Tuto neděli jsme jsme se za výletem tentokrát vydali na Vysočinu na okraj Žďáru nad Sázavou na zdejší Naučnou stezku Babín a okolí.
Naším začátkem se stal okraj města u zdejšího strojírenského závodu ŽĎAS, odkud jsme se po naučné stezce vydali vstříc rozcestí U Křížku a od něj až do evropsky významné lokality Babínský rybník. Zde mne zaujaly hlavně místní 2 zvědavé labutě, které se po chvilce připlavali podívat celkem blízko k nám a kupodivu mne nechaly docela v klidu a nedělala jsem ani nijaký tyjátr, že k nim nemůžu blíže já (což obojí bylo pro páníčky nečekané, ale pozitivní překvapení, z čehož však nelze odvozovat to, že co nebylo dnes, nemůže být někdy příště). 🙂
V dnešním pršivém počasí, které nás však od nějakého toho procházkování neodradilo (ač jsme tak nějak doufali, že by pršení mohlo také přestat), jsem si zvládla také hezky zamyšilovit, z čehož byla „velmi nadšena“ hlavně panička a to zejména z toho důvodu, že krom toho, že jsem před myšilovením byla „jen“ mokrá trikolora, po myšilovení ze mne byla mokrá trikolora navíc s hliněnou „příchutí“ (prý jsem prostě byla jako čuník). Ale co, hlavně že byla sranda. 🙂
Od Babínského rybníka se poté naše kroky ubíraly kolem rybníka Plaček, načež následně jsme již nestezkově dorazili do obce Budeč, jíž jsme kousek prošli, a „užili“ si i kus pochodu po silnici, kde zrovna v době našeho ťapkání musel být jako naschvál pořádný autíčkový provoz, takže to nebylo nic moc. Odtud jsme se poté odklonili již na přírodní polní cestu, která nás provedla kolem Radonínského rybníka a vískou Radonín, načež se nám povedlo se úspěšně napojit na červenou turistickou barvičku, jež nás pro změnu kolem Kamenného rybníka dovedla až do samotného Žďáru nad Sázavou, kde jsme si udělali originální gastroturistickou zastávku uvnitř zdejší nádražní budovy (sice to byl jen nádražní kávový „dýchánek“, ale i to se do gastroturismu u nás počítá). Ač toto bylo pro mne celkem nové (v takové větší nádražní budově jsem ještě pořádně ani nebyla), zvládla jsem to prý parádně, nevymýšlela jsem zde ani nějaké skopičiny (jako tužbu v hrabání se v koši či lustrování toho, co zdejší cestující mají sebou k jídlu nebo co zrovna jí) a dá se říct, že se mi na nádraží dokonce i líbilo, ba že jsem i chvíli vypadala na to, že jsem faktický cestující čekající na nějaký ten mašinkový spoj. 🙂
No a od mašinek jsme se již vydali po modré barvičce kouskem Žďáru a zdejší průmyslové zóny zpátky na náš začátek, kde jsme se milerádi schovali do sucha naší výletové pojízdné boudičky.
 🙂 |
Fotogalerie z tohoto žďárského výletu je TADY.