O dnešním Velikonočním pondělí jsme po dopoledním odbavení všech došlých koledníků (za mého bedlivého dozoru) vyrazili zase na nějaký ten výlet. Tentokrát jsme za cíl zvolili obec Branice nedaleko Milevska a zdejší Naučnou stezku Vejrovským zemanstvím. Ač to ze začátku vypadalo, že stezka bude jen cesta v lese a mezi poli bez nějakého značení a zastavení, náš pesimismus byl umírněn tím, že jsme nějaké naučné tabule také potkali (to značení ale teda ne). Tentokrát jsme mezi cedulemi objevili i jednu, která se dala považovat za nejzajímavější a to ta, která se týkala psů, konkrétně vzniku rasy Chodský pes, jenž měl proběhnout v této oblasti.:-)
Po cestě jsme nabyli dojmu, že pravděpodobně procházíme nějakou pořádnou honitbou, jelikož jsme potkali hodně krmelců, i v této době celkem naplněných, takže zvířátka se tady asi pěkně drží, a také tu byl i nespočet lesních posedů. Mně se povedlo hezky prohnat 3 zajíce (resp. oni prohnali spíš mne a pak zdrhli) a několika místech jsem si procvičila i disciplínu myšilov. Půda byla hezky vlhká a mazlavá, takže hrabat šlo pěkně, ale z mého následného exteriéru páníčci moc nadšením neoplývali. 🙂
Ke konci našeho „kolečka“ jsme si užili také hezké aprílové počasí, kdy téměř z minuty na minutu se počasí otočilo o 180° a místo dosavadního polojasna s lehkým větrem nastal šlehající vichr s pořádným sněžením, že nebylo skoro vidět ani před sebe. Na chvíli jsem se tak stala „sněžným salašnickým psem“, ale než jsme dorazili do „boudičky“, bylo zase vše v mezích normálu. 🙂
 U křížku 🙂 |
Fotogalerie z tohoto velikonočního výletu je TADY.