Dnešní sobotní den byl velmi pestrý na zážitky. Nezvykle brzy jsme si museli o tomto víkendovém dni s páníčky přivstat, jelikož jsem se jela účastnit na Klubovou výstavu švýcarských salašnických psů do Zárybničné Lhoty u Tábora. Tentokrát jsem nastupovala ve třídě otevřené, kde se nás celkově sešlo 45 fen. Ač čekání na to, než přijdu na řadu, bylo docela delší, zvládli jsme to s páníčky dobře. Na výstavě jsem se setkala se svou ségrou Cassiopeou a bráchou Cortézem a také několika D-čkovými skorosourozenci Desree, Dakotou, Domenicem, Dolfim a Drixylem. U pečlivé rozhodčí Ing. Evy Procházkové jsem si vyběhala známku Velmi dobrá. Počasí nám vyšlo tak akorát, jen co jsme z výstavy odjížděli, začalo pěkně pršet.
 „Rodinné“ foto 🙂 |
Dalších několik fotek z výstavy naleznete ZDE.
Po výstavě se nám ale nechtělo přímo domů, tak páníčkové ověřili stav pršení na nějakém interneto-meteoradaru a vybrali výlet tam, kde by v době našeho příjezdu pršet extra nemělo. Naším „obětním beránkem“ se tedy stala Naučná stezka Školní podlesí – Hůrka nedaleko Putimi. Stezka vedla po cestách buď přímo v lese nebo mezi lesy a jelikož páníčci po minulém neúspěšném procházkovém houbaření neměli tentokrát s sebou žádnou houbařskou výstroj a výzbroj, zákonitě nacházeli hub dost, tudíž si houbařské vybavení museli provizorně vytvořit z věcí, co měli s sebou – prý tam přece ty houby nenechají. Mne nějaký houby nechávají chladnou, jsou mi fuk, ale když to páníčkům udělá radost, tak přitom budu klidně po tom lese pobíhat s nimi (a občas nějakou tu houbu svojí pacičkou pěkně nakopnu). 🙂
Po procházce jsme se jen na chvilku na kukandu zajeli podívat do do Putimi na kamenný most, přes který kdysi procházel Dobrý voják Švejk a za tímto mostkem jsme pak objevili i krásnou sochu na Švejkovu počest. 🙂
 Zátiší s muchomůrkami 🙂 |
Dalších pár fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.
A i tentokrát se následně konala páníčků gastroturistická vsuvka a k „prozkoumání stavu“ byla vybrána Středověká krčma v Písku. A byl to prý výběr vskutku originální – typická středověká krčma, s originálním chováním personálu skutečně jako kdysi, hosté byli oslovováni jako sedláci a selky, zde nejedlo a nepilo, ale žralo a chlastalo a pokrmy byly dělány přímo na ohni. Zážitek to byl prý parádní, akorát paničku napadlo, co by místní osazenstvo mělo za poznámky na mne, kdybych šla s páníčky dovnitř. 🙂