O dnešní sobotě jsme i přes předpovídané deštivé a větrné počasí vyrazili s páníčky opět za výlet, kdy se naším cílem stalo Karlovarsko u obce Prameny a to zdejší Naučná stezka Mnichovské hadce. Tuto lokalitu páníčci vybrali hlavně dle informací z interneto-meteoradaru, na němž to vypadalo, že zde by mohlo pršení v době našeho příjezdu ustat, tak jsme se sem tedy vydali.
Ovšem po příjezdu sem jsme byli trochu nemile překvapeni z toho, že pršení je stále i zde (počasí si udělalo drobet, co chtělo, oproti výpočtům interneto-meteo radaru), ale což, když už jsme sem dorazili, tak přece nepojedeme hned zase domů, deštění nebylo nijak extra silné a nejsme přece z cukru, abychom se rozpustili. Tak jsme tedy vyrazili. 🙂
Naší startovní pozicí se stal okraj naučné stezky u silnice mezi obcemi Prameny a Mnichov, odkud jsme se vydali vstříc do lesa. Páníčci se pro tentokrát rozhodli, že budou respektovat skutečnost, že i v lesech nastává jarní „bláznění“ zvířátek (a předtuchu měli správnou), takže abych já náhodou někoho neplašila nebo neprohnala (či případně něco neplašilo a nehnalo mne), zůstala jsem „omezena“ na vycházkové šlajfce, ale byla to naštěstí taková ta delší šlajfka, takže jsem až tak pohybově nebyla úplně na tom nejhůře, ale což, postěžovat si musím. 🙂
Takto jsme dorazili až k rozcestí Pluhův bor a odtud mokře ťapkali do lokality Novoveská kyselka. Zde jsme se mohli pokochat několika „boudičkami“ s vrty zdejších minerálních vod a zdejší zachovanou kamennou kašnou, z níž však k mé nelibosti nebylo možno jakoukoliv vodičku okoštovat (ta byla až v hloubce a ještě po sítí). Divný. 🙂
Následně jsme se přes Dominovu skalku dostali až k prameni Grünská kyselka, kde již vodní ochutnávka byla možná. Zdejší košt nejprve provedli páníčci, jelikož se prý jednalo o jednu z vodní složek známé minerální vody Magnesia, tak byli zvědaví, jak to přírodně chutná, načež dle jejich reakcí vodička chutnala výborně, tak k tomu pak konečně pustili i mne a za sebe musím konstatovat jen prosté: „Bléé“. Bohatě mi stačilo jedno líznutí a zhnuseně jsem si musela jít chuť spravit do nedaleké louže. Fakt nechápu, jak toto může páníčkům chutnat. 🙂
Odtud jsme pak dál po stezce dorazili zpět na náš start a jelikož jsme na tom byli časově ještě dobře (tzn. šero ještě bylo celkem daleko) a počasí vypadalo, že by mohlo moudřit, popojeli jsme s naší čtyřkolovou boudičkou kousíček dál a to na silniční okraj obce Mnichov a zde se vydali na druhou naučnou stezku dnešního dne a to Naučnou stezku Siardův pramen. Cesta nás vedla hezky podmáčenou lesní cestou, načež po chvilce jsme objevili i samotné gro této stezky a to údajně zázračný Siardův pramen. Vypadal moc hezky, vodička v něm také, ale co už nebylo až tak super, bylo to, že v těchto místech se počasí rozhodlo od své původní moudrosti ustoupit a spustilo celkem řádné „lití jak z konve“, takže jsme chvatněji stezkování dokončili až do samotné obce Mnichov, kde jsme se na chvilku před deštěm schovali v místní autobusové zastávce (museli jsme se spokojit s tímto, jelikož funkční možnost gastroturistiky a tím i úkrytu před deštěm jsme tu nenašli), načež si nás zde s paničkou po chvilce vyzvedl páníček s naší čtyřkolovou boudičkou, do níž mne opravdu nemusel nikdo přemlouvat, abych nastoupila. No a nutno konstatovat, že až pořádně uschnu, mohu se od páníčků těšit na pojmenování „trikolorní pudl“. 🙂
 Trikolora u Siardova pramene 🙂 |
Fotogalerie z tohoto karlovarského výletu je TADY.