Pro první letošní novoroční výlet jsme dnes zvolili naší oblíbenou Šumavu u obce Krasetín a s tím spojený výšlap na horu Kleť a i poťapkání si po Naučné stezce okolo Kletě.
Naše putování jsme započali u spodní stanice lanovky a ťapkali jsme vzhůru právě pod touto lanovkou (stejně jako i řádně početný stav jiných turistů). Nutno poznamenat, že výšlap to byl opět náročný na mozkové buňky mé trikolorní hlavičky, jelikož se ťapkalo do kopce mezi kameny, takže jsem musela řádně přemýšlet, kam se svými pacičkami naložím, abych si nenaběhla k nějakému zapadnutí či uklouznutí, což by zde nebyl velký problém, jelikož mezikamenové cestičky byli hezky uklouzaně vyšlapané. 🙂
Po absolvování asi poloviny trasy pod lanovkou jsme si po modré turistické a následně po žluté turistické jen tak odbočili nakouknout prozatím jen na část zdejší naučné stezky, přičemž posléze jsme se opět doťapkali zpátky pod lanovku a vrhli se zase mezi kameny vzhůru na vrchol. Zajímavé pro mne bylo po cestě zjištění, že daná lanovka se dokáže také hýbat (většinu času stála), takže když ji pustili, chvilku mi trvalo než jsem pochopila, co mají ty ve vzduchu jezdící židličky (a občas dokonce i s lidičkama) znamenat. 🙂
Výšlap vzhůru jsme zvládli parádně a jako odměnu jsme si zde (včetně mne) udělali i gastroturistiku v hospůdce na vrcholu Kleťi. Vstup jsem sem měla povolený i já, chovala jsem se zde velmi slušně, přičemž za chvilku nás zde vevnitř byly celkově 4 kusy pejsků, ale vše bylo v klídečku a pohodičce. Ochutnala jsem zde s páníčky mňamózní kleťský punč s rozinkami, brusinkami, mandlemi a lískovými oříšky, pořídili jsme si tady kleťskou „medaili“ (rozuměj turistickou známku) a po tomto pauzingu jsme se vydali dál na ťapkání a to po zbytku naučné stezky, která vedla po lesních cestách kolem anténového vysílače v mlze (který zajímal hlavně páníčka) a také i pramene Chlumeckého potoka (který zajímal zejména mne). 🙂
A jelikož se nám u žluto-zeleno-modrého rozcestí zejména z důvodů již pěkného šera a do toho i mlhy nechtělo scházet dolů na parkoviště zase mezi kameny pod lanovkou (jelikož i za světla byla cesta tudy zajímavá), k naší čtyřkolové boudičce jsme doťapkali sice takovou okružní cestou po zelené turistické, ale nemuseli jsme se zase bát, že někam zahučíme. Bohatě nám stačilo naše hezké omrznutí a vymrznutí.
A i tentokrát jsme při naší zpáteční cestě „hráli“ naši „hru“ se sčítáním viditelně ozdobených nebo svítících stromečků (abychom se při cestě domů nenudili) a od Kleti až k nám jsme jich zaznamenali 138 kousků, přičemž toto bylo naše poslední letošní sčítání a těšíme se zase na to další. 🙂
P.S. No a tímto jsem se ještě rozvzpomněla, že jsem vám zapomněla sdělit, že při našem předchozím výletu na Trojmezí ( pro ozřejmění tady ) jsme stromečky sčítali též a to jsme zaznamenali náš celkově nejvyšší rekord asi za všechna sčítání, a to 303 kousků od českých hranic až k nám domů. Málem jsme si při tom vykroutili hlavičky, aby jsme žádný stromeček nepřehlédli. 🙂
 Na vrcholu Kleť 🙂 |
Fotogalerie z toho putování na Kleť je TADY.