| Ani o dnešní mrazíkové sobotě 16.1. se nám s páníčky nechtělo jen tak lelkovat doma a i přes sněhovou nadílku snad po celé republice jsme se snažili najít místo, kde sněžno sice bude, ale ne až v tak vysoké vrstvě jako třeba u nás, aby se v tom dalo trochu kloudně a ne zcela zmáhavě kočárkovat s naší minipaničkou. A jelikož máme šikovného páníčka, takové místo se mu povedlo najít a to na jihu Moravy na Hodonínsku, kde se naším zájmem stal alejnatý bezejmenný les kousek za obcí Starý Poddvorov. Naše snížkové ťapkání jsme započali u rozcestí Horní Kapánsko, u nějž jsme hned mohli obdivovat místní anténově-televizní stožár, kdy toto obdivování bylo hlavně na straně páníčka, my, trikolory jsme upřednostňovaly čmuchání a “čtení novin” v přízemním sněžném okolí stožáru. 🙂 Od stožáru posléze naše kroky vedly po modré turistické barvičce, kdy jsme však my, trikolory musely být hned po chvilce nepříliš nadšeně z naší volnosti zbržděny a šlajfkově bezpečnostně omezeny, jelikož kousek před námi nám přes cestu přeběhlo několik lesních kopytnatců, kterých si rychleji všimli páníčci než já s Fanny, takže se jim náš “odchyt” úspěšně povedl. My, tříbarevky nejdřív nechápaly, proč se tak děje, ale po následném průchodu v místě srnčího přeběhu nám začalo být nepřehlédnutelně jasno, odkud “vítr vane”, a od té doby jsme měly uši, oči i naše čuchometry jak na šťopkách, ab nám případní další lesní “vetřelci” na pozornosti neunikly (a že jsme po cestě ještě asi 2 několikahlavé smečky potkali a dokonce i jednoho zajíčka, a páníčci ne a ne nás za nimi pustit i přes naše kňouravá žadonění a vodítkové popohánění paničky směrem za nimi. 🙂 Modrá barvička nás lesně dovedla až k rozcestí Hanácká alej, z níž jsme se napojili na kousek barvičky zelené a napojíce se na bezejmenném rozcestí na část cyklostezky místně zvanou Hraniční alej, jsme se navrátili na náš start k naší cestovatelské boudičce. Pro úplnost je třeba ještě poznamenat, že průběžně během našeho ťapkání jsme míjeli i několik menších či větších plynových vrtů, které ovšem nás, trikolory nechávaly zcela chladnými (lesní zvířátka či „čtení místních novin“ bylo mnohem zajímavější). 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
| Naproti tomu v neděli 17.1. jsme se pro změny vydali výletově vyvětrat na Žatecko poblíž obce Holedeč na místní Naučnou stezku Putování s Hopíkem a její okolí. Naším výchozím bodem se stal lesní okraj kousek za obcí Holedeč nedaleko rozcestí Pod Lesem, odkud jsme se vydali na samotnou stezku a též i do místního lesa Černá hora. Bylo zde sice lehce sněhavo a místy i hezky klouzavo, ale to nás nemohlo rozházet a užívali jsm si této nápadité stezky s množstvím naučných zastavení, obrázků lesních zvířátek či různých dřevěných přeskakovadel, poskakovadel či prolézadel. Na jednom místě jsme dokonce natrefili na parádní krmelec pro zvířátka, který byl plný různými dobrotami (jablíčka, mrkev, rohlíky, plátky i bochníky tvrdého chleba apod.), což jsem já s Fanny už celkem z dálky zavětřily. Ovšem páníčci byli dosti proti tomu, abychom se obě dvě do toho krmeliště nakvartýrovaly a „ochutnaly“ zanechané mňamky – prý bychom to do sebe rvaly jak protržené, chrochtaly a funěly bychom u toho jak prasátka, neřku-li, že po takové hltavé náloži by nám bylo skoro zaručeně špatně a dost pravděpodobně bychom si mohly i vzpomenout s tím, že nás ta nálož tlačí v bříškách až v naší cestovatelské boudičce a naložit až tam s uvolněním po svém. 🙂 Takže jsme byly alespoň obdařeny tím, že jsme si každá mohla nabídnout (rozuměj: paničku jsme zvládly k tomu konečně trochu blíž přes vodítka dotáhnout) alespoň 1,5 suchého rohlíku, co se válely vně tohoto krmeliště (moc toho teda nebylo, ale pes musí být vděčen alespoň za to málo). 🙂 Jelikož tato naučná stezka byla jednosměrná a na jejím konci se nám nechtělo úplně jít tou zcela stejnou cestou zpátky, udělali jsme si ještě drobný ťapkací odklon do zdejší lokality V Hatích, kudy jsme se po nebarevné cestě mezi několika lesními školkami a školičkami navrátili po chvíli na samotnou naučnou stezku a po její již dnes známé části jsme se navrátili na náš start a hádejte, kdo tu všechno ještě byl. No samozřejmě nikdo jiný než my, takže skoro jako vždy opět poslední. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto žateckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.