| O dnešním státně-sváteční pátku jsme si tentokrát s páníčky zavýletovali na Brněnsko k obci Nuzířov k prozkoumání místní nedaleké Naučné stezky včelařské – cesta medu. Naše putování jsme započali na polní cestě nad obcí Nuzířov, kde hned na začátku nás stylově uvítala malá včelička, která se přiletěla podívat přímo na naší malou paničku (nebojte, nijak jí neublížila), aby jí seznámila s tím, čeho (nebo spíš koho) se bude týkat její první naučná stezka, které se bude účastnit. 🙂 Z polního startu jsme se vydali po místní cyklostezce dolů přímo do obce Nuzířov, přes níž jsme si hlavně my, trikolory pocvičily civilizační průchod (jelikož jsme byli nevyťapkané, bylo to s námi hned takto na začátku složitější), načež poté následoval mimoobecní pochod podél autosilnice, odkud jsme po chvilce odbočili právě na samotnou Naučnou stezku včelařskou – cestu medu. Zde si páníčci mysleli, jak nás, trikolory budou moci nechat na volno hezky proběhnout, ale chyba lávky – jelikož se jednalo o cyklostezku a dnes bylo i velmi slunečné počasí, cyklistů se zde vyrojil bezpočet, tudíž kvůli bezpečnosti naší i jejich jsme si raději ťapkali šlajfkově omezeny. 🙂 Na stezce jsme minuli hlavně příjemný potůček Lubě, do nějž mne a Fanny páníčci dovolili se jít smočit, jak vnějškově tak i vnitřně (v dnešním teplém počasí se to teda fakt hodilo), a také jsme měli tu čest s krásnou kapličkou s dřevěnou sochou svatého Ambrože – patrona včelařů. Následně nás stezka dovedla až do civilizace zvané Skalička, přes níž jsme si dali dnešní druhý civilizační průchod a od rozcestí Skalička – chaloupky jsme se dostali až k odpočinkovému zastavení opět u potůčku Lubě, jehož vodičkou jsme ani zde s Fanny neopovrhly a mohly jsme se zde pozdravit i se zdejším, originálním, potůček hlídajícím vodníčkem. 🙂 Odtud jsme se pak stejnou cestou vrátili k rozcestí Skalička – chaloupky, načež po cyklostezce jsme se navraceli k našemu polnímu startu. Nutno poznamenat, že na této trase to i nadále vypadalo, jako když se cyklisté líhnou někde za rohem, takže páníčci museli mít stále oči na šťopkách, jestli nějaký rychlejší či pomalejší cyklista nás nebude zrovna odněkud míjet, aby se mu někdo z naší sestavy nepřimotal pod kola, jelikož někteří se zde chovali vskutku neohleduplně, jako když na stezce můžou být jen oni sami s tím svým jednostopým vozidlem a nikdo jiný nemá nárok. Ale což, každý je holt nějaký a my si tím určitě s páníčky nechtěli kazit den, takže jsme se snažili (teda hlavně páníčci) nějakým nepohodlnostem předejít a prostě cyklistický stav před námi i za námi stále po očku hlídat. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.