O dnešní sobotě se naše výletové kroky s páníčky odebrali na západ Čech ke Karlovým Varům na zdejší Naučnou stezku Příroda spojuje – sv. Linhart.
Naším startem se stal okraj Karlových Varů nedaleko železniční stanice Doubí, odkud jsme po zelené barvičce vyrazili vstříc rozcestí Na Doubské pěšině, odkud jsme pokračovali dál po zelené a zejména v ohledu na mne a dnešní dosti teplé počasí jsme měli v plánu zamířit ke zdejší studánce Tůňka, abych se zde osvěžila a i lehce ochladila, ale bohužel chyba lávky – ať jsme hledali, jak jsme hledali, žádnou studánku jsme nenašli. Asi se v tom teple už stihla vypařit. 🙂
Tak jsme se po jedné lesní cestě vrátili zpět na Doubskou cestu a tím i stezku naučnou, načež po chvilce jsme odtud odbočili na zdejší pozorovací lávku u Lučních rybníků, odkud jsme mohli pozorovat místní dančí stádo v oboře. Já se samozřejmě chovala slušně (jak taky jinak) a trochu k překvapení páníčků jsem dokonce neměla žádné splašené reakce, když tito kopytnatí domorodci byli přímo pod námi (holt nikam neutíkali, tak mne nemělo co dráždit). 🙂
Za touto lávkou jsme následně objevili takový hezký a volně přístupný rybníček, tak mne sem páníčci zavedli, abych se mohla osvěžit a také trošku ochladit aspoň své ťapičky. K velkému překvapení paníčků jsem je však pořádně vyvedla z míry tím, že jsem dobrovolně vstupovala dál a dál do rybníčku, až jsem se do něj i potopila a začala si samostatně užívat plavání. Prý neuvěřitelné. 🙂
Poté jsme se průchodem kolem Luční chaty a Podševcovské studánky dostali k druhé dnešní pozorovací lávce, odkud jsme měli pozorovat tentokrát místní stádo divočáků. Ty jsme však zahlídli hned za plotem hezky v chládku, takže lávkový přechod byl spíše jen procházkový než pozorovací.
Následně jsme cestou minuli Lesovnu Diana, já „našla“ pár dřevěných houbiček, načež kolem Památníku Kniha a Findlaterova obelisku jsme se dostali až mostku s výhledem na mezistanici zdejší lanovky Diana. A jelikož jsme byli již tak blízko, zašli jsme se podívat až k samotné horní stanici lanovky Diana, kde následně padlo rozhodnutí, že se všichni tři touto lanovkou necháme svézt. Pro mne to byla zase taková socializační novinka, jelikož to tady celkem i drncalo, tak jsem z toho byla trochu nesvá, ale po chvilce jsem si zvládla zvyknout, že to asi nebude až tak nebezpečné, když páníčci na to nijak nereagují. Na co si však musím postěžovat, byl dosti malý prostor v jednotlivých kupé. Jedno toto kupé bych optimálně viděla sama na sebe s maximálně mými páníčky, ale v dnešním reálu jsme se tam museli vejít my 3 a ještě dalších 5-6 lidí, takže celkem sardinkárna. Ale což, já si svůj životní prostor nenechám upřít (pohodlí musí být), takže se ostatní museli trošku přizpůsobit mne, přičemž páníčci mne ještě museli směrovat tak, abych já nesměrovala svůj klimatizovaný teplý vzduch včetně uvolňujících se slinných součástí na ostatní přítomné pasažéry, takže toto „odnesli“ jen mí páníčci (ale ti už jsou zvyklí a nějaký ten slint na kalhotech nebo noze je nemůže rozházet). 🙂
Takto jsme tedy dojeli dolů do dolní stanice lanovky a šli si zkontrolovat místní dění v rámci ještě probíhajícího Mezinárodního filmového festivalu 2017. Já jako trikolorní „hvězda“ jsem samozřejmě zamířila i ke Grandhotelu Pupp, kde však mají nějaké divné manýry – hvězdě mé velikosti neroztáhli ani červený koberec. Tsss… 🙂
I z tohoto důvodu jsme to tady jen zlehka okoukli, já se stala hvězdou aspoň pro pár tudy procházejících turistů, co si mne fotili, a jelikož tu bylo všude lidí jak psů (ale kromě mne žádný jiný pes na obzoru nebyl), vrátili jsme se zpět k lanovce a v obdobné sardinkovací pozici jako byl směr dolů jsme se nechali vyvézt opět vzhůru. 🙂
Od lanovky jsme si následně zašli zagastroturistikovat do zdejší občerstvovny pod rozhlednou Diana (Restaurace Diana), kde se mi moc líbilo, že jsem zdejší personál zaujala a průběžně mi snad všech těch 7 obsluhujících nabízelo možnost občerstvit v jejich mističce s vodou. Nejprve jsem se (samozřejmě) upejpala, ale když už mi to nabídl asi čtvrtý v pořadí, udělala jsem jim radost a z té jejich misky se fakt i napila (což skutečně nebývá zvykem, holt moje mistička je moje mistička). 🙂
Jakýmsi zpestřením u této občerstvovny byl fakt, že se zde po nějaké chvilce naší přítomnosti začali jen tak mezi stoly procházet zdejší 2 pávi, chvilku dokonce i stáli a provokativně koukali na mne či vyzobávali nějaké drobky zpod stolů. To bylo skutečně něco pro mne, byla jsem v tu dobu napružená jak luk (co tady mají co pobíhat takové velké „slepice“), takže si mne panička musela řádně držet, abych se za nimi nerozběhla a nešla si to s nimi vyříkat (je dost možné, že po mém případném zásahu by mohli mít v menu této občerstvovny na druhý den paví vývar). 🙂
Z druhé strany objektu restaurace jsme se pak zašli podívat ještě na místní minizoo v sestavě koníků, kozy a pašíků. Tito mne však nějak nezaujali, pořád jsem po očku sledovala, jestli někde nebudou provokovat ti zpropadení opeřenci. 🙂
Od rozhledny Diana jsme se poté vydali na ťapkání po modré barvičce, podél níž jsme minuli chatu Přátelství, chatu U Obrazu a chatu U Křížku a měli jsme v úmyslu prozkoumat místní rozhlednu Doubská hora (Aberg). Osud nám však v tomto nepřál, jelikož tato rozhledna je v současnosti veřejnosti nepřístupná. Vrátili jsme se tedy zpátky k chatě U Křížku a odtud jsme se po neznačených cestách dostali ke studánce Lesní vřídlo, která byla pro mne velmi chutná a osvěžující. Posléze jsme na Sovově cestě minuli dub Karla IV., jedli Jana Lucemburského, kapli sv. Linharta a též i pozůstatky zříceniny kostela sv. Linharta, načež jsme doťapkali až k samotnému turistickému centru sv. Linhart, kde jsme absolvovali druhou dnešní gastrozastávku (kafíčko už bylo prý pro páníčky celkem nezbytné). 🙂
Po zdejším venkovním relaxu v klidu přírody jsme to již po kousku naučné stezky a opět po zelené barvičce vzali zpět na naší dnešní startovní pozici a já v naší cestovatelské boudičce poté řádně rozjímala nad všemi, dnes absolvovanými zážitky. 🙂
 Trikolorní hvězda na MFF 2017 v Karlových Varech 🙂 |
Fotogalerie z tohoto karlovarského výletu je TADY.