Tentokrát jsme si pro změnu udělali s páníčky výlet do Horního Slavkova, kde jsme využili ke krásné procházce naučnou stezku Po stopách uranového hornictví (ta měla celkově 13 zastavení s naučnými tabulemi). Ač to ze začátku nevypadalo pro mé volné běhání moc nadějně – stezka totiž začínala u panelákového sídliště – po kousku cesty se to zlepšilo a čekalo nás putování hlavně po lesních cestách, což já moc ráda.
Na začátku stezky jsme šli kolem místního rybníku, kde mne zaujala nějaká paní, co házela něco do rybníku a na tu dálku to hezky vonělo. Tak jsem se poodběhla podívat blíž, co to může být – a hle, paní házela do rybníku kousky rohlíků. Tomu jsem nějak nemohla odolat a s úmyslem pochytat rohlíky jsem vyrazila na břeh rybníku, kde jsem však byla nečekaně překvapena. Ty házené kousky rohlíků si dovolily pojídat místní kachny, což se mi značně nelíbilo (ony jedí a já ne), tak když jsem nemohla k rohlíkům (koupat se mi fakt nechtělo), chtěla jsem si kachny aspoň vyplašit. Ale byly nějaké moc nevylekatelné, takže pořád jedly a ze mne měly leda srandu. Tak jsem to za chvilku vzdala – přece nebudu pro srandu kachnám…
Pro změnu ke konci stezky jsme procházeli kolem místní věznice. Ta mne docela zaujala – pořád jsem nemohla pochopit, že už jdeme takový kus cesty a pořád jdeme kolem betonové zdi, která vypadá stále stejně. 🙂
 Plaším kachny 🙂 |
|
 V lese na stezce 🙂 |
 U věznice 🙂 |
Výlet se nám vyvedl velice pěkně, i co se týče počasí. Když jsme do Horního Slavkova přijížděli, vypadalo to, že nám bude pršet, ale naštěstí přestalo. A téměř jen co jsme při odjezdu zavřeli dveře auta, začalo hustěji pršet. Pomalu jsme měli dojem, že jsme si to počasí objednali.:-)