Tuto neděli jsme se s páníčky vydali za výletem na Pardubicko k obci Chrudim, kde se naším hlavním cílem stala zdejší rozhledna Bára a taktéž i 3 naučné stezky najednou (holt když už, tak pořádně). 🙂
Naším startovním bodem se stalo rozcestí Kometa, z něhož jsme se po žluté barvičce vydali vstříc samotné rozhledně Bára, jejíž vzezření bylo skutečně originální a moc pěkné. Ačkoliv bylo mimo sezónu a rozhledna byla oficiálně „zavřená“, páníčci neodolali a zašli si „zavyhlídkovat“ do jejich výšin. Já mezitím na ně počkala v klídku v „přízemí“ rozhledny“ – ne že bych měla něco proti rozhlednám nebo strach z výšek, ale vzhůru vedly celkem prudké točité schody, což by pro mne směrem nahoru nebyl až tak veliký problém, ale směr dolů by byl horší a ve své chvatnosti při sestupech bych byla schopna se pak dolů skutálet jak pytel brambor, takže toto raději páníčci nechtěli riskovat. 🙂
Po řádné rozhlednovém pokochání se jsme se kolem „kamínku“ Strážce brány Železných hor napojili na Lesní stezku Podhůra a po modré a zelené barvičce jsme zamířili ke zdejší lesní studánce, kde jsem zdárně prověřila, že (světe div se) ve studánce je skutečně voda, načež přes bezbarvou a žlutou barvičku jsme se poté u rozcestí Perný rybník napojili na Naučnou stezku Kolem Kochánovických rybníků. Jak už název napovídá, jedná se o oblast s rybníky a jelikož byly zdejší rybníky buď vypuštěné nebo zamrzlé či zasněžené, byl tu klid od nějakých těch vodních opeřenců, tudíž byl hezký klídek i se mnou, i když ne že by mi to tu nepřišlo nějaké podezřelé. 🙂
Z této stezky jsme poté odbočili na zelenou barvičku a vyrazili tudy k vyhlídkové věži Na Chlumu, která sama o sobě byla moc pěkná, ale těžko říct, proč dosud nese pojmenování vyhlídková, jelikož výhled nebyl nikam dál než jen do korun opadaných stromů (asi se tu mají vyhlížet a pozorovat pidiopeřenci nebo veverky). 🙂
Odtud jsem pokračovali dále po zelené kolem lesní tělocvičny v lokalitě Nad Monakem, kde jsem si drobné zacvičení také zkusila, ale musím říct, že nic moc (takové cvičení třeba v hrabomyšení je mnohem zajímavější), takže zde jsme se příliš nezdržovali a vydali se k dalšímu cíli a to Kočičímu hrádku (je s podivem, že i kočky mají svůj hrad). Zde jsem řádně prozkoumala, jestli tu nějaká ta kočka někde není (nebyla) a právě zde jsme se napojili na třetí stezku dnešní dne a to Naučnou stezku Ke Kočičímu hrádku. V rámci ní jsme minuli objekt Švýcárna neboli Muzeum starokladrubského koně, několik ohrad pro koníky (ale bez koníků) a průchodem přes Slatiňanskou Třešňovku (sad) jsme se dostali na vyhlídkové místo Vrchlického návrší. Zde jsme chvilku porozjímali, já zde objevila občerstvovací dáreček od „skřítků“ a posléze jsme se průchodem kolem druhé strany Švýcárny vrátili zpět ke Kočičímu hrádku. Ten jsem tentokrát prozkoumala více i v jeho vnitřních útrobách (žádná kočka neshledána) a „orazítkováním“ ve stylu “ Tady je to Celesty“ jsme hrádku dali „pac a pusu“ a po modré barvičce jsme se vydali k rozcestí Chrudimský les, z něhož jsme přes Lesní tělocvičnu a rozcestí Čertova skalka doprošli „kolečko“ Lesní stezky Podhůra a průchodem již za šera kolem místního cykloparku, z nějž jsme toho již moc neviděli, jsme se navrátili na náš dnešní start. 🙂
 Trikolora na Kočičím hrádku 🙂 |
Fotogalerie z tohoto pardubického výletu je TADY.