Procházka u Třebíčka
Datum výletu: sobota 4.2.2023
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Českobudějovicko, poblíž obce Třebíčko u Trhových Svinů
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Ač to u nás není úplně zvykem, dnes jsme si střihli zcela stejný vlastní lesní okruh v Panském lese, kde jsme se již vyskytovali loni v červnu (konkrétně 18.6.2022), pro připomenutí ČTĚTE ZDE.
Oproti naší letní přítomnosti naše nynější zimní přítomnost skýtala následující rozdíly:
- bylo zde poměrně zimně, takže páníčci oproti létu museli být celkem oděvově nabaleni, aby nebyli zmrzlí jak rampouchy. Já tedy taky měla trochu přirostlý kožíšek na toto období, ale u mne to není až tak složité – já prostě vystoupím z cestovatelské boudičky a jdu, zatímco páníčci se tam musejí crcat s těmi jejich různými hadry a hadříky. 🙂
- v létě tu byly zejména pro mou trikolorní maličkost suprové osvěžovací louže, dnes jsme po cestě měli louží o dost více díky sněhové oblevě, takže naše (zejména tedy páníčků) ťapkání bylo jakýmsi přemýšlecím rébusem, kudy nejlépe jít, aby neutopili kočárek s minipáníčkem, minipanička se v těch loužích celá nevykoupala a nenabrali si do bot nějaký ten studený vodní „suvenýr“. 🙂
- ve sluníčkově stinných částech cesty jsme byli nyní obdařeni i ledovatým či sněěhově omrzlým povrchem, takže zejména v částech, kdy se šlo trochu z kopce to měli páníčci takové zajímavější, aby si zde nedobrovolně po náhodném skluzu nesedli na zadky či aby kočárek v minipáníčkem v případě nějakého skluzu nejel před námi napřed. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Jak jste možná už vytušili z našeho výletového „deníčku“, páníčci se neradi vracejí na místa, kde už se bylo, a ještě méně raději na zcela shodné trasy ťapkání, ale prozradím vám k dnešku jedno tajemství – na tento ťapkací okruh z loňska zcela zapomněli a naši přítomnost zde již z minulosti si vybavili až na místě samém, kdy skoro na milimetry přesně na stejném místě zaparkovali naši cestovatelskou boudičku, vystoupili z ní a rozhlédli se kolem sebe. Ale pšššt, neříkejte to nikde nahlas, jako byste o tom nevěděli. 🙂
Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Naučná stezka Na Amálii
Datum výletu: neděle 5.2.2023
Cíl výletu: Středočeský kraj, Rakovnicko, poblíž obce Hředle
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní prochajdové vyvětrání se jsme započali mezi poli kousek za obcí Hředle poblíž rozcestí Altán Amálie – odbočka, odkud jsme se krásně blátivou polně-lesní cestou po kousku červené barvičky vydali na začátek zdejší Naučné stezky Na Amálii. Zde nás přivítala první naučná cedule, jež nás mimo jiné informovala o tom, že další trasa je vhodné jen pro fyzicky zdatné turisty. Když jsme viděli na cestě ty silně nerovné, lesní technikou vyježděné a do toho ještě zmrzlé „koleje“, na chvilku nás (teda hlavně páníčky) s ohledem na kočárek s minipáníčkem napadlo, že zde asi náš výlet skončil, ale jelikož nejsme žádná másla a i kočárek lze místy ručně poponést, pokračovali jsme naučně dále, kdy jsme průchodem kolem hezkého vyhlídkového místa dostali až k rozcestí Amálie, kdy jsme si zde zašli, resp. do menšího kopečka vyběhli okouknout zdejší altán Amálie – dle mého dojmu dobrý, prostě takový „proděravělý domeček se střechou. 🙂
Odtud jsme stezkově pokračovali dále až k turistickému přístřešku pod Amálií s další vyhlídkovou možností, načež odtud jsme se zase trošku vrátili, abychom zde zhlédli a páníčci si i naučně početli o Pomníku pilota por. Stopky. Následně nás měl čekat realitivně příjemný sestup po kloudné lesní cestě, ale jak by to v našem případě mohlo dopadnout jinak, než že zde bylo hodně vykáceno a nějaká turistická cesta tu byla (snad jen zatím) všem ukradena, takže náš lesní sestup byl ve smyslu prodírání se doslova a do písmene mezi větvemi, pařezy, jehličím a vyježděnou hlínou, takže jsme všichi museli řádně zapojovat naše mozkové závity, abych někde nečekaně nesjeli našimi prdelkami dopředu nebo rovnou přímo dolů na zem nebo pařez. 🙂
Po překonání této „vtipné“ pochodové vsuvky jsme si (bláhově) mysleli, že to bylo vše a už bude jen poklidně, ale chyba lávky. Následný kopcovitý výstup byl pro změnu ve formě bahenno-kamenitého vymletí vodou, takže se (hlavně páníčkům s kočárkem) šlo, jak když nešlo, resp. šlo, ale s funěním, jak když s námi jde ještě nějaký medvěd nebo tak něco. Pak už jsme se úspěšně ocitli u červené turistické barvičky, jež nás dovedla zpět k prvotní ceduli, která nám už na začátku hlásala, že to tu je jen pro fyzicky zdatné (fakt jsme netušili, že bude mít až takovou pravdu) a následně jsem pak už docupitali opodál k naší věrné čtyřkolové booudičce, do níž jsme se fakt už celkem těšili, i když těžko říct, jestli i tak i ona na nás, když jsme k ní dorazili i pěkně blátivě obdaření. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány, výše uvedené by mohlo stačit. 🙂
Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Naučná stezka Vysoké Mýto – Přírodní okruh
Datum výletu: sobota 11.2.2023
Cíl výletu: Pardubický kraj, Ústeckoorlicko, na okraji obce Vysoké Mýto
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnes jsme naše výletování odstartovali hned u břehu rybníka Chobot (hned u rozcestí Chobot – rybník), kde jsme hned po příjezdu byli dost udiveni, že ač byl tento rybník pokryt ledovou vrstvou, tak s ohledem na venkovní teploty již několik dní po sobě nad nulou, zde bylo nemálo odvážlivců, kteří se po na něj odvážili vstupovat a klouzat, a to jak jen na okraji, tak někteří cvoci až i k půlce. Jo, a nebyli to jen nějací dorostenci, ale i dospěláci a trošku v dálce i nějaká madam klouzající jak sebe, tak i svého cca 2 letého dvojnožce na bobech. Fakt cvoci, já jsem se tam neodvážila stoupnout ani jednou svojí packou na okraj…
Odtud jsme se ťapkajíc vydali po Naučné stezce Vysoké Mýto – Přírodní okruh po střídavě bahnité i nebahnité cestě podél břehu rybníka Chobot, kdy jsme si to takto doštrádovali až k jeho „setkání“ s rybníkem Malý Chobot, mezi nimiž jsme si udělali malý lávkový přechod a obloukovým obejitím Malého Chobota a lesní rovinkou jsme dorazili až k rozcestníku Bor – rozcestí. Zde jsme udělali vlevo v bok a po rovinkové trase naučné stezky bez naučných zastavení a lehkým míjením zdejších cyklistických trailových tratí po stranách (tedy spíše po pravé straně), kdy (naštěstí) se zde žádní rychlo-cyklo-cvoci neproháněli, jsme se přiblížili do vysokomýtské civilizace a její ulice Vinice, kudy jsme si udělali lehký silniční a mezidomkový civilizační průchod, čímž jsem se navrátili na náš start u rybníka Chobot, kde už se nyní nikdo neklouzal, a zakončili tak naše dnešní prochajdové „kolečko“ zpátky u naší cestovatelské boudičky. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto ústeckoorlického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Hořovic (lesopark Dražovka)
Datum výletu: neděle 12.2.2023
Cíl výletu: Středočeský kraj, Berounsko, u obce Hořovice
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Naše dnešní vycházkové výletování jsme započali u automotosilnice kousek za Hořovice (směrem na obec Podluhy), odkud jsme se vrhli po zpevněných cestách kochat přírodními krásami a lesním klídkem do zdejšího lesoparku Dražovka, kdy jsme si zde udělali takovou vlastní ťapkací „osmičku“, přičemž jsme zde zvládli postupně minout rybník Velká Dražovka, po kousku cyklostezky se přiblížit zase k jiné automotosilnici, abychom se levotočivě a lehkých kopcovitých výstupem dostali přímo až na zdejší vrch Dražovka, jehož přítomnost zde demonstrovala oficiálně jedna hliníková tyčka zabodnutá do země a neoficiálně, ale mnohem zajímavěji několikero poskládaných megašutrů k sobě, které dohromady tvořili hezkou prolejzačku a přelejzačku, což se líbilo jak mé trikolorní maličkosti, tak samozřejmě i naší minipaničce. 🙂
Odtud jsme se posléze dalším ťapkáním přiblížili doslova co by kamenem dohodil k hořovické civilizaci, resp. její Lesní ulici, abychom se po chvilce ocitli na krásném lesním dětském hřišti, z čehož měl největší radost hádejte kdo? No jasně, naše minipanička. Mezitím, co ona si za dohledu páníčků zkoušela různá ta houpadla, točidla či prolejzadla či mezi nimi pobíhala, já si zvládla občíhnout okolí, jestli tu někde náhodou někdo nezapomněl něco dobrého od svačiny (jako naschvál fakt ne) a do toho jsem si zde stihla přečíst i dost „místních novin“ od mých čtyřnohých kolegů a kolegyň, co se zde vyskytovali přede mnou. 🙂
Pak už jsme udělali hřišti pá pá a po nedalekém napojení se na zdejší část cyklostezky jsme se navrátili na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme mohli všichni hezky rozjímat (zejména já a minipanička), jakými dojmy a zážitky jsme dnes byli obdařeni. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: Ač nás již na začátku přivítala cedule, co se v lesoparku Dražovka smí a nesmí, kde i mimo jiné bylo výslovně napsáno o zákazu volného pobíhání nás, chlupatých čtyřnožců, tak mne páníčci nenechali na „holičkách“ (rozuměj plně jen na vycházkové šlajfce), ale kde to šlo, ponechali mi volnost pohybu pod jejich dozorem, takže se vlastně o žádné volné pobíhání nejednalo a nic jsme neporušovali… 🙂
Na fotogalerii z tohoto berounského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Dětská naučná stezka Vrchbělá
Datum výletu: sobota 18.2.2023
Cíl výletu: Středočeský kraj, Mladoboleslavsko, poblíž obce Bělá pod Bezdězem
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní venkovní aktivní odpočinek jsme odstartovali na parkovišti v lokalitě Vrchbělá, odkud jsme se vrhli hned na trasu Dětské naučné stezky Vrchbělá, která zároveň procházela i v rámci zdejšího inline a cyklo parku (sportovně-rekreační areál Vrchbělá), kdy jsme se hned na začátku u první cedule dočetli, že my, čtyřnožci zde můžeme být leda na vycházkových šlajfkách. Toto však páníčci hned uvážili trošku opačně, jelikož toto nařízení je pochopitelné v normální rekreačně-turistické sezóně, kdy je zde určitě dost nacvaknuto a provoz na kolech a kolečkách poměrně hustější, takže si zde moje maličkost mohla hezky pobíhat tam a zpět, doleva i doprava podle mé chuti, jelikož široko daleko krom nás nebylo ani živáčka – aby taky jo, když bylo pod mrakem, chvilkami z nebes spadly i nějaké ty kapky a občas tu i hezky zafoukalo. 🙂
Trasa vedla po klikaté asfaltce s vesměs lesní porostem okolo, kdy jsme cestou potkali několik odpočinkových altánků a doťapkali si až k místní rozhledně Vrchbělá. Do jejích výšin se výhledy z ní vrhla prozkoumat panička, zatímco moje trikolorní maličkost v přízemí rozhledny hlídala jak páníčka, tak i ty naše člověčí mrňata. Jak pak po sestupu panička sdělila, tak výhledy moc hezké, ale fičelo tam nahoře jak blázen, takže měla obavy, jestli vůbec sejde zdárně dolů, jak se to tam všechno lehce kolíbalo. 🙂
Od rozhledny jsme pak zamířili na vrchol dnešního výletu pro minipaničku, a to na zdejší parádní a originální dětské hřiště a následný zookoutek s kozami, ovcemi či pštrosi. Mne samotné byl vstup jak na hřiště i do zookoutku zakázán, což jsme zde s páníčky pochopili proč, takže jsem si s páníčkem dopochodovala zpátky na náš start k naší cestovatelské boudičce, kterou jsem tam posléze chvíli řádně hlídala, než ta moje smečková sebranka přijde také – panička si totiž musela řádně zablbnout na tom hřišti, pak se všichni mrkli na to tamější zvířectvo, načež pak ještě občerstvovně „zaparkovali“ ve zdejší restauraci Krmelec, aby se zde trochu nakrmili. Doufám, že někdy příště a v brzku budu moci jít do nějaké občerstvovny s nimi, jelikož poté co se občerstveni navrátí také do našeho cestovatelského oře a já můžu jen svým čuchometrem analyzovat, co si sami dopřáli do tlamiček, není to to úplně snadné nemít také na něco chuť nebo rovnou hlad. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Naučná stezka Milín – Vrančice
Datum výletu: neděle 19.2.2023
Cíl výletu: Středočeský kraj, Příbramsko, poblíž obce Milín
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnes jsme náš ťapking započali u automotosilnice kousek za Milínem (směrem na Vrančice), odkud jsme se po zpevněné lesní cestě nechali unášet trasou zdejší Naučné stezky Milín – Vrančice, kdy jsme trasu měli chvilkami terénově velmi dobrou a jinými chvilkami terénově „zajímavější“ (rozuměj bláto, vyjeté lesní koleje, spadané chrastí, větve a větvičky apod.) – ale toto nás fakt nemůže nijak rozházet. 🙂
Z lesní cesty jsme si posléze dali takový polně-luční pochod (kupodivu tato trasa byla o dost lepší než za „zajímavější“ lesní), načež při dojití až k automotosilnici Milín-Vrančice, jsme se chytli žluté barvičky a krátkým silničním pochodem jsme si to doštrádovali až k přílesní pravotočivé odbočce, kde jsme lesně pokračovali krokově dále kolem nedalekého rozcestí Pod Vrančí, a odtud pak již jen po kousku modré a zase žluté zpět na naši startovní pozici.
Sice jsme dnes, krom několika naučných zastavení či naučných „pexes“ nic jiného zajímavého nepotkali, ale to nám až tak nevadilo, vždyť i jen samotná příroda je parádní. 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u zámku Vysoká u Příbramě
Datum výletu: sobota 25.2.2023
Cíl výletu: Středočeský kraj, Příbramsko, na okraji obce Vysoká u Příbramě
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Začátek ťapkání na parkovišti na okraji obce Vysoká u Příbramě, odkud jsme se po pár krocích ocitli v zámeckém parku u zámku Vysoká u Příbramě, kde jsme hned na začátku byli cedulově upozorněni, že čtyřnozí chlupáči i nechlupáči mohou být jen na vodítku, přičemž zároveň tento pokyn byl i někým fakt chytrým přeškrtnut, takže jsme si to vyložili tak, že je zde má přítomnost ve volném, ale určitě slušném chování možná (beztak zde nebylo ani živáčka, takže jsem fakt nemohla někoho nijak ohrožovat, že bych ho nedej bože sežrala). 🙂
Zámeckým parkem jsme se oproti původnímu plánu prošli jen po hlavní rovince, jelikož jsme zde pak narazili na zamčená průchodová vrata, tudíž jsme se lehkou oklikou kolem Památníku Antonína Dvořáka a samotného zámku Vysoká u Příbramě vrátili ke vstupní bráně, od níž jsme se vydali doprava a udělali si zde takové vlastní křivolaké lesní kolečko, kdy jsme cestou nepotkali nic extra zajimavého, krom jedněch pejskařů s jedním pidihafanem, kteří se však brzy ztratili z našeho dohledu i trasy, takže jsem měla i nadále volné pole pobíhací volnosti, abych „náhodou“ neměla psí svačinku. 🙂
Takto jsme se opět příblížili k oplocenému areálu zámeckého parku, kdy jsme při průchodu podél narazili i na nijak značenou, ale dost se pro nás hodící vstupní branku (jinak bychom museli jít dále až na okraj obce Vysoká u Příbramě a pak silničním pochodem na „naše“ parkoviště), takže jsme si zde střihli již dost z předtím známý průchod zámeckým parkem po hlavni asfaltkové rovince až na naši startovní parkovišťovou pozici s naší čtyřkolovou boudičkou.
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
Procházka u Kardašovy Řečice
Datum výletu: neděle 26.2.2023
Cíl výletu: Jihočeský kraj, Jindřichohradecko, kousek za obcí Kardašova Řečice
Trasa ťapkání a co jsme potkali/minuli:
Dnešní větrací ťapking jsme zahájili kousek za židovským hřbitovem v Kardašově Řečici, a to na zpevněné mezipolní cestě na břehu Obecního nového rybníka. Odtud jsme se vydali po místně zvané Zrádné cestě směrem k lesu, kdy jsme se z ní po chvilce pravotočivě odklonili a lesní klídkem jsme si doťapkali až k hlavnímu bodu dnešního výletování, a to Pomníku T.G. Masaryka z roku 1926 (pomník připomíná 76. narozeniny prezidenta T. G. Masaryka) a i místní studánce Masarykův háj. Zde jsme lehce pobyli a porozjímali, načež poté jsme pokračovali lesně dále nejprve po pokračující rozumné terénové cestě, kterou jsme pak „vyměnili“ za méně rozumnou (rozuměj lehce bahnitou, jehličnatou a kořenově hrbolatou). Takto jsme si doťapkali kolem několika křížků až na okraj lesa, kde nás zastihlo nejdřív velice pěkné sněžení s pořádně velikými sněhovými vločkami, což se nejvíce líbilo jak mé trikolorní maličkosti, tak i naší minipaničce, načež po výstupu z lesa do mezipolního prostoru, už to sněžení nebylo tak příjemné, jelikož zde začala i pěkná fujavice, která ty „krásné“ vločky šlehala nekompromisně přímo do obličejů a čumáčku. Takže nadšení se o dost snížilo, chvilkami jsme šli skoro jak v bílé tmě s nosy zamířenými přímo k zemi, ale po chvilce tento nepříjemný nečas ustal a my tak pořádně vyvětraní se navrátili k naší cestovatelské boudičce u Obecního nového rybníku a všichni jsme se těšili do jejích teplejších útrob. Proč asi? 🙂
Jiné, za zmínku stojící poznámky: nezaznamenány. 🙂
Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.