Po kratší odmlce způsobené jak mým „voňavým“ obdobím, tak i páníčkovou přípravou na závěrečné skládaní účtů v té jeho školní boudě (nutno poznamenat, že k radosti nás všech se mu to zdárně povedlo), jsme s páníčky vyrazili zase konečně na nějaký výlet. Naším cílem dnes byl sever Čech a to konkrétně oblast Česko-saského Švýcarska u obce Jetřichovice se svou Naučnou stezkou Jetřichovické skály.
Ač trasa vedla hezky lesíkem ve stínu, dnešní dost teplé počasí nám uštědřilo hezkou suchou saunu zdarma, zvláště při výstupech do kopců, takže jsem klimatizovala o sto šest. Cestou jsme se mohli kochat zejména zdejšími krásnými pískovcovými stěnami a kameny, přičemž kochání jsme měli také zpestřeno příjemným chvilkovým letním deštíkem, který ale způsobil pro změnu vlhkou saunu zdarma (tzv. prádelnu), takže jsme si moc nepomohli. 🙂
Já tuto situaci řešila průběžným pauzováním na vhodných chladicích místech, zejména jako trikolorní bábovička na písku nebo jako velká trikolorní borůvka v mokrém borůvčí a nějaké fotopózování, o nějž se panička snažila, jsem jí dá se říct hezky bojkotovala. 🙂
Naši trasu jsme však oproti původnímu plánu kvůli celkem rychlé změně počasí a blížící se bouřce museli na rozcestí u Rudolfova kamene upravit a co nejrychleji se snažit dostat k naší čtyřkolové boudičce. Ač jsme cupitali, co to šlo, bouřka nás stačila v terénu zastihnout, což nebylo příliš příjemné. Strhl se totiž slejvák, že nebylo na krok vidět, a všude hromovalo a blýskalo se – jeden z blesků se dokonce objevil asi jen 100 m před námi. Fuj, ještě že mne páníčci proaktivně měli na vodítku, jak jsem se toho (včetně páníčků) lekla. Do naší čtyřkolové boudičky jsme dorazili úplně promočení skrz na skrz, ale velice rádi, že jsme se mohli před tím nepříjemným nečasem schovat v jejích bezpečných útrobách.
 Na vyhlídce 🙂 |
Fotogalerii z tohoto výletování najdete TADY.