| O dnešní sobotě 30.1. jsme opět při výběru našeho výletování byli ovlivněni vrtochami počasí, tedy spíše snížkovou nadílkou, takže náš původní plán jsme museli po dojezdu na místo přehodnotit (zase se ten sníh začal najednou objevovat asi 5 km přes „naším“ uvažovaným startovním místem, do té doby po něm takřka pusto prázdno). 🙂 Naším tedy druho-pokusovým výletováním se tedy stalo Staroboleslavsko nedaleko obce Otradovice, kde jsme si „střihli“ vlastní „kolečkovou“ prochajdu v místním lese Zelená Bouda. Naše ťapkání jsme započali na zpevněné lesní cestě poblíž hlavní automotosilnice, odkud jsme se vrhli vstříc do lesních útrob, načež po chvilce jsme udělali vpravo v bok a lesním terénem jsme si to štrádovali podél zdejší mašinkové trati, která je zde fakt hodně frekventovaná (každou chvilku jela rychle či ještě rychleji nějaká ta osobní, nákladní či kontejnerová mašinka a to buď doprava nebo doleva), takže jsme měli o zajímavostní vsuvky po cestě postaráno, načež u rozcestí 5. května – žel. přejezd jsme si přešli na druhou stranu těchto kolejí a již po betonových panelech s přímým výhledem na mašinky jsme si to ťapkali až k přejezdu u Zelené Boudy, přičemž nutno konstatovat, že mašinky, co nás míjely, byly „slušně vychované“, jelikož každá, co projížděla (a že jich nebylo málo), nám na naše zamávání buď radostně zatroubila či zablikala, takže bylo o srandu postaráno. 🙂 No a od přejezdu u Zelené Boudy jsme se pak vrhli na dnes již známou lesní „lajnu“ směrem k automotosilnici, kde na nás věrně čekala naše cestovatelská boudička. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto staroboleslavského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
| Pro změnu v neděli 31.1. jsme se výletově vrhli na Mělnicko k obci Veltrusy, kde jsme si „střihli“ okružní, trošku civilizační procházku okolo zámku Veltrusy. Naším startem se stalo jedno ze dvou parkovišť u místního hřbitova, přičemž jsme byli značně překvapeni z toho, jaký automobilový či „člověkový“ nával tu byl (měli jsme vůbec v zásadě štěstí na jedno nalezené parkovací místo pro nás, jak tu bylo plno). Odtud jsme se kolem místní obory Veltrusy a též i zdejšího Letního kina Veltrusy vrhli do zámeckého parku do zajímavé Okružní aleje a ťapkajíce její trasou až ke střetu s Osovou alejí jsme zde minuli zajímavý Železný most či ještě zajímavější Most Emissarius se Sfingou, u nějž měla panička v plánu si nás, trikolory fotograficky zvěčnit, ale bohužel „díky“ návalu jiných procházejících pěškobusových turistů nerespektujících náš zájem, aby za něco stál (rozuměj: pořád nám někdo lezl do záběru nebo nás rozptyloval), se tento plán s rozladěným nadšením rozplynul. 🙂 U napojení se na Osovou alej jsme pak měli možnost alespoň z dálky (jelikož zblízka tam byl zase humbuk lidu) zhlédnout zříceninu Egyptského pavilonu a ke konci této aleje jsme se lehounce odklonili k řece Vltavě, abychom se pokochali místním nadříčním obloukovým potrubím. Následně jsme již doťapkali k samotnému Zámku Veltrusy, kde jsme se k potěše páníčků chovaly jak zámecké paní (rozuměj: slušně a ne jak utržené ze řetězu), takže jsme si při našem ťapkání či zámkovém pózování několikrát mohly vyslechnout pochvalná slova od okolo procházejících na naše maličkosti ve smyslu jak jsme krásné, hodné, poslušné, prostě ty nej – to se velice pěkně poslouchalo, přičemž panička nás jen tak mezi řečí upozornila, abychom se tak moc nedmuly pýchou, jelikož ještě nás čeká kousek cesty a z nás, dámiček se klidně u nějaké „hromádky“ stanou zčista jasna a bezhlavě chro chro zvířátka. 🙂 Od zámku jsme se posléze průchodem kolem památných dubů, sochy sv. Jana Nepomuckého, hezky kluzké části opět Okružní aleje, která byla zralá rovnou na brusle, či kolem pomníku Richarda van der Schotta navrátili zpátky na to „naše“ parkoviště k naší cestovatelské boudičce, přičemž nutno poznamenat, že tentokrát jsme tu (kupodivu) nebyli poslední, jako tomu bývá většinou, ještě tu zbývalo zaparkovaných dost jiný čtyřkolových boudiček. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.