Ač bylo dnešního dne mrazivo, s páníčky nám to zas až tolik nevadilo a udělali jsme si výlet ku Plzni na naučnou Sigmondovu stezku. Trasa stezky začínala u obratiště tramvají, z nichž jsem byla trochu vyjuknutá – ještě jsem nikdy tramvaj neviděla a nějak do teď jsem nepochopila, jak můžou jezdit na divných vrzajících kolech jen v takových železných drážkách. No nic, jen ať si jezdí jak chtějí, ještě že jsem do toho nemusela nastupovat. 🙂
Trasa stezky vedla tamním lesoparkem, v němž jsme potkali několik psích kamarádů – mj. 7-měsíční štěňátko berňáčka, s nímž jsme si hezky rozuměli, postaršího jezevčíka, který mne dal do latě, když jsem si ho chtěla očuchat asi ne dle jeho představ a pejska knírače, kterému jsem se nějak moc zamlouvala, že se mu ode k jeho paničce vůbec nechtělo a dokonce jsem si s ním dala i menší okružní sprintovací běh lesíkem a mám za to, že jsem byla rychlejší než on. 🙂
Bohužel však trasa naučné stezky byla dost divně značena, klasická turistická značka pro naučnou stezku zde nebyla vůbec, akorát jsme pořád všude potkávali žlutou turistickou značku, která však dle paniččiny GPS naučné stezce v dost místech neodpovídala, takže putování bylo spíše dle GPS navigace. Pravděpodobně asi tomu dotyčnému, kdo značení této trasy měl na starosti, došla barva, tak značil jen žlutou. 🙂
Měli jsme celkově minout 15 naučných zastavení, ale minuli jsme jich díky špatnému značení méně. Bylo zde „milion křižovatek“ se samým odbočováním někam kdovíkam, takže jsme byli spíše než ze samotné procházky unaveni z neustálé nutnosti hlídání a hledání správné trasy. Ale aspoň nás díky tomu „zmatku“ páníček pobavil svým (už trochu v zoufalství provedeném) zvoláním nad jedním naučným zastavením: „To se táhneme sem do toho krpálu nahoru jen pro to, abychom se dozvěděli, že se tu nacházejí šišky?“ 🙂
Jo a abych nezapomněla, na trase jsme míjeli i jeden rybník, v němž byly zase kachny. Chtěla jsem je prohnat, ale potvory uplavaly zase tak daleko, že jsem k nim nemohla (nebudu se přece namáčet) a byla tam ještě taková jiná větší bílá „kachna“, která na mne z dálky pořád „prskala“(dle paničky se jí říká labuť). Kdyby nebyla srab a ráčila se přiblížit, ukázala bych jí zač je toho loket. Otvírat si na mne zobák, to tedy ne. 🙂
 U kolomazné pece |
Galerii fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.