Dnešního dne jsme si na pořad dne zvolili výlet zase do nějakých těch českých hor, přičemž tentokrát jsme vyrazili do hor Orlických nedaleko Deštného v Orlických horách do lokality vrchu Šerlich na zdejší Naučnou stezku Okolím Deštného.
Naším výchozím bodem byla Masarykova chata na pomezí českých a polských hranic, u níž foukal vítr jak hrom, že jsem měla co dělat, aby mi to neodneslo ouška, ocásek nebo i mne celou samotnou. Ale statečně jsem to zvládla a vybojovala. 🙂
Pak jsme již vešli do krásně zasněžených lesíků, kde vítr již naštěstí dost ustal, a já si do sytosti mohla užívat velkou radost za napadaného snížku, v němž mne nejvíce bavilo se brodit nebo v něm čuchat, co se pod ním ukrývá (dle paničky občas radši nevědět, co tam může být). 🙂
Cestou jsme potkali také i jiné turisty, kteří s sebou měli divný „kočár“ s mimčem, který mne málem zajel (rozuměj: mimčo na sáňkách), takže jsem se toho nejdřív lehce lekla, ale pak jsem zacítila, že sebou vezou i něco dobrého, a bylo po obavách – už jsem totiž zkušenostmi zjistila, že když jdou/jedou malé děti, většinou sebou mívají i piškotky a ty já tuze ráda. Chvilku to tedy vypadalo, že jsem průvodcem těch jiných turistů a ne průvodcem mých páníčků, ale pak jsem to uvážila zase zpět do normálu. 🙂
Z naučné stezky jsme posléze Pod Sedloňovským vrchem odbočili na modrou turistickou a různě vzrostlými lesíky jsme ťapkali zpět k Masarykově chatě. Nutno poznamenat, že sníh jsem si zde užívala taktéž naplno, největší zábava byla procházet pod zasněženými stromky a nechat z nich na sebe sníh padat – to jsem pak vypadala jak trikolorní sněhulák. 🙂
K Masarykově chatě jsme dorazili pěkně vyvětraní a vymrzlí, takže jsme si naplánovali teplé občerstvení v ní. Páníčci se byli nejprve zeptat, zdali k nim můžou vstoupit i se mnou, načež jsem prý byla vítána též, takže jsem si zase po nějaké době vyzkoušela gastrosocializaci (rozuměj slušné chování v gastrozařízení). A že mi to šlo docela dobře. U ostatních hostů jsem vzbudila docela zájem (panička slyšela z jejich povídání) a jedna paní z Polska si mne dokonce přišla i osobně pohladit. Mému kouzlu neodolal ani pan hospodský, který si mne v mezičase obsluhování zašel taky asi 2x pohladit, a dokonce jsem od něj dostala i horskou vodičku do mističky a i jen tak něco dobrého malého z kuchyně. 🙂
 Česko-polské pomezí u Masarykovy chaty 🙂 |
Fotogalerie z tohoto výletu do Orlických hor je TADY.