Tuto neděli jsme si s páníčky zavýletovali pro změnu na Mělnicko k obci Mšeno na zdejší Cinibulkovu naučnou stezku.
Naším startem se stal okraj Mšena, odkud jsme se nejprve přes pole a pak i les dostali ke krásné kamenné Obří hlavě a žábě, kde jsme se potkali i s jinými pejskaři a kde si i jeden menší „puňta“ dovolil na mne otvírat tlamku a provokovat, takže byl silně překvapen, že i u mne přes mou trpělivost dokážou „bouchnout kamna“ a že i já si dovedu řádně zaštěkat a někoho prohnat, abych mu dala najevo, že na mne si prostě tlamku otvírat nebude. Pro mne očekávaně (jak jinak, že?) to pomohlo a „puňta“ se rychle zklidnil. 🙂
Odtud jsme poté kolem Průsečné skály pokračovali dále až k rozcestí Švédský val, u něj jsme odbočili na barvičku zelenou a kolem malé, ale krásné skalní lesní kapličky dorazili ke studánce pod Bílou skálou. To bylo něco pro mne, vodička krásně čistá a osvěžující, takže paráda, a dokonce jsem si zde mohla hezky prohlédnout, jak mi to sluší z profilu, jelikož právě daná skála, vodička, sluníčko a já jsme tvořili k zobrazení mého čumáčkového bokorysu sehranou čtveřici. 🙂
Kousek od studánky jsme se posléze dostali na rozcestí Vojtěchov – Boudecký mlýn, odkud jsme se vrhli na barvičku červenou, jež nás kolem rybníku Stříbrňák (jehož jsem hezky zvrchu řádně zkontrolovala, jestli tam neprudí nějací vodní opeřenci; neprudili) dovedla až do vísky Ráj, kde jsme společně s páníčky podnikli i gastroturistiku v místní hospůdce V Ráji. Já se jako znalý gastropes chovala uvnitř vzorně, i když nemyslete si, i ze země jsem měla jasný přehled o tom, co kteří hosté mají na stole dobrého k jídlu i pití. 🙂
Po občerstvovací pauze jsme se od hospůdky vydali po žluté turistické barvičce až ke skalnímu Bludišti, jejž jsme se rozhodli také prozkoumat. Bylo to vskutku zajímavé, chvilkami dost úzké, pak zase strmé, zvládla jsem tu za asistence páníčků překonat i jeden meziskalní dřevěný žebřík, přičemž poté jsme tu narazili na jedno místo, u nějž se předpokládal šplh do výšky po skále po železných stupačkách. Nejprve jsme s páníčky koumali, jak to zvládnout se mnou, jestli by mi tento výstup vzhůru nešel nějak bokem po skále, jelikož stupačky pro mne fakt nepřipadaly v úvahu, ale žádný vhodný skalní šplh pro mne jsme nevymysleli, tak se panička jala aktivity s tím, že si my dvě tu skálu prostě obejdeme kolem dokola a páníček bude nahoře jakoby náš maják, abychom věděly, kam máme vůbec mířit. Cesta to byla skutečně individuální, v hezkém srázu zpestřeném kluzkou lesní hlínou pokrytou ještě hezčí vrstvou napadaného listí, takže náš pochod byl spíše ve smyslu skluzů a vyvažování rovnováhy, ale což, jelikož jsme holky šikulky, zvládly jsme to a celkem ufuněné jsme se zase shledaly s naším „majákem“, tedy páníčkem. 🙂
Poté nás naučná stezka provedla kolem Studánecké rokle k parádní vyhlídce na Vrátenskou horu, dále k jeskyni Obraznice či ke skalním útvarům Prolezovačky, načež jsme se kousek po silnici, kousek po poli a kousek zase lesem dostali zpět na náš začátek. Zde jsme si ještě jako bonus poťapkali po modré turistické barvičce tam a zpět ke zdejšímu přírodnímu divadlu a Husovu památníku, načež poté jsme se již rádi shledali s naší čtyřkolovou boudičkou a nutno poznamenat, že (světe, div se) opět jsme tu byli poslední. 🙂
 Obří hlava, žába a trikolora 🙂 |
Fotogalerie z tohoto mělnického výletu je TADY.