Dnešní sobotní den se u mne a páníčků nesl v duchu výletu na Karlovarsko k obci Pstruží na zdejší Plešiveckou naučnou stezku.
Naše putování jsme započali u zdejšího skiareálu, o němž jsme neměli nějak tušení, že tu vůbec bude a zvláště i plně v provozu včetně uměle vytvořeného sněhu, sjezdovky a také i prohánějících se lyžařů. Naše turistická trasa začínala totiž vést částečně po této sjezdovce, takže jsme ji museli přes celou její šířku přejít, abychom mohli jít po jejím kraji a dostat se tam, kam jsme potřebovali. Tento přechod byl ale vskutku veselý, zvláštně pro přihlížející lyžaře, kteří trochu koukali, co nějací 2 blázniví pěší turisti se psem dělají na sjezdovce a posléze se vysloveně hezky i hlasitě pobavili, když jsme vychytali, že zrovna žádný lyžař nejel, že sjezdovku přeběhneme, kdy jako první poklusem vyrazil páníček, já ho nechtěla nechat v tom samotného, takže jsem vyrazila též a stáhla s sebou i nesoustřeďující se paničku, jež se při mém táhnutí snažila neupadnout, takže jsme vypadali jako když provozujeme skijoring (klasicky to bývá lyžování za koněm, ale v našem podání to bylo paničky „lyžování“ bez lyží přes vyklouzanou sjezdovku, přičemž jejím „pohonem“ byla moje trikolorní maličkost a nutno podotknout, že jsem trochu koukala, kam panička dál „jede“, zatímco já jsem pak již zastavila). 🙂
No nic, to byla tako zábavná vsuvka, po níž jsme se pak napojili na normálnější cestu, podél níž ná doprovázel krásný horský potok Bystřice, jenž mne velice zajímal a stále jsem ho pozorovala, jestli se v něm neobjeví něco zajímavého než jen zurčící vodní vlnky a vlny (např. pod vodou se schovávající kachna). Posléze jsme ze samotné stezky odbočili mimo a to přes momentálně nefungující Skiareál Abertamy, jelikož se nám nechtělo jít přes samotnou obec Abertamy (co se taky dá v nějaké obci dělat), pak jsme to „švihli“ už zase po stezce kousek po silnici a pak zase do lesa, kde nás po chvilce ťapkání opět překvapila jiná, funkční lyžařská sjezdovka, jež ale nešla jen tak jednoduše přejít jako ta první, jelikož v těch místech tam zrovna lyžaři proháněli svá „prkna“ dosti rychle, takže jsme to zase vzali trochu okolo a trošku po další silnici, kdy jsme doťapkali až ke Švýcarské boudě (Švýcárně). Zde však krom samotné, nefunkční boudy nebylo nic zajímavého, tak jsme si udělali alespoň naší turistickou zajímavost a to zvěčnění švýcarského psa před Švýcarskou boudou. 🙂
Ze Švýcárny jsme se posléze napojili i na Naučnou stezku Krušnohorských pověstí (jíž jsme potkali takřka zcela náhodou), kdy jsme zde míjeli různé, ale krásné dřevěné postavy a postavičky, kdy mne nejvíce zaujal ležící dřevěný pejsek, tak jsem mu skočila na „hrb“ a zkoušela nastejno napodobit jeho ležící pozici, přičemž mi to šlo velmi dobře a zdařile a nebylo to ani až tak pracné 🙂
Touto cestou/stezkou jsme následně dorazili až na samotný vrchol Plešivec, kde jsme si s páníčky udělali i gastropauzu ve zdejší hospůdce Plešivec, v níž s mojí přítomností neměli problém, a já jakožto znalý gastropes jsem si hezky a nedutavě zalehla pod stůl tak, že kdo o mne nevěděl, tak se o mne vesměs nedozvěděl, ale zaujala jsem samozřejmě taktickou strategickou pozici, abych viděla jak příchozí lidičky, odchozí lidičky, pana číšníka a také hlavně i páníčky, co kdyby jim něco ze stolu náhodou upadlo. 🙂
Z Plešivce jsme se posléze napojili na modrou turistickou barvičku, jež sice vedla na jednom místě opět přes celou šířku další lyžařské sjezdovky, ale naštěstí již bylo po provozní době, tak jsme mohli hezky v poklidu přejít, a tato barvička nás dovedla lesem zase zpátky na náš výchozí bod, přičemž se opět potvrdilo naše „pravidlo“, že jsme na místě opět jako poslední, jelikož naše čtyřkolová boudička na nás čekala na celém velkém parkovišti zcela osamoceně a nikde nebylo ani žádného jiného živáčka než nás tří. 🙂
 Na vrcholu Plešivec 🙂 |
Fotogalerie z tohoto krušnohorského výletu je TADY.