O dnešní sobotě jsme si s páníčky zavýletovali na Kroměřížsko k obci Kostelany na zdejší Spáčilovu naučnou stezku a nejenom tu.
Naše putování jsme započali u místního westernového městečka a Ranče Kostelany, odkud jsme se po červené barvičce vrhli vstříc právě naučné stezce, přičemž trefit se na tu správnou „červenou cestu“ byl chvilkami oříšek. Tam, kde jsme šli kolem koňských pastevních ohrad s ohradníky, to bylo jednoduché, horší to však bylo trefit se z volné louky do správné části lesíku, jelikož turistická značka nás čekala až právě v tom lesíku. Nu což, tak jsme si zahráli na turistické detektivy, ale jelikož jsme šikovní, zvládli jsme to a úspěšně se takto napojili na Spáčilovu naučnou stezku. 🙂
Na ní jsme minuli moc „hezky“ vyschnutou Klimešovu studánku, což zrovna mne fakt příliš nepotěšilo, ale toto „utrpení“ jsem si vykompenzovala o kus dál v parádní loužích a loužičkách přesně na naší cestě a své ochlazování jsem korunovala blaženým poťapkáním si v krásně mazlavém a trošku i hlubším bahýnku, takže jsem ze sebe dočasně vytvořila nový psí druh, jenž panička nazvala Bernský bahnitý pes. Nevím, co proti tomu páníčci měli, ten packový „make-up“ se mne osobně opravdu velmi líbil a možná kdyby páníčci jej vyzkoušeli na sobě také, třeba by změnili názor, ale tady by již bylo riziko, že by mi všechno to bahýnko spotřebovali na sebe, takže ještě že bylo tak, jak bylo. 🙂
 Bernský bahnitý pes 🙂 |
Po stezce jsme posléze dorazili ke Komínským skalám (Komínkům), kde jsem to patřičně prozkoumala za asistence paničky tak, abych ve svém průzkumném chvatu nezahučela někam ze skal dolů, načež následně jsme to odtud „střihli“ po červené barvičce k rozcestí Pod Kozincem, u nějž nám naše turistické ťapkání zpestřily zdejší zvědavé kravky, které jakmile nás spatřili, tak skoro celou dobu, co jsme šli podél jejich ohrady, šli pomalu jak husy a ne kravky za námi. Těžko říct, kdo z nás se jim líbil nejvíc. Že bych snad já? 🙂
Odtud jsme se následně vydali po modré barvičce přes rozcestí Sypčiny, hezky tekoucí studánku Pod Kozincem a rozcestí Zadní Březí až ke skalnímu útvaru Budačina, kde jsme mohli rozjímat v parádním lesním klidu a chládku, přičemž zde k hezkému chládkovému rozjímání celkem lákala zdejší úzká jeskyně, do níž mi však byl vstup páníčky odepřen (prý kdoví, co by tam bylo a co já bych tam vymýšlela), tak jsem se musela spokojit s klasickými „venkovními“ kameny. 🙂
No a z Budačiny jsme to již vzali po naučné stezce a modré barvičce zpátky k Ranči Kostelany. Tady zrovna začínala jakási slavnost pro veřejnost ve venkovním posezení, tak jsme se chvilkově také zapojili, já zde potrénovala vhodné způsoby chování při gastroturistice, seznámila jsem se i trošku zase s tím, co to je být „na koncertě“ (měli tu živou hudbu), sklidila asi 3 pomazlení od jiných návštěvníků, jaký jsem prý hezký a hodný pejsek. 🙂
Den to byl s páníčky strávený moc pěkně, ale po všech dnešních zážitcích jsem s nadšením uvítala své kufrové místečko v naší čtyřkolové boudičce, v němž jsem o všem dnešním mohla hezky v poklidu a odpočinkově porozjímávat. 🙂
 Western trikolora 🙂 |
Fotogalerie z tohoto kromeřížského výletu je TADY.