| V sobotu 14.11. bylo od chytrých meteolidí předpovídáno (skoro) všude krom Moravy hezké slunečné počasí, takže jsme si jej s páníčky chtěli také výletově užít a jako náš cíl jsme zvolili Vysočinu poblíž obce Chroustov, kde se naším zájmem stal les pod vrchem Havlina. Ovšem už po cestě k našemu cíli při míjení cedule označující Kraj Vysočina se milé sluníčko podezřele vytratilo a čím víc jsme se přibližovali k Chroustovu, tím bylo čím dál víc mlžně (jak jinak, Vysočina je prostě svá). Naším startem se stalo rozcestí Havlina u místního vysílacího stožáru, jehož jsme skoro ani neviděli (nevědět o něm z map), jaká i přímo u něj byla mlha. To nás ale nemohlo rozházet a v naději, že v lese to bude lepší, jsme se vydali na vlastní lesní “okruh” bez přítomnosti jiných živáčků či nějakých “záchytných bodů”, jež by stály za zmínku. 🙂 Naše naděje na mlhové rozplynutí však vzala velmi brzy za své, jelikož čím dál jsme ťapali, tím bylo ještě více mlžno a nedohledno, že jsme už mysleli, že tady snad potkáme i Rákosníčka dle “pořekadla”: Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, je rybníček Brčálník a tam bydlí právě Rákosníček. 🙂 Nikoho takového jsme však nepotkali, akorát právě díky mlze se i o dost dříve sneslo i šero až tma, takže jsme si ke konci našeho ťapkání všichni hezky užili luční a polní pochod po tmě, kdy jsme se orientovali podle map v utržených sluchátkách páníčků a dle červených světýlek vysílačového stožáru (neboli našeho startu i cíle), jelikož na nějaké svícení si vlastními zdroji nebyl prostor kvůli obsazenosti rukou páníčků buď kočárkem s naší minipaničkou nebo vycházkovými šlajfkami, na jejichž koncích jsme byly my, trikolory, a velmi jsme se již těšili, jak zahučíme do naší čtyřkolové boudičky. Takže takové zajímavé zpestření. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto vysočinského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.
| Pro změnu v neděli 15.11. jsme se nedali od výletování odradit navzdory mlhavému včerejšku a vyrazili jsme zkusit výletové „štěstí“ na Příbramsko nedaleko obce Borotice, kde se naším cílem stal lesní „plácek“ pod vrchem Čihadlo. A počasové štěstí nám zde skutečně přálo, bylo typicky baboletně (takže ani hic, ani zima, trochu sluníčka, ale ne moc), krásný klídek lesa, my, trikolory ťapkající si ve spadaném listí a občas zabrousivší z cesty více do lesa na obhlídku, zda tam nebude něco „dobrého“ či zahučivší do nějaké té louže či loužičky k řádnému osvěžení se. 🙂 Bylo zde zcela liduprázdno, krásný klídek, sice žádná studánka, kámen, pomník či krajinný výhled, ale i tak to bylo moc hezky strávené venčení se s páníčky. 🙂 |
Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.