Po Štědrém dni, kdy jsme se s páníčky dočkali v jeho večerní fázi i dárečkové nadílky od Ježíška, jsme nechtěli jen tak zahálet doma, lenošit a válet se a tak jsme vyrazili na výlet. Tentokrát jsme se vydali k obci Loučka u Vizovic a naším cílem byla část Naučné stezky Vizovické prameny.
Na začátku putování jsme po chvíli dorazili k telekomunikační věži s rozhlednou Doubrava, která však nyní nebyla přístupná (přístupná je jen od března do listopadu), tak jsme si jí alespoň prohlédli (panička uvážila, že by výstup na ní byl nad její odvahu), páníček se pokochal anténami na ní a já, jako správný telekomunikační pes jsem se u ní nechala i zvěčnit. Pak jsme putovali dál, ale bylo nám divné, co to poblíž slyšíme za zvláštní „krákorání“ (páníčkům to nejdřív připadalo jako vrána, ale přišlo jim divné: vrána v prosinci a nad lesem…), přičemž toto jednohlasné „krákorání“ se za chvilku změnilo v dvojhlasné až trojhlasné a páníčkům došlo, že to není „krákorání“ ale s hodně velkou pravděpodobností chrochtání divočáků. Takže jsme se pro jistotu a v rámci bezpečnosti raději otočili čelem vzad a udělali si neplánovanou bezcílnou procházku po lesních nenaučných stezkách směrem k naší „boudičce na kolečkách“.
Je škoda, že nám putování po trase naučné stezky moc nevyšlo, ale zase je lepší to „vzdát“ než zbytečně riskovat nepříjemnosti – těžko říct, co by na nás divočáci říkali, a také, co bych na ně říkala já. Ale určitě se sem zase někdy vydáme, abychom si stezku prozkoumali více a kompletněji a budeme doufám, že divočáci již zde pak nebudou. 🙂
 Telekomunikační pes 🙂 |
Dalších skutečně pár fotek z toho výletu naleznete ZDE.