Dnes jsme se „pro změnu“ oproti včerejšku vydali opět vstříc tomu bílému studenému nesmyslu, kterému se normálně říká sníh, přičemž dnes jsme si s páníčky na paškál vzali hory Jizerské s obcí Bedřichov a zdejšími 2 naučnými stezkami Lesy Jizerských hor a Černá Nisa (neabsolvovali jsme je celé, ale vždy jejich nějakou část, nebo se nám střídavě prolínaly). 🙂
Naše putování započalo u loveckého zámečku Nová louka, odkud jsme se vydali na cestu pěkně lesem, kde jsem důkladně prozkoumávala všechno možné zasypané troškou snížku, až jsme dorazili k dřevěnému chodníčku, který vedl mezi rašeliništi a hlavně nad nimi. Zpočátku to vypadalo, že budu držet trasu po chodníčku samostatně volně, což jsem si pak ale nechala projít hlavou a uvážila, že pohodlnější by mohlo být ťapkání mimo chodník a to přímo po povrchu rašeliniště, což se páníčkům řádně nelíbilo (nechtěli ze mne mít rašelinu), takže jelikož mi to „samo“ několikrát odbočilo mimo chodník, páníčci si mne museli vodítkově pojistit. A já moc dobře věděla, proč se mi po tom chodníku jít nechtělo. Chodník byl totiž zbudován z prken, mezi nimiž byly mezery (i když pravidelné), takže jsem se musela pořádně soustředit, aby mi kroky paciček vyšly přesně na ta prkna a abych nechtěně nevklouzla ťapkou do nějaké té mezery, což by bylo značně nepříjemné. A jelikož ten chodník měl asi kilometr, celkem mne ta nutnost pořádného soustředění zmohla. 🙂
Za tímto divným chodníkem jsme poté nalezli studánku s pořádnou pařezovou miskou, která byla stále plněna, takže jsem se tu řádně vodně posilnila po absolvovaném chodníkovém výkonu, pokochali jsme se pohledy na přehradu Bedřichov včetně její hezké hráze a meteorologické stanice a mezilesním ťapkáním jsme cupitali zpátky na náš výchozí bod k loveckému zámečku. V mezidobí tohoto ťapkání jsem si v lese našla také kamaráda klacíka, s nímž jsem si hezky vyhrála (rozuměj okousala ho) a chvíli to vypadalo, že si ho budu chtít jako suvenýr odnést a i odvézt sebou domů. 🙂
Hezky vyvětraní a lehce vymrzlí jsme výlet zakončili (resp. páníčci, já již spokojeně hlídala v naší čtyřkolové boudičce) právě v loveckém zámečku v tamní občerstvovně u horské dávky horkého čaje na zahřátí (horskou dávkou rozuměj půllitrový hrnek) a po hezky klouzavých cestách jsme se vydali zase domů (na ta auta by občas neškodilo vymyslet buď lyže nebo i brusle). 🙂
 Nad rašeliništěm 🙂 |
Fotogalerie z tohoto jizerskohorského výletu je TADY.