Dnešního dne jsme si s páníčky zavýletovali zase hor, přičemž dnes se naším cílem staly Krkonoše a to konkrétněji obec Horní Malá Úpa s Pohádkovou naučnou stezkou.
Naším výchozím bodem se staly Pomezní boudy doslova na pomezí naší zemičky a Polska, odkud jsme se vydali po naučné stezce vstříc naučným zastavením se skutečnými pohádkami. Na začátku našeho putování jsem si neodpustila nějaké to své extempore s hluchotou (tzn. neposloucháním) a lezením tam, kam mi to páníčci nedovolili, tak jsem vyfasovala od paničky bubu a tytyty, načež jsem se následně zklidnila a už jsem vesměs byla jak milius. 🙂
Po cestě se nám naskytly hezké výhledy na horu Sněžku, ťapkali jsem si vesměs pořád trochou sněhu, zvládla jsem zblízka prozkoumat i co to je sněžné dělo a potkali jsme i nějaké to horské zvířectvo u člověčích obydlí a to nejprve v první polovicně cesty smečku oveček, které se mi velmi zamlouvaly, ale dle paničky jsem si s nimi nemohla jít hrát, a posléze ke konci vandru i koníka s nějakou kozičkou, z nichž jsem nejprve měla respekt, ale po chvilce jsem se otrkala, že bych k nim do ohrádky strčila hlavu, načež zasáhla panička – kolem jejich ohrady měli elektrický ohradník a pokud bych se ho dotknula, určitě by se mi to prý nelíbilo. 🙂
Minuli jsme také rozcestí Cestník, kde byly různé dřevěné prolézačky a jiné útvary na hraní pro děti, přičemž já si na takové dítko také zahrála a povedlo mi po několika pokusech k velké radosti paničky prolézt takovou průlezní rourou, jíž jsem se nejprve bála, jelikož opravdu nemám ráda zúžené prostory, ale nakonec jsem uznala, že to prolézání je docela švanda a několikrát jsme si to s paničkou i zopakovali (to znamená: já prolézala a panička mi dávala odměny). 🙂
na tomto místě jsem si taky vyzkoušela funkci paní mašinfírové u zdejšího dřevěného vláčku. naštěstí měl zrovna „pauzu“ ve své „jízdě“, takže mne u něj panička zvládla i řádně zvěčnit. 🙂
Z Cestníku jsme se poté vydali do Malé Úpy ke Kostelu sv. Petra a Pavla a odtud jsme již za pořádného šera a posléze až tmy ťapkali po červené zpátky na náš výchozí bod k Pomezním boudám. Jak už jsem zaštěkala na začátku, byly jsme tady přesně na hranicích, tak jsem se ještě před naším odjezdem došla na krok podívat i do Polska, jaké to tam je (musím říct, že asi stejné jako u nás), abych si ve svém „seznamu“ mohla odškrtnout další zahraniční „pobyt“. 🙂
A musím Vám sdělit ještě jednu věc. V tomto adventním čase mají páníčci zvyk při večerním cestování jen tak pro zábavu počítat, kolik potkáme cestou viditelných ozdobených nebo svítících stromečků (započítávají se skutečně jen stromečky). Já nejprve nepobírala, kam se pořád páníčci při jízdě otáčí a koukají, přičemž posléze jsem už na to přišla a občas koukala s nimi a musím říct, že včera jsme cestou z Horní Malé Úpy až k nám domů napočítali rekord ve formě 160 kousků takovýchto stromečků. Takže to jen tak na okraj a na závěr. 🙂
 Paní mašinfírová 🙂 |
Fotogalerie z tohoto krkonošského výletu je TADY.