolí – obůrka. Zde si mne i Fanny páníčci vzali pod šlajfkovou kontrolu, abychom náhodou nechtěly některé ze zdejších zvířátek nějak plašiti – narazili jsme zde hlavně na nevrlého pana divočáka a několik opeřenců ve voliérách, takže páníčci měli pravdu v tom, že bylo lepší si nás trochu „omezeně“ pojistit. 🙂
Posléze nás čekal drobný civilizační průchod na okraji obce, který jsme zvládly celkem dobře, načež u Sepského mostu jsme se chytli červené barvičky, která nás dovedla až na Juránkovu vyhlídku, kde jsme měli Nové Město na Moravě jak na dlani (resp. na pacce) a poblíž jsme mohli zhlédnout i pozůstatky zříceniny hradu Výrov. 🙂
No a pak už nás čekal již jen okolopolní pochod po nebarevných cestách, kdy jsme posléze opět narazili na barvičku zelenou a s její pomocí jsme se hezky uťapkaní ocitli zpátky na našem startu u naší čtyřkolové boudičky. 🙂
Trikolory na Stezce manželů 🙂
Trikolory na Juránkově vyhlídce 🙂