Dnešního nedělního dne jsme se po včerejším delším turistikování rozhodli k nějaké pohodové a odpočinkové procházce, k níž jsme zvolili jižní Čechy poblíž obce Mazelov a zdejší turisticky „barevné kolečko“.
Naším výchozím bodem se stal menší bezejmenný rybník poblíž Mazelovské hájovny, kde nás hned upoutala přítomnost 2 labutí na něm, které mne sice celkem zajímaly a vypadalo to, že i já je, ale držely se od nás docela daleko, takže jsem je v zásadě v poklidu po očku stále sledovala, přičemž panička si v duchu pochvalovala, že snad labuť by mohla být opeřenec, kterého jsem ochotna bez nějakých cavyků tolerovat.
Od tohoto rybníčku jsme posléze dorazili k Velkému mazelovskému rybníku, kde na nás čekala zase nějaká ta labuť, jíž má přítomnost zajímala mnohem víc, a ač byla také v celkem velké (bezpečné) vzdálenosti bylo jasně patrné, že na mne značně upřeně čučí, což se mi opravdu znelíbilo (nebudu na sebe nechávat přece zírat nějakým opeřencem) a vydala jsem se samostatně prozkoumat kraj rybníku se zájmem toho dát labuti jasně najevo, co si o jejím čumění myslím. Páníčkové byli v klidu, jelikož vodička mi bývá sympatická maximálně po bříško, takže z prvopočátku měli celkem srandu z toho, že jsem zvládla ve vodě dobrovolně popoběhnout (nutno říct ve směru k té labuti), ovšem když jsem pokračovala dál až do stadia, že jsem dokonce začala plavat, úsměv jim z jejich ksichtíků rázem zmizel. Plavala jsem ve stylu nevidím ani neslyším jak fretka rovnou za tou nesympatickou labutí, která ode mne vždycky kus odplavala, já se k ní „čubičkově“ přiblížila, ona zase zlehka odplula a takto se to opakovalo až doprostřed rybníka. Paničku mohl na břehu pomalu trefit šlak, zvláště když jsem uprostřed rybníka začala podivně „čubičkovat“ na jednom místě, ale za chvilku jsem to zase rozhýbala do plavání a už to vypadalo, že mířím ke břehu. Ovšem ze strany do rybníka najednou přiletěla té první labuti „na pomoc“ přede mnou i labuť druhá, což mne zase rozdmýchalo, takže z mého návratu na břeh byl opět návrat doprostřed rybníka. To už panička skutečně nevydržela (já prý přece nezvládnu tak dlouho plavat, když na to nejsem zvyklá, a zvláště i po loňských zkušenostech ze Sázavy, kdy mne při plavání to plavání prostě přestalo bavit tak, že jsem přestala pacičkama hýbat v plavacím rytmu a tím jsem logicky gravitačně šla hned pod vodu a páníčci mne z ní museli lovit)a jala se mne jít osobně v botech i oblečení jít zachraňovat. „Vtipné“ bylo, že jakmile panička vlezla po kolena do vody, hned jsem najednou začala plavat směrem k ní, ona mi ale šla i dál rybníkem v ústrety a když mne již měla na dosah, čapla honem po mne s tím, že mne nechá sice ve vodě, ale na svých rukách podsunutými pode mne odpočinout, a pak budeme společně pokračovat na břeh. Jaké však bylo její překvapení, když ve vodě hledala mé zadní nožky, že těmi nožkami pěkně dosáhnu na dno rybníka, tudíž jí jasně docvaklo, že mé podivné „čubičkování“ na jednom místě byla vlastně moje odpočinková pauza mezi dalším plaváním. Já nejevila žádné známky toho, že bych tedy odpočívat potřebovala, takže jsme společně hezky dorazili na břeh, já řádně „vodou vypraná“, ale rozesmátá jak sluníčko, panička po pás mokrá jak vodník (ani v půlce rybníka totiž nebyla hloubka větší než po paniččin pas), ale posléze se již také usmívající, i když z počátku dosti nakysle. Já si tímto svým činem zvládla získat titul „tříbarevného debila“ a už to vypadalo, že z naší dnešní prochajdy to bude všechno. Naštěstí panička s sebou měla v naší čtyřkolové boudičce i náhradní oblečení, takže se přehadrovala do suchého a mohli jsme se na druhý pokus vydat na naše ťapkání.
Nyní se již skutečně jednalo o klídkové ťapkání v lese či na kraji lesa, kdy jsme nejprve putovali po zelené barvičce, kterou jsme pak vyměnili za modrou, napojili se na cyklostezku a po modré a zelené jsme se pak opět kolem Mazelovské hájovny vrátili k našemu čtyřkolovému plechovému oři. V tomto poklidném duchu bylo původně uvažováno celé naše dnešní výletování, ale to bych do toho nesměla strkat svoje packy já. 🙂
 Mokré neviňátko 🙂 |
Stručná fotogalerie z tohoto jihočeského výletu je TADY.