O dnešní sobotě jsme v rámci našeho výletování tentokrát svou návštěvou poctili Jesenicko nedaleko obce Zlaté Hory a tím i Zlatohorskou hornickou naučnou stezku.
Naše ťapkání jsme započali u Poutního kostela Panny Marie Pomocné, odkud jsme se vydali po červenonaučné až na rozcestí Výr a odtud jsme pokračovali po modré barvičce dále hezky lesem až na Hřeben – nutno však podotknout, že cesta byla vskutku velmi rozmanitá, od klasické normální lesní cesty, přes cestu bahnitou či hezky podmáčenou (včetně četných louží) až po cestu sněhově ledovou, takže jak já (i když v menší míře), tak i páníčci (ti tedy ve větší míře) jsme museli chvílemi pěkně přemýšlet, kam bude dobré šlapat a kam ne. 🙂
Z Hřebenu nám však bylo z důvodu pořádného podmáčení terénu nikoliv jen loužemi, ale pomalu rybníky (a páníčkům se nechtělo plavat) dočasně znemožněno pokračování po naučné stezce, čímž jsme se tedy museli vzdát poznatku ze štoly Velké Pinky a štoly Starohoří, takže jsme zvolili cestu po normální červené barvičce, až jsme se opět napojili na naši stezku, na níž na nás čekala štola Nový Hackelberg, vyhlídkový Výrův kámen, moc pěkná studánka Nad Mírem či zřícenina hradu Edelštejn, kde jsem si procvičila funkci hradní paní (a že mi to šlo). 🙂
Kousek od zříceniny Edelštejna jsme posléze narazili na lyžařskou sjezdovku a zároveň i lanovku v rámci zdejšího Skiareálu Příčná Zlaté Hory. Z důvodu již téměř bezsněžného stavu tu už obojí nebylo v provozu, takže jsem si lanovku a zejména sjezdovku mohla hezky a v klidu prozkoumat. Nic však zásadního jsem v tom nespatřila – prostě taková klasická louka z kopce s nějakýma zavěšenýma širokýma „židličkama“ ve vzduchu. 🙂
Z vrchu sjezdovky jsme poté hezky lesem vedle ní za přítomnosti zajímavého Zámeckého potoka sešli po naučné a modré barvičce až do jejího „přízemí“, kde jsme se napojili na žlutou barvičku a v zásadě to, co jsme sešli kolem lanovky dolů nás zde čekalo opět vyjít zase nahoru. Cestou jsme zde minuli Měděnou štolu a část zdejší křížové cesty a přes „uhnutí“ na červenonaučnou cestu jsme si prohlédli nynější stavy štol Marie Pomocná I, II a IV. A pak nás čekal už jen kus kopečku nahoru k Poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné, jejž jsme velmi rádi hezky uťapkaní spatřili a zvláště i naší plechovou boudičku, která zde na nás opět čekala v osamoceném stavu (jiní živáčci než my se tu již opravdu nevyskytovali). 🙂
 Jesenický kamarád 🙂 |
Fotogalerie z tohoto výletu do Jeseníků je TADY.