Letošní babí léto jsme během září a října s páníčky úspěšně strávili hlavně houbobraním, kdy jsme se ve většině případů vydali nejprve na klasické výletování, které jsme pak pozměnili právě na to houbobraní. Dle páníčků tam prostě ty houby nebylo možno nechat. Moc tomu nerozumím, houby nejsou nic pro mne, ale když jim to udělá radost, tak proč ne. 🙂
Takže naše strávená výletová houbobraní lze shrnout následovně:
1) Zahradní houbobraní na Vysočině – 24.10.2017
Tohoto dne jsme se zajeli jen tak na návštěvu podívat za „dědečkem a babičkou“ na Vysočinu, kde jsme při pochůzce po jejich zahradě objevili místo s několika pořádnými a zdravými hřiby, takže páníčci si vypůjčili zdejší košíček, a šlo se „žnout“. Jak už jsem zmínila, mne jsou houby cizí, jen mne zajímalo, co to tam ta panička pořád v té trávě odřezává, takže jsem se jí několikrát snažila jít pomoct, což se však neshledalo se zájmem – prý bych všechny houby rozkopala nebo rozšlapala. Tss… Když o mne tedy nebyl zájem, šla jsem si zkoumat něco dalšího po svém a to, zda nezůstaly na zemi spadnuté ještě nějaké třešně (a to bohužel nezůstaly). 🙂
 Trikolorní houbařka 🙂 |
2) Houbobraní ve Slepičích horách – 1.10.2017
Tuto neděli jsme se s páníčky vydali na jih Čech na Českokrumlovsko k obci Kondrač, kde jsme měli v plánu ve zdejších Slepičích horách absolvovat Naučnou stezku Krajinou humanity. Tento plán jsme ale po chvíli změnili právě na houbobraní, jelikož houbových úlovků zde páníčci začali i jen podél cest nacházet poměrně dost, takže se společně se mnou vrhli i více do lesa a sbírali, sbírali a sbírali až celkově nasbírali 4 plné tašky těchto „nepoživatelností pro mně“. Přepravu tohoto houbového úlovku páníčci původně zamýšleli tak, že jej umístí a zabezpečí v mém kufrovém prostoru, čemuž jsem ale sdělila razantní NE – nebudu se přece nechávat utiskovat nějakýma houbama, takže tašky s houbami byly v rámci páníčkovic zájmu o jejich kloudné přežití přemístěny v naší cestovatelské boudičce jinam, mimo můj dosah. 🙂
 Houbařka Celesta 🙂 |
Vskutku stručná fotogalerie z tohoto jihočeského výletu je TADY.
3) Naučná stezka Klostermannova – 8.10.2017
O této neděli jsme se si s páníčky pro změnu zavýletovali na Strakonicko k obci Štěkeň na tamější Klostermannovu naučnou stezku. Naším startem bylo centrum této obce, odkud jsme se po naučné stezce vydali vstříc loukám a lesům. Žádné naučné informace jsme po cestě nepotkali, zato jsme ale opětovně míjeli spoustu jedlých houbiček, takže se páníčci vrhly opět na disciplínu houbobraní a to jak přícestní, tak i vnitrolesní. A právě v jednom tom vnitrolese jsem měla také poprvé svou čest s divným syčícím kouskem „provazu“ (rozuměj hadem) – dle paniččin (ne)znalostí pravděpodobně s jedním druhem užovky, který se mi ale fakt nějak nelíbil, takže páníčci celkově museli do naší „vzájemné komunikace“ také vstoupit a udělat opatření, abychom do sebe s tím „provazem“ vzájemně „nezasyčeli“. 🙂
Ke konci našeho ťapkání jsme pak také minuli řeku Otavu se svým jezem Štěkeň a posléze přidali do kroku směrem k naší čtyřkolové boudičce, jelikož to začalo venku vypadat na pořádnou průtrž mračen. A taky že jo, jen co jsme se do naší boudičky naskladnili a zavřeli dveře, začalo lít doslova jak z konve. 🙂
 Houbaření je fakt nuda… 🙂 |
Stručná fotogalerie z tohoto strakonického výletu je TADY.
4) Houbobraní v Pekle – 15.10.2017
No a ani o této neděli jsme s páníčky nezaháleli a i tentokrát jsme se vydali na výlet. Naším dnešním cílem se stalo okolí Nového Města nad Metují a to konkrétně lokalita Přírodní rezervace Peklo. Naším startem se stalo přímo samotné Peklo, kde jsem měla tu čest s krásnými dřevěnými čertíky, kteří mne však až tak nezajímal, načež posléze jsme se po červené barvičce vydali podél říčky Olešenky na samotné ťapkání. Červenou barvičku jsme na rozcestí Údolí Olešenky pozměnili na barvičku zelenou a pro „velký úspěch“ jsme následně provedli u rozcestí Pod Dubovicí „přebarvení“ na barvičku modrou, v jejímž okolí jsme právě s páníčky absolvovali hlavní část našeho dnešního houbobraní. U rozcestí Pod Kašparkou jsme to pak střihli kousek po žluté a aby toho nebylo málo zvládli jsme poté od rozcestí Hraniční potok zase barvičku zelenou a od rozcestí Holubí palouk opětovně finálně barvičku červenou. Takto hezky prostřídavíc celou turistickou „duhovou“ škálu jsme se se spokojeným houbovým úlovkem a též hezky vyvětraní vrátili zpět do Pekla. 🙂
 Trikolora s čertíky 🙂 |
Fotogalerie z tohoto východočeského výletu je TADY.