I o dnešní neděli jsme nezaháleli a vydali se výletovat. Dnes naše kroky zamířili na Královéhradecko k obci Hoděšovice na Naučnou stezku Koliba a následně i na rozhlednu Milíř.
Naše ťapkání jsme započali u hoděšovického anténního vysílače, od nějž jsme se již vrhli na samotnou naučnou stezku. Nutno poznamenat, že stezka byla na místě chvilkami celkem podivně značená a to tím způsobem, že několikrát jsme z některého místa vyrazili po stezce, hezky si obešli jakési lesní kolečko a vrátili se zase tam, kde jsme již byli. Připadali jsme si tedy jak když „chodí pešek okolo“, ale což, aspoň bylo veselo. 🙂
Následně jsme od rozcestí Biřička prošli kouskem Vodnické naučné stezky, kde jsem měla tu čest s postavičkou sympatické víly, andílka a i údajně zlého trpaslíka, načež odtud jsme se přes barevně neznačené lesní cesty v oblasti Stará paseka napojili na barvičku červenou, která nás dovedla až k rozhledně Milíř.
A to jsme měli štěstí, jelikož dnešek byl poslední den, kdy zde před zimou měli u rozhledny otevřeno. Po našem společném kafíčkovém dýchánku pod rozhlednou se páníčci rozhodli i na samotnou rozhlednu vystoupat (já tam nemohla a beztak by to nebylo nic extra pro mne – výhledy já sice ráda, ale mé pacičky nemají silně rády železné pochozí rošty). Takže já na páníčky počkala hezky dole a to pod „totemem“ s dřevěnou kočičkou, takže „jsem si mohla užívat“ „nadvládu“ kočičky nade mnou, z čehož jsem skutečně nadšená nebyla (i když byla dřevěná, stejně to byla kočka) a dávala jsem jak páníčkům, tak i jiným turistům jasně najevo, jak jsem z tohoto silně otrávená a „ublížená“. 🙂
No a po rozhlednové návštěvě jsme pak již za šera vyrazili po červené zpátky k „našemu“ výchozímu vysílači, k němuž jsme dorazili již za pořádné tmy, že jsme ani ten vysílač již neviděli – naštěstí na vršku svítil červeným světýlkem, tak jsme věděli, že jsme dobře. 🙂
 Pod rozhlednou Milíř 🙂 🙂 |
Fotogalerie z tohoto královéhradeckého výletu je TADY.