Dnešního dne jsme se rozhodli, že naplníme naše březnové předsevzetí, kdy se nám tehdy na šumavské Trojmezí (neboli setkání hranic 3 států zároveň a to České republiky, Rakouska a Německa) nepodařilo dorazit (podrobněji zde) s tím, že milé Trojmezí pokoříme v tomto roce a proč ne právě zrovna dnes. 🙂
Náš výchozí bod byl stejně jako v březnu na rakouské straně Šumavy nedaleko vísky Oberschwarzenberg. Odtud jsme se vydali po hezky kamenitých cestách a cestičkách vzhůru, což bylo docela namáhavé, i když ne až tak moc fyzicky, nýbrž spíš pro mojí tříbarevnou hlavu, jelikož jsem při tomto musela řádně přemýšlet kudy, kam a jak budu ťapat, abych někam nezapadla jak trikolorní vlastenka, nebo někam nesklouzla apod. 🙂
Výstup vzhůru jsme zvládli za krásného počasí a parádních výhledů velmi dobře, přičemž na samotném Trojmezí bylo jiných turistů celkem požehnaně, takže se zde pomalu musela stát fronta na vyfocení se s hraničním mezníkem. A jak už to tak bývá, tak objektem focení jsem byla u páníčků já, čímž jsem u několika člověků vzbudila úsměv na tváři, když mne páníččci zvěčňovali na všech třech hraničních stranách mezníku. 🙂
A jelikož se nám nechtělo jít tou stejnou cestou dolů, vrhli jsme se ještě na výstup na nedaleký Plechý (nejvyšší horu Šumavy), kde bylo pořádně větrno, že jsem musela pořádně vyvažovat svou rovnováhu, aby mne to někam neodneslo. Zde jsme se chvíli pokochali krajem, dali si na chvilku pauzing a vydali se turistikově dál nějakými šumavskými cestami a cestičkami směrem k naší čtyřkolové boudičce.
Byli jsme velice rádi, že jsme to Trojmezí pokořili (přece nejsme žádná másla) a přišli jsme zde na to, proč se nám nám naše březnové putování zde nezdařilo – příčinou bylo pro nás zvláštní turistické značení hlavně na plochých kamenech, které v nánosu či návanu sněhu nemůže být patrné. Rakušané asi nepředpokládají, že nějací blázni tudy budou turistikovat v zimě, takže značky nejsou v tuto dobu viditelně zapotřebí. 🙂
A jelikož jsme si v Rakousku hezky užili chvilku času, neodolali jsme strávit chvíli i v Německu (aspoň na naší zpáteční cestě domů; nebudeme přece jezdit tou samou zpátky), tak jsme na chvíli nakoukli i tam, ale jak je známé a pravdivé, všude dobře, doma nejlépe. 🙂
Přesně na Trojmezí 🙂
Fotogalerie z tohoto trojmezného výletu je TADY.