O dnešní sobotě jsme si s páníčky zavýletovali na sever Čech na Mostecko k obci Český Jiřetín na zdejší Naučnou stezku Flájská hornatina.
Samotný příjezd jsme hned na začátku měli zpestřený i průjezdem z naší zemičky přes kus německé krajiny a zpátky k nám, jelikož naše původně plánovaná příjezdní cesta z Moldavy do Českého Jiřetína byla dokonale zasněžená a neprůjezdná, tak jsme to vzali takto oklikou. Nikomu z nás to nijak nevadilo, „podívali“ jsme se takto zase i lehce za hranice. 🙂
Na ťapkání jsme posléze ze středu Českého Jiřetína vyrazili po červené turistické barvičce kolem lyžařského vleku na zasněženou, ale dobře pochozí lesní cestu, vedoucí podél místního Pstružného potoka. Bohužel k samotnému potoku mne páníčci odmítali pouštět, jelikož kolem něj byly pořádné závěje sněhu a já bych byla schopna při svém stylu „nejdřív jdu a až pak přemýšlím“ kdoví kam zahučet či se probořit, takže toto páníčci raději nechtěli riskovat. 🙂
Ale aby mi nebylo líto, že budu ochuzena o kontrolu kvality zdejších vod, mohla jsem se aspoň pocachtat v jednom z kopce tekoucím přítoku do potoka. Nebylo sice nic extra, ale lepší něco, než vůbec nic. 🙂
Také jsme tu zvládli potkat několik lyžařů běžkařů, takže páníčci museli mít kvůli tomu trochu oči na šťopkách kvůli mne – ne že bych běžkařům chtěla nějak ubližovat, ale umím se zcela dokonale motat lyžařům pod nohy a pod ta jejich prkýnka nebo se zrovna zastavit v jejich stopě a začít se urgentně drbat a neuhnout a neuhnout. 🙂
Osobně nevím, co je na tom prkýnkovém běžkování tak zajímavého. Zkusila jsem si chvilku jít v těch jejich vyježděných stopách a je to teda nuda a celkem fuška trefovat se tlapičkami do těch uplácaných dvojrýh. 🙂
Z naučné stezky jsme se posléze nedaleko od silnice, po níž se nám fakt jít nechtělo, oklonili na neznačené lesní cesty, načež jsme se dostali na jakousi „hlavní“ lesní silnici, po níž jsme se řádně klouzavým krokem po čistém ledu vydali vstříc loveckému zámku Lichtenwald. Tím jsme se zlehka pokochali a pokračovali dále neznačeně přes zasněžené louky, zasněžený les, přes lyžařskou sjezdovku s vlekem (kde už naštěstí nikdo nejezdil kromě rolby) a kolem krásného dřevěného kostela sv. Jana Křtitele opět zpátky do Českého Jiřetína.
 Trikolorní „běžkařka“ 🙂 |
No a jelikož jsme byli takto, co by kamenem dohodil, od hranic, nemohla jsem neodolat vyzkoušet si, jaké to je být přesně na hranici, kdy můj předek byl stále doma v ČR a moje zadní část zdobila německou půdu. 🙂
 Trikolora přesně na hranicích 🙂 |
Fotogalerie z tohoto severočeského výletu je TADY.