O dnešní dosti teplé srpnové sobotě jsme s páníčky vyrazili na okraj hlavního města Prahy a to na ťapkání do stromového stínu zdejšího Kunratického lesa (to, že je teplo, totiž neznamená, že nemůžeme hýbat svými chody). 🙂
Naším výchozím bodem se stalo rozcestí „U Dubu“ se skutečně pořádným a také i památným reálným dubem a po modré barvičce jsme kolem dřevěné mašinky, kterou jsem nemohla neprubnout, dorazili až ke zřícenině Nového Hrádku, resp. zřícenině hradu krále Václava. Tady pro mne nebylo nic až tak zajímavého, prostě zbytky nějakých zdí, hlína, písek a žádný stín, takže jsem uvítala, že jsme se zde nějak extra nezdržovali a vydali se z kopce dolů vstříc Kunratickému potoku, který byl pro mne mnohem zajímavější a kupodivu měl v sobě i dostatek krásně osvěžující vodičky. Podél Kunratického potoka, kdy naše ťapkání vypadalo jako již po několikáté tak, že páníčci šli po cestě a já hezky korýtkem potoka, jsme posléze dorazili po žluté barvičce na rozcestí U krále Václava IV., kde to bylo také zajímavé, jelikož zde měli hezkou občerstvovnu, jíž páníčci také vyzkoušeli, takže já se mohla chopit dočasné funkce jídlového dozoru (dočasné rozuměj tak, že do té doby, než bylo vše snědeno a vypito). Také jsme zde mohli zkouknout místní minizoo ve formě daňků. Ukázat se nám však přišel jen jeden z celého stáda – asi jsem ho upoutala já svou přítomností – ale jen přišel, kouknul, obešel dokola svou boudu a šel si zase po svých hezky do chládku – asi na nás neměll v tom teple příliš náladu. Nutno dodat, že já na něj taky ne. 🙂
Od „krále Václava IV.“ jsme poté pokračovali dál po žluté až k rybníku Labuť, který mne nejdřív kupodivu vůbec nezajímal a ani dokonce to, že v něm plavaly zvědavé kachny a labutě, avšak to byla asi nějaké chvilková „indispozice“ z tepla, jelikož po chvíli jsem se dostala do svého „normálu“, kdy jsem s vervou sobě vlastní chtěla všem těm opeřencům sdělit, co si o nich myslím. Bohužel (nebo bohudík) mne páníčci k bližšímu kontaktu ve stylu můj čumák versus kachní/labutí zobák nepustili a místo toho jsme pokračovali dále v ťapnožkování. Takto jsme po chvilce dorazili k druhé občerstvovně dnešního dne a to občerstvovně Za Větrem, která byla vskutku za větrem (dneska nefoukalo vůbec) a byla v parádním chládku, s krásně chladivou dlažbou a také i chutným, osvěžujícím zrzavým plzeňským mokem. 🙂
Odtud jsme to následně hezky ochlazení vzali dále po žluté barvičce až k metru Roztyly, kde jsme se „přebarvili“ na modrou, minuli jsme Velký altán a po „bezbarvých“ cestách jsme došli zhlédnout ještě i studánku Václavku. Nutno říct, že tedy trocha vody tam sice tekla (aspoň něco), ale přístup k ní byl tak pro jednoho psa velikosti mé „maličkosti“. Takže všichni ostatní (včetně páníčků), co se chtěli ke studánce dostat, museli hezky počkat, než já se studánky dosytosti nabažím. 🙂
No a odtud už jsme to přes rozcestí Kunratický les vzali zpátky k výchozímu „dubu“ a příjemně uťapkaní zamířili k naší nedaleko zanechané, věrně na nás čekající čtyřkolové „boudičce“. 🙂
 Slečna mašinfírová 🙂 |
 Jídlový dozor 🙂 |
Fotogalerie z tohoto pražského výletu je TADY.