Tuto neděli jsme se s páníčky vydali na Rokycansko k obci Těškov na vyvětrání se do zdejšího Přírodního parku Radeč.
Naším výchozím bodem se stal okraj obce, kdy jsme se po červené barvičce vrhli vzhůru do lesa, kudy jsme dorazili až k pozůstatkům hradu Radeč, přičemž nutno poznamenat, že pozůstatky jsou skutečně trefné označení, jelikož nevědět to, že to kdysi býval jakýsi hrad, člověk i pes by si myslel, že je to jen nějaká kamenná skála. 🙂
Zde jsme se mohli pokochat hezkými výhledy do dáli a poté jsme se kousek vrátili, abychom se napojili na barvičku zelenou, po níž jsme pokračovali až na vrchol Brno se zdejší telekomunikační věží, která svými anténami zajímala hlavně páníčka, že na ní pomalu mohl oči nechat. Ale zvládl se od věže po chvíli odpoutat a přes nezaregistrované minutí vrcholu Radeč jsme docupitali na Bílou skálu, kde bylo ještě hezčí výhledové místo než u bývalého hradu, a úplně to zde vyzývalo k nějakému tomu mému pózování. Museli jsme ale dávat celkem velký pozor, aby to náhodou někomu z nás někde neuklouzlo nebo já nelezla někam, kam nemám, jelikož místo bylo celkem ve výšce, a jedno uklouznutí by mohlo být dosti neveselé, což bychom opravdu silně neradi.
Po kochací zastávce na Bílé skále jsme se pak propletli po neznačené cestě až na zdejší cyklostezku a zde to začalo. A víte co? Začalo se tu ozývat z nedaleka hřmotné šramocení, z nepatrného poprchávání během chvíle byla nebeská zálivka jak z konve, takže jsme chtě nechtě museli přidat zdárně do kroku směrem k naší čtyřkolové boudičce, kdy nás stihlo doběhnout i zmiňované hřmění přesně nad nás, takže nic extra příjemného. Sprintovou chůzí jsme to všichni úspěšně a promokle zvládli a jak už to tak bývá, jen co jsme dorazili k boudičce, pršet náhle přestalo. Páníčci se obstarali svým náhradním oblečením zpátky do sucha, já se snažila alespoň trošku si svůj zmoklý kožíšek od vody vytřít v travnatém paloučku, ale času jsme na toto nezískali příliš mnoho, jelikož během chvilky začal dešťový slejvák nanovo, ale to jsme se již zvládli fofrem schovat do útrob našeho cestovatelského „oře“, kde nám bylo oproti venkovnímu prostředí o dost příjemněji. Počasí ve stylu „prší a bouří“ opravdu nemám zrovna v oblibě. 🙂
 Na Bílé skále 🙂 |
Fotogalerie z tohoto rokycanského výletu je TADY.