O dnešní první novoroční sobotě jsme si s páníčky pro tentokrát zavýletovali na Karlovarsko k obci Žlutice na zdejší Naučnou stezku sovy Rozárky.
Naše ťapkání jsme započali u mašinkové zastávky Záhořice, odkud jsme se po červené barvičce vydali podél říčky Střely na jedné straně a podél mašinkových kolejí na straně druhé vstříc již zmíněné obci Žlutice. Nutno poznamenat, že místy to byla cesta jak průchod džunglí (což třeba mne osobně v zásadě nijak nevadilo a měla jsem z toho i srandu) a též i cesta spíš pro plavce než pro chodce díky pořádným loužovým „rybníkům“ přes celou šířku cesty. 🙂
Přes Žlutice jsme si pak střihli civilizační procházku a to až ke zdejšímu nádraží, kde páníčci doufali, že by tam mohla být nějaká ta „bedna na kafíčko“ (rozuměj automat na kávu), ale ač zde byl velký vnitřní prostor pro čekající cestující, krom jedné chuděrky lavičky zde nebylo nic víc, natož nějaký ten automat. 🙂
Gastroturisticky jsme to tedy uvážili zkusit v nedaleké hospodě u nádraží. Avšak na základě většího dunivého, rádoby hudebního kraválu a kuřáckého puchu, nevyvětraného ani za toho cca půl roku, co se v gastromístech nesmí kouřit, se páníčci s ohledem na sebe samé a též i s ohledem na mne (rozuměj, že by asi nebyl problém s tím, že bych nemohla dovnitř, ale náš nabytý dojem by tu byl dost negativní) rozhodli si udělat „kafíčkový dýchánek“ o samotě na zdejší neobsazené venkovní zahrádce. Za sebe mohu potvrdit, že to byla asi dost dobrá volba. 🙂
Na okraji Žlutic jsme pak doťapkali k rozcestí Nevděk – odbočka a po kousku Naučné stezky Cesta za pověstí (na jejíž jiné části jsme již také byli, při připomenutí ZDE) jsme si došlápli až na vrch Nevděk se zdejší zříceninou hradu Nevděk, z níž jsme toho již opravdu viditelného moc neviděli. Odtud jsme poté zase po stezce sestoupili níže a to k rozcestí Hradský Dvůr, kde jsem měla tu čest se zdejšími zvědavými koníčky v ohradě (mne osobně ne že by tak zajímali právě ti koníčci, ale já byla mnohem zvědavější na ten jejich suchý chleba, který si pochroupávali – přístup k němu mi byl ale páníčky rázně zamítnut). 🙂
Následně nás na cestě čekalo zajímavé místo u studánky Žlutické Lurdy, načež odtud jsme již za tmavšího šera až postupně tmy doťapkali kopcovitým výstupem k rozcestí Nad Roklí a následně sestupem lesem a loukou (kdy na nás postupně „vykukovali“ i místní krásné dřevěné sošky houbiček a ksichtíků) zpátky na náš start s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂
 Trikolorní směrovka 🙂 |
Fotogalerie z tohoto karlovarského výletu je TADY.