O dnešní neděli se naše výletové kroky vydaly na severní Plzeňsko k obci Žihle, kam jsme zamířili jak za procházkou, tak i za zhlédnutím zdejších kamenných útvarů Dědek, Bába a Viklan.
Naše putování jsme započali na okraji obce Žihle a po žluté turistické barvičce se vydali vstříc našim cílům. Hned na začátku jsme ocenila studánku Nad Žihlí, v níž sice voda tak nějak byla, ale dosti hluboce, takže abych se mohla hezky osvěžit, musela jsem dosti natahovat krk jako žirafa a přitom zároveň dávat pozor na to, aby mi to nějak neuklouzlo, abych do studánky nezahučela po čumáku jak dlouhá, tak široká. 🙂
Postupně jsme pak cestou minuli jak pana Dědka, tak i paní Bábu a nutno poznamenat, že to jsou skutečně pořádné žulové kolosy, jelikož když jsem se s nimi chtěla zvěčnit, pomalu aby mne na fotce někdo lupou hledal, abych se tam vešla jak já, tak i ty balvany. 🙂
Také nás cestou čekal i již zmiňovaný Viklan se svým skalním městem a také pěkně zajímavé – ač balvany vypadaly na to, že by do nich stačilo cvrnknout a oni by se převrátily, opak byl pravdou – seděly na místě jak přilepené. 🙂
Žlutá barvička nás posléze dovedla do lokality Uhlířská louka, kde jsem osobně čekala fakt nějakou louku a ono prdlajs, byl to spíš takový smíšený les, v němž se ale hodně dařilo houbám, takže páníčci zde mohli praktikovat své houbobraní. Já z toho teda extra nadšená nebyla – houby mne nezajímají, chození v klestí se mi nelíbí a pomalost chůze v rytmu krok-sun-krok také ne. Takže jsem si několikrát „ustala“ v měkkém mechu a ležíce páníčky pozorovala z povzdálí, než jsem konečně mohla kloudně někam popoběhnout. 🙂
V tomto duchu jsme došli ke zřícenině zámku Nový Dvůr a odtud po modré barvičce zamířili kus po silnici dál. A jaké nás na této silnici čekalo překvapení. Zrovna když jsme tudy šli, kolem projížděla autem paní s jiným berňáčkem a jelikož je pravděpodobně také „postižena“ berňáčkovskou „nemocí“, jen co nás minula, zacouvala zpět k nám, stáhla okénko a hned začala berňákovská debata mezi ní a mojí paničkou za dozoru berňákového pasažéra v autě. No a jelikož jsme takto byli na silnici, což nebylo příliš praktické, paní popojela kousek dál na vhodné místo k zastavení, my tam pěskobusem došli a já se mohla osobně seznámit s panem pasažérem. Od paní řidičky/paničky jsme se dozvěděli, že se jedná berňákovského chlapa, kterému říkají Vašek, ale oficiálně se jmenuje Armani Queen Elsa. Já jsem se mu očividně líbila, ovšem můj postoj k němu byl spíše chladnější, jelikož Vašek byl celkem akční, pořád se ke mně dral (nevím jako, co chtěl), což na mne příliš kladně nefunguje (já si ho nemohla ani hezky v klidu očichat). Tak jsme se společně aspoň zvěčnili a já se s páníčky po nečekaném, ale příjemném zpestření našeho výletu vydala po neznačených lučních cestách (abychom nemuseli jít po nudné silnici) zpátky do obce Žihle na náš výchozí a tím i cílový bod.
 Trikolora u Báby 🙂 |
 S Vaškem alias Armanim Queen Elsa 🙂 |
Fotogalerie z tohoto severoplzeňského výletu je TADY.