| V sobotu 9.5. se tentokrát za hezky slunečného počasí naše výletové kroky vydaly na Jindřichohradecko k obci Kunžak na vlastní lesní procházkové kolečko poblíž vrchu Velký kopec. Naše ťapkání jsme započali na rozcestí Na Jitrách, odkud jsme se po zdejší cyklostezce vydali vstříc červené turistické barvičce. Při jejím dosažení jsme zde my, trikolory měly velkou radost z přítomnosti potůčku Struha, jehož vodičkou jsme naprosto bez váhání neopovrhly a při dnešním velmi teplém počasí jsme se tu tak krásně osvěžily. 🙂 Červená barvička nás posléze dovedla až k místní autosilnici, jíž jsme se úspěšně vyhnuli odbočením dále do lesa. Nutno ovšem poznamenat, že zdejší les nebyl lesem obvyklým, nýbrž lesem řádně vykáceným, tudíž pohled na něj byl spíše žalostným a bohužel nám všem neposkytl očekávaný příjemný lesní stín při dnešní sluníčkové aktivitě. 🙁 Posléze jsme již jen minuli a i vyzkoušeli hezké lesní posezení, nevědomky prošli i kolem samotného vrchu Velký kopec (v tom vykáceném prostranství nebylo ani poznat, že se zde nachází nějaký vrch) a minouc rozcestí Pod Velkým kopcem a Mostecké polesí s osvěžovací vsuvkou opět ve formě potůčku Struha jsme se navrátili na naši startovní pozici u rozcestí Na Jitrách, kde na nás již čekala naše věrná čtyřkolová boudička. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
| V neděli 10.5. jsme se tentokrát vydali výletově vyvětrat na Litoměřicko k obci Kamýk, kde se naším cílem stala část Naučné stezky Hlinná – Kamýk a její okolí. Naším výchozím bodem se stal třešňový sad kousek za obcí Kamýk, kde jsme však po našem příjezdu museli nějakou dobu posečkat schovaní v naší čtyřkolové boudičce, než se ráčila přehnat místní májová dešťová přeháňka. 🙂 Poté jsme se již vydali na ťapkání, kdy jsme se cestou mezi sady dostali až k historickému pomníčku jistého lesníka a jeho pejska, kde jsme ohleduplně porozjímali, načež pokračujíc dále po nebarevné lesní cestě jsme se napojili na samotnou naučnou stezku, jejíž příjemné stinné lesní trasy jsme se úspěšně drželi, přičemž posléze jsme se ze stezky odklonili na místní cyklostezku. Možná vás zarazí, proč jsme nepokračovali dále právě po té naučné stezce až na nedaleký vrch Plešivec, přičemž důvod je zcela jednoduchý a to: s kočárkem s minipaničkou bychom se tam těžko vyškrábali, tudíž jsme milému vrchu Plešivec zlehka zamávali aspoň z jeho přízemí. 🙂 V rámci cyklostezky, na níž jsme dnes naštěstí pro nás žádného cyklistu nepotkali, jsme měli tu čest i s moc hezkým vyhlídkovým místem do kraje, kde si naše “šikovná” panička potrénovala také své fotografické panoramatické “umění”, což se jí ve vztahu k mé maličkosti fakt teda nepovedlo – rozuměj, že při pořizování panoramasnímku jsem se do záběru paničce přišla také ukázat já osobně, přičemž výsledné foto radši komentovat nebudu, jelikož bych se musela velmi rozlobit, jak na té fotce vypadám. Podívejte se sami níže, prostě bléé… Po několika nutných pamlskových odpustcích za toto paniččino “veledílo” jsme následně pokračovali dále, kdy nás uvítala po cestě svou přítomností krásná kaple Narození svatého Jana Křtitele, kde jsme příjemně porozjímali za přítomnosti neodbytných lesních mravenečků, kteří nám, trikolorám, tak i páníčkům lezli všude možně, jako by nám naznačovali: šup šup odtud pryč. 🙂 Následně jsme si už jen poťapkali po kousku naučné stezky a odkloníce se na nám dnes již známou nebarevnou mezisadovou cestu jsme se navrátili na náš start k naší cestovatelské boudičce, přičemž nutno zmínit, že milí mravenečci pravděpodobně věděli, co dělají, že nás od kapličky “vyhánějí”, jelikož jen co jsme se naskládali na palubu, začalo opět hezky májově pršet, takže jsme to měli skutečně jen tak tak, aby z nás nebyly zmoklé slepice. 🙂 |
Paničky fotografické panoramatické “umění” 🙂
kaple Narození svatého Jana Křtitele
Na fotogalerii z tohoto litoměřického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.