Tuto neděli jsme s páníčky vyrazili na vandr opětovně na Plzeňsko a to tentokrát k obci Dobříč za rozhlednou Radost a taktéž i na místní Jarovskou naučnou stezku.
Z okraje Dobříče, kde jsme si stanovili náš výchozí bod, jsme po neznačené lesní cestě docupitali až k samotné rozhledně Radost. Jednalo se o takovou roztomilou, dřevěnou, nepříliš vysokou rozhlednu, na níž jsem si s páníčky vystoupala též a omrkla zdejší výhledové možnosti. Celkem dobrý, ale čmuchání si na zemi je o dost zábavnější. 🙂
Od rozhledny jsme se poté z neznačené lesní cesty napojili u silnice na samotnou naučnou stezku, která nás provedla kolem přírodní zajímavosti a to originálně srostlého buku, poté i drobnou odbočkou jsme se dostali do lokality zaniklé obce Hýrovy hory, kde jsme jako pozůstatek našli jen 3 větší kameny, načež posléze jsme si doťapkali k hezké a udržované hájovně Třebekov. Odtud stezka vedla z kopce dolů k údajné zřícenině hradu Železnice, tak jsme na to byli zvědaví, o co se jedná, tak jsme aktivně sešli z kopce dolů až k jakémusi lesnímu jezírku, kde nás na údajnost zdejšího hradu Železnice odkázala jen naučná cedule, takže jsme velmi „potěšeni“ vyšli zase vzhůru do kopce k hájovně Třebekov a pokračovali stezkově dále. 🙂
Čekal nás zde průchod samotou Bělidlo, kde mne nejvíce zaujaly místní volně se pasoucí slípky, k nimž mne páníčci skutečně nechtěli pustit blíže (asi neměli chuť na pořádnou várku slepičí polévky) a narazili jsme zde i na zajímavé místní pojmenování „Údolí dutých hlav“– snad jsme tudy prošli bez jakékoliv „újmy“ a nestanou se z nás nějací ti dutohlavci (zatím jsme na sobě s páníčky nic takového nezpozorovali či si to nepřipouštíme). 🙂
Následně jsem se civilizačně socializovala přes obec Jarov, kudy jsme prošli zcela naskrz a kousek za obcí „vhupli“ zpátky do lesíka, kudy jsme se vrátili na náš výchozí bod a hezky vyvětraní jsme se shledali s naší věrnou čtyřkolovou „boudičkou“. 🙂
 Trikolorní kukačka na rozhledně Radost 🙂 |
Fotogalerie z tohoto plzeňského výletu je TADY.