O dnešní sobotě jsme si s páníčky zavýletovali na Rokycansko do okolí obce Volduchy na procházku místním Přírodním parkem Radeč.
Naše ťapkání jsme započali na rozcestí Habr – u tábořiště, kde nás jako zimní maskot uvítal zdejší pěkný sněhuláček, který mne osobně nezajímal až tak svým vzezřením, ale zejména na něm zanechanými “vzkazy” od jiných pejsků, jež jsem si svým “čuchometrem” musela důkladně přečíst, abych byla v obraze, jaké to tady v té oblasti je. 🙂
Odtud jsme se modré barvičce vydali na cestu. Hned na začátku jsme minuli zasněžený a zaledovaný rybník Trnovský rybník, který mne výjimečně nechal v klidu, jelikož fakt jako rybník ani nevypadal, spíš jen jako zasněžená louka, nikde ani živáčka (a ani žádného opeřence), takže kolemrybníkový průchod byl tentokrát (hlavně k potěše páníčků) nezvykle poklidný. 🙂
Následně jsme to lesem prokličkovali různými cestami a cestičkami, které byly schůdné a průchodné.
Zvládli jsme to jak po pravé straně silnice, kde jsme postupně měli tu čest s 3 stádečky srnek, co nám přebíhaly přes cestu, takže si mne páníčci pro jistotu museli vzít na procházkový špagátek, jelikož je dost pravděpodobné, že bych si s nimi chtěla dát sprinterský závod. Také jsme zde zvládli blízký průchod podél dálnice D5, který nebyl zrovna nejpříjemnější, jelikož projíždějící autíčka vydávala celkem kravál, který se opravdu do klidu lesa nehodí. No a také jsme minuli místní studánku V Habru, která byla tak frekventovaná jinými turisty, kteří si k ní přicházeli čepovat vodičku do různých bandasek a lahviček, že jsem ani neměla možnost zdejší studánkovou vodičku okoštovat. 🙂
Poté jsme se vydali na kousek ťapkání i nalevo od silnice, kde jsme to to také po různu lesem prokličkovali, načež jsme se takto dostali na náš výchozí bod k naší čtyřkolové boudičce.
Kdo by však čekal, že takto jsme se již vydali rovnou domů, tak se plete. Páníčkové si totiž udělali ještě i dohodnutou návštěvu na mé rodné hroudě v Chodouni a to v chovatelské stanici Trikolore Fortuna, kam se zajeli podívat na štěňátkovou” úrodu 11 kousků vrhu E od mé nevlastní sestřičky Desree. Já zde nechtěla být “nežádoucím vetřelcem”, tak jsem na páníčky počkala hezky v klídečku v naší pojízdné “boudičce”, načež telepaticky mi bylo známo, že se tam páníčci mazlili a drbali s nějakou mou “konkurencí”, tak jsem jim po jejich návratu musela dát jasně najevo, že vím všechno, co se tam dělo, a že si žádám (jako žárlivka) řádnou pozornost taky – prostě já jsem já a hotovo. 🙂
 Trikolorní socha ve sněhu 🙂 |
Fotogalerie z tohoto rokycanského výletu je TADY.