Tuto neděli jsme si já, Fanny a páníčkové zase hezky společně zavýletovali. Dnes se naším výletovým směrem stala obec Lhota nedaleko Kojčic u Pelhřimova, kde jsme se vrhli na prozkoumání zdejšího Lhoteckého naučného okruhu.
Naše ťapkání jsme započali na okraji obce, odkud jsme vydali po kousku modré turistické barvičky, která nás dovedla na začátek naučné části a zároveň i do příjemného chládku místního lesa. Tady jsme si s Fanny hezky pobíhaly a čuchaly, resp. já nějak šla nebo začala čmuchat, načež ona jak klíště musela být u všeho hned taky, vtěrka jedna. 🙂
Když jsme posléze procházeli po cestě, která vedla nad listnatou strání nad Lhoteckým potokem, napadlo mne, by bylo fajn se v dnešním teplém počasí zajít dolů k potůčku osvěžit, tak jsem se začala vydávat na cestu dolů i s „přísavkou“ Fanny, načež od páníčků po chvilce zaznělo zákazové houknutí, že tam prostě nepůjdeme. Já, ač jsem z toho nebyla zcela nadšena, jsem teda poslechla, ale Fanny dělala hluchou a pokračovala vesele dolů k potůčku dál nedbaje paniččina volání, pískání ani mého štěknutí. Holt vzala uvažování na chvíli sama na sebe, což se jí ale pochopitelně nevyplatilo. Nejprve nemohla z korýtka potůčku vyskočit zpátky nahoru, jelikož koryto bylo vyšší než ona (zahučení směrem do potůčku bylo o dost snadnější), tak jsme se jí vydaly s paničkou na pomoc, kdy já tam byla samozřejmě první a ukázala jí, že když nevyskočí, může jít kousek v korytu potůčku, z nějž kousek dál vedla jakási jakoby cestička, prošlo se mělkou tůňkou a už se dalo vrátit zpátky na normální stezkovou cestu.
To by ale nesměla být Fanny jak torpédo a opičit se po mne ve všem (holt jsem trošku větší a mne tou tůňkou lze lehce projít), takže se jí povedlo do té tůňky dokonale zahučet až po krk, načež z toho byla vyjančená, jak kdyby jí někdo ubližoval (přitom tam všema 4 packama stačila). To už se povedlo dolů sejít i paničce, která si z tůňky Fanny „vylovila“, načež Fanny se hned začala zbavovat přebytečné vody ze svého kožíšku válením se v listí, prašné hlíně, jehličí či nějakém zeleném plevelu, takže ze sebe zvládla vytvořit dokonalé čuně. To je holt tak, když prcek začne „přemýšlet“. 🙂
Po této vsuvce jsme pak pokračovali hezky lesem dále, kdy na nás na jednom plácku čekalo odpočinkové místo s hezkou člověčí houpačkou, kterou páníčci samozřejmě museli vyzkoušet. To se ale očividně nelíbilo mne, jelikož houpačky jsou „velká nebezpečí“, takže jakmile se páníčci začali houpat, šla jsem je okamžitě před tou „potvorou“ chránit. 🙂
A představte si, co páníčci teda vymysleli, když se prý nemohou houpat sami. S houpačkou a samotným houpáním nejprve seznámili Fanny, které to šlo velice dobře, načež posléze přišla řada na mne, kdy jsem se na houpačku nechala též přemluvit a zvládla jsem se zhoupnout jak v sedě, tak i vleže. To jsem asi fakt měla nějakou slabší chvilku, že jsem do toho šla – ale musím uznat, že to bylo docela fajn. 🙂
Následně jsme pak naše dnešní „kolečko“ doťapkali kolem jedné vyhlídky nevyhlídky (byl zde totiž dokonalý výhled do stromů a křoví) zpátky na naši startovní pozici s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂
Pózující trikolory 🙂
Fotogalerie z tohoto pelhřimovského výletu je TADY.