Ani o 1. listopadovém víkendu se nám s páníčky nechtělo jen tak lelkovat doma, tudíž jsme vyrazili zase za nějakým tím výletování. Níže se s Vámi opět podělím o to, kde a jak jsme se vyskytovali a jaké to bylo. 🙂
V sobotu 2.11. jsme výletově tentokrát zamířili na Mělnicko k obci Kokořín na takové vlastní procházkové kolečko. Kokořínsko jsme zvolili hlavně z důvodu, že zde vždy bylo hlavně lesně a celkově přírodně moc pěkně. Naším startem se stalo parkoviště pod Restaurací Kokořín, odkud jsme se po zelené barvičce vydali na kamenitý výšlap vzhůru směrem k rozcestí Podhradská cesta a po zelené stále dále hezkým podzimním lesem a mezi zajímavými megakameny až k rozcestí Na Panském. Odtud jsme se přebarvili na barvičku červenou, načež po chvíli ťapkání nás na trase čekala nečekaná překážka a to více než dvoumetrový železný žebřík směrem dolů. Bohužel jiná obchůzková cesta zde díky megakamenům a skaliskám nebyla možná, takže jsme žebříkový sestup museli s páníčky nějak vymyslet. A jelikož všichni nejsme žádná másla, samozřejmě jsme to dali. Jen doufáme, že nás nikdo odněkud nepozoroval, jelikož by to celkově bylo asi dost úsměvné. Řešení jsme vymysleli ve smyslu, že páníček slezl dolů po žebříku a my, trikolory zeshora vodítkově bržděny paničkou byly po boku megakamene se žebříkem paničkou „vrženy“ dolů do „jámy lvové“, kde nás svými rukami či celým tělem zachytával páníček, aby se nám nic nestalo a neměly jsme zejména hodně tvrdý dopad na pacičky. Vzájemná spolupráce nám šla velmi dobře, načež po absolvovaném žebříku nás čekal ještě mezibalvanový sestup po dřevěných vlhkých schodech, takže páníčci s námi měli opět plné ruce práce, abych někde neřízeně nesklouzly (dle páníčků bychom to celé řešily nejdřív činem a pak až o tom přemýšlely, což by nemuselo být zrovna zdravotně ideální). 🙂
Pak nás již na sestupu po červené barvičce čekalo jen občasné poklouzání se na bahýnku hezky pokrytém mokrým listím či přelézání nějakého toho pořádného spadnutého stromu přes cestu (u jednoho z nich se dokonce i páníčkům povedlo se hezky bahýnkově vyválet po zemi, ale naštěstí bez žádné úhony). Na závěr už nás čekal je průchod místním autokempem (kdy i dnes tu dokonce nějací autokempisti ještě byli) a posléze po autosilnici, kudy jsme se navrátili na náš start a mohli pak v naší cestovatelské boudičce rozjímat o všech dnešních zážitcích.
Kokořínské modelíny 🙂
Na fotogalerii z tohoto kokořínského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Naproti tomu v neděli 3.11. se naše výletové kroky vydaly na Kolínsko k obci Pňov – Předhradí na poklidnější ťapkání než včera a to na Naučnou stezku Pňovský luh. Zde jsme naše prochajdování započali na okraji obce u zdejšího rybníka, po jehož běhu jsme se levotočivě vydali po naučné stezce, jež nás po chvilce dovedla až ohradě s 2 koníky, kteří nás velmi zajímali (ale nějaký bližší kontakt s nimi nám k bezpečnostních důvodu nebyl raději od páníčků dovolen) a my všichni očividně zajímali i je (zkrátka byli zvědaví až na půdu). Následně jsme se ťapkavě ocitli na cestě podél řeky Labe, což se nám, trikolorám velmi líbilo – mohly jsme si zajít okusit labskou vodičku a porozhlédnout se, zda v řece neopruzují nějací opeřenci či jiní tvorové. Volnost podél břehu Labe nám však byla za chvilku ze strany páníčků zamezena a to na základě toho, že se nám s Fanny v jednom břehovém křoví povedlo vyplašit jednu srnku, za kterou jsme se následně i vydaly (já tedy trošku méně, ale milá Fanny s řádným nasazením), ale k potěše páníčků se nás povedlo +/- úspěšně odvolat a odchytit, přičemž z preventivních důvodů jsme pak již procházkovali jen šlajfkově omezeny. 🙂
Podél řeky Labe jsme následně natrefili pořádné vodní zdymadlo Velký Osek a též i stejnojmennou malou vodní elektrárnu, načež následným lesním průchodem po stezce jsme se přiblížili k obci Pňov, přes níž jsme si udělali drobný civilizační průchod, který jsme měli zpestřený možností pokochat se místní památným Oldříškým dubem (bohužel již padlým, ale i tak ceněným, jelikož měl přes sebe vybudovanou i „boudičku“ se střechou). No a naše dnešní ťapkání jsme následně zakončili pochodem po nebarevné cestě přes zdejší archeologické naleziště, kde my, trikolory se snažily hrabavě než něco archeologického nalézt něco myšího, a dostali se tak zpátky na náš start u rybníku.
Trikolory u vodního zdymadla 🙂
Na fotogalerii z tohoto kolínského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.