Dnešní 1. adventní neděle se u nás nesla v duchu výletu na jih Čech a to na Českobudějovicko k obci Římov na zdejší Naučnou stezku Křížová cesta v Římově.
Naše putování jsme započali na okraji obce u římovské kapličky a přes pole, louky, lesy a římovskou civilizaci jsme si tuto stezku obešli kolem dokola. Minuli jsme zde spoustu křížových zastavení (která mne až tak nezajímala), prošli jsme zblízka i u řeky Malše (která byla pro mne mnohem zajímavější), také jsme minuli zdejší oblast s příznačným názvem Betlém (kde však zůstalo zajímavě jen u toho názvu, žádnou další tématiku spojenou s Vánoci jsme zde nenašli), pokochali jsme se Římovským jezem se spoustou vody a při průchodu samotnou obcí se moje maličkost místo zájmu o civilizované trikolorní chování věnovala hlavně dozoru, kde u jakého domu je na volno vypuštěno různé opeřenstvo a měla jsem choutky si s nimi jít i „popovídat“. 🙂
Po stezkovém putování jsme si zaťapkali ještě i ke zdejší vodní nádrži Římov, abychom se jí také pokochali a mohli tak obdivovat její pořádnou velikost a mohutnost. Páníčky to docela i zajímalo, mne však méně, takže jsem si musela sama najít, co by mne zde mohlo zabavit. A hle, vymyslela jsem to! Kde je totiž velká voda, tam většinou bývají i kachní opeřenci, takže jsem se z mostku ujala dozorčí kachní funkce a má úvaha byla správná. Na hladině opodál skutečně ty kachní potvory byly, jen já se k nim ale nemohla dostat. 🙂
A abychom ten dnešní první advent také stylově oslavili, vydali jsme se následně s páníčky ještě i do Českých Budějovic na zdejší adventní trhy. Mne se zde docela líbilo, jelikož tu nebyl velký přehlšel lidí, všude to moc příjemně vonělo po svařáku (a chutnal také moc dobře) a nejvíce se mi zde líbily stánky s klobáskami (ovšem páníčci mne k nim odmítali pouštět, jelikož bych z nich prý udělala kůlničky na dříví). Ale u jednoho takového stánku jsem si po paniččině zákazu před něj aspoň tak neodolatelně sedla a upřeně na něj koukala, až jsem paní prodavačku zhypnotizovala natolik, aby mi aspoň kousek ze svého krásného stánku nabídla. Bylo to moc dobré, ale bylo toho hodně málo. Ale zase lepší něco než nic.
Na Budějovickém adventu jsem si také od dosti návštěvníků vysloužila slova chvály na to, jak jsem prý krásná, a několika z nich jsem udělala i radost tak, že si mne mohli pohladit a podrbat. Naši adventní návštěvu jsme završili mou přítomností u zdejších jesliček s Ježíškem a nabyti plna dojmů z dneška jsme vyrazili zpátky k domovu. 🙂
 Trikolora u jesliček 🙂 |
Fotogalerie z tohoto českobudějovického výletu je TADY.