Dnes jsme se s páníčky vydali tentokrát více za hranice a to na Slovensko k obci Súlov nedaleko Púchova na zdejší Náučný chodník Súlovské skály. Hned tedy na začátku nás mezi spoustou dalších zákazů na jedné ceduli upoutala i informace, že by sem neměli chodit pejsci. Nechápali jsme proč a „oprskle“ jsme i s mou maličkostí vyrazili na cestu. První polovina naší trasy byl výstup do pěkného krpálu přes skalnaté a kamenité cestičky, takže jsem musela i hezky průběžně přemýšlet, kudy bude nejlepší jít, aby to bylo nejpohodlnější. Ale ten výstup stál za to – nahoře nás čekaly krásné pohledy na skály, výhledy do kraje a i zřícenina hradu Súlov, do jehož zbytkových útrob se vydali jen páníčci, jelikož zbytkový vstup do hradu byl celkem krkolomný. Posléze páníčci prohlásili, že kdo bydlel na tomto hradu musel být blázen, chodit dobrovolně domů do takového krpálu. 🙂
Při pokračování po stezce od hradu pro změnu zase dolů jsme následně pochopili, proč sem neměli pejsci chodit. Na několika místech totiž byly železné žebříky pro možnost slezení mezi skalami, přičemž já se se žebříkem opravdu nekamarádím, takže páníčkové museli vymýšlet i cestu pro mne, abych to zdárně a ve zdraví zdolala. Ve volbě vhodných sestupů pro mne měli páníčci moji plnou důvěru a musím říct, že vybírali velice dobře, celkový sestup nebyl nakonec tak hrozný, jak to zprvu vypadalo.
Výlet k našim „bratrům“ se nám vyvedl moc pěkně, hezky jsme si zaturistikovali a já o tom všem následně pořádně a poctivě „přemýšlela“ v naší „boudičce na kolečkách“. 🙂
 Ve skalách 🙂 |
Fotogalerie z tohoto výletu na „Slovač“ najdete TADY.