O dnešním sobotním dni jsme se s páníčky rozhodli si zase trochu „zahorovat“ a tentokrát jsme si k tomu vybrali rakouskou stranu Šumavy, kde se naším cílem od rakouské vísky Oberschwarzenberg stalo Trojmezí, neboli setkání hranic 3 států zároveň a to České republiky, Rakouska a Německa. Bohužel však výlet úplně nedopadl podle našich představ, jelikož:
Páníček při plánování výletu neměl moc času přesněji zkoumat cestu, takže jsme se spolehnuli na navigaci a GPS. První „vadou“ na kráse našeho výletu bylo, že jsme měli do Rakouska jet přes přívoz, což jsme se ale až dozvěděli od navigace, když jsme dorazili do Horní Plané, kde se nacházel. A jelikož přívoz přes zimu nefunguje, museli jsme si pěkný kus Lipna neplánovaně objet. Pak jsme tedy již dorazili do Rakouska a zde jsme měli komplikace s tím, najít výchozí parkoviště, jelikož značení bylo nijaké. Dorazili jsme nejdřív na jiné místo, kde jsme mysleli, že je to správně, takže jsem si i já z „boudičky“ vystoupila a začala si pobíhat, ale za chvilku páníčci zjistili, že to ní to pravé ořechové, že musíme popojet ještě dál, což mne se nelíbilo a začala jsem odmlouvat se znovunastoupením na palubu, jelikož jsem se obávala, že toto „nic“ byla celá procházka. Pak jsme již tedy dorazili na správný výchozí bod a vydali se na turistiku. Bohužel rakouské turistické značení nás „hodilo přes palubu“, jelikož jsme na začátku potkali jen 2 „šipky“, takže jsme se snažili orientovat podle GPS a vyšlapaných stop. Měli jsme sice s sebou i mapku, ale ta neodpovídala realitě – na mapce byla značena např. 1 cesta a v reálu zde byly cesty tři. Jelikož zde bylo stále i dost sněhu, tak jsme se jím chvílemi hezky brodili a páníčci i chvílemi až po kolena nebo zapadli až po kyčle. Největší bžunda pro mne byla, když páníčci na několika místech, kde se pořád bořili, že nemohli udělat ani krok, lezli dokonce i po čtyřech – to jsem se je snažila hezky „proškolit“, jak se po těch čtyřech správně ťape. 🙂
Jelikož jsme pořád ťapali jinde, než jsme měli, zkusili se přitom 2x vydat někudy a 2x se odtamtud pokaždé vraceli zpět, protože cesta nevedla nikam kloudně dál, byly jsme nuceni výstup na Trojmezí i z důvod času vzdát, abychom se k „boudičce“ vrátili ještě za světla. Po cestě zpátky, jsme si všimli, když jsme míjeli jednu z turistických šipek, kolem které jsme prve procházeli, že si s ní nějaký vtipálek hezky pohrál, jelikož s ní šlo otáčet kolem dokola, takže šipka ukazovala jinam než měla a podle toho jsme šli. Na cestě zpátky dolů jsme také konečně potkali i turistickou značku, která značila cestu na Trojmezí. To brzo 🙂
Takže suma sumárum, našeho plánovaného cíle jsme nedosáhli, ale nevzdáváme to – nějaké Trojmezí nás přece nepokoří, takže se tam zkusíme vydat znovu třeba na jaře a podat si ho. 🙂
 Ve sněholouži 🙂 |
Pár fotek (a to bohužel doslova) z tohoto zahraničního výletu naleznete ZDE.