| Dnešní státně-sváteční den 17.11. jsme s páníčky oslavili zase nějakým tím výletem, kdy naše výletové kroky „zabloudily“ na Jindřichohradecko nedaleko Chlumu u Třeboně, kde jsme zacílili poblíž rybníka Medenice, do jeho lesního okolí. Naším startem se staly 2 člověčí samoty na větším okraji Chlumu u Třeboně, odkud jsme se vrhli na příjemné lesní ťapkání po cyklostezce, která se zde chvílemi jmenovala i Planiborská cesta či Diamantová cesta, načež takto jsme doťapkali až k rozcestí k U Obrázku, kde jsme se fakticky i s moc hezkým obrázkem setkali, přičemž následným odklonem na nebarevnou lesní cestu jsme dorazili až k rybníku Skalice, kde jsme lehce porozjímali, pokochali se a my, trikolory pro jistotu na šlajfkách jsme si i okusili zdejší vodičku (šlajfky byly prý jakási pojistka toho, abychom náhodou nevyčmuchaly a nepádily za nějakým tím vyděšeným vodním opeřencem, jež se klidně mohl schovávat a čučet skrytě na nás ve zdejším rákosí a jiném křoví a porostu). 🙂 Za rybníkem Skalice jsme poté udělali vpravo v bok a opět po cyklostezce (naštěstí bez cyklistů) jsme se navrátili zpět na náš start k naší čtyřkolové boudičce. Dle paničky však určitě stojí za zmínku skutečnost, že jak má maličkost, tak i milá Fanny jsme obě měly „svůj den“ a to s tom smyslu, že jsme po cestě stále hledali nějaká přírodní „aromata“, kdy zejména Fanny si s radostným válením nanášela tato „aromata“ na svůj zevnějšek, kdy už asi po třetí průběžné nanášce panička nevydržela a prohlásila: „Fannyno, přestaň se už konečně válet v těch h******, nebo pojedeš domů sama a vlakem!“ a páníček to dorazil tím, že: „A přidáme ti ceduli: Dopravte prosím do Vlašimi, smrdí!“ 🙂 Ovšem jak jsem již zmínila, ani moje maličkost se nenechávala zahanbit, přičemž válení pro mne moc nebylo (dle paničky se naštěstí neumím do těch „aromat“ tak trefit jako Fanny), takže za sebe jsem ponechané zbytky těchto „přírodních látek“ koštovala vnitřně. K tomu už páníčci neměli ani pomalu slov, jen panička ke mne zoufale utrousila: „Ty taky přestaň, nebo tím vlakem pojedete domů obě.“ 🙂 P.S. No a čím myslíte, že jsme nakonec jeli domů? Samozřejmě naší čtyřkolovou boudičkou, jelikož celé toto výletové dění korunovala po nastoupení na palubu naše mini-panička (asi nemusím detailně rozmazávat jak), takže naše trikolorní „dílo“ se v tom zcela ztratilo. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.