Procházka u Hatí
Tuto sobotu 3.7. jsme si sice v teplém, ale prochajdově celkem přijatelném počásku vyrazili s páníčky zavýletovat na Berounsko k obci Hatě, kde jsme prozkoumali zdejší část lesa nad obcí a tím i část místního Přírodního parku Hřebeny.
Naší startem se stal úplně horní okraj Hatí, odkud jsme vyrazili do zelenkavých a klidných lesních útrob po místní nebarevné, ale jmenovitě zvané Zámecké cestě, po níž jsme si nejprve jak „dámičky“ pobíhaly, či v případě Fanny lítaly jak utržené ze řetězu, jak jsme byly z povelu „Volno“ nadšené. Tato naše volnost však z bezpečnostních důvodů netrvala úplně dlouho, jelikož po chvíli ťapkání se kousek od nás zprava ozvala cca 2x až 3x po sobě dost pravděpodobně myslivecká střelba (ač tedy nikde žádné papírové upozornění jsme nezaregistrovali), takže si nás páníčci raději zašlajfkovali – co kdybychom se nějak náhle splašily a nějakým myslivcem jsme byly vyhodnoceny jako menší divočáci či „obyčejná“ škodná“…
Ze Zámecké cesty jsme se posléze po natrefení na cyklostezku dále nebarevně odklonili pro změnu na Doupovskou cestu, jíž jsme si to poštrádovali až k vpravo-vbokové lesní odbočce (rozuměj čárkované lesní cestě, což skýtalo dosti členitý terén jako kořeny stromů, přebrodění lesního potůčku, menší či větší kamenivo na cestě). Ale jelikož nejsme žádná másla, naše minipanička v kočárku také ne a samotný kočárek musí taky něco vydržet, v pohodě jsme to zvládli a takto příjemně vyvětraní jsme se navrátili k naší čtyřkolové boudičce, kdy jsme se ještě my, trikolory stihly pobrodit v ucpané lesní škarpě s hliněnou vodičkou, což bylo prostě bájo. 🙂
Na fotogalerii z tohoto berounského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka k Wolkerovu památníku a okolí
Pro změnu v neděli 4.7. se naše výletové kroky vydaly na Pelhřimovsko k obci Kejžlice, kde se naším hlavním zájmem stal Wolkerův památník a okolí.
Naší startovní pozicí se stalo rozcestí Nové Dvory, odkud jsme se vzhůru do kopce (jak taky jinak) po modré barvičce a zároveň cyklostezce vydali do zdejšího lesa, který chvíli fakticky lesem byl, chvíli pak i nemalou lesní planinou. Potkali jsme zde i aktivně pracující lesní techniku, takže jsme jak my na ni, tak i ona na nás dávala pozor, načež posléze jsme se poblíž rybníku Pelhřimák napojili na barvičku žlutou a s její pomocí a i pomocí následné bezbarvé cesty jsme si doťapkali na velmi příjemné zpestření naší prochajdy a to k Občerstvení U Vodníka, kde se hlavně páníčci krom občerstvení mohli pokochat i živý klokánkem v ohradě (místní provozovatel je asi dost skalním fanouškem pražských fotbalových „Klokanů“, takže zde bylo skoro vše v „klokanské“ tématice). My, trikolory jsme si zde pocvičili tedy i gastroturistiku, a to rovnou i na rybníkovém mole, a má trikolorní maličkost si zde dala i několik ozdravných plavacích temp (poprděná Fanny zůstala jen u vodní výšky maximálně po bříško a dál ani krok) a všichni příjemně osvěženi jsme následně po nebarevné cestě pokračovali ťapkavě směrem k auto-moto silnici, po níž jsme si dali krátký pochod, načež poté jsme již pravotočivě odbočili k cílenému Wolkerovu památníku a i studánce, kde jsme lehce porozjímali a my, trikolory řádně ověřily stav studánkové vodičky ( s výsledkem: vynikající). Poté jsme se navrátili zpět na auto-moto silnici a pochodovým stylem u krajnice jsme dorazili až na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme posléze řádně vstřebávali dnešní nabyté dojmy a zážitky. 🙂
Na fotogalerii z tohoto pelhřimovského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Rozhledna Kotel a okolí
O dnešní slunečné sobotě 10.7. jsme se výletově jali vyvětrat na Rokycansko poblíž obce Kamenný Újezd, kde se naším zájmem stala rozhledna Kotel a její okolí.
Naším startem se stalo dosti plné parkoviště kousek od rozhledny, ale místečko jsme zde pro naši čtyřkolovou boudičku našli, tak jsme se mohli vydat na ťapking.
Drželi jsme se kousku modré barvičky a následně vlevo vedoucí bezbarvé cesty, kdy to nejprve z důvodu shora i zespoda brouzdajících jiných turistů či cyklistů vypadalo, že procházkový rajón nás, trikolor bude jen v rámci délek našich vycházkových šlajfek, ale po chvilce se to tu zde vystříbřilo a mohly jsme si vychutnávat lesní volnost a chuťově zkoušet místní zavodněné lesní škarpy. 🙂
Takto jsme dorazili až k rozcestí Kotel- rozhledna, odbočka, kde jsme i my odbočili a výšlapem do krpálu jsme se dostali až k samotné rozhledně Kotel. Nás, trikolory až tak moc nezajímala, mnohem zajímavější byl pro nás průzkum zdejších turistických posezení, jestli zde nebyly zanechány nějaké poživatiny či aspoň drobečky, abychom zabránily národohospodářské škodě. Také jsme během toho zvládly o očku sledovat i jiné, zde se vyskytující turisty, od nichž jsme si vysloužily několikero pochval na naši krásu a jedna holčička se s námi chtěla i vyfotit, načež nás zajímalo hlavně to, jestli nehodlají zrovna svačit – jedni zde fakticky i pak svačili, a to rohlíky a nějaký salámek, ale od páníčků byl (bohužel) jasný befel, že se k nim neopovážíme ani přiblížit (škoda, že jsme nemohly vyzkoušet, jestli to nemají nějaké zkažené). 🙂
Z rozhledny jsme pak sešli zpět dolů k rozcestí Kotel – rozhledna, odbočka, kde jsme se napojili na modrou barvičku, s jejíž pomocí jsme si udělali poklidnou lesní prochajdu pod vrchem Kotel, kdy zde páníčci zvládli nalézt jednoho přícestního hříbka, načež minouc ještě studánku Pod rozhlednou, jejíž prověření vodní kvality jsme nemohly vynechat, jsme se navrátili na náš parkovišťový start a v naší cestovatelské boudičce jsme hlavně my, trikolory důkladně rozjímaly o nabytých dojmech. 🙂
Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka k Jezírku lásky
Naproti tomu v neděli 11.7. jsme za výletováním vyrazili na Písecko poblíž obce Stará Vráž, kde jsme si „střihli“ lesní procházku k Jezírku lásky.
Toto ťapkání jsme „odpíchli“ kousek za obcí Stará Vráž u rozcestí Vyhlídkový průsek, od nějž jsme se po modré barvičce vydali do místních lesních krás. Cesta nejprve vypadala jako pohodičková písková, ale po chvíli jsme (teda spíš páníčkové) na několika místech museli vymýšlet alternativní obchůzky, přeskoky či přenosy kočárku s minipaničkou, jelikož zde po minulotýdenních bouřkách byly několikrát spadané stromy přes cestu a ještě se asi nedostaly na řadu s odstraněním. Ale což, jelikož nejsme žádné bábovky (ani my, trikolory a ani páníčci či minipanička), hezky jsme to zmákli, načež posléze nám odměnou za to bylo doťapkání k samotnému Jezírku lásky, kde bylo parádně, poklidně, osvěžující vodičky pro naše funící čumáčky dostatek a ani žádné vodní opeřenstvo se zde nevyskytovalo. 🙂
Zde jsme zlehka porozjímali a odtud po nebarevné, za to značně „kolejnaté“ a významně bahnité cestě jsme zamířili vstříc lesní silnici, po níž jsme si dali lehký, bezbarvý pochod a následně odbočíc vpravo v bok jsme se „chytli“ opět modré barvičky, jež nás luční pochůzkou z kopce, zpestřenou sloupy s vysokým napětím, dovedla až k naší věrně čekající čtyřkolové boudičce. 🙂
Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Rozhledna Zlobice a okolí
O dnešní sluníčkové sobotě 17.7. se naše výletové kroky vydaly kousek dále od naší domoviny a to na Brněnsko poblíž obcí Malhostovice a Lipůvka, kde se naším středobodem „průzkumu“ stala místní rozhledna Zlobice a její okolí.
Naší startovní pozicí se stal luční plácek u cyklostezky mezi obcemi Lipůvka a Malhostovice, odkud jsme ťapkavě vyrazili na panelové cestě červené turistické barvičky až k milníku Zlobice – rozcestí, kde jsme se aspoň na chvilku dostali do stromového chládku, načež napojíce se na odtud vedoucí zelenou barvičku jsme ťapkavě pokračovali s páníčky dále, a to průchodem přes bývalý vojenský areál, jež byl nyní početně protkán ohradníkovými prostory pro pasoucí se kopytnatce, až k samotné rozhledně Zlobice. Ne že by tam bylo nějak špatně, ale nás, trikolory to tu úplně moc nenadchlo, jelikož zde nebyl kousek stínu před sluníčkem, ale i tak jsme trpělivě posečkaly na páníčky, než se ráčí pokochat zespoda i zeshora tím vyhlídkovým „barákem“. My jsme se naproti tomu zaměřily na jiný objekt zájmu, a to hlučnou íííááá-jící oslici v ohradě, jež se na nás přišla mrknout z blízka, avšak páníčci zaveleli, že žádné naše přibližování se k ní konat nebude, jelikož bychom zaručeně dostaly pořádnou pecku (a ne jen jednu) od toho drátového ohradníku, a stejně by nás leda pak zajímala nikoliv ta oslice, ale spíš její „výtvory“.
Od rozhledny (a oslice) jsme posléze udělali čelem vzad a po stejné, zelené trase jsme se navrátili až k rozcestí Zlobice – rozcestí, odkud jsme si dali džunglovitý výstup a pochod po nebarevné lesní cestě – nutno poznamenat, že toto prolézání v metr vysokém rostlinstvu a neřízeně rostoucím křovisku se nejvíce líbilo naší minipaničce v kočárku, jež nás svým hýkaním a smíchem povzbuzovala, že je to tady velká bžunda. 🙂
Odměnou za to, že jsme to všichni zvládli, se nám poté stala i venkovní gastroturistika v Lesním baru „Na Našem“, kde se nám, trikolorám nejprve líbilo, že jsme se zde (konečně) mohly vodičkově osvěžit (a to i „veličenstvo, My, Celesta“ se ráčila napít i z cizí psí mističky, což nebývá úplně obvyklé), načež páníčci nás poté fakticky odměnili i nějakým tím kusem žvance, a to kvalitním bio párkem s rohlíkem pro každou z nás. Nutno poznamenat, že to bylo vynikající, ale snad jako vždy a všude – bylo toho strašně málo. 🙂
Jelikož bylo hezké počasí, sešlo se tu i dost jiných člověčích turistů, které naše trikolorní přítomnost velmi zaujala a to, jak tím, že na nás „pěli ódy“ na naši krásu, tak i tím, že se zvládneme ovládat a paničce hezky zapózovat na focení a i dočasně odolat tomu, že máme před sebou na zemi něco k jídlu. Mezi těmito turisty jsme o dost významněji zaujaly jednu sympatickou slečinku Lucku s rodiči, která si nás nejprve chtěla jen pohladit, načež jelikož zjistila, že jsme hodné, byly jsme „její“, tak jsme se hned předváděly, co umíme „za kousky“ („sedni“, „lehni“, „pac“, „druhou pac“, ovládání vlastní vůle s mlsíkama na packách, čumáčku a hlavě, či u mne, Celesty ještě i navíc třeba „sudy“, „plaz“ či „mezi“ – ač se to třeba nezdá, tak něco fakt i umíme, ale musí být řádná „motivace“, proč to dělat (zadarmo ani kuře nehrabe). 🙂
Takto jsme se zde nejprve rozloučili a naše sebranka mezi pár kapkami deště vyrazila vstříc naší cestovatelské boudičce, ale osud, resp. naše minipanička v kočárku tomu chtěla jinak, a to, že po cestě od gastroobčerstvovny si bez pozornosti páníčků ráčila zout a z kočárku vyhodit jednu svou botku, takže jsme se kousek od našeho čtyřkolového nástupiště ještě vraceli zpět a hledali, přičemž jsme natrefili opět na rodinku se slečinkou Luckou. Ti nám v zásadě našli ztracenou botku, tak jako odměnu za to slečinka Lucka „vyfasovala“ procházkovou šlajfku s Fanny na druhém konci, přičemž bylo vidět, že jsme jí tímto udělali skoro druhé Vánoce, jakou měla radost. Fanny se snažila chovat slušně a nikoliv jako obvyklá šplašenice a takto hezky pospolu jsme všichni dorazili až k naší cestovatelské boudičce, chvilku ještě poklábosili a snad se nějak online zvládneme dohledat. 🙂
P.S. Lucko, klidně přijeď k nám na návštěvu, ale nezapomeň hoooodně mlsíků nebo piškotků. 😉
Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Naučná stezka Lipno a okolí
V neděli 18.7. jsme s páníčky vyrazili za aktivním odpočinkem na jih Čech poblíž obce Frymburk, kde se naším zájmem stala část Naučné stezky Lipno a její okolí.
Náš ťapking jsme započali v lese u cyklostezky nad Frymburkem (v kousku zákazu vjezdu, ale pššššt…), odkud jsme se hezky lesně nechali vést danou cyklostezkou, jež se po chvilce začala jmenovat Lesní cesta Studená, kudy jsme za chvilku dorazili k rozcestí Svatá Marta. Zde jsme se dále lesně odklonili na Naučnou stezku Lipno, jež nás dovedla na krásné místo s rozcestím Na Martě, kde jsme mohli porozjímat u zdejší Kaple Panny Marie Bolestné, zkouknout poslední zastavení místní Křížové cesty či se pokochat výhledy na vodní nádrž Lipno z hezkého vyhlídkového místa.
Jelikož zde bylo fakt parádně, trošičku více jsme se zde zdrželi, a to hlavně kvůli paničce a jejím fotografickým tužbám jak s námi, tak i bez nás, načež následně jsme odtud udělali čelem vzad a vrátili se zpět k rozcestí Svatá Marta, kde jsme se napojili na barvičku žlutou, jež se zde místně na kousku nazývala Lesní cesta Plískov. Po chvilce však „naše“ žlutá barvička vedla dále doleva než samotná Lesní cesta Plískov, přičemž tato naše trasa byla trošku bojovková – samé kamení, vymleté „koleje“ od tekoucí vody či nemalá kořenová přescestní zpestření od místních stromečků a do toho ještě poměrně parádní krpál vzhůru. Ale jelikož nejsme žádná másla, a to ani moje trikolorní maličkost, zvládli jsme to a odměnou naší „telekomunikační rodince“ byl zajímavý anténový vysílač Frymburk. 🙂
Zde jsme se tedy trošku pokochali (tedy hlavně páníček), my, trikolory si zde poblíž našli ještě i nějakou tu louži na osvěžení a příjemně vyfunění jsme zde udělali čelem vzad, abychom se nechali vést zpevněnou cestou po Naučné stezce Lipno až k osvěžení u bezejmenné studánky, jejíž zajímavostí bylo to, že vodička z ní jen pozvolna kapala, přičemž někoho chytrého, zaplaťpánbůh, napadlo sem dát kyblík na odkapávající vodičku, takže zejména veličenstvo My, Celesta se mohlo řádně nabumbat a nikoliv jen jazykem lapat do vzduchu a lovit průběžné kapky vody. 🙂
Poté už jsme se naučnou stezkou spojenou s Lesní cestou Plískov nechali „unášet“ zpět k nám již dnes 2x známému rozcestí Svatá Marta a odtud stejnou cyklostezkovou cestou zpět až k naší věrné čtyřkolové boudičce, v níž jsme všichni mohli řádně rozjímat o dnešních zážitcích. 🙂
Na fotogalerii z tohoto jihočeského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka U Zeleného průseku
I o dnešní dosti teplé a sluníčkově výrazné sobotě 24.7. jsme vyrazili na takové kratší výletování, kdy jsme vyrazili ke středočeské obci Lány, kde jsme si střihli lesní procházkové kolečko v místním lese U Zeleného průseku.
Náš startovní bod jsme zvolili kousek od automoto silnice právě poblíž i samotnému rozcestí U zeleného průseku, odkud jsme se vpravovbokově nechali vést bezbarvou hliněno-kamínkovou lesní cestou, jež nás zavedla k lokalitě Hořkovec k místní hájovně (či co to bylo za stavení). Odtud jsme pokračovali dále opět sice po bezbarvé cestě, ale již svým povrchem asfaltové – naštěstí zde bylo dost chládku od lesního stromoviště, takže i pro naše trikolorní pacičky to bylo hezky schůdné a dokonce i po stranách cesty protkané možností se jít skrz neřízeně vzrostlý škarpový plevel, který nám, trikolorám až tak nevadil, osvěžit do více či méně tekoucí škarpové vodičky, což už nám zcela vůbec nevadilo. Nutno poznamenat, že jisté pasáže tohoto lesního moku, zvláště ty stojatější, byly pachově i chuťově přírodně ochucené, z čehož celkem „kvetli“ páníčkové, ale co by pro nás nestrpěli, hlavně že máme radost a jsme nežíznivé. 🙂
Z této asfaltky jsme se poté po chvilce odklonili na žlutou barvičku, jež dle zákresu v mapách měla procházet hezky lesem – bohužel jak už to v dnešní kůrovcové době bývá, byl zde v reálu již jen takový pololes, kdy vlevo lesní stromkové společenstvo bylo ještě zachováno, ale vpravo již byla vesměs vykácená planina. Ale což, i takto jsme to přes sluneční paprsky zvládli a dorazili zpět k naší čtyřkolové cestovatelské boudičce, kde jsme se již všichni těšili do jejího klimatizovaného chládku.
Na fotogalerii z tohoto lánského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Okolo Špalkové hory
V neděli 25.7. jsme se s páníčky vydali za výletováním pro změnu na Příbramsko k obci Slavětín, kde se naším zájem stalo lesní přízemí místní Špalkové hory.
Tento náš ťapking jsme odstartovali kousek nad obcí Slavětín u lesní cestní „rozdvojky“, kdy jsme si to zamířili doprava po typické lesní cestě, jež nás dovedla až až k rozcestí Pod Špalkovou horou, odkud jsme pokračující lesní cestou uzavřeli naše prochajdové lesní kolečko a navrátili se tak k naší věrné cestovatelské boudičce.
Sice jsme dnes nic extra zajímavého nezažili a ani nepotkali, tedy krom pár lesních jahod či paniččině snaze o nějaké to „houbobraní“, ale to nám nevadilo, důležité pro nás bylo, že jsme se mohli takto hezky všichni pospolu příjemně vyvětrat. 🙂
Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka k Líšnému rybníku
O dnešní slunečné a dost teplé sobotě 31.7. jsme nechtěli s páníčky zůstat jen tak zevlovat doma a vydali se zase na nějaký ten výletový průzkum naší zemičky. Tentokrát se naše výletové kroky uchýlily na Znojemsko nedaleko obce Hostim, kde jsme jsme podnikli prochajdu k Líšnému rybníku.
Naše putování jsme započali u automoto silnice mezi obcemi Hostim a Rozkoš, odkud jsme se po kamenité a nepříliš stinné Líšné cestě dostali až k samotnému rybníku Líšný, kdy jsme my, trikolory měly nejprve obavy, že nás k němu páníčci blíže nepustí, a to hlavně kvůli našim čuchometrovým schopnostem na kachny, ale jak hlavně panička viděla na našich projevech po přiblížení se k rybníku, na žádný kachnopach (resp. kachnopuch) to nevypadalo, takže se rozhodla nám důvěřovat a byly jsme k vodičce navolno vpuštěny. Vodičku jsme braly jako jakousi satisfakci za to, že jsme ráčily „strpět“ i dosavadní ťapking v teple a dost na sluníčku, takže nejprve jsme se rybník snažily skoro i vypít, načež moje maličkost poté neopovrhla a i ve svém „dámičkovém“ věku jsem si zašla plaváčkově sama od sebe zasportovat. Jáááj, to bylo osvěženíčko. 🙂
Milá Fanny na mne nejprve čubrněla, kde to jako jsem a co to dělám, chtěla se opičit, ale sama od sebe neměla odvahu vlézt do vody více jak po pupík. Jelikož panička chtěla kouzlo celkového osvěžení se ve vodičce osvětlit i milé Fanny, byla holka trošku dobrovolně/nedobrovolně šlajfkově navigována tak, aby se ráčila celá smočit, ale hlava zůstala nahoře. No upřímně řečeno, příliš z toho na větvi nebyla, místo kulturního plaveckého stylu tam sebou (nebo spíš okolo sebe plácala) jak kapr na souši, že mít sebou panička ještě i sprcháč, byla by zcela dokonale osprchována až do voňavé podoby. Je třeba ale zmínit, že mi Fanny pak na břehu po oklepání a několikerém vyždímání kožíšku v trávě či hlíně šeptla, že to celkové osvěžení je fakt bomba. Jako bych jí to neříkala, trubce – přece nebudu dělat něco co je nepříjemné či nestrategické. 🙂
Rybníkově dostatečně užity jsme poté s páníčky pokračovaly dále lesně kousek po modré barvičce, načež následnými napojeními se na bezbarvá lesní „zákoutí“ jsme se dostali zpět na dnes již známou část Líšné cesty, kterou jsme se nechali vést až k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme mohli všichni důkladně rozjímat o dnešních, hlavně rybníkových zážitcích. 🙂
Na fotogalerii z tohoto znojemského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.